[Klára Bláhová]

21.10.2010 - První setkání "Diskusního kroužku" P4C při ZŠ Pohůrecká v Českých Budějovicích
Cílem našich setkávání je probudit v dětech zájem o přemýšlení nad otázkami, které je zajímají.
Do kroužku se oficiálně přihlásily 4 děti, převážně ze druhých tříd. Po dohodě s vychovatelkami jsme pojaly tuto první hodinu jako ukázkovou a rozšířily jsme takto dnešní počet malých diskutujících na 10 (z toho také vyplynulo to, čeho jsme se obávaly - že budou děti průběžně odcházet domů a setkání tak bude narušováno). I přesto můžu říci, že se první hodina povedla. Děti odcházely většinou zaujaté a slíbily, že přijdou i příště.
Schůzky jsou plánovány na 60 minut a zdá se, že je to prozatím maximum, kdy je udržíme v jedné místnosti a poslouchající. Nejvíc energie jsme totiž vynaložily na udržení jejich pozornosti.
Začaly jsme seznamovací hrou, která nám všem pomohla zapamatovat si naše jména. Děti ale stále nebyly připravené na čtení příběhu (Blanka a Jirka / Lipman) a proto trvalo delší dobu, než jsme mohli skutečně začít (snažily se vyprávět nám různé příběhy, očekávaly další hru a chtěly si "zazpívat" ) Přesto se nám podařilo nenásilně přečíst první připravenou část a ikdyž se zdálo, že děti snad neposlouchaly, dokázaly pak společně "převyprávět" přečtený úryvek do detailů. Obávala jsem se, že budeme muset děti do diskuse nutit, ale skupinka je temperamentní a tak diskuse na téma "Být dvojče" se rozběhla bez problémů. Nejtěžší pak bylo držet se jedné linie. Dozvěděly jsme se např., že i "boty jsou taková dvojčata" (!?) Jakoby tušily, jakým směrem se příběh bude ubírat - snažily se diskutovat o "pánovi z Alberta, který jim nadával; spolužákovi, který volal Policii ... " a tak se těším na další setkání s "Blankou a Jirkou"...

[Tereza Brožová]

Myslím, že se tento příspěvek trochu zatoulal...
Evča napsala:

04.11.2010 - 2. setkání
Pro shrnutí: s Klárou pracujeme se skupinou dětí ve věku 6 - 9 let, tentokrát se nám jich kvůli nemoci sešlo 5 (3 holčičky a 2 kluci) a rozebíráme Lipmanův příběh Blanka a Jirka.

Cíl - "probudit v dětech zájem o věci kolem nás, přemýšlet o nich" se nám daří vcelku dobře, takže tentokrát jsme se zaměřily spíše na upevnění pravidel diskuze a udržení jedné linie.

1. Začaly jsme společnou hrou "elektrika" - záměrně zařazujeme v úvodu hru na prolomení bariér mezi dětmi a přes prvotní "šok dát ruku holce" děti hra nadchla.

2. Rekapitulace minulé hodiny - děti byly schopné do nejmenších detailů, až na jména hlavních hrdinů, převyprávět čtený příběh i co jsme následně probírali, jen se nám tato část poněkud protáhla o další záplavu událostí z jejich soukromého života, kdy se zapojoval převážně Dan a ostatí děti byly spíše pasivní.

3. Čtení příběhu - po minulé zkušenosti, že děti lépe poslouchají, když si malují, jsme zavedly deníčky a při čtení příběhu si děti mohly malovat k tématu nebo ihned zapsat, co je zaujalo. Z příběhu vzešly jen dvě otázky - "To by nebyl svět" (po společném doladění ... jaké by to bylo, kdyby se všem líbily stejné věci) a "Škádlit se". Hlasováním si děti vybraly téma "škádlit se" a děti začaly spontánně o tématu mluvit. Sice na sebe ještě nenavazovaly, ale díky danému prostoru každému, se ochotně zapojily všechny děti. Kvůli nedostatku času jsem však toto téma nestihly dostatečně probrat.

4. Závěr - stále se potýkáme s udržením pozornosti dětí, s přehnanou aktivitou jednoho a následnou pasivitou ostatních, ale celkově děti hodina zaujala a začánají si osvojovat naše společně definovaná pravidla, které nám také hned samy připomínají, pokud je my porušíme.
_________________
Terka :)

[Klára Bláhová]

