[Ríša Macků]

pište přípravy, průběh, otázky dětí - vše stačí sturčně ale prosím z každé hodiny

[Tereza Brožová]

1. setkání 5.11.2009
Díky špatné domluvě, zdál se býti začátek poněkud krkolomným. Chybně vyložené informace způsobily zmatek v hlavách místních vychovatelek.
fáze 1. - vyčkáváme
Ačkoli jsme byli domluveni na přesném čase, s Terkou čekáme téměř půl hodiny než se někdo objeví.
fáze 2. - organizace
Vedoucí se nás nejprve snaží rozdělit do družin, kde budeme pozorovat činnost dětí a vychovatelky. My nesouhlásíme a snažíme se vysvětlit, proč jsme přišly - na 3. pokus zdárně, hurá.
Jelikož od začátku školního roku uplynulo spousta času, děti již mají naběhlý určitý režim: věnují se svým zájmům v jednotlivých družinách, navštěvují nejrůznější kroužky, dojíždějí na školní plavání.., naše snaha o zavedení filozofického kroužku se proto ukázala jako menší problém. My ho ale úspěšně? vyřešily - místo smíšené skupinky dětí zn1. , 3. a 4. třídy, jsme se dostaly do místonosti, kde se na nás sesypalo 17 druháků. S těmito malými raubíři se do prosince budeme setkávat každý čtvrtek. Potom má dojít ke změně dětí. Je to škoda, protože budeme muset začínat úplně od znova. Tož uvidíme, jak sa to vyvrbí. (Myslím, že pro dnešek bylo výhodou, že děti již uměly číst a psát.)
fáze 3. - seznamovačka, povídání o jménech
V družině mají koberec, na kterém jsme byli schopni "sesardinkovat" se do kroužku. Nejprve jsme se navzájem pozdravili a představili - kolem dokola putoval míček, který svému držiteli propujčoval právo mluvit. Každý nám tak pověděl své jméno, co ho baví, co má rád.
Poté jsme dětem rozdaly čtvrtky papíru, na které si ve dvojicích obkreslily své dlaně, vystřihly je a napsaly na ně svá jména. Nové jmenovky jsme si pak všeci přilepily na trička, abychom věděly, s kým si to povídáme. Protože my si povídaly. Povídaly jsme si o jménech, jaké jsou, jaké je to naše, jestli se nám líbí nebo ne, proč máme takové jméno jaké máme a jestli by to bylo stejné, kdybychom se jmenovaly jinak, a také o tom jak nás ruzní lidé oslovují, a jak máme rádi když nám říkají.
fáze 4. - co budeme dělat, co je filozofování
Tak nějak jsme si řekly, co tu budeme každý týden spolu dělat. Vysvětlily si, co to znamená filozofovat. Myslím, že k tomu se eště příště vrátíme.
fáze 5. - stanovování pravidel
Společně jsme vymýšlely pravidla, kterými se během našich setkání budeme řídit. Každý mohl jakékoli navrhnout. My pak každé zhodnotily, případně upravily, zamítly, či schválily. Ty jež prošly, napsala Terka na tabuli.
Co jsme daly dohromady:
1. Mluví jen jeden
2. Nepošťuchovat se
3. Nemluvit sprostě
4. Poslouchat se
5. Nehrát si (s telefonem, hračkami)
6. Neposmívat se druhému
7. Dodržovat pravidla
Domluvená pravidla doma napíšeme na velký arch papíru a budeme je nosit sebou na každé setkání.
Dodržovat vše tak, jak jsme si napsaly, bude asi dost obtížné, ale snad se to podaří.
fáze 5. - hra, konec
Náš čas vypršel, avšak paní vychovatelka ještě nedorazila. Abychom zabránily vznikajícímu nekontrolovatelnému řádění, navnadily jsme děti na dostihový závod. Hru však přerušil příchod vychovatelky, čímž naše činnost byla ukončena - děti šly ven, kde měl probíhat další kroužek. Možná, že dostihy zahrajeme někdy příště.
Bylo to fajn
Děkuji své fiolozofické parťačce za dobrou spolupráci - vypadá to, že vytvoříme opravdu kvalitní tým Terka a Terka
_________________
Terka :)

[Tereza Brožová]

1. setkání 5.11.2009
Díky špatné domluvě, zdál se býti začátek poněkud krkolomným. Chybně vyložené informace způsobily zmatek v hlavách místních vychovatelek.
fáze 1. - vyčkáváme
Ačkoli jsme byly domluveny na přesném čase, s Terkou čekáme téměř půl hodiny než se někdo objeví.
fáze 2. - organizace
Vedoucí se nás nejprve snaží rozdělit do družin, kde budeme pozorovat činnost dětí a vychovatelky. My nesouhlásíme a snažíme se vysvětlit, proč jsme přišly - na 3. pokus zdárně, hurá.
Jelikož od začátku školního roku uplynulo spousta času, děti již mají naběhlý určitý režim: věnují se svým zájmům v jednotlivých družinách, navštěvují nejrůznější kroužky, dojíždějí na školní plavání.., naše snaha o zavedení filozofického kroužku se proto ukázala jako menší problém. My ho ale úspěšně? vyřešily - místo smíšené skupinky dětí zn1. , 3. a 4. třídy, jsme se dostaly do místonosti, kde se na nás sesypalo 17 druháků. S těmito malými raubíři se do prosince budeme setkávat každý čtvrtek. Potom má dojít ke změně dětí. Je to škoda, protože budeme muset začínat úplně od znova. Tož uvidíme, jak sa to vyvrbí. (Myslím, že pro dnešek bylo výhodou, že děti již uměly číst a psát.)
fáze 3. - seznamovačka, povídání o jménech
V družině mají koberec, na kterém jsme byli schopni "sesardinkovat" se do kroužku. Nejprve jsme se navzájem pozdravili a představili - kolem dokola putoval míček, který svému držiteli propujčoval právo mluvit. Každý nám tak pověděl své jméno, co ho baví, co má rád.
Poté jsme dětem rozdaly čtvrtky papíru, na které si ve dvojicích obkreslily své dlaně, vystřihly je a napsaly na ně svá jména. Nové jmenovky jsme si pak všeci přilepily na trička, abychom věděly, s kým si to povídáme. Protože my si povídaly. Povídaly jsme si o jménech, jaké jsou, jaké je to naše, jestli se nám líbí nebo ne, proč máme takové jméno jaké máme a jestli by to bylo stejné, kdybychom se jmenovaly jinak, a také o tom jak nás ruzní lidé oslovují, a jak máme rádi když nám říkají.
fáze 4. - co budeme dělat, co je filozofování
Tak nějak jsme si řekly, co tu budeme každý týden spolu dělat. Vysvětlily si, co to znamená filozofovat. Myslím, že k tomu se eště příště vrátíme.
fáze 5. - stanovování pravidel
Společně jsme vymýšlely pravidla, kterými se během našich setkání budeme řídit. Každý mohl jakékoli navrhnout. My pak každé zhodnotily, případně upravily, zamítly, či schválily. Ty jež prošly, napsala Terka na tabuli.
Co jsme daly dohromady:
1. Mluví jen jeden
2. Nepošťuchovat se
3. Nemluvit sprostě
4. Poslouchat se
5. Nehrát si (s telefonem, hračkami)
6. Neposmívat se druhému
7. Dodržovat pravidla
Domluvená pravidla doma napíšeme na velký arch papíru a budeme je nosit s sebou na každé setkání.
Dodržovat vše tak, jak jsme si napsaly, bude asi dost obtížné, ale snad se to podaří.
fáze 5. - hra, konec
Náš čas vypršel, avšak paní vychovatelka ještě nedorazila. Abychom zabránily vznikajícímu nekontrolovatelnému řádění, navnadily jsme děti na dostihový závod. Hru však přerušil příchod vychovatelky, čímž naše činnost byla ukončena - děti šly ven, kde měl probíhat další kroužek. Možná, že dostihy zahrajeme někdy příště.
Bylo to fajn
Děkuji své fiolozofické parťačce za dobrou spolupráci - vypadá to, že vytvoříme opravdu kvalitní tým Terka a Terka
_________________
Terka :)

[Tereza Durecová]

musím říct, že Terka praxi vystihla do detailů a vlastně nemám ani co pořádně dodat.

Možná jen toto: děti byly velice ochotné a spolupracovaly dobře a k mému údivu bez větších potíží. Z našeho prvního seznamovacího povídání mám dobrý dojem a věřím, že se nám do budoucna bude dobře se skupinou spolupracovat.

Taktéž děkuji své filozofické parťačce za bezvadnou spolupráci

[Ríša Macků]

Jo, kdyby to takhle šlo pokaždé nenechte se odradit kdyby to někdy tak snadno nešlo..

A už vůbec se nenechte odradit zmatky na Rožnove, vzdyt vite, ze je to normalni

[Jana Cimr]

Ahojky,holky pozor na samoúčelné používání her při filosofii - při srovnání s povídáním je hra atraktivnější a může se stát, že to pak budou děti vyžadovat. Možná je lepší používat aktivity, které mají jasný cíl, který sledujete a řeknete ho i dětem. I když je mi samozřejmě jasné, že jste to použili v případě ohrožení vzhledem k tomu, že vám nedorazila vychovatelka a tak se nezlobte, že vám to teď píšu, ale možná se vám to jednou bude hodit

[Tereza Brožová]

2. setkání 12.11.2009
O5 nás přivítalo 17 dětí, kterým jsme rozdaly jejich jmenovky. Těm, které zde byly prvně (9 dětí) jsem propůjčila „dlaně“ své.
Na přání účastníků jsme dnešní hodinu začaly hrou na Dostihy. Byl to docela dobrý způsob pro centralizaci pozornosti.
Následovalo „lehké“ povídáni o filozofii. Toto povídání přerušuje paní vychovatelka a 6 dětí nás opouští. Se zbytkem (tj. 11 dětí) si ještě ujasňujeme, co je to věda, a pak už jsme připravení k třetí části dnešního programu – seznámení se s příběhem.
Společně jsme si po větách přečetly 1. kapitolu z Malého prince (Hroznýš), a jelikož to byl text poněkud složitější, shrnuly si následně i jeho obsah. Pak jsme si vymyslely a na tabuli napsaly otázky, z kterých jsme hlasováním zvolily téma dnešní diskuze – Co je to strach?
Otázky:
1) Proč chtěl nakreslit hada jako klobouk? 4,1
2) Proč chtěl létat letadlem? 1
3) Proč se začal zajímat o hada? 0
4) Proč chtěl nakreslit hada se šelmou? 1
5) Co je to strach? (Lída) 4,10
6) Proč ho rodiče nabádali k jinému povolání? 0
7) Rozumí dospělí dětem? (já) 0
První reakce dětí: „To třeba, když má někdo strach ze šikany, výšky, z lidí..“
Další vývoj: „Jak poznáte, že máte strach? … Měly jste někdy strach, když jste dostaly špatnou známku? … Z čeho máte strach? – Proč myslíte, že jste ho měly? (Děti uvádějí, z čeho konkrétně kdy měly strach a proč si myslí, že ho měly. Co jejich strach způsobilo.) …
Shrnutí, neboli k čemu jsme došly: Proč máme strach? – Když nás, nebo někoho dalšího něco nebo někdo ohrozí, může nám ublížit.
Jak na strach? – Co můžeme udělat pro to, abychom strach neměly?
… Dominik: Když utečeme, ujedeme, tak strach nepřekonáme!?

