[Ríša Macků]

pište přípravy, průběh, otázky dětí - vše stačí sturčně ale prosím z každé hodiny

[Jana Cimr]

Letos nevedu kroužek, ale byla jsem na první hodině na Rudolfovské a musím se podělit o své zážitky. Bylo to moc príma-holky byly připravené a sehrané a hodina pěkně ubíhala. Zatím nejsou k dispozici knížky pro všechny děti a tak holky text četly a děti poslouchaly. Děti si pokusily vydefinovat osobu filosofa - a to by jste koukali co takový filosof všechno umí. Na první hodině už zvládly s dětmi i otázky a velice pěkně se jim povedla rozjet diskuze na téma tajemství. Pak se ještě stačily podívat na jednu aktivitku o tom co je opravdové (skutečné) no a ani jsme se nenadály a už byl konec. Výsledkem byla spokojenost dětí i holek

[Dočkalová Zuzana]

Aho, zdravím všechny, konečně se mi podařilo se zaregistrovat a tím pádem se mohu podělit o své zážitky z praxe.
Dneska jsme byli na první hodině, ze které jsem měla opravdu strach, protože jsem nikdy neviděla práci s dětmi a filosofií pro děti. Nevěděla jsem, co tam s nimi dělat a také jak ony budou reagovat, ale musím Vám říct, že jsem byla mile překvapená.
V úvodu hodiny jsme se dětí ptali, kdo je filosof, jak si takového filosofa představují a co takový filosof dělá. To byste nevěřili, jakou mají děti představivost. Filosof je fousatý, starý, malý, takový střední, ani zlý, ani hodný, také se jmenuje třeba Karel. Potom filosof léčí, fotí, učí, je všestranně založený.
Po té jsme dětem představili Pixí, se kterou budeme po celou dobu pracovat. Představili jsme se navzájem a pustili se do čtení textu.
Děti si lehly na zem, zavřely oči a já s Šárkou jsme jim četli první kapitolu až do str. 12 po hvězdičky
Po té následovaly otázky, kdo to vůbec Pixí je, co si děti zapamatovaly z textu. Děti hlavně mluvily o Pixí, proč se tak jmenuje a jaké jméno je její doopravdy. Po té následovalo tvoření otázek, zda by děti dovedly vytvořit otázku hloupou, nebo nakonec nějakou zajímavou. Ale po debatě nám nakonec vylezly všechny zajímavé otázky a dál už jsme se tím nezabývali.
Potom jsme dětem rozdali kartičky, kam každý napsal nějakou otázku, která by je zajímala, nemusel se týkat přímo textu. Děti většinou pokládaly otázky typu: Kdo je Pixí, jaké je její pravé jméno nebo se tam objevila také otázka, jak se jmenujeme my. Jednou s příjemných otázek, která mě překvapila byla, proč děti nemohly říct, na jaké zvíře budou myslet. V této chvíli se rozvinula debata na téma tajemství. Škoda, že jsme neměli diktafon. Bylo to opravdu zajímavé. Po té následovala aktivitka. A najednou byl konec hodiny. Na závěr jsme se ptali dětí, zda se jim stalo, jestli přehodnotily během diskuse svoje názory a některé s dětí odpovídaly ano, proto jsme se zeptali, zda si tuto situaci pamatují. Bylo to ve chvíli, kdy jsme debatovali nad tajemstvím a objevila se otázka, zda je dobré mít tajemství či ne. Dívka odpověděla, že si nejprvě myslela, že je to dobré a po té změnila názor.
JInak jsme z té praxe byla mile překvapená, už se těším na další hodiny, co budeme s dětma dělat a jak se to bude postupně vyvíjet.
Supe

[fantova.sarka]