Tentokrát jsme pracovaly se 4 dětmi. Pokračovali jsme ve čtení příběhu, ze kterého vyplynula otázka "Co znamená být zklamaný". Po zkušenostech jsme tentokrát s Evčou dávaly pozor na to, abychom děti naučily struktuře našich setkání, ze kterého bychom mohly později ev. ustupovat. Na začátek vždy zařazujeme hru na zklidnění, poté čteme příběh a snažíme se "vypreparovat" jedinou otázku, kterou si děti samy odhlasují. Nad naše očekávání to opravdu funguje. Děti chrlí nápady, např. : být zklamaný můžu být při prohře, když rozbiju kamarádovi hračku, když jsem sám/smutný, když něco neumím, když si nemůžu koupit co chci, když ztratím někoho, koho mám rád. Zjistily, že nejhorší, je poslední zmíněná situace. Pak jsme se snažili společně najít řešení, ze kterého vzniklo: Abych nebyl smutný : najdu si nového kamaráda/rodiče, pokusím se starého kamaráda získat zpátky, vyspím se a půjdu kamaráda hledat nebo se vyspím a zjistím, že je všechno jinak....

[Ríša Macků]

Super.. Ale nechybi Vam ta struktura v prispevku tady na foru?
Chteli bychom, aby ty prispevky mely skutecne informacni hodnotu, proto bych byl rad, kdybyste skutecne vzdy dopredu zverejnily pripravu (strukturovanou) a nasledne zverejnily, co se podarilo splnit, co ne..

[Eva Fürstová]

Na tomto setkání se nám počet účastníků rozrostl o další 4, měly jsme tedy dohromady 10 dětí.
Cíl setkání: Osvojení a dodržování pravidel při diskuzi
Plán:
1. Hra na zklidnění - 10 min
2. Čtení příběhu - 5 min
3. Výběr otázky - 15 min
4. Diskuze + cvičení - 25 min
5. Shrnutí - 5min

Skutečnost:
1. seznamovačka kvůli novým přírůstkům a zopakování pravidel - 10 min
2. rekapitulace předešlých částí a čtení nové - 10 min
3. Během čtení si děti zakreslily nebo zapsaly, co je zaujalo a společně jsme zformulovali tyto otázky: - 10 min
* Bude Jirka na cestě kolem světa mluvit s lidoopem?
* A čím vlastně bude?
* Dohadování sourozenců u večeře
* Pomáhat lidem - tu si také děti zvolily k diskuzi
4. Diskuze 25 min. Na naší otázku " Čím můžeme pomáhat ostatním?" děti samy jmenovaly: peníze, léky, oblečení, jídlo, pití, dát to, co daný člověk potřebuje. Pak jsme použily cvičení připravené v manuálu a děti se shodly na tom, že:
* Někdy je nebezpečné pomáhat
* I zvířata si pomáhají
* Pomoc se nám vrátí, máme z ní šťastný pocit

Dařilo se: všechny děti se aktivně zapojovaly do diskuze, pouze při definování otázek převládaly odpovědi aktivnějších členů, zkusily jsme tedy v tomto případě použít kostku pro náhodný výběr a fungovalo to. Děti se zklidnily a čekaly, na koho to padne a vyjádřily se i méně aktivní děti. V diskuzi bylo patrné už i navazování na sebe. Příspěvky mimo téma jsme ihned přerušily a stanovily jsme si pravidlo, že budeme mluvit k věci.

Nedařilo: kvůli většímu počtu nováčků jsme tentokrát vynakládaly velké úsilí na udržení kázně a pozornosti.

[Klára Bláhová]

25.11.2010, 5. setkání
cíl : probudit v dětech zájem o přemýšlení nad otázkami, které je zajímají pomocí P4C
struktura setkání: - 10 minut hra na zklidnění, 5 minut čtení příběhu, 15 minut vybírání otázky, 25 minut diskuse, 5 minut shrnutí
struktura setkání skutečná: snažíme se dodržovat plán, aby si děti zvykly na strukturu a věděly, co je čeká a kdy mohou mluvit, protože do „diskusního kroužku“ opravdu chodí s cílem povídat. Aby povídání někam vedlo – směrujeme děti příběhem, ze kterého si samy vybírají, co je zaujalo. Při čtení příběhu již tradičně malují, aby se soustředily. Výtvory pak někdy slouží také jako hlas při volbě tématu.
Dnešní téma: STRACH
Děti se shodly na tom, že něčeho je dobré se bát, ikdyž v některých situacích strach není u stejné věci potřeba (např. ohně)
Po diskusi jsme společně shrnuli, že strach není dobrý, když se bojíme zbytečně, když nám zabrání něco udělat nebo dokonce, když z něj onemocníme; že nemáme rádi pocit strachu; ale je důležitý, když nám pomůže.