Některé postřehy:
I když úvodní hra neměla žádnou spojitost s následujícím tématem, dnes se nám zdála býti přínosnou v tom smyslu, že jsme dětskou pozornost upoutaly na společnou činnost a zároveň splnily jejich přání (je důležité děti „poslouchat“). Je pravdou, že tento způsob nelze používat pravidelně, ale výjimečně to snad nevadí?
Ačkoli jsou naši malí debatéři opravdu bystří a dost toho vědí, je potřeba dávat pozor na to, abychom mluvily dostatečně srozumitelně jednoduše, bez použití velkého množství neznámých termínů.
Vybraný příběh mi přijde super, ale spíš pro starší diskutéry. Zdálo se mi, že děti ne zcela vědí, o čem hlavní hrdina vypráví – aj proto jsme si následně shrnuly obsah příběhu.
Děti byly celou dobu klidné a i když se některé občas věnovaly i dalším činnostem (česání vlasů, válení) celou dobu poslouchaly o čem je řeč. Po celou dobu povídání 4 děti aktivně diskutovaly, další se zapojovaly, když je něco zaujalo, nebo měly co říct, 1 holčička byla poněkud skleslá – poslouchala, vůbec nemluvila, jen odpověděla na přímý dotaz. Myslím, že jsme udělaly dobře, když pro tentokrát jsme ji nechaly jen jako tichého pozorovatele (i jen jako divák, může člověk plnohodnotně prožívat odehrávající se diskuzi).
Nevím, jak to viděla Terka, ale já mám za to, že se skupinou 11 dětí se nám pracovalo o dost lépe, než se skupinou 17 dětí – menší počet dětí nám umožnil snáz nalézt společné téma, které by nás všechny zaujalo, dát všem více prostoru k vyjádření, mít větší přehled o lidech kolem a jejich názorech..
_________________
Terka :)

[Ríša Macků]

Diky za dalsi postrehy.. Tesim se, ze priste budete pokracovat i s ostatnimi otazkami... Muzu Vam dat k dispozici metodicke prirucky, abyste se pripadne mohli na dalsi setkani pripravit "po filozofsku"...

Ta hra urcite nevadi.. Myslim, ze muzou byt ruzne pristupy - hra muze byt klidne pokazde.. kdyz si deti navyknou na pravidelny rad hra - cteni diskuse apod. Pak je sance, ze nebudou vyzadovat, abyste si hrali celou dobu.. Na druhou stranu povazuji za vhodnejsi nemit pevny rad (to maji ve skole) - cinnost ve volnem case by mela byt pestrejsi, obcas nejake to napeti co prijde atd.. Pak ale hrozi to nebezpeci, o kterem psala Jana.. aby si pak nechtely hrat porad..
Jinak chvalim uplatneni principu participace deti na organizaci programu v praxi

[Tereza Durecová]

Tuto hodinu jsem opět zahájila hrou (zauzlování, uzel), která děti zaujala a trochu rozproudila. Ale aby nebyly děti příliš živé , zařadila jsem do programu relaxaci při četbě příběhu... Děti se uložily na koberec, mohly zavřít oči a jen vnímat příběh. Pro toto naše sezení jsem si přichystala naši českou tradiční pohádku "Sůl nad zlato", která v sobě skrývá spoustu ponaučení a témat na diskutování. Pohádka byla krátce zpracovaná, výstižná - děti nestačily ztratit pozornost a mohly ji pořádně vnímat. Po přečtení pohádky jsem dětem dala chvíly času na promyšlení příběhu a urovnání děje. Společně jsme si srtučně převyprávěly příběh a postupně jsem dala prostor na vyřčení otázek pro diskusi.
Otázky:
1. proč má Maruška ráda krále jako sůl?
2. proč král vyhodil Marušku z království?
3. proč došla sůl?
4. proč Maruška neuměla pracovat?
5. proč je pro lidi důležitý majetek? - tuto otázku jsem navrhla já (v hlasování o otázce "zvítězila")
- již na začátku, jsme si s Terkou řekly, že se do hlasování nebudeme zapojovat, aby to děti neovlivňovalo

Děti se do diskuse na toto téma (týkající se majetku lidí) velice rády zapojily a k mému překvapení se zapojilo více chlapců než dívek. V diskusi mě upoutala jedna konkrétní odpověď na otázku: "co znamená majetek?" ->nemůže nám to nikdo vzít...

Jediné co mi na této praxi vadilo, že jsem začala pracovat asi s 15 dětmi a skončila s 5. Postupně odcházely na kroužky a domů a proto si myslím, že spolupráce s nimi byla složitější a pro příští diskuse ještě bude.[/b]

[fantova.sarka]

Z toho si nic nedělejte, protože nám děti také odcházejí. Sice né v takové míře, ale přeci. Jinak se mi líbí, že si otázky tvořily děti samy. Určitě jsou pro ně diskuze nad těmito otázkami zajímavější a přínosnější. Jen nevím, jestli bych se odvážila používat na filosofii pohádky. Ale hlavně, že to splnilo vaše cíle.

[Jana Cimr]

Ahojík,
a co by potom zloději kradli, když by se majetek nedal vzít?
Terko D. ty vedeš kroužek sama?("..zařadila jsem.., ..jsem dětem dala.., ..postupně jsem dala..)" - jak jste na tom co se týká souhry, rozdělujete si co kdo dělá a nebo to prostě vycítíte? My jsme jeden čas v rámci experimentu zkoušely rozdělit si, že jedna vedla diskuzi (spíš jela po obsahu)a druhá se soustředila na to jestli mluví všechny děti.. (po stránce organizační). A tak by mě zajímalo jak to máte vy. My jsme to nikdy nevydržely a tak jsme vlastně na nic nepřišly Proto by mě zajímaly vaše postupy a postřehy.
A jedna reakce pro Ríšu:"A Myslim, ze muzou byt ruzne pristupy - hra muze byt klidne pokazde" - no přístupy mohou být různé, ale i tak by měly dílčí cíle směřovat k jednomu společnému. Tzn. nepsala jsem nic o používání her, i když k tomu mám také asi trochu jiný názor, ale pro mě za mě hra nebo aktivita - ale samoúčelné používání her to už je trošku rozdíl. Když máš na mysli hru a charakterizujeme ji stejně jako aktivitu, tak je to v poho - prostě používáš nějakou činnost k prohlubování či naučení filosofických kompetencí - tvrzení, analogiím, hypotézám, navazování........ (stejně je to, ale podle mě úplně něco jiného, když dětem řeknu: Tak a teď si zahrajeme hru X A co takhle vyzkoušet si, vyluštit záhadu, přijít na něco ... ). No tohle je asi na větší debatu.

[Tereza Brožová]

No my jsme dvě: Terka a Terka :) a samozřejmě na programu spolupracuje. Jen sem zrovna byla v souboji se zákeřným baciloidem, a tak Terka měla jednu hodinu sólo.
Vždycky jak zkončíme, v autobuse spolu probíráme, co se nám vydařilo, co už trochu méně, co zlepšit, co budem dělat příště. Rozdělíme si přípravu, a dle teho co přes týden vymyslíme, pak vedem aj hodinu. Samozřejmě jsme připraveny improvizovat, ale zatím to nebylo příliš nutné. Máme scénář, tak nějak přirozeně rozdělené role, ale zároveň dle našeho citu pro situaci děláme prostě to, co je potřeba..
_________________
Terka :)

[Tereza Brožová]

4. setkání 26.11.2009
Nevím, ale z dnešní hodiny nemám úplně nejlepší pocit..
Ikdyž na druhou stranu byla dnes naše "práce" a povídání taková vřelá. Děcka se usmívaly, hrály, přemýšlely, tulily se mi na klíně ;-), k pohádce vymyslely spoustu nových otázek:
1) Proč tatínek nechal děti v lese? (3)
2) Proč Mařenka vylezla na strom místo Jeníčka? (2)
3) Proč byla chaloupka z perníku? (0)
4) Proč jim umřela máma? (0)
5) Proč se tatínek znova oženil? (0)
6) Proč se tatínek bál macechy? (5) - touto otázkou jsme začaly
7) Proč osoba poslala dědka jiným směrem? (3)
8) Proč byla macecha na děti zlá? (0)
9) Proč osoba neodpověděla hned? (1)
.., pak ale diskuze plynule přešla k tématu "zlý člověk".
- Zlého člověka poznáme hned. .. Poznáme ho podle očí, že se škaredě dívá.
S tímto tématem budeme pracovat aj příště. Pokusím se připravit nějakou úvodní hru, která by nás o5 naladila na probírané téma.
(zlý člověk - jak vypadá zlý člověk?, být zlý/zlobit se na někoho)

jiné complication, neb co je třeba vychytat:
- Děcka stále odcházejí (už po 10 minutách).
- Je nutné si promluvit s vychovatelkou - naše povídání pojala, jako vhodný čas k řešení papírových a osobních věcí s dětmi. Neustále nás v průběhu hodiny vyrušovala a chvilkově si odváděla jednotlivé děti, či jim zdělovala nějakou obecnou informaci, která samozřejmě mohla počkat. Ačkoli jsme domluvené na čase v kterém zkončíme, a my jej pečlivě hlídáme, eště se nám naše setkání nepodařilo uzavřít - vychovatelka několik minut před koncem vtrhne do třídy, odvede pozornost děcek a to už není ani ta nejmenší šance s nimi cokoli řešit.
- Dnes jsme podcenily přípravu tématu - na předchozí setkání jsme navázaly lidským člobrdem, ale to už nebylo v souladu z pohádkou.
...
_________________
Terka :)

[Ríša Macků]

REAKCE NA OTAZKY Z 3. a 4. HODINY:
- trochu se tu ukazuje nesvar pohadek (ale i pribehu Romana) - je tam hodne otazek na dej, proc nekdo neco udelal.. Ale jeste jsou takove, ze se z nich da neco vytezit; asi bych se primlouval, aby deti zkusily otazky formulovat napr. ve dvojicich (to jsme ve Lehnicich moc nedelali) - aby jich nebylo tolik. Tyhle otazky - pokud byste se meli venovat vsem (jakoze meli) by byly na dva mesice reseni.. Zaroven nevim jestli tam psat Vase vlastni otazky - kdyz pak hrozi, ze je deti vyberou.. Na druhou stranu jim tak mate moznost ukazat, jak ty otazky typologicky mohou vypadat.. Idealni by asi bylo vytvori prave s nekym z deti tu dvojici..