Ahoj, tak já také zdravím. Dneska jsem absolvovala první hodinu filozofie pro děti na ZŠ Rudolfovská. Máme k dispozici celkem malou třídu, která je však velmi krásně vymalovaná různými obrázky. Dále máme k dispozici cca 15 dětí ze třetích a čtvrtých tříd. Na hodiny budeme docházet nejspíše v úterý nebo ve středu. Po domluvě a jak se nám to hodí jdou zařídit oba dva termíny. Na výstup jsme měly 60 minut, což nám připadalo moc. Po dnešní hodině však s klidem mohu říct že 60 minut je dostačujících pro to, aby děti udržely pozornost jakou chceme.
Po různých organizačních problémech, které jsme nejdříve domluvili s paní učitelkou jsme tedy mohli začít. Jelikož to byla naše první hodina, přišla nás také podpořit Janička, za což jí tímto velmi děkujeme .
S dětmi jsme si sedli do kroužku a začali si povídat. Řekli jsem jim, že tam jsme kvůli filozofii. Dále jsme se od nich chtěli dozvědět, co, nebo kdo je podle nich filozof. Jak vypadá, jaký asi je (jaké má vlastnosti). Děti, jak už Zuzka řekla, si dokázali spojit s filozofem spoustu profesí - doktory, vědce, vynálezce, atd. Bylo zde ale také dost dětí, které nám dokázali popsat filozofa takového, jaký ve skutečnosti je, což nás velmi potěšilo. Takovou znalost jsme nečekali. Po tomto úvodu jsme jim přiblížili, co budeme o jednotlivých hodinách dělat. Vyprávěli jsme jim o tom, jak si spolu budeme pěkně povídat, a že se jim to určitě bude líbit. Seznámili jsme je také s Pixie, a že to bude jejich kamarádka, protože je stejně stará jako oni a má určitě i stejné problémy.
Pak přišlo seznamování. Předávali jsme si tenisový míček a každý jsme o sobě řekli své jméno, příjmení a co nás baví ve škole a ve volném čase.
Dále jsme dětem řekli, aby si lehly na koberec, zavřely oči a pozorně naslouchaly tomu, co jim budeme číst. Přečetli jsme jim příběh až do strany 12, protože tam nám přišlo že text přirozeně končí. Dále jsme po nich chtěli, aby nám řekli co si zapamatovaly, vyprávěly nám znovu o Pixie. Smysl to mělo takový, že se děti osmělily a povídaly a hlavně že si zopakovaly a utřídily příběh, který jsme jim přečetli.
Po tomto povídání jsme tvořili hloupou a zajímavou otázku, protože jsme chtěli docílit toho, aby si děti uvědomily rozdíli mezi nimi. To se nám povedlo a pak už děti podávaly jen zajímavé otázky. Když jsme je takto naladili a ověřili si, že budou schopni utvořit dobrou otázku, poprosili jsme je, aby nám na lístečky napsal každý sám svou otázku, nejlépe na příběh samotný a kdo nic nevymyslí, tak alespoň na něco, co ho zajímá. Lístečky jsme od nich vybrali a složili. Položili jsme je na koberec a jeden vylosovali. Na papírku byla otázka: "Proč se nemohli říc jaký mají zvíře." Touto otázkou jsme rozvinuli příjemnou diskuzi na téma Tajemství. Toto téma se jim očividně velmi zamlouvalo a měli spousty zajímavých příspěvků. Neměli jsme ani problémy s kázní a skákáním do řeči. Děti se navzájem nepřerušovaly a celkově to probíhalo velmi hladce.
Když jsme se připravovali na tento výstup, připravili jsme si také aktivitu, která se týkala věcí, které vypadají a nevypadají jako pravé. Udělali jsme lístečky, na kterých byla nakreslená a napsaná slova (např. duch, kočka,...) a tyto lístečky přiřazovaly na stanoviště, na kterých bylo napsáno 1.) Vypadá jako pravý, ale pravý není; 2.) Vypadá jako pravý a pravý je; 3.) Nevypadá jako pravý a také pravý není; 4.) Nevypadá jako pravý ale pravý je. Děti si vzaly každý jednu kartičku a tyto kartičky přiřazovaly na jednotlivá stanoviště. Pak jsme vzali první kupičku a tu jsme s dětmi postupně rozebírali, jestli s tím souhlasí. Když jsme se jako skupina neshodli, tento problém jsme vyřešili takovou malou a rychlou diskuzí. Touto aktivitou jsme končili, ale bohužel jsme ji nestihli dodělat a tak ji budeme dodělávat příští hodinu.
Nakonec jsme se dětí zeptali, jestli si připadali, že filozofovali. Odpověděli, že ne, že jim spíše přišlo že si jen tak hrají a povídají. Dále jsme chtěli vědět, jestli během diskuze někdo změnil svůj názor. To se nám přihlásila holčička a dokonce nám dokázala popsat, čeho přesně se to týkalo. Nakonec jsme dětem poděkovali a rozloučili jsme se s nimi.
Myslím si, že se nám tato hodina docela povedla. Před začátkem hodiny jsme měli strach jak to bude vypadat a jak nás ty děti přijmou, ale myslím si že nás i filozofii alespoň pro tentokrát vzaly na milost.