Co se nepodařilo: tentokrát jsme byli v menší sestavě, Míša neměl žádného „partáka“ a tak se cítil asi divně při diskusi s holkama a snažil se posunout nastavené hranice a porušovat pravidla. Zkoušel nás a snažil se vypadat, že ho to vlastně vůbec nezajímá a tak jsme byli tentokrát dost rušeni. (první půlhodinu jsme celkově dost rušeni hlukem z chodby a aktivitami v druhé části družiny a paní uklizečkou, která se snaží udávat pokyny i v průběhu diskuse). Míšu se nakonec ale podařilo aspon na chvíli zaujmout, když došlo na vyprávění příběhů, kdy měl strach – děti se celkově snaží vždy triumfovat strašlivými příběhy, které se staly jejich známým a uchylovat se tak od tématu, dnešní téma je tedy rozhodně bavilo). Nevím, jestli je to v tomto věku možné, ale pokusíme se naučit děti diskutovat více mezi sebou navzájem. Zatím vlastně diskutují jen s námi. Taky si nejsem jistá, že Míša příště bude chtít přijít.
Co se dále nepodařilo – použily jsme námět z metodické příručky – „tanec strachu“, který dětem moc nesedl = poučení pro příště.

[Petr Bauman]

Mohly byste říct trochu víc - jak se to projevovalo, že tanec strachu dětem "nesedl"? Čím myslíte, že to bylo?

[Eva Fürstová]

Na tomto setkání se nám sešlo 5 dětí.
Cíl: Stále zůstává procvičování pravidel a celkové zklidnění dětí
1. hra na zklidnění - 10 min
2. čtení příběhu - 5 min
3. formulace otázek - 10min
4. diskuze s aktivitkou k tématu 25 min
5. shrnutí 10

1. Abychom podpořily vzájemnou komunikaci a naslouchání mezi dětmi, zvolily jsme dětem známou a oblíbenou hru "na štěňátko", ale tentokrát nesměly mluvit, jen se vždy v tichosti dohodnout na jednom hráči, který bude zrovna aktivní. K našemu překvapení probíhala dohoda mezi dětmi v naprostém klidu a dokonce samy navrhovaly toho, kdo ještě nebyl.
2. Při čtení příběhu si děti opět malovaly do svých deníčků, co je v textu zaujalo.
3. Dnešní kapitola pojednávala hlavně o kamarádství, takže jsme toto téma navrhly k diskuzi a společně jsme probírali otázku "Co pro nás znamenají přátelé " a "je každý, s kým mluvíme, náš kamarád? Zároveň jsme probraly, co si namalovaly do deníčů.
4. Postupovaly jsme podle cvičení v manuálu k příběhu a doplnily to i aktivitkou na ujasnění tématu. Děti aktivitka na téma "proč je dobré mluvit s člověkem na vybraném papírku" velmi zaujala, jen se u některých dětí projevily problémy s vyjádřením se. (Možná, že tomu úplně neporozumněly.)
5. Děti došly k závěru, že mít kamaráda je dobré, potože kamarádi si navzájem pomáhají a je jim s nimi dobře.

I když jsme toho dnes moc nestihly probrat, dnešní setkání opravdu splnilo náš cíl. Při diskuzi se děti navzájem poslouchaly a mluvily po jednom. Jen ta komunikace mezi sebou navzájem trochu vázne.

[Klára Bláhová]

Pro Petra – „tanec strachu“, podle mého dětem nesedl, protože se styděly. Buď jsme ho použily nevhodně na začátku hodiny, kdy děti, které se setkávají jen jednou týdně se před sebou navzájem stydí, a na konci hodiny by už tento odbouraly nebo není vhodný pro tuto věkovou kategorii obecně nebo jen nesedl dětem v tomto složení. Poučení pro příště – soustředit se více na jeho případné další použití, aby byl zvolen ve vhodnější dobu apod.

K našemu dalšímu setkání 9.12.2010, 7. setkání:
Míša vydržel, ikdyž přišel snad jen kvůli hře (mám pocit, že se ve volném čase, kroužku, družině nechce přizpůsobovat dalším pravidlům nějaké skupiny, vedoucího a chce si prostě „dělat co chce“)
Cíl: osvojování pravidel diskuse – dávání přednosti
struktura setkání: - 10 minut hra na zklidnění, 5 minut čtení příběhu, 15 minut vybírání otázky, 25 minut diskuse, 5 minut shrnutí
struktura setkání skutečná: víceméně se nám vede strukturu dodržovat

Dnešní téma: ZASTRAŠOVÁNÍ
Děti přemýšlely nad tím, proč někdo zastrašuje, a to:
- protože se to někomu líbí
- nebo proto, že jsou starší a silnější
Pak jsme se snažily rozebrat otázku, je-li hněv nebezpečný.