REAKCE NA HRY A NA PRISPEVEK JANY C. z 30. 11.:
- ta moje rekace - ze muze byt nekolik pristupu se ani tak nevztahovala k tomu, cos psala Ty jako obecne k uziti her na te "hodine"; myslimze pouziti hry, ktera zdanlive nesouvisi s ostatnim programem nemusi byt uplne na zavadu a muze se uplne stejne vztahovat k celkovemu cili - ja bych to nazval smerovani k naplneni tzv. procesualniho cile, napr. rozcvicka nebo zkratka hra na zacatek nam umozni navodit spolecnou atmosferu, motivovat, pripadne zdrave "unavit a vyrvat" deti..; hodne ale zalezi na tom, jak je to v te druzine zavedene

PS pro Jancu: Dnes jsem asi po roce a pul videl Sabinu-Tuntu

[Tereza Brožová]

5. setkání 3.12.2009
Děcka už nás znají, a tak když po obědě vtrhnou do družiny, část se na mě okamžitě sesype a snaží se mi sdělit spoustu novinek.
Dnes začínáme aktivitou, která má za úkol: upoutat, stmelit, připomenout řešené téma, uvědomit si jaké může mít člověk vlastnosti, navodit diskuzi..
Do dvojic děcka obdržely malou kartičku, na kterou měly z každé strany napsat libovolnou lidskou vlastnost. (Ne každý věděl, co to vlastnosti jsou - individuálně jsem vysvětlila.) Pak lístky vložily do krabičky, z které si je následně losovaly, jednu vlastnost si vybraly a předvedly, nebo popsaly (všeci předváděli), a ostatní hádaly, o kterou vlastnost jde. Dvojice ji pak napsala na tabuli pod nevyřešenou otázku: "Jak vypadá zlý člověk?".
- Na lístcích se několikrát oběvilo zlý, hodný, milý, kamarádský, ale také třeba: chytrý, vymýšlí nové hrdniny, hraje fotbal, rád si hraje s autama, jezdí na lyžích, má rád zvířata..
Po té jsme společně probíraly jednotlivá hesla na tabuli - jako estli může být zlý člověk chytrý, estli lže, může hrát fotbal..
Většinou jsme se rychle shodly. Problém byl snad jen u bodu, že je někdo zloděj. - Krade zlý člověk? Když někdo krade, je automaticky zlý? Je rozdíl v tom s jakým úmyslem a co krademe?
Pak jsem se pokoušela diskuzi o zlém člověku ještě dál rozvést, ale děcka dnes spíš reagovaly jen na podněty, než aby reagovaly a přispívaly samostatně.
Zajímavé, jak skupina s namalovaným paňákem udržuje téma již několikátou hodinu. Děcka z Rožnova jsou obvykle naladěny každý týden úplně jinak, a tak když máme něco rozdělané z minule je potřeba je o5 naladit - aj když máme něco připravené, ne vždy je to vhodné aplikovat.
Dan řekl, že už bychom mohly změnit téma. Protože to bylo už ke konci, shrnuly jsme si jakýš-takýš výsledek našeho zkoumání a s příslibem jiného tématu na příští hodinu, jsme se vrhly na poslední úkol dnešního dne.
Cvičení na doma: Každý (to už z původních 24 lidí zbylo jen 5) odemne obdržel papír s obrázkem, instrukcí a čtyřmi namalovanými smajlíky.
Do příště má každý splnit tajný úkol: vybrat si nějakého člověka ve svém okolí a tajně (tak, aby o nás nevěděl) mu udělat radost. Dále je třeba danou osobu sledovat, jak bude na tajnou radost reagovat a dle reakce vybarvit příslušného smajlíka, případně na druhou stranu nakreslit jiného. (aktivita vychází z protikladu: zlý člověk ubližuje - my děláme radost)
_________________
Terka :)

[fantova.sarka]

No jo, děcka se nám drží. Je to totiž docela dost dobrá skupinka. I když tam je pár rušivých elementů. Možná je to zaujalo protože jsme obkreslili jejich spolužáka, nevím. Slova si tam taky psali sami. Každopádně k těm nejtěžším slovům jsme se dosud nedostali, ale na příští hodině to chcem dodělat. Samozřejmě že už ale jinou formou aby to nebylo zase to samé a nudné.

Filosofii zdar

[Tereza Brožová]

6. setkání 10.12.2009
Všecko jsme dnes započaly krátkým povídáním - hned po příchodu se na mně vrhla asi polovina dětí a o 106 povídaly co je u koho nového,.. pak se ptaly, co dnes budeme dělat - hrát, jestli příjde Terka. Když jsem jim sdělila, že Terka nedorazí, protože jela na výlet do Belgie, všichni se okamžitě shlukli u velké obrázkové mapy a hledali, kde že to je. Změřily jsme vzdálenost, jakou musela urazit a shodnotily jsme, že je to dost daleko, ale ne zas až tak moc. Poté děcka uváděla a hledala další místa, která už někdy navšívily, nebo je navštívily jejich známí, nebo o nich jen někde slyšely. Šlo jim to opravdu dobře, jen Egypt se schoval kamsi za gauč ;)
Potom následovala dnešní aktivita. Děcka se libovolně rozdělila do třech teamů (vznikla skupina dvou děvčat, čtyř kluků a smíšená pětičlená skupinka, čtyři děti odešly na jiný kroužek), z nichž ode mne každý obdržel velký arch papíru s pastelkou namalovanými třemi okny, pod nimiž bylo napsáno "atoři:". Ptala jsem se dětí, zda vědí, kdo to autor je. Nikdo to nevěděl, a tak jsme si to společně vysvětlily.
Úkolem bylo z připravených obrázků vytvořit "tříokenní" komix, nahoru napsat název příběhu a výtvor si podepsat. Zvláštní, že se všecky skupinky shodly v tématu - vznikly příběhy: Cesta kolem světa, Cesta po světě, Cesta kolem světa za 80 dní. Následně jsme si příběhy navzájem představily a převyprávěly.
Rozpoutala se nečekaná diskuze nad jedním z obrázků, na němž byla vyobrazená africká žena s dítětem, jak dojí krávu. Kráva měla ustřiženou hlavu a děti začaly náruživě řešit, co že je to za zvíře. Padaly nejrůznější návrhy - kůň, kůňkůň, 2 koně, kráva, 2 krávy, kráva a kůň, pakůň, slon.., které měly zajímavá odůvodnění.
I po vyřešení, jsme již u obrázku zůstaly. Ptala jsem se dětí, co je na obrázku zobrazeno a podle toho co odpovídaly, vznikaly i o otázky proč tomu tak je, může to být jinak, jaké to bude když to bude jinak, až jsme se dostaly k otázce co je příčina a jestli můžeme příčiny nějak ovlivňovat.
Otázkou příčiny a nejspíš tedy aj následku se budeme zabývat i příští hodinu.

Zepár poznámek na konec:
Je znát, že už si děti tak nějak na kroužek navykly - počítají s ním, přibližně vědí, co se bude dít, těší se na příště.
Pokud jde o diskuzi - diskutovat umí, ale nejsou na to zvyklí - nechce se jim příliš uvažovat, zvažovat, myšlenkově tvořit, nevydrží to dlouho. Z teho mi vyšlo aji pár možných témat na některou z příštích hodin? - Jsou myšlenky důležité? Jak s nimi můžeme pracovat? Je možné myšlenky sdílet? Jde to, abychom neměly žádné myšlenky? Můžeme nemyslet?
Pochvala pro paní vychovatelku - již nevyrušuje, hodinu ukončujeme sami.
_________________
Terka :)

[Ríša Macků]

Máme alespon ponauceni pro pristi rok - az budeme dojednavat praxe v druzinach, dame vychovatelkam do ruky dopis, kde bude krome strucneho seznameni s programemFPD taky pozadavek co od nich chceme a co naopak ne (aby nevyrusovaly.. )

[Tereza Brožová]

7. setkání 17.12.2009
Cheche, tak jsme zase o kousek povyrostly.. Ačkoli jsme naši skupinku chválily, dnes byla k vidění přímo ukázková hodina: "Jak by to na kroužku FPD NEmělo vypadat!!"
Začli jsme malým opáčkem, kdy jsme se společně snažily vzpomenout si na to, co jsme dělaly minulý týden. Děti uvedly vše, krom teho, na co jsme dnes chtěly navázat, tedy na nedořešenou otázku Proč něco děláme? Proč se věci dějí?, tedy na otázku příčiny.
Na připomenutí tématu, jsme si dali dvě malé hry:
1. Krátký kreslící diktát
Každý dostal list papíru, na který postupně, dle mých pokynů kreslil parník na moři.
- otázky: Jak to, že když jsme kreslily totéž, nenakreslily jsme totéž? Proč, i když je na každém obrázku parník, vypadá jinak? Čím to je? Proč Vojta nakreslil potapěče a Dan bojová děla a ostatní ne?
2. Zabalený příběh
Do prostřed stolu jsme si položily jeden z komixů (viz. minulá hodina), s tím, že nevadí, že někteří neznají jeho příběh, protož budeme tvořit příběhy nové. Přibližně každý druhý člobrda dostal proužek papíru na který jsme odpovídaly na otázky a pokaždé odpovědi poslali papír sousedovi, který pokračoval.
Otázky zněly: Kdo vyjel na cestu? Jel sám, nebo s někým - s kým? Kam jel? Proč tam jel? Co tam dělal? Proč to tam dělal? Líbilo se mu to - jak byl spokojen?
Následně jsme si příběhy přečetly.
Až do teď to byl boj, který ovšem neustával, ale přes naši snahu naopak gradoval. Kluci byli k neutišení. Jakákoli diskuze dnes NEpřipadala v úvahu.
Pokus o povídání byl marný:
Sesedly jsme si na koberec, kde jsme si "povídaly?" o Vánocích. Vypadalo to v podstatě tak, že Terka položila otázku a odpovědí jí byl dav překřikujících se, smějících se, pošťuchujících se "zlobidel".
_________________
Terka :)

[Tereza Brožová]

Pakliže by někdo měl chuť zkouknout jak to u nás ne/funguje, má možnost:
od nového roku vždy ve čtvrtek od 12,30 - 13,30 hod. ve školní družině ZŠ Rožnov.
_________________
Terka :)

[Jana Cimr]

Ahoj Terezky,
no nevim zda jste svoji nabídku řádně uvážily, ale já se ráda přijdu kouknout Tak po novém roce mi nachystejte židli

[Tereza Brožová]

Jj, jen nám prosím dejte vědět předem, že chcete dorazit ;-)
(..třeba mně na mejlík: terka.fly@seznam.cz)
Díky
_________________
Terka :)

[Tereza Brožová]

8. setkání 7.1.2010
Je tu nový rok, a tak i my přicházíme s něčím novým. Přinesly jsme dětem příběh Kio a Ali, s kterým bychom až do léta rády pracovaly.
A jak to dopadlo?