Co se podařilo: dětem se líbí hrát hry a tak se je snažíme na začátku zařadit pro jejich zklidnění a naladění na skupinu
Co se nepodařilo: je vidět, že pokud se sejde více dětí, dodržují se pravidla obtížněji. Děti se snaží překřikovat a nebo se vůbec neposlouchají a každý pak mluví o něčem jiném. Zvláště jedna dvojice, která se zná ze třídy je většinou zaujatá úplně něčím jiným, než se odehrává ve skupině a tím narušuje kontinuitu a ruší ostatní. Budeme se muset zaměřit na jejich namotivování a předejít situacím, kdy se budou pošťuchovat.

[Eva Fürstová]

Na poslední předvánoční schůzce se nám sešly 4 děti
Cíl: Osvojování pravidel diskuze
Struktura plánovaná: hra na zklidnění - 10 min, čtení příběhu a následná diskuze - 30 min, hra na důvěru - 20 min
Skutečnost: struktura setkání zůstala v podstatě beze změny
Téma: z příběhu děti nejvíce zaujala část o strkání na schodech a díky manuálu jsme toto téma na základě vypracovaných otázek společně probrali
Pro zpestření jsme na závěr účelově zařadily hru na důvěru, abychom děti přiměly ještě více se navzájem poznat a spolupracovat

Dařilo se:
Zřejmě kvůli malému počtu probíhala schůzka v naprostém klidu a i když stále ještě nejde o plnohodnotnou diskuzi mezi dětmi navzájem, dařilo se jim neskákat si do řeči a dávat si přednost. Hra na důvěru se opravdu povedla, děti zaujala následně se rozjela i diskuze, jak se při ní cítily.

[Klára Bláhová]

9. setkání, 6.1.2011
Cíl: Stále zůstává procvičování pravidel a celkové zklidnění dětí
1. hra na zklidnění - 10 min
2. čtení příběhu - 5 min
3. formulace otázek - 10min
4. diskuze s aktivitkou k tématu 25 min
5. shrnutí 10

1. tentokrát se celkem sešlo 5 dětí (Míšovi nebylo dobře a tak se moc nezapojoval); oblíbená hra „na štěňátko“ děti připravila na čtení
2. při čtení příběhu děti chtěly znovu malovat do deníčků;
četla se část o naštvaném Jirkovi
3. po krátké diskusi, co znamená být naštvaný a jestli na to máme právo a proč jsme zařadily aktivitu dovyprávění příběhu
4. „O vzpurném drakovi“, kdy děti měly dovyprávět příběh s tím, co by se muselo stát, aby měl drak lepší náladu
Děti vymýšlely různé způsoby – „Řekneme mu vtip“
- „Najdeme mu manželku, oni budou mít dráčátka a budou si mít s kým hrát“
Dětem jsme pak rozdaly pexeso se zvířaty a ty měly najít dvojice, které by se spolu mohly kamarádit. Vznikaly různé „svazky“ a děti více přemýšlely nad tím, kdo si s kým rozumí a nerozumí.
5. Takový děti dostaly i úkol domů – „Všímat si, kdo si s kým rozumí/nerozumí“ a jestli existuje nějaké pravidlo, kdy si společně mohou rozumět

Dan prohlásil, že „toto je jeho druhý život“….

[Eva Fürstová]

Cíl: Osvojování pravidel a celkové zklidnění dětí
Plán:
1. Přivítání a zapsání účastníků 5 min
2. Hra na zklidnění a koncentraci 10 min
3. Zavedení přehledu zvládnutí pravidel 5
4. Návrat k tématu z minulého setkání 30
5. Shrnutí 10
Realizace:
1. Děti (dnes 6) se na začátku každého setkání zapisují na papír na stěně v tichosti a vždy jeden po druhém, pořadí si určují samy mezi sebou
2. Při hře - hledání ukrytého předmětu ve třídě v naprosté tichosti se děti krásně zklidnily, využili jsme i pravidlo "kdo bude chtít, požádá o pomoc"
3. Společně s dětmi jsme naše pravidla seskupili na tabuli pod sebe a horizontálně doplnili jména dětí a za každé zvládnuté pravidlo dostanou puntík - už jen toto vědomí drželo děti v pozornosti
4. Na přání dětí pokračovat v tématu z minula jsme začali aktivitkou s kartičkama zvířat, z nichž vybíraly 1. dvojici, která si nemůže rozumět a za 2. může rozumět.
5. Děti na základě příkladů z kartiček vyvodily pravidlo, že si zvířátka nemohou rozumět tam, kde se jedno bojí druhého ("protože by ho sežral") a zajímavé bylo i použití dvojice pes - pes, kde se samy děti dostaly do konfliktu (někteří si rozumí, ale někteří se perou).

Dnešní setkání jsem vedla sama bez Kláry, což nemělo na průběh diskuze velký vliv, ale po organizační stránce je práce ve dvou rozhodně lepší. Sledovat diskuzi, zapisovat postřehy, vybízet méně aktivní děti a vyhodnotit dodržování pravidel u každého žáčka bylo občas opravdu náročné.

[Ríša Macků]

Diky za pekne zapisy... Budete mit taky nejaky ten audio zaznam?

[Klára Bláhová]

11. setkání, 27.1.2011
Cíl: Stále zůstává procvičování pravidel a celkové zklidnění dětí, dnešní téma : skákání do řeči
1. hra na zklidnění - 10 min
2. čtení příběhu - 5 min
3. formulace otázek - 10min
4. diskuze s aktivitkou k tématu 25 min
5. shrnutí 10 min

1. na začátek jsme zařadily hru, která měla motivovat téma diskuse vyplývající z příběhu. ½ dětí měla schovat kartičky s obrázky věcí, které k sobě patří (věci, které se dají rozdělit a nástroje, kterými je rozdělíme) a druhá skupina pak obrázky hledala a přiřazovala k sobě

2. krátké zopakování příběhu z minulého setkání a čtení příběhu

3. otázky se dětem nedaří zcela formulovat (domluvily jsme se, že je příště namotivujeme soutěží o to, kdo vymyslí více otázek); aktivní je pouze Eliška

4. Použily jsme Eličšinu otázku, na které se děti shodly a to „Můžeme být drzí na rodiče“? Děti shodně odpovídaly, že ne. Hledaly jsme důvody proč (1. protože si to nezaslouží, 2. protože je jim to líto, 3. drzý = zlý). Na otázku, jestli je rozdíl, jestli jsme drzí na rodiče nebo na kamaráda, děti odpověděly, že horší je být drzý na maminku, než na kamaráda.
K tomu jsme rozvedli diskusi a zjistili, že kamarádovi je to líto stejně jako mamince.

Vrátili jsme se k původnímu tématu skákání do řeči krátkými otázkami, co to vlastně znamená a zahráli si hru „Ty mlč!“, kdy na kamarádovo otázku je ten, kdo má odpovědět umlčen sousedem po pravici slovy „Ty mlč“ a zodpovězením otázky. Děti si vyzkoušely, jak se cítí ten, komu skočí do řeči a zdálo se, že o tom přemýšlely. Připomněly jsme jim obrázky věcí, které se dají rozdělit a těch, které je rozdělují ze začátku hodiny a že skákání do řeči je vlastně takové přetržení řeči.

5. Obě témata nakonec spolu souvisela a tak věřím, že si děti dnes odnesly nějaké otázky, o kterých mohou přemýšlet.

[Eva Fürstová]

Cíl: procvičování a upevnění pravidel a celkové zklidnění dětí
1. hra na zklidnění - 10 min
2. čtení příběhu - 5 min
3. formulace otázek - 10min
4. diskuze s aktivitkou k tématu 25 min
5. shrnutí 10 min

1. Dnes jsme začali naší oblíbenou hrou "Člověče, nezlob se", kde místo kuželek se pohybují po políčkách sami účastníci a následně jsem se si povídali s dětmi o pocitech ze hry. Jaké to je, někoho vyhodit nebo být vyhozen.
2. Čtení další kapitoly z příběhu, při němž si děti zapisovaly, co je zaujalo a snažily se to zformulovat do otázek
3. na tvoření otázek jsme dětem daly další čas (2 min) na přemýšlení. Z více různých podtřehů vzešla jen jedna konkrétní ptázka: Proč to Artur skrývá?
4. Na ujasnění pojmu "skrývání" jsme zařadily aktivitku zapamatování a vyjmenování asi 10 předmětů, které jsme dětem na malou chvilku ukázaly a potom zakryly. Následovala diskuze na téma "co můžeme schovávat a proč" - nejprve zazněly materiální věci - peníze, poklad, dárky,... ale i tajnosti.
5. Shrnutí dnešního tématu a vyhodnocení úšpěšnosti dodržování pravidel.

Dnešní schůzka se 4 dívkami probíhala v naprostém klidu. Osvědčilo se nám připomenutí pravidel a jejich grafické vyhodnocování, ale možná by bylo lepší hned od začátku procvičovat pravidla jedno po druhém a zaměřit se vždy na jedno. Děti si navzájem naslouchají, mluví jeden po druhém a je patrné i navazování na sebe. Nepodařilo se všem zformulovat konrétní otázku k tématu.