Jako obvykle začínáme krátkou hrou, tentokrát na Farmáře.
- Pořádně jsme se vyřádily a zároveň lehce naladily na dnešní téma.
Pak jsme dětem představily náš nový příběh a na ukázku i část přečetly (kapitola 1. - část i, ii).
- Během první části všechny děti zaujatě poslouchaly, a tak pro ně nebyl problém vyjmenovat všechny postavy, které se v příběhu objevily.
otázky:
Víte, že Filip je kocour? - Pro ověření jsme našli v textu a znova přečetly.
Všimly jste si, že Ali si hraje na kocoura Filipa? - Děti si začaly brousit nehty (drápky) o koberec.
Hrajete si někdy doma na něco / nějaké zvíře? - Děti uváděly příklady, které doplňovaly informacemi o zvířatech, které mají doma. Dan 1 řekl, že si hraje na křečka, a hned nám také předvedl, jak takový křeček vypadá.
Kdo je Kio?
- Během druhé části, chlapci přestali příběhu věnovat plnou pozornost a začali se vzájemně pošťuchovat.
Opět jsme si příběh shrnuly.
..Bavily jsme se o lvech. Dan 1 navrhl, abychom je namalovaly. Bohužel už jsme pro tuto aktivitu neměly dost času.
otázky:
Máte doma nějaké zvíře? Jaké? - Dan 2: Mam doma anakondu a ještěrky. Vážně živou anakondu? No, plyšovou, ale ty ještěrky jsou živé!
Proč si pořizujeme domů zvířátko? - Aby nás potěšilo. Aby pes hlídal dům. Protože, aby měla babička společníka. psa pro slepce
Kdo, a jak se stará o zvířátko, které máte doma?
Proč jsme ho chtěly? - Dan 1: Mám rád zvířata. Chtěl jsem mít takového menšího kamaráda.
_________________
Terka :)

[Ríša Macků]

Ahoj,

je skoda, ze pred Vanoci deti byly tak rozjete.. protoze to myslim byly docela pekne vymyslene a opravdu filozoficke aktivity..

No a jak to porkacovalo s temi zviraty, ktera jste zacaly 7. 1.? To, co jste napsaly se zatim jako filozoficke moc netvarilo.. Ale i pekny pokec o tom, kdo ma jake zvire a kdo "lepsi".. se muze zvrtnout ... Jak muze byt nejake zvire lepsi nez jine? Co dela nektera zvirata lepsimi? Muzou byt nekteri lide lepsi nez jini?..

Tahle rovina osobni blizkosti tematu diskutujicim je osemetna... Holky z Rudolfovske psaly, ze se jim darilo bavit se o sourozencich, protoze je to detem blizke.. Ale to zvirata taky.. Tak mozna je rozdil v tom, ze sourozenci se kazdy nechce chlubit tak jako leguanem (nebo pocitacovou hrou...), ktere ma..

[Tereza Brožová]

Nj, to máš pravdu, bylo to spíš jen také povídání. Jenže ono se zatím úplně nedá odhadnout, kam ta diskuze povede, nebo jestli se nám s děckama vůbec nějakou diskuzi podaří rozjet. Zase na druhou stranu si myslím, že je lepší si povídat na nějaké téma, které nejdřív musíme otázkou vymyslet, než nic. Pak alespoň snažíme, aby se učily těm povídacím pravidlům apod.

Čím myslíš, že je ošemetné téma osobně blízké?

Na dnešek jsem vymyslela aktivitu, kterou bychom na zvířecí hodinu zkusily částečně navázat, taky trochu na témata eště víc z minula a zároveň je to i něco nového, tak uvidíme co z teho bude.
_________________
Terka :)

[Tereza Brožová]

9. setkání 14.1.2010
Tak na této hodině jsem chyběla. Snad sem Terka něco doplní.
_________________
Terka :)

[Tereza Brožová]

10. setkání 28.1.2010

Téma: Kocour, nebo-li hlubší zamyšlení o povaze "věcí"

1. Jako úvod nám posloužila jednoduchá hra "Hádej, kdo jsem". Terka si myslela smluvené zvíře - "kocoura" a děti se otázkami, na něž se dalo odpovědět buď ano nebo ne, snažily zjistit o jaké zvíře se jedná. (Ale pozor! Kočka není kocour..)

2. Ujasnily jsme si, že otázky, které jsme pokládaly Terce, se ptaly, jaké to zvíře je, případně co dělá. Tzn., že jsme zjišťovaly jeho vlastnosti.
Otázka: Když má kocour své charakteristické vlastnosti, mají je i jiná zvířata, věci, lidi?

3. Každý si na papír nakreslil svého kocoura. Jožka o5 musel mít něco extra. Na jeho výkresu se nevyjímala jen tak nějaká obyčejná kočka, byl to turbokocour s padákem a obrovským penisem. To vzbudilo rozruch.
Zároveň se děcka měla zamyslet nad vlastnostmi kocoura a 1-2 si k obrázku poznamenat. (Chtěla jsem, aby se zamyslely samostatně a nekopírovaly jen myšlenku prvního.)

4. Na tabuli stálo: Co dělá kocoura kocourem?
Děti využily svých poznámek z obrázku a postupně psaly na tabuli různé kocouří vlastnosti:
1) padá na všechny čtyři (Dan)
2) má rád myši (Tomáš)
3) je ráda s rodiči (Terezka)
4) má 9 životů (Honza)
5) pije mlíko (Sára)
6) kaká do pelechu (Míša)
7) drápe (Kačka)
8) prdí (Honza)
9) vidí (Josef)
10) leze na stromy (Vojta)

5. Pak autoři postupně přečetli své příspěvky. Otázka: Souhlasí všichni s tím, že kocour může mít všechny tyto vlastnosti?
Problém se vyskytl u bodu 4 a 8. Po krátkém vysvětlení a shodnocení děti dospěly k tomu, že by se měly na tabuli ponechat, tedy mohou být kocouřími vlastnostmi.

6. Následovala série krátkých diskuzí.
Postupovaly jsme bod po bodu, přičemž jsme vycházely ze dvou základních otázek:
a) Když škrtnu na tabuli tento bod (vlastnost), bude kocour stále kocourem? (např. Máme tu, že kocour vidí. Když by neviděl, bude stále ještě kocourem? Může být kocour slepý?) A samozřejmě jsme se také snažily, aby děcka svá tvrzení zdůvodňovala. U některých bodů jsme byly hotovi celkem rychle, jiné byly složitější.
b) Když řeknu, že někdo nebo něco má tuto charakteristickou vlastnost, znamená to, že je automaticky kocour? Kdo, nebo co může mít stejnou vlastnost?
Zároveň jsme se během zkoumání dostaly k tomu, zda jsou všechny vlastnosti stejně důležité, nebo jsou některé důležitější než jiné.

K čemu jsme dospěly?
Uvědomily jsme si, že všechno - věci, zvířata, lidi mají své charakteristické vlastnosti, které z nich dělají ty, kterými jsou.
Zjistily jsme, že některé vlastnosti jsou "důležitější" než jiné.
Vlastnosti na tabuli, jsme v případě, že nejsou podstatné pro to, aby byl kocour kocourem vyškrtly. Nakonec zbyly jen dvě, bez kterých by se dle dětí neobešel: Pije mlíko a drápe.
_________________
Terka :)

[Tereza Brožová]

11. setkání 4.2.2010

1. Téma první části hodiny "Podobnosti a rozdíly" nám odhalila jednoduchá hra "Na oběšence".

2. Zkusily jsme cvičení, které mělo odhalit některé naše podobnosti a odlišnosti. Děti se rozdělily do třech skupin, v kterých měly přijít na to, co mají společné, a naopak v čem se liší. Své postřehy zapisovaly do připravené tabulky, která obsahovala několik oblastí: vzhled, mám rád/ráda, rodina, zájmy a jiné vlastnosti.
Následně jsme si navzájem přečetly, na co jsme přišly.
- Strefily jsme se do něčeho, co má i jiná skupina? Všichni mají rádi řízek ;)
- Co májí ostatní společného, ale já ne?
- S kterou oblastí jsme měly největší problémy a proč?
"Jsme se nemohli pořád dohodnot, co tam máme napsat." (Dan)
"To mít rád. Já nikoho nemiluju, Evča nikoho nemiluje, Katka nikoho nemiluje, tak jsme nevěděly kam to máme napsat. Ale Katka je zamilovaná do jednoho šesťáka.." (Terka)
"Rodina.. Vzhled, protože tam Josef napsal penis, a že máme šišatou hlavu."

pozn. Holky měly problém rozlišit co patří do kolonky podobností a co do odlišností. Např. "Ani jedna nechodíme ráda do školy. Tak, když je to záporné, je to odlišnost?"

3. Po větách jsme si přečetly část příběhu (kapitola 1. - část ii).

pozn. Děcka během čtení spontáně reagovaly na některé pasáže:
"Tomu sice vůbec nerozumím, ale to je jedno." (Terka)
"To je hustý!" (Filip)
"Fuj, to bych nechtěla zažít." (Terka)
Při čtení a následně při povídání se mi potvrdila doměnka, že pokud děcka čtou text obsahující neznámá nebo složitá slova, ztrácejí se pak v obsahu celého článku.
.."Mají divná jména.", "To, čemu jsem nerozumněl, jsem nemohl přečíst."

pozn. Z nových knížek měly děti obrovskou radost.

4. Různé druhy otázek.
a) Co si pamatujeme z toho, co jsme četly?
Kde bydlí babička a dědeček?
Co má rád kocour? Na co chodí do kuchyně?
Jak se jmenuje kuň?
Čím býl Kiův dědeček?
Odkud a kam se dědeček plavil?
b) Co / kdo to je?
Kdo to byl Čajkovskij? Podle koho se jmenuje kůň?
Kso to byl Abraham Lincoln?
Co to je Boston? Kde leží?
Co to je Bombaj? Kde leží?
- Otázky, na které můžeme odpovědi najít v knížkách, slovnících, na iternetu.. (Pro případ, že bych to nevěděla já, cheche)
c) Děcka hledaly v textu a snažily se vymyslet otázky, na které bychom odpovědi v knížkách nenašly.
Proč se kocour jmenuje Flip?
- Mohly bychom společně přijít na to, proč se kocour jmenuje Flip? Když si o tom budeme povídat a společně budeme hledat odpověď, budeme diskutovat?