[Klára Bláhová]

13. setkání, 17.2.2011
Cíl: Stále zůstává procvičování pravidel a celkové zklidnění dětí, dnešní téma : noční můra
1. hra na zklidnění - 10 min
2. čtení příběhu - 5 min
3. formulace otázek - 10min
4. diskuze s aktivitkou k tématu 25 min
5. shrnutí 10 min

1. Na začátku jsme motivovaly děti hrou na sen a snění. Nebyla moc akční a tak jsme zaznamenaly námitky…
2. tentokrát jsme příběh nečetli, protože jsme pokračovali z minulé hodiny započatým tématem „noční můry“
3. Z úvodní hry jsme si zopakovali jaké může mít člověk sny a jak na nás různě působí a chvíli jsme o tom diskutovali.
4. Děti dostaly za úkol kartičky s různými charakteristikami snu seřadit do oddělení „hezkých“ a „ošklivých“ snů. To se jim natolik zalíbilo, že samy vyráběly další kartičky s dalšími charakteristikami, které podle nich chyběly.
Nakonec jsme o zařazení jednotlivých charakteristik diskutovali, měnily a zdůvodňovaly.
5. Druhá aktivita se dětem natolik líbila, že ani nepostřehly, že začaly diskutovat a používat např. pravidla argumentace. Zasáhnout jsme musely až tehdy, kdy se Karolínka málem rozbrečela, že se ostatní shodli na tom, že její změnu neakceptují.

[Ríša Macků]

A jak jste zasahly v te situaci, kdy se Karolinka tak rozlitila?

Jinak dobre... Jak se dari stimulovat formulovani otazek?

[Klára Bláhová]

Ahoj Ríšo,
hru jsme pomalu ukončili a Karolínce vysvětlili, že nebylo důležité, jestli své rozhodnutí obhájila, ale že se o to snažila. (Byla jediná, kdo reagoval na naši výzvu, že mohou kartičky měnit, pokud se jim nezdá jejich zařazení a ostatní se do ní pak pustili. Což vyvolalo tu správnou diskusi, ale Karolí nebyla ještě připravená na to, že se proti ní obrátí i její kamarádka). Možná bude mít Evča jiný názor…. !?
Později jsme pak s Evou polemizovaly nad správností určování kategorií většinovou metodou. Příště se zaměříme i na jiné.

Jinak - Otázky dětem jdou. Dostávají „čárku“ za každou správně vytvořenou otázku.

[Tereza Brožová]

Ahoj, už se tu od vás dlouho nic neobjevilo - filosofujete ještě?
_________________
Terka :)

[Eva Fürstová]

Filosofujeme pořád dál, jen se nám nedaří včas zapisovat příspěvky.

A koukám, že jsme přeskočily jednu schůzku, takže zpětně doplňuji 13. setkání.

Cíl: procvičování a upevnění pravidel - tvorba otázek
1. hra na zklidnění - 15 min
2. návrat k otázce z minulé schůzky - 10
3. čtení příběhu - 5 min
4. formulace otázek - 15min
5. shrnutí 10 min

1. Abychom navodily atmosféru k dnešnímu tématu hodiny "něco skrývat", začaly jsme hrou na schovávání a hledání předmětu ve třídě, do které jsme se zapojily společně s dětmi.
2. Z minulé hodiny zůstala otevřena otázka "Co Artur skrývá" a na toto téma jsme vedli diskuzi, co všechno lze skrývat. Děti pohotově odpovídaly: nějaké tajemství, nějaké trápení, nebezpečné zvíře doma, něco ošklivého, co provedl.
3. Pokračovali jsme ve čtení příběhu na téma sny a děti měly za úkol během čtení vymyslet skutečnou otázku k příběhu a zapsat si ji do svých deníčků.
4. Po prvotní obavě, že to nedokážou, vymyslely celkem 9 otázek, ze kterých jsme pak ještě společně vybrali ty, o kterých můžeme diskutovat a zbylo nám 5 otázek. Nejvíce je zajímala otázka: "Proč měl krvavý sen?".
5.Na závěr schůzky jsme vyhodnotili dnešní úkol - tvoření otázek, které se povedlo všem dětem a děti si splnění tohoto úkolu s velkou radostí samy označily barevnou samolepkou na naší tabuli pravidel.

Po zkušenosi z minulé hodiny jsme se zaměřily na jedno pravidlo - tentokrát tvoření filosofických otázek. Vedlo to sice k nadměrnému počtu formulovaných otázek, ale poté, co jsme je společně rozebrali, děti pochopily (aspoň doufám), že jde hlavně o otázky, nad kterými se musíme zamyslet. Usilovaly jsme také o to, aby vybraná otázka zůstala nezodpovězená do příště, abychom se na ní mohly lépe připravit. Osvědčila se nám opět tabule s nadepsanými pravidly, kde na závěr vyhodnucejeme, jak se jim je dařilo plnit. A i když jsme se dnes zaměřily jen na tvorbu otázek, dodržovaly i ostatní pravidla.