Bohužel se nám už nepodařilo otázku otázek dokončit. Děti musely jít.

pozn. Co je diskuze?
"To jsou samé kecy a kecy. Nemůžeš se domluvit. Ale někdy je to důležité, ale hádají se." (Terka)

Úplně na závěr jsem se pro změnu dozvěděla něco já. Dan mi prostě toužil přečíst něco hranostájích.
_________________
Terka :)

[Jana Cimr]

Ahojky, již delší dobu jsem teď nikam nepsala a ani nečetla příspěvky z důvodu opravdu veliké časové tísně, ale když jsem si četla tenhle váš poslední příspěvek moc mě to potěšilo. Líbí se mi, že vaše hodiny dostaly jistou "strukturu", jsou nápadité...............
Jak se vám pracuje s textem - vidíte v tom nějaká pozitiva či negativa? Všimly jste si na vašem kroužku nějaké změny, když porovnáte hodiny teď a prvotní? (teď to myslím bez ohledu na využívání textů) Pracujete nějakým způsobem s metodickými příručkami? Zkoušíte si nějak před kroužkem stanovit cíle, které jsou zpětně zhodnotitelné a jde prokázat, že jste to v hodině opravdu splnily? A pokud ano, pomáhá vám to? (Pokud ne, nechybí vám to?
Zatím ahoj - snad se na mě nebudete zlobit za tolik otázek a při volné chvilce mi odpovíte.
cimřík

[Ríša Macků]

I ja jsem rad, ze to takhle jde.. Zasel bych se nekdy podivat, kdy by se Vam to hodilo?

[Tereza Brožová]

for Janča:
Texty
Cheche, když jsme s děckama četly ten příběh poprvé, tak jsme se do toho s Terkou tak zamotaly, že jsme vůbec nevěděly, o čom to vlastně bylo …a s tou kočkou nám to porát nesedělo. Myslím, že je to docela náročné na pozornost – snad až na vzpomínky dědečka je všecko psané v přítomném čase, což je trochu náročnější na vnímání, a pak se tam furt mění vypravěči. Dětem se moc nezdají jména – možná by byla lepší nějaká česká. Jinak nevím, bo sem to ještě celé nepřečetla.
Výhodu textů vidím v jejich ucelenosti. Kroužkem se prolíná určitá dějová linie, jejímiž hlavními hrdiny nejsou jen postavy z příběhu, ale tak trochu i samotné děti. Postavy se tak stávají jen jakýmisi průvodci, či uvaděči. Myslím, že je fajn zvolit si nějaký základní příběh. Jeho užívání nás přeci nijak neomezuje. Tvoří jen jakousi základní desku, na kterou můžeme směle a s fantazií stavět společné dílo. Děti jsou nadšené, že mají svou knížku, že věci neděláme jen tak náhodně.
Metodické příručky
Tak tuhle oblast tak trochu doháním. Ale minulý týden už jsem si byla pro mp Kio a Ali ;-)
Ne že bych ji už měla celou nastudovanou, ale tak nějak si v ní listuju a pročítám a popravdě mě trochu zaskočilo, co jsem v ní našla, nebo naopak nenašla. Zatím jsme cvičení v ní uvedené nevyužily, ale pro takové dvě stránky námětů už mi byla inspirací – uvidím, co z toho ještě vymyslíme. No, ale podobnou aktivitku, co jsme dělaly minule, jsem tam taky našla..
_________________
Terka :)

[Ríša Macků]

Ta jmena jsou upravena: Ali (=ALžběta) je v originale Gus. Kio je ponechan, bo je to Asiat.

[Tereza Brožová]

13. setkání 18.2.2010

Téma: DISKUSE x HÁDKA

Cíl dnešní hodiny byl jasný - pokusit se s dětmi přijít na to, co odlišuje diskusi od hádky.

A jak se nám to povedlo?

1. Na úvod nás Terka seznámila s dnešním problémem.
Reakce dětí:
Terezka: "To jsem říkala já.."
Honza: "Já vím, jaký je v tom rozdíl."
Filip: "Ale on v tom ale není skoro žádný rozdíl."

2. Děti se rozdělily do dvou skupin (holky, kluci) a losem si vybraly téma svého zkoumání: holky - diskuse, kluci - hádka. Asi za 15 min, které se poněkud protáhly, měly za úkol napsat co nejvíce věcí, které je k jejich otázce (Co je to diskuse / hádka?) napadnou.
Dětem se ale vůbec nechtělo přemýšlet. Nebo to snad ani "neumí"? Rozhodně mají velké problémy se spoluprací ve skupině.
Následně nám mluvčí každého týmu přečetl, co vymyslely.
Diskuse: povídají si, dohodnou se, se mají rádi, v práci, že se mají rádi, ptáme se, že se dohodnou, přemlouvají se, konec, že si koupí televizi, názory 1000, konec 0
Hádka: že někdo říká ano a druhý třeba ne, hádka je, když se někdo hádá, mluvíme, křičíme, víc názorů, končí rozchodem, usmíření, naštvaně, ve stresu, poníženě

3. Měly jsme připravenou sérii obrázků, které jsme se postupně snažily přiřadit buď k diskusi nebo k hádkce. Problém byl v tom, že děti myslely, že jedna z odpovědí musí být správná a ta druhá špatná. Měnily tak názor podle toho, jak jsem zareagovala na jejich odpověď. Když jsem však měla námitku, nebo doplňující otázku k oběma odpovědím, byly zcela zmatené. Samy na otázku "Proč?" měly velké problémy odpovědět. (Jenom něco plácly a neměly k tomu žádné odůvodnění? / Neumí vyjádřit své proč? / Se jim prostě jen nechce?)
Některé komentáře k obrázkům:
obr. 3
Filip: "To je hádka."
Já: "A proč myslíš, že je to hádka?"
Filip: "Diskuse?"
Já: "Ne, možná je to hádka. Ale proč? Já myslím, že třeba jen přemýšlí.."
Filip: "Tak je to diskuse."
...
Terka: "Tak co to tedy je? Kdo si myslí, že je to diskuse?"
Míša: "Jo, diskuse."
Ostatní myslí, že je to hádka.
Nakonec jsme došly k tomu, že by to mohlo být obojí, jak hádka, tak diskuse.
Terka: "Někdy to přece nemusíme rozpoznat."
obr. 4
Terezka: "To je diskuse."
Filip: "Ne, to je hádka, protože se usmiřujou."
Terezka: "Nemusí se usmiřovat."
Dan: "Diskuse i hádka."
Míša: "Hádka"
Dan: "Míšo, ty ani nevíš o čem mluvím."
...

4. Na jednu polovinu tabule jsme si společně napsaly co je charakteristické pro diskusi a na druhou, co je charakteristické pro hádku.
Diskuse: povídání (mluvíme), domluva, skupina = min. dva (Filip: "Přeci si nebudu povídat sám se sebou?"), více názorů
Hádka: konec - rozchod / smíření, naštvání, křik, mluvíme, více názorů, domluva, skupina, emoce
Pak jsme vyškrtaly věci, jež byly pro obě skupiny společné a pokusily se odpovědět na otázku: Jak se liší hádka od diskuse?

...pochvala pro Terku ;-)
_________________
Terka :)

[Tereza Brožová]

14. setkání 4.3.2010

Přínosným prvkem dnešního filozofování se stala návštěva Ríši, který se také aktivně zapojil do veškeré činnosti.

1. Na úvod jsme si připravily aktivitu na téma: "Co je to příběh?"
Nešlo v ní ani tak o vyřešení nějakého problému, jako spíš o procvičení, přiblížení, ujasnění...
Všichni jsme si postupně losovali otázky typu:
- Kde se berou příběhy?
- Musí mít příběh děj? - Tady jsme měly tak trochu problém dětem přiblížit, co to ten děj je. ..ony to totiž nevěděly.
- Musí mít příběh svého hrdinu? Proč? - Dnešním favoritem se stal Spajdrmen.
- Musí mít příběh začátek? Proč?
- Můžeme vyprávět příběh beze slov?
- Kdy může člověk potřebovat příběh?
apod.
Kdo odpověděl na svou otázku, mohl odkrýt jedno pole z tajného plakátu - děti se snažily odhalit, co je na obrázku. Na baličák jsem nakreslila velkou vanu s ponorkou a otázkou "Jak se mohla ponorka dostat do vany?".

2. Libovolně jsme se rozmístili po prostoru, zavřeli oči a taky pusy a nastražili uši. Terka nám četla další část příběhu (kapitola 1. - část iv, aneb "Příběh z vany"). My jsme pozorně poslouchali a zároveň s Kiem si představovali a předváděli jak se koupeme ve vaně a najednou se měníme v ponorku, ostrov, rybu, tuleně.., až se nakonec zastavíme u myšlenky létajícího koně.

Co vás zaujalo? - Že se furt měnil.

3. Ze čtení nám vzešly čtyři otázky, z nichž jsme rychlým losováním vybrali jednu k bližšímu "prozkoumání".
- Proč to byl vůbec příběh? (Míša)
- Proč byl ten příběh hezkej? (Míša)
- Osedlal by někdo létacího koně? (Dan)
- Proč ten příběh vůbec existuje? (Míša)

Po vyřešení létajícího koně, jsme začali uvažovat o tom, jaké by to bylo, kdybychom uměli létat - Co by bylo lepší? Co by bylo horší?
Ríša: "Proč si lidé představují, že létají?"
Kdybychom uměli létat, museli bychom ještě chodit?

4. Krizovou chvilku zachraňuje Ríša ;-)
Aktivita: Najděte si každý nějakou věc, která by nemusela existovat, kdybychom uměli létat.
Všichni jsme se rychle rozmístily po třídě a následně se pokoušeli odůvodnit, obhájit, proč bychom se bez dané věci obešli.
Zastoupeny byly věci jako: stůl - Filip, Dan, Míša, okno - Ríša, dveře - Terezka, podlaha - Tomáš, boty - já

5. Nakonec ještě otázka:
Existuje nějaké zvíře, které létá a nikdy nechodí? - pták? motýl? kolibřík?
Dan: "Kdyby had měl křídla, tak kdyby přistál, tak by se plazil."

Děti dnes byly celkem rozjívené, ale i přes neustálé rušení dokázaly "být v obraze" a reagovat na právě řešené téma.
Míša se poprvé aktivně zapojovala do debaty a přispěla, myslím, i dost dobrými otázkami.
_________________
Terka :)

[Tereza Brožová]

15. setkání 10.3.2010

Jak bych charakterizovala dnešní hodinu?
Celkový negativismus, hádky, řev, skákání po lavicích, rvačka.... a to doslovně!!
Ať jsem se snažila, jak jsem se snažila, děcka dnes nic nazajímalo.

I přes to všecko dokázaly vymyslet a na tabuli napsat, co všechno by mohl znamenat "smysl":
zrak, hmat, chuť, sluch, čich, Smysl je důležitá, Smysl je dobrý, Co má smysl?, Hra se hraje, protože aby to mělo smysl, Že má něco smysl, Smysl je smysl

Můžou mít věci smysl?
Každý si ve třídě našel nějakou věc, o které by mohl říct, že má nějaký smysl - stůl, parapet, dveře, klíče, brýle, oblečení

Míša: "Stůl je přece na psaní, to ví každý debil."
Terka: "Na stole se může tančit."
Kačka: "Nebo taky kreslit.."

Já: "Je ještě něco, co nemá smysl?"
Filip: "Parapet nepotřebujeme."
Honza: zajímavá teorie o tom, jak okno splývá se zdí - bohužel si nepamatuju
Kačka: "Nebo by se tam mohla dát nějaká květina jako dekorace."
Honza: "Nebo v nějakém paneláku, je tam aby třeba nevypadlo dítě z okna. To se stalo, jak dvouleté děcko vypadlo z okna. To bylo v novinách."