[Tereza Brožová]

[Klára Bláhová]

15. setkání; 24.2.2011
Téma: Hledání s ostatními
Na toto setkání jsme měly připravené různé deskové skládačky a hlavolamy, které měly děti hrát ve dvojicích a pak společně přemýšlet o tom, jestli je lepší, když skládají samy nebo když jim někdo pomáhá. Měly přemýšlet i o tom, jak se chovat ke kamarádovi, který hraje s námi – dávat si přednost apod.
Bohužel na schůzku kvůli chřipce dorazili jen Péťa s Danem a Dana navíc po půl hodině vyzvedl tatínek a tak si kluci složili „jen“ několik hlavolamů a stejnou aktivitu s následnou diskusí necháme na příště…

[Eva Fürstová]

Tentokrát se nám sešlo 6 dětí, takže jsme mohly zrealizovat z minula připravený plán.

Téma: Hledání s ostatními
Cíl: Zlepšit komunikaci a spolupráci mezi dětmi a vzájemný respekt
Plán:
1. Aktivitky k navození tématu a cíle
2. Vyhodnocení aktivitek
3. Čtení příběhu
4. Tvoření otázek a diskuze
5. Vyhodnocení setkání
Skutečnost:
1. Místo obvyklé úvodní hry na zklidnění jsme zařadily aktivitky, při kterých měly děti ve skupinkách řešit logické hry a úkoly. Důležité bylo, aby se zapojili všichni hráči. Děti se dokázaly samy rychle dohodnout na postupu a pravidlech a také při řešení respektovaly návrhy ostatních spoluhráčů. Pak jsme hru ještě ztížily a děti mohly mezi sebou komunikovat pouze beze slov.
2. Poté jsme jejich spolupráci, komunikaci a jejich pocity při hře prodiskutovali. Děti se shodly na tom, že se jim lépe pracovalo ve skupině společně a preferovaly komunikaci verbální. Vztaženo na naše téma “hledání s ostatními“ uváděly: víc očí, víc vidí; společně můžeme prohledat větší prostor, který si můžeme rozdělit.
3. Pokračovali jsme ve čtení příběhu, při kterém si děti zapisovaly přímo otázky nebo si malovaly, co je zaujalo.
4. Dětem se podařilo formulovat 4 otázky, z nichž se většina týkala počítače a na toto téma jsme i diskutovali. Začali jsme aktivitkou „jak vypadá zlý PC“ a společně jsme v kruhu vymýšleli podobu zlého PC, přičemž každý měl navázat na předchozího. Tohle nám vzešlo: kazí dětem oči, je větší než dům, zašlápne i dům, kabel je jeho zdroj života, má nohy s drápama, vrčí víc než pes, slintá, žere stromy, pije řeky, z pusy mu létají CD disky. Děti se opravdu rozvášnily ). Pokračovali jsme diskuzí v čem je PC dobrý a v čem je špatný.
5. Toto téma bylo dětem opravdu blízké, a proto i diskuze mezi nimi plynula bez problémů. Zapojovaly se všechny děti, naslouchaly si a reagovaly na sebe. Opět se osvědčila pro ně zajímavá aktivitka k tématu, která děti navnadí na následnou diskuzi.

[Klára Bláhová]

17.3.2011; 17. setkání
Cíl: procvičování pravidel, kladení otázek, dnešní téma : „Sen o bohyni počítačů“
1. hra na zklidnění - 10 min
2. čtení příběhu - 5 min
3. formulace otázek - 10min
4. diskuze s aktivitkou k tématu 25 min
5. shrnutí 10 min

1. Počáteční hru na schovávání předmětů si děti na začátku vyžádaly a zároveň jsme tak přivítali novou kamarádku Barču.
2. Čtení příběhu
3. Formulace otázek –
„Proč vypadala jako robot?“ (Eliška)
„Proč se jí to honilo hlavou?“ (Karolínka)
„Proč ještě na to vzpomíná?“ (Anetka)
„Proč měla plnou hlavu Diny?“ (Barča)
Je vidět, že děti překonaly počáteční nechuť k tvoření otázek a snaží se každý vymyslet alespoň jednu. Naším úkolem bude naučit je formulovat otázky filosofické, které nezačínají pouze na „proč“.
4. a 5. Diskusi jsme pak vedly na téma rozdílu mezi roboty a lidmi. Děti přišly na to, že hlavní rozdíl je v tom, že roboti jsou vyrobeni a lidé narozeni. Dále jsou prý roboti ze železa a slouží k tomu, aby lidem pomáhali. Mohou ale vybuchnout a ubližovat.