Tohle cvičení (mimo jiné) osvěžila mini diskuze na téma: "Proč není dobré mlátit kamaráda papučí do oka?" - Je problémy možné řešit i jiným způsobem? - Jakým?
- Vyplynulo z aktuálního dění.

Pak jsem zkoušela navrhnout - prosadit nejrůznější aktivity, cvičení, hry.., ale téměř bezvýsledně.

Ke konci jsme "hráli"? hru na schované věci. 2-3 lidi šli na chvíli za dveře a ostatní vybrali nějakou věc ve třídě a někam ji schovali. Rafinované bylo schování křídy tak, že se prostě na tabuli kousek smazal.
Ti, kteří se pak vrátili, měli za úkol přijít na věc, kterou jsme ukryli a na místo, kde je ukrytá. Mohli hledat a pokládat otázky na něž se dalo odpovědět buď ano nebo ne.
_________________
Terka :)

[Tereza Brožová]

Hledá se Terka...
_________________
Terka :)

[Tereza Brožová]

16. setkání 11.3.2010

"Děti ze stanice ZOO" - pokračování

Malí filozofové dnes přišli v podobném naladění jako včera - nevím, ale tak nějak jsem to předpokládala, tudíž jsem se na tuto variantu náležitě připravila.
Přizpůsobila jsem program, čímž hodina ztratila na filozofičnosti, avšak doufám, že do budoucna se stane aspoň trochu přínosná. Na programu byly především aktivity, které vyžadovaly určitou spolupráci všech přítomných a měly podpořit uvědomění, že za neustálých osobních útoků, netolerantnosti vůči ostatním, hádání se, nadávání si apod. se ničeho kloudného nedocílí.

1. Spontánní kreslení smajlíků vítajících jaro, nebo snad zimy? když je venku tak bílo..
Tuto pětiminutovku započaly děti při čekání na opozdilce.

2. Každému z dětí jsem na záda nalepila 1-2 lístky s nějakým slovem. Aniž by si lístky ze zad sundaly, měly dát dohromady dvě věty, které nám přiblíží dnešní téma.
modrá věta: Dnes si budeme povídat o čtení.
zelená věta: Zkusíme zjistit, jestli může být čtení zábavné.

Tuto aktivitu doprovázely rozepře, hádky, chaos, honičky...
Terka s Míšou odmítaly jakoukoli spolupráci s ostatními.
Ostatní považovali za splnění spolupráce a konec, když dali dohromady slova s některým jedním jejich kamarádem.
Já jsem záměrně odmítla "jakoukoli" angažovanost v procesu zkoumání a řešení konfliktů, která byla hlavně zpočátku vyžadována. To vedlo k osamostatnění a určitému zorientování v situaci.
Dominik, Honza, Dan a Filda se začali věnovat zadanému úkolu.
Tom, Míša, Sára, Vojta se honí, válejí na gauči, pošťuchují..
Terka sedí na stole, brečí a hystericky nadává.
V další fázi došlo k určitému rozdělení rolí (ne všichni toto akceptovali):
Dan řídí proces. Honza zapisuje na tabuli.
Nápad: Děti se zelenými lístečky si lehají na gauč a jeden z nich čte a snaží se je seřadit do smysluplné věty.
Po tomto pokusu jsem povolila lístky sundat ze zad, což přispělo k zdárnému vyřešení - na koberci se oběvily obě hledané sdělení.
Tato "úvodní" aktivita zabrala celých 35 min.!

3. Seznámila jsem děti s morseovkou. Nejprve jsem myslela, že by jednotlivá písmena mohly představovat samy, ale záhy jsem od toho upustila.
Děti se libovolně rozdělily do dvou skupin, přičemž jedna pomocí zvoleného y, í vysílala zprávu a druhá ji přijímala a zapisovala na tabuli.
Během této aktivity se dokonce dokázaly domluvit a role si během činnosti prostřídat.
Vojta činnost nepochopil a schválně ji ostatním kazil.
Terka opět nespolupracovala a vykřikovala něco o tom, že je to blbost, protože už to zná z tábora.
Tato aktivita zabrala 25 min.

4. Ikdyž jsme zprávu nakonec vyřešily, náš čas se nachýlil. Dnes žádná hra. Díky přístupu, jaký jsme zvolily už ji nestihneme. A schválně jsem měla připravenou jednu opravdu parádní ;-)
Pokusila jsem se dětem vysvětlit, jaký je rozdíl mezi tím, když se budeme chovat tak jako tyto dva dny, a nebo když se budeme navzájem respektovat a budeme spolupracovat. - Jak chtějí, aby vypadaly naše příští setkání? - otázka k zamyšlení Myslím, že to docela pochopily, tak uvidíme.

pozn. Překvapuje mne, jak jsou děti vůči sobě agresivní. (Pozorovala jsem i na praxi v MŠ.)
_________________
Terka :)

[Romana Oceláková]

Ahoj Teri,
tyjo to je síla, prosim Tě kolik a jak starý děti máš? Četl jsem poslední dva zápisy ze setkání a jako džungle hadr... Asi se tam nenudíš, co?
_________________
Romana Oceláková

[Tereza Brožová]

No, ani ne ;-)
Děti jsou ve věku 7-8 let. Poslední dvě hodiny jich přišlo 10.
_________________
Terka :)

[Romana Oceláková]

Tyjo tak to je docela masakr...
_________________
Romana Oceláková

[Tereza Brožová]

17. setkání 17.3.2010

1. Terka nás seznámila s dnešním tématem: LIDSKÉ SMYSLY

2. Aktivita na poznávání smysly:
Děti zavřely oči a nejprve pomocí sluchu, po té i pomocí hmatu, čichu a chuti hádaly věci, které jsme jim dávaly k prozkoumaní - papír, obal od oplatek, oplatka, mandarinka, měsíček mandarinky.

3. Po té jsme si společně přečetly další část příběhu Kio a Ali (kapitola 2. - část i, odstavec 5-15)

4. Na tabuli jsme měly napsané otázky k diskuzi:
- Kolik a jaké máme smysly? Co je to šestý smysl?
Dan: "To je senzybyl."
- Který ze smyslů je nejdůležitější?
- Jaké pomůcky používají lidé s poruchou některého ze smyslů?
Děti: doktor, slepecký pes, slepecká hůl, prstová abeceda, morseovka - když neumí mluvit, brýle, zvuky na semaforech, znaková řeč
- Jak se žije lidem bez některého ze smyslů?

5. Aktivita - Jak se Terka cítí?
Nejprve si všichni zacpali uši a hádali, co Terka předvádí za pocity - radost, smutek, strach.
Pak měli zavřít oči a hádat pouze podle zvuku, jenže všeci podváděli. S Terkou jsme byly úplně zticha a Terka předvedla jak se raduje..
Jožka: "Radost"
Všichni: "Radost"
Terka: "Kdo to řekl první?" Jak to můžeš vědět, když máš zavřené oči?"
Stejně dopadly i další dva pokusy.
Terka: "Oči nám pomůžou poznat, co člověk vajadřuje, jak se cítí."

6. Jaké výhody / nevýhody můžou mít lidé s postižením některého ze smyslů?
- Jediné tři věci, na které děti přišly:
Můžou parkovat na parkovišti pro postižené.
Lidi je pouštějí před sebe.
Můžou jezdit na invalidním vozíku.
Terka: "A to je výhoda?"
Dan: "Nemusí chodit."
Jožka: "Nebolí je nohy."
Dan: "Ale bolí je zadek."
Tom: "Zadek si namažou."
Filda: "Ale jak chodí čůrat a kadit?"

7. Filda: "Jsme dělaly v prvouce.. Kdyby přišel čaroděj a nechal by nám jenom dva smysly, které bychom chtěly?"
Filda: "Já bych chtěl hmat a hlavu."

8. Terka: "Slyšely jste někdy o tom, že když ztrátíme jeden ze smyslů, ostatní nám pak fungují lépe?"
Filda: "Třeba mrkev, tak pak máme lepší zrak."
Jožka: "Nebo fazole, po těch prdim."

Děcka dnes byly o5 neukázněné, nechtěly si povídat, nejevily zájem o téma.
Měl by někdo nějaký nápad co s tím?


pro Ríšu: Na začátku jsme potkaly jednu šikovnou holčinu, co se zajímala o to, co děláme. Chtěla se přidat, ale musela na oběd. Vzpomněla si na loňský Provázek s Ríšou a říkala, že je škoda, že už letos nic takového není..
_________________
Terka :)

[Tereza Brožová]

18. setkání 18.3.2010

1. Na začátek dnešního setkání jsem zařadila slíbenou aktivitu, ze které vzešly i otázky pro krátkou diskuzi.
Na dveře jsem vylepila plakáty s prstovou abecedou a tabulkou čokolády (motivace, viz. konec). Děti se rozdělily do skupinek po 2-3 lidech a sedly si naproti sobě na koberec. "Vysílači" ode mě obdrželi tajnou zprávu (otázky k otázkám), kterou měli za úkol pomocí prstové abecedy přetlumočit svému kamarádovi, který ji napsal na tabuli. Po odeslání se nad svou otázkou měly zamyslet a i s odpovědí si ji zapsat na svůj hodinový papír. Společně jsme pak otázky probraly.
- Existují hloupé otázky?
Filip: "Všechny jsou hloupé."
Jožka: "Protože jsem hloupej."
- Co je to dobrá otázka?
- Je těžší se ptát než odpovídat?
- Je těžší odpovídat než se ptát?
- Proč se ptáme?
- K čemu nám jsou otázky?
- Umíš tvořit otázky?
Děti: "Jo." - A tak jsme to vyzkoušely..

2. Aktivita na tvorbu otázek
Každý si ve třídě vybral nějakou skutečnost, člověka nebo předmět a zapsal si ji na svůj papír. Za určený čas měl každý vytvořit co nejvíce otázek vztahujících se k dané věci.
Počet se pohyboval od 2 až po Míšu, která mile překvapila a napsala:
Stůl
- Proč existuje?
- Jí se?
- Proč je to věc?
- Je to důležité?
- Je to věc?
- Je ze dřeva?
- Je to vůbec stůl?

3. Eště jedna tvořivá aktivita - "Co to je?"
Na tabuli jsem nakreslila jednoduchý obrázek. Děti měly vymyslet co nejvíce věcí, jež by to mohly být. Problém byl v tom, že mnohé z nich nechápaly, že nemají psát otázky.
Dan napsal: slunce, ohnivá koule, hvězda, červí díra
Filip napsal: míč, hlava, kobliha, lampa, pavouk, palcát, kolo, slunce

Na začátku hodiny jsem dětem sdělila, že všechny dnešní činnosti budou bodovány. Ti, kteří nasbírají nejvyšší počet bodů, si budou moct čokoládu vzít. - A děcka se chytly ;-)
_________________
Terka :)

[Tereza Brožová]

19. setkání 24.3.2010

"Filozofování se sluníčkem" aneb co je krása

Dnešní den nás přímo vybízel k tomu, abychom svou filozofickou hodinu strávily s dětmi venku.
A jak to dopadlo?