[Klára Bláhová]

24.3.2011; 18. setkání
Cíl: procvičování pravidel, kladení otázek, dnešní téma : „Je Artur opravdu zlý?“
1. hra na zklidnění - 10 min
2. čtení příběhu - 5 min
3. formulace otázek - 10min
4. diskuze s aktivitkou k tématu 25 min
5. shrnutí 10 min

1. Dnešní strukturu jsme převrátily a začali rovnou příběhem.
2. Byli jsme v jiné třídě a seděli na židlích okolo stolu (běžně sedáváme na zemi na koberci v kruhu)
Děti se takto během čtení příběhu dokázali lépe soustředit, lépe se jim psalo když věděli, že na konci přijde hra – byli více motivováni odpovídat a snažit se J
3. Otázky:
„Proč měli oba plnou hlavu snu“ (Barča)
„Proč chtěla Blanka od Diny pomoci?“ (Karolínka)
„Proč oba měli jednu myšlenku a proč měli oba jeden sen?“ (Dan)
„Proč byli Blanka s Jirkou zamlklí, když vystoupili z autobusu?“ (Eliška)
Děti mě vyzvali, abych také vymyslela otázku: „Byl opravdu Jirkův dinosaurus Artur?“ (Klára)
Pak jsme děti vyzvaly, aby přeformulovaly otázky tak, aby nezačínaly „proč“. Šlo to těžko a význam byl stále tentýž.
4. Děti měly za úkol vymyslet příklady věcí, které jsou zároveň dobré a zároveň zlé
(dinosaurus, nůž, bagr, nůžky, sekera, cihla, plotýnka, motorová pila, zvířata – labuť, ptáci, provaz, práce, mravenci, pavouk, auto, socha.
Aktivita se jim líbila, překřikovaly se a vzájemně si zdůvodňovaly, proč své příklady uvedly.
Dále uvedly, že se i lidé se rodí zároveň zlí i hodní, stejně jako jejich příklady věcí.
5. Víte, proč je někdo na někoho někdy zlý, ikdyž ho má rád?
- „Ujede mu to“ J
Děti jsme pochválily, že dokázaly vytvořit spoustu otázek a že na sebe navazovaly.

[Eva Fürstová]

Na dnešní setkání dorazily 3 holčičky.

Cíl: procvičování pravidel, kladení otázek, dnešní téma: budeme pokračovat v zamyšlení nad otázkou „Je Artur opravdu zlý?“
1. hra na zklidnění - 10 min
2. čtení příběhu - 5 min
3. formulace otázek – 10 min
4. diskuze s aktivitkou k tématu 25 min
5. shrnutí 10 min

1. Holky si vyžádaly jejich oblíbenou hru člověče, nezlob se.
2. Pokračovali jsme ve čtení příběhu o „černých“ a „bílých“ stránkách lidí
3. Z příběhu holky formulovaly následující myšlenky:
„Artur zmizel navždy.“
„Artur má určitě i bílou stránku.“
„ Má Artur nějakou bílou stránku?“
4. Diskuzi jsme začaly aktivitkou, kdy jsme do dvou sloupečků černá / bílá uváděly všechny možné charakteristiky. V černém sloupečku se objevilo: ubližuje ostatním, zlobí, vyrušuje při hodině, je zlý, podvádí a v bílém: snaží se, pomáhá ostatním, je hodný na všechny, ochotný, pracovitý. Holky se dále shodly na tom, že každý určitě má i bílou stánku, i když není vidět.
5. I když se dnes nepodařilo všem formulovat konkrétní otázku, jejich myšlenky vyjadřovaly opravdové zaujetí pro téma. Tato sestava už od začátku zaručovala klidný průběh celého setkání, holky se navzájem respektují, maximálně si naslouchají, neskáčou si do řeči, i když možná až přehnaně si dávají přednost ve vyjádření.

[Klára Bláhová]

28.4.2011; 20. setkání
Protože šlo o předposlední hodinu, dočetly jsme s dětmi příběh „Blanka a Jirka“ dokonce a společně s dětmi vyvodily téma dnešního setkání: Kamarádství.
Dětem jsme pak rozdaly velké archy papíru, na které měly za úkol namalovat svého nejlepšího přítele.
Nad obrázky jsme pak diskutovali.
Karolínka namalovala hned tři nejlepší přítele: spolužačku Barču a dva kocoury J
Karolínka pak sama zdůvodňovala svůj obrázek – Barču pokládá za svou kamarádku, protože jí může všechno říct, protože je hodná atd.
Dětem jsme pak položily společnou otázku, co to znamená být kamarád. Děti se shodly na tom, že kamarád nám pomáhá; cítíme se jinak, když s námi není náš kamarád a s kamarádem bychom chtěli zůstat i poté, co by nás někdo rozdělil.
Karolínka dokončila své zdůvodnění obrázku – „kocour Fiškus je můj kamarád, protože se od nikoho jiného nenechá pohladit a pro moje pohlazení si vždycky přijde a rozumím si s ním víc, než s bráchou…“