Nejprve jsme si společně přečetly další část příběhu (kapitola 2. - část i, ii).
Pak jsme se celou hodinu věnovaly tématicky navazujícím aktivitám:

1. Otázky týkající se vztahu krásy a dalších vlastností
Josef: "Když bude mamka ošklivá, tak ji stejně budu mít rád."
Kamča: "Kristýna ze třídy je krásná, ale nikdo se s ní nechce kamarádit."

2. Otázky vyjasňující co je / není krása
Míša: "Je krásná a není kamarádská."

3. Otázky: Co se může stát, když...?
Dan: "Když rozbijeme drahý obraz, tak omluva nestačí."

4. Nějaké otázky k příběhu?
Dominik: "Proč se ptala rodičů, jak vypadá?"

5. Co to je krása? O čem můžete říct, že je to krásné?
Josef: "Mamka"
Josef: "Že je někdo nebo něco hezkej."
Markétka: "Mě se líbí, když je sluníčko."
Evča: "Koně"
_________________
Terka :)

[Ríša Macků]

[Ríša Macků]

Ahoj holky, jak to vypada s tou kazni? Je to lepsi? Ziram a sklanim nad Vasimi napady - cokolada, bodovani...

[Tereza Brožová]

Jo, myslím, že období krize je za námi.
K poslednímu setkání mi Terka napsala:
"Ahojky, povídyly jsme si o velikonočních prázdninách a o Kristovi a pak jsme dělali cvičení podle dalšího úryvku z příběhu... povídali jsme si o opravdovosti a bylo to kupodivu fain, dětska celkem spolupracovali a kdybych neměla tak děsnou rýmu, která mě trápí do te'd tak by to bylo určo nejlepší sezení :-)... byl nějakej dobrej den na povídání..."
_________________
Terka :)

[Ríša Macků]

No tak dobry.. Uvidime se doufam dnes.. na learning by pinking

[Tereza Brožová]

21. setkání 7.4.2010

Na úvod dnešní hodiny jsme si zahrály dvě krátké hry, ve kterých jsme si procvičily význam "být jako":
1. Upgradovaný Čáp ztratil čepičku
2. Déšť
Následně jsme si s několika dětmi přečetly další část příběhu (kapitola 2. - část iv). Ostatní s námi odmítly spolupracovat a hrály si na gauči.
"Co nás zaujalo?" jsme řešily už jen v pěti.
Markétka: "Že chtěla vědět všechno. Nikdo nemůže vědět všechno."
A tak jsme se zabývaly tím, zda můžeme vědět všechno, a jaké by to bylo, kdybychom všechno věděli.
Kamča: "Ale všichni lidi dohromady můžou vědět všechno, protože když někdo něco neví, tak to ví někdo druhý.
Ani nevím jak, ale na chvíli jsme se dostaly k otázce, "Existuje Ježíšek?".
Pak jsme se přes cvičení z příručky postupně dostaly k opaku vědění, "Jaké by to bylo, kdybychom toho věděli málo / vůbec nic?". Dospěly jsme k tomu, že kdybychom nic nevěděli, tak bychom ani nemohli existovat.
Do této diskuze nám svou teorií o vzniku člověka vpadli i gaučníci Jožka s Danem.
Jožka: "No, nejdříve byli všade dinosauři, kteří nic nevěděli a postupně se vyvíjeli v další dinosaury až se vyvinuli na robota, a pak se ti roboti vyvinuli na Boha, pak na mimozemšťany ve vesmíru a na různé materiály až vnikl první člověk a to byl Ježíš Kristus.
Chvilku jsme ještě něco povídaly, až jsme zjistily, že jsme na koberci zůstaly jen mi dvě.
Po shodnocení situace jsme další povídání vzdaly a zahrály si s děckama hru Na lišku a zajíce.
_________________
Terka :)

[Tereza Brožová]

S tou krizí jsem to nevystihla přesně. Děcka se sice sklidnily, ale přetrvávají velké problémy s jejich zaujatostí pro věc. Prostě je nic nezajímá a odmítají jakkoli spolupracovat.
Nemáš nějaký nápad, co s tím?
_________________
Terka :)

[Tereza Brožová]

22. setkání 14.4.2010

Téma: KANIBALISMUS

Úvod si dnes Terka opravdu vychutnala ;-) Vzdálenému pozorovateli, by toto zahájení mohlo připadat, asi jako sjezd vášnivě debatujícíh skejťáků.

1. Pomocí modrých a zelených lístků, které jsem děckám nalepila na čelo, se rozdělily do dvou skupin. Následně pak po třídě hledaly loďky s písmeny, z nichž měly sestavit slovo "kanibalismus".

2. Děcka si pojem "kanibalismus" napsaly na tabuli a snažily se zamyslet nad tím, co by to mohlo znamenat. - Můžeme poznat význam slova, i když ho neznáme?
Na tabuli se objevilo: jí lidi, sport, kouří, je kdo se pere, blázen, jméno

3. S Terkou jsme už nevydržely, jak se k sobě děcka ošklivě chovají. Zařadili jsme proto čtvrthodinu "morálního sezení". Postupně každé z dětí uvedlo důvody, proč nemá rádo a chová se nehezky vůči Kamče.
Terka: "Je zlá, tlustá, bere věci, kope, má vši."
Evča: "Kopla mě z ničeho nic."
Dan: "Hráli jsme hru a Honzík chtěl hrát taky a Kamila protestovala. Někdy mě honí na záchod."
Míša: "Kope mě a smrdí."
Ostatní se nevyjádřily.
Po té jsme nechaly k vyjádření prostor Kamče.
Následně měli všichni za úkol vymyslet a povědět o tom druhém něco pozitivního, co se mu na něm líbí.
Ve shrnutí jsme si řekly něco o tom, jak nikdo nejsme dokonalý, a naopak, že na každém z nás může být něco dobrého a o důležitosti a fungování kolektivu - třídy.

4. Přečetly a odůvodnily jsme si jednotlivé návrhy z tabule. Pak jsme si vysvětlily, co je to "Slovník cizích slov" a k čemu nám může být užitečný a zkoumané slovo v něm děcka nechaly najít.
Co to je lidojedství?

5. Diskuse na téma kanibalismus
- Jsou na světě lidé, kteří jedí jiné lidi? - Proč to dělají? Je správné jíst jiné lidi? Je obhajitelné někoho sníst? Snědl(a) bych člověka?...
Jak se cítí oběť, která má být snědena? - příklady do kroužku
Pokusit se Terce vyvrátit teorii o tom, že jsou lidojedi posedlí ďábly.
Příklad: Spolu s dalšími čtyřmi kamarády, jsme ztroskotali na moři. Všude jen samá voda, uprostřed malá loďka a v ní nás pět. Jeden kamarád je na tom hodně špatně. Do doby, než by nás někdo mohl zachránit,bychom umřely hlady.
- Snědli bychom někoho?
- Kdybychom někoho snědli, jak by pak vypadal soud? Jak bychom svůj čin mohli obhájit?
Kamča by lhala. - Je dobré o takových věcech lhát?

6. Na závěr jsme se naučily písničku o námořnících, kterým na jejich plavbě došly zásoby jídla, a tak se rozhodli sníst svého plavčíka.
Děti upozornily na rozpor, kdy se v písničce zpívá, že už nemají co k jídlu, a nakonec námořníka snědí s omáčkou. - Kde vzali tu omáčku?
Zpívání děti docela zaujalo. - Děkuji Evče za inspiraci a Toníkovi za půjčení kytary.

Dnešní hodinu jsme shodnotily jako opravdu vydařenou.
_________________
Terka :)

[Tereza Brožová]

23. setkání 21.4.2010

Téma: Rozdíly mezi životem ve městě, na moři a na vesnici

- Možná, že Terka dopíše něco víc.
_________________
Terka :)

[Tereza Brožová]

24. setkání 22.4.2010

Téma: Můžeme vědět, co si myslí druzí?

Nejprve jsme se pokusili na otázku odpovědět přímo. Pro děcka to bylo snadné, ale chyběly argumenty, proč si myslí, že tomu tak je.
Zařadili jsme tedy dvě jednoduchá cvičení:
1. Dramatická hra na povolání
2. Malý experiment, který zkoumal, zda můžeme myslet jako ostatní.
Nyní jsme se o5 pokusili najít odpověď na naši otázku: "Můžeme vědět, co si myslí druzí?"
Po té jsme si nejprve každý sám potichu a nakonec dohromady po větách přečetli příběh, z něhož jsme poslední tři hodiny čerpali náměty k činnosti (kapitola 3. - část i).
Následně jsme se pokusili příběh nakreslit. Markétka při tom dala podnět ke krátké diskuzi o malování - Jak se pozná, že někdo umí kreslit / malovat? Jak se pozná, že je obraz krásný? Co to znamená být krásný? Může být něco krásné a zároveň ošklivé?

Ačkoli dnes bylo na kroužku jen 6 dětí, měla jsem docela co dělat.
_________________
Terka :)

[Jana Cimr]

Terezko ty jsi byla sama? Jak se ti pracuje na praxi samotné a jak ve dvojici? Vidíš v tom i nějaká úskalí či klady ?( tím myslím obě formy práce) cim.

[Tereza Brožová]

26. setkání 5.5.2010

Dnešní hodinu jsme započaly cvičením na pozornost - hra na autobus.
- Děti nastoupily do jakoautobusu (sestavěné židle) a společně spolu s jakocestujícími jsme se vydali na cestu do stanice "Filozofie". Po cestě jsme zastavovali v různých městech, kde někteří jakocestující vystoupili a někteří naopak nastoupili. Otázky na konec se pak snažily prověřit, jak jsme byly pozorní.
Poměrně velká rozjívenost a hlučnost mě vedla k zařazení hry na bombu.
- Děti naskládaly své židličky na jednu velkou hromadu, pod kterou se ukrývala bomba citlivá na hluk. Jako pirotechnici, měly za úkol židle potichu rozebrat a postavit do kroužku.
Pak jsme si rozdaly knížky a po větách přečetly další část příběhu (kapitola 3. - část ii). Při čtení děti nedávaly pozor a neustále se vzájemně rušily a slovně napadaly. Když jsme po nich chtěly, aby nám pověděly o čem příběh byl, nikdo to nedokázal. Nechaly jsme je to tedy ještě jednou potichu přečíst a společně pak daly myšlenky dohromady.
Následovala "diskuse" o číslech a počítání.
- K čemu je počítání? Kde všude se s ním můžeme setkat?
Děti: Učitelka to chce - matematický král, matematické žabky, čísla hodin ve škole, Vědět kolik je třeba tučňáků v ZOO, když se nás na to někdo zeptá, třeba mamka nebo taťka., Abychom uměli počítat příklad, protože to po nás paní učitelka chce na hodinách., ceny v obchodě, Abychom věděli, co nám dluží v práci., Abychom věděli, kolik hodin jsme v práci.
- K čemu jsou čísla? Kde všude se s nimi můžeme setkat?
Děti: sešit, hodiny, telefon, kalkulačka, ceny výrobků, stupně vítězů, domy, číselná osa, metr, autobusy, patra domů
- Mohli bychom žít ve světě bez čísel a počítání?
- Mohli bychom čísla nějak nahradit?
Hodinu jsme ukončily krátkým hodnocením. Každý měl postupně uvést něco, co se mu dnes líbilo a něco, co se mu nelíbilo.
- Během kladného hodnocení děti uvedly téměř všechny aktivity, které jsme dnes dělaly. Avšak podle jejich chování to tak vůbec nevypadalo. Jak je to ve skutečnosti?
- Negativní hlas daly jen tři děti, a to nemožnosti vystupovat z filozofického autobusu a nesmyslnosti povídání o číslech.
_________________
Terka :)

[Tereza Brožová]

27. setkání 6.5.2010

Dnešní činnost jsme zahájily hrou Barevné židle.
Po té jsme buď zůstaly sedět na židli, nebo si lehly na zem. Zavřely jsme oči a poslouchaly kousek příběhu (kapitola 3. - část iii), který jsem tentokrát po částech četla sama. S dětma jsme nejprve pomalu zestárly, pak jsme si představovaly, jak sedíme na prosluněné verandě v proutěném houpacím křesle, díváme se do krajiny..., cítíme se mrzutí.
Evča: "Proč jsme mrzutí?"
- Děti uváděly různé důvody, proč může být člověk mrzutý a co mohlo způsobit, že je mrzutý Kiův dědeček.
Pak jsem příběh dočetla a povídaly jsme si o narozeninách a svátcích.
Proč měl dědeček tak rozpačité pocity z toho, že má narozeniny?
Proč slavíme narozeniny?
Slavíme narozeniny rádi nebo neradi? - Proč?
Jaké další svátky slavíme? - Proč?
Po této "diskusi" 4 děti odešly na jiný kroužek a naopak jich přišlo několik nových.
Společně jsme si zahrály Oběšence a jedno ze slov (myšičky) použily pro závěrečnou aktivitu. Děti si slovo napsaly na papír a snažily se z jeho písmen vytvořit co nejvíce dalších slov. S tímto cvičením měly některé děti značné problémy.

Děti se o5 chovaly dost neukázněně. Už když jsme s Jájou, která se dnes byla na naše malé filozofy podívat, přicházely, slyšely jsme hlášky jako: "Jéé, už zase ten blbý kroužek." Tři kluci prohlásili, že je to nebaví, a že nic dělat nebudou. (To znamená, že minule při hodnocení lhali.) Roztáhli se na gauč a dělali bordel. Když jsem se je snažila zapojit, vzali si tašky a odešli. Jelikož z družiny nemůžou sami odcházet a pobyt s námi je pro ně vpodstatě povinný, za dvě minuty byli zase zpátky. Do činnosti se k nám nakonec přidali, ale neustále rušili a dělali naschvály. Jejich chování a případnou neúčast jsem byla ochotná připustit, pokud by je dokázali odůvodnit. To však nebyli schopní. Ostatní děti na tom nejsou o mhoho lépe. Mají dojem, že když jsou v družině mohou si dělat co chtějí. Co s tím?
_________________
Terka :)

[Jana Cimr]

Ahojky Terezko, a co takhle zkusit přenést odpovědnost za jejich chování zpět na ně a nenést to na svých bedrech. Jak často měníte činnosti - pozvolna nebo rychle, to také dost věcí ovlivní. cim

[Tereza Brožová]

Ot. 1: Jj, sama. Být na hodině sólo mi nevadí. Je fajn občas to zkusit, ikdyž setkání jako např. to 15 dá člověku pěkně zabrat. S Terezkou spolupracuju ráda. Myslím, že jsme si docela sedly - skvěle se doplňujem. Umí věci, na kterých ještě musím zapracovat, takže sleduju, zkouším, učím se. Možná, že je to i naopak? Každou hodinu spolu konzultujeme, tedy máme možnost vidět dva někdy stejné jindy zcela odlišné názory na to, jak nám to jde nebo naopak nejde. Společně vymýšlíme nový program (nebo spíš každá zvlášť - střídáme se nebo každá vymyslíme určité části, které pak pospojujem dohromady) a někdy docela koukám, jak odlišně na nějakou věc pohlížíme, z jaké strany a jakým způsobem se ji snažíme uchopit, jaké možné i nemožné činnosti nás ve vztahu k ní napadnou. Myslím, že tak jak to teď máme nastavené je to fajn. Na praxi chodíme společně, ikdyž občas to nevýjde a jde jen jedna z nás + teď na jaře docházím ještě jednou sama. Společná práce nás obohacuje - naučíme se víc, než kdybychom fungovali individuálně. - Stačí tak?

Ot. 2: Jak to myslíš s tou zodpovědností? Můžeš to prosím trochu upřesnit? Nejsem si jistá jestli už jsme se o to nepokoušely.
Činnosti měníme různě, většinou dle toho jak si to připravíme, nebo jak to vyžaduje aktuální situace, tzn. někdy pozvolna přechází jedna do druhé, jidny se nenásilně změní v úplně jinou, nebo třeba to má spád a jedem jednu aktivitku za druhou. V rámci stávající krize, zkoušíme různé varianty.
_________________
Terka :)

[Jana Cimr]

Ahojky Terezko, omlouvám se za zpoždění
1, Tvoje odpověď mi takhle určitě stačí, přesně takhle jsem to myslela
2. Na změny činností jsem se ptala záměrně, vzhledem k tomu že i to má celkem velký vliv na chování dětí. Nešlo mi ani tak o rozmanitost i když i ta hraje svoji roli, ale spíše o rychlost přechodu z jedné činnosti do druhé. Pokud se využívá převážně náhlých a překotných změn činností tak to může na některé děti působit rušivě, ztrácí pozornost, jsou roztržití atd.
3, Přenášení pozornosti se pokusím vysvětlit a uvidíme jak se mi to podaří, kdyžtak to doproberem ústně - za minule se omlouvám, ale trochu jsem nestíhala a nějak mi nedocvaklo, že čekáš na mě
Podle zápisků které sem dáváte mi přijde, že celá váha a odpovědnost za to jestli se děti chovají tak nebo tak je na vás a vzhledem k tomu, že to celkem těžký úkol a děti toho rády využívají pro svůj "prospěch" bylo by dobré odpovědnost za jejich chování, přenést zpět na ně. Oni by si měly korigovat své chování a vy pak sloužit jako osoby u kterých si mohou ověřit zda to či ono chápou správně a kam již nemohou zajít. Cest jak k tomuto dojít je jistě spoustu a určitě by vám pomohla ped. literatura. Osobně si myslím, že jedním z celkem elegantních postupů je využívat cíle. Pokud si budete stanovovat dosažitelné cíle, dětem je sdělovat a pracovat na nich.....
No nevím jestli to je takhle dostačující - snažila jsem to nějak zhustit do přijatelné formy. Kdyžtak dej vědět a ještě to nějak proberem konkrétněji. cim

[Tereza Brožová]

[Jana Cimr]

Ahoj Terezko,
tak teď nevím jestli jsme se úplně pochopily.

[Tereza Brožová]

28. setkání 19.5.2010

Chřipková epidemie - kroužek se nekoná
_________________
Terka :)

[Tereza Brožová]

29. setkání 26.5.2010

Téma: POCITY

Všichni jsme se posadily na koberec, zavřely oči, tiše poslouchaly a představovaly si, jak je nám zima, jak nám po tvářích stékají čůrky potu, jsme utěsněni mezi pomalu se přibližujícími stěnami, jsme kamenem na prašné cestě...
Postupně jsme takto prožily dva odlišné příběhy a po každém z nich, si nechaly chvilku na rozmyšlenou. Potom jsme na tabuli napsaly, co příjemného či nepříjemného jsme pociťovaly.
Zjistily jsme, že děti nevědí co jsou to pocity, a tak jsme se během celé hodiny snažily o jejich přiblížení.
Na tabuli jsme měly:
- příjemné pocity z 1. příběhu:
volnost
vysvobození
zima
vůně kytek
teplo
vánek
- nepříjemné pocity z 1. příběhu:
zima
přiblížení stěn
vedro
bylo mi šoufl
horko
že jsem málem zgebnul
nepříjemnost
- příjemné pocity z 2. příběhu:
Mohla jsem kousíček popojít.
Mohla jsem ležet.
Mohla jsem koukat a cítit.
Měla jsem něco, co žádný jiný kámen nemá.
zrak, sluch, čich, hmat
- nepříjemné pocity z 2. příběhu:
Pak jsem zas všechno ztratila.
Byla jsem kámen.
Musela být ztvrdlý kámen.
Nemohla jsem se hýbat.
Ztratila moc.
Byla jsem bezmocná.
Pak jsme snažily vymyslet příklady, kdy máme jaký pocit a určit, zda je tento pocit příjemný či nikoli.
- příjemné pocity:
radost, odvaha, láska, vítězství, štěstí
- nepříjemné pocity:
smutek, tréma, strach, úzkost, Nemá mě ráda., únava
Krátká diskuze nám měla poct najít rozdíl mezi rozzuřením, naštváním a smutkem.
Následoval čas kreslení. Děti měly za úkol na polovinu papíru nakreslit jeden příjemný pocit a na druhou jeden nepříjemný pocit, který zažily během vyprávění. Ačkoli do teď malovací aktivitu vyžadovaly, úkol povětšinou sabotovaly.
_________________
Terka :)

[Tereza Brožová]

30. setkání 27.5.2010 - tento školní rok poslední

Tak trochu na úkor filozofičnosti, pojaly jsme dnešní hodinu trošku volněji.
Na začátek jsme si zahrály hru "Kuba řekl", ve které každý, kdo došel do cíle, ode mne obdržel jeden nafukovací balónek. Při jeho nafouknutí se na něm objevilo písmeno, které jsme si pro větší přehled zapsaly také na tabuli. Z těchto písmen měly děti za úkol vytvořit co nejvíce různých slov. Stalo se, že při úporném přemýšlení dva balónky praskly. Děti si tak musely příslušná písmena na tabuli smazat a pracovat už jen s těmi, které zbyly. Podařilo se jim vytvořit 32 slov, z kterých si však 3 nedokázaly obhájit.
Následně jsme se ve vytvořených slovech pokoušely objevit věci, které by je navzájem spojovaly. (př. vosa a kos - Jsou to zvířata, která létají. blbec a šampón - Oba jsou nahlavu.)
Poslední část hodiny jsme věnovaly zpívání. (Děkuji Jáje za půjčení kytary.)
Kupodivu to bylo docela fajn ;-)

Děkuji své filozofické parťačce za dobrou spolupráci.
_________________
Terka :)