[Ríša Macků]

Bravo, bravo.. Jsem rad, ze mate z prvni hodiny dobry pocit. To je dulezite A bude to dulezite i v budoucnu az treba nekdy budete mit spatny pocit

Jinak staci kdyz posle zpravu jen jedna z Vas.. Na druhou stranu je moc zajimave precist si to ze tri ruznych uhlu pohledu.. takze v tom klidne pokracujte..

Jinak se omlouvam, ze jste museli doresovat nejake organizacni veci.. Ono je to v tech druzinach nekdy tezke.. Mozna pani vychovatelka uz ledacos zapomnela tim, jak byla dlouha doba od moji posledni schuzky s ni..

[fantova.sarka]

Včera jsme měli druhou hodinu. Sešlo se nám 12 dětí. Z toho 7 kluků a 5 holek. Máme tam pár dětí, kterým to vyloženě jde. Mají velmi zajímavé otázky a velmi dobře se zapojují do hodiny. Jelikož se děti první hodinu hlásily a mluvily jen na mě a Zuzku, na tuto hodinu jsme se to snažily vyřešit tak, aby děti pochopily, že se bavíme mezi sebou všichni. Když jsme si pak svojí snahu hodnotily na konci hodiny, s klidným srdcem jsme mohli všichni říct, že se nám to povedlo. Děti to pochopily a tak se nám tahle hodina stala takovou velkou rozvětvenou diskuzí. Už se jejich odpovědi nesoustředili jen na nás, ale odpovídali si navzájem.
Tuto hodinu jsme text nečetli, ale vycházeli jsme z textu z minulé hodiny. Opět jsme si nejdříve připoměli o čem byl náš text, o čem jsme si povídali a co jsme minulou hodinu dělali a nedodělali. Tím jsme se dostali k aktivitě, kterou jsme minulou hodinu nestihli dodělat. (Viz můj minulý příspěvek). Už na začátku hodiny se nás děti na ní ptali a očividně vyžadovaly dokončení aktivity. My jsme ji však pojali i jako nové téma k rozhovoru. Nad jednotlivými kartičkami jsme se snažili děti přimět k hlubšímu zamyšlení přímo volenými otázkami. Spousta dětí se snažila a měli jsme velmi zajímavé závěry. Dokonce, když jsme jednu kartičku ukončili dříve, než se jedné holčičce zdálo správné, přihlásila se a chtěla v diskuzi pokračovat, protože podle ní jsme si ještě neodpověděli. Také jsme měli z minulé hodiny kartičky, na které děti napsali své otázky. Měli jsme je v sáčku a losovali jsme. O tuto činnost byl velký zájem a překvapivě se děti snažili co nejrychleji jednotlivé otázky dokončit a jít znovu losovat. Přišlo mi, že se díky tomu více soustředili. Jediný problém je v tom, že naše družina je velmi rušená různými kroužky, atd. S dětmi začneme něco dělat a najednou nám tam přijdou 2 děti navíc, které vůbec neví, co se děje a namísto toho třeba 4 odejdou. Naštěstí se nám daří toto operativně zvládat a nově příchozí zapojovat do práce.
To je snad všechno. Dneska jsme měli další hodinu, ale to už je jiný příběh a o tom vám poví Zuzka.

[Dočkalová Zuzana]

he he asi jsme tu naší praxi uložila někam jinak

[Dočkalová Zuzana]

sna dse najde

[Ríša Macků]

našla se:

DOČKALOVA ZUZANA NAPSALA:
Děkuji ti Šárko za slovo Tak včera jsme byli opět na praxi s folosofií pro děti. V úvodu hodiny jsme dětem opět připomněli, čím se budeme zabývat a na co se budeme dnešní hodinu soustředit. Byla to diskuse mezi ostatními a ne jen se mnou a s Šárkou. Dnešní hodinu jsme si přinesli texty, kde jsme pokračovali v Pixí tam, jak jsme skončili minule, od str. 12 až do konce první kapitoly. Po té jsme dětem dali čas, kdy si mohli na své jmenovky zezadu napsat každý nějakou otázku ohledně textu, která by je zajímala a které by se chtěli po zbytek hodiny věnovat. Po té jsme se dětem ,,omluvili" že bohužel minulé otázky jsme ztratili, protože jich bylo hodně a neměli jsme je kam dát. Proto tu máme balící papír, který bude naší tabulí a na tuto tabuli budemem psát všechny otázky, které nás napadnou. Také jsme dětem vysvětlili, že když se objeví stejná otázka, kterou by zrovna také chtěli, tak stačí se pouze připsat k té první. Jedna holčička byla sklamaná, že jí nevymyslela dřív, tak jí Šárka řekla, že to vubec nevadí a třeba příští hodinu jí vymyslí zase ona. Po té jsme si otázky přečetli, zeptali se dětí, jestli si pamatují, v jaké situaci se otázka v textu objevuje, nebo zda by na ní chtěli vědět něco konkrétního. Po té jsme s dětmi hledali nápad, jakým bychom vybrali nějakou otázku. Vyhrálo hlasování, kde měl každý dva hlasy. Vyhrála otázka, kde se jeden chlapec ptal, proč měla Pixí gumovou ruku, kde jsme to poté trošičku rozvíjeli dál, kdy nám vznikaly takové otázky, jako např. jestli patří ta ruka, kterou necítíme stále nám a jestli naše tělo nepatří někomu jinému.
V závěru jsme se dětí ptali, zda se jim dnešní diskuse líbila. Po kladných odpovědích nám ještě jedna holčička řekla, že jí to moc bavilo a že jsme to ještě vubec nevyřešili, proto budeme další hodinu pokračovat v té diskusi, kterou jsme načali tuto hodinu.
Ještě se nám objevovali takové otázky, zda se knížka s Pixí dá někde koupit, že se dětem líbí a že by jí chtěly také.
Toť vše...

[Ríša Macků]

A vy jste ty otazky fakt nekde zasily?

[Dočkalová Zuzana]

ne, máme je u sebe tys to našel

[Jana Cimr]

Teda "ztráta otázek" byl super tah a krásně plynule se došlo k zapisování otázek. Takže to děti teď považují za svůj geniální nápad a je to pro ně přirozené. Supr je, že po četbě textu s dětmi proberete co tam vlastně bylo a dáte jim čas na zpracování, promyšlení, které děláte společně a teprve potom jdete dělat otázky. Přijde mě to jako strašně důležitý moment. A také myslím, že se dost osvědčuje čtení delšího textu, děti pak mají větší prostor pro to, aby si vybraly co je zajímá a není to tak nucené. Mám z kroužků strašnou radost - konečně to tady žije:-)
Možná by bylo fajn, když budou mít p. vychovatelky zájem dát jim adresu na web - třeba se sem rádi kouknou a budou tak v kontaktu s vaší prací i zpětně.
Jo a jedno malé P.S. na vysvětlenou proč holkám píši i když jsem s nima v denním kontaktu - mám zakázané reflexe hodin ústně od holek proto, aby tady někdo na zápisky reagoval. Zpětnou reflexi a probrání a hodnocení hodiny jsme měly společně jen po první hodině a bylo to moc fajn. Vřele doporučuji si vždy po kroužku sednout a to co se dělo si mezi sebou probrat i pro ostatní - je to přínosné a nejlepší je to za čerstva

[Dočkalová Zuzana]

nj ale to sem potom nikdo psát nebude, proto ti to nebudemem říkat, abys nám mohla odepsat víš?

[Jana Cimr]

Zuzi, já to myslela spíš jako doporučení pro ostatní, víš. Že je to dobré a hodně přínosné si to rozebrat, ale samozřejmě vím, že já nesmím.

[Tereza Brožová]

Čau holky, to jste u tej kamufláže se ztrátou neměly obavu, že by pak k Vám děti naopak ztratily důvěru? (Něco vytvoří, svěří Vám to a Vy to někam zašantročíte, jako byste si nevážily jejich práce..)
_________________
Terka :)

[fantova.sarka]

Ani ne, protože jsme beztak s dětma skoro všechny otázky prošli. Hodně otázek tam bylo stejných, a tak jsme je mohli brát rychle jednu za druhou. A hlavně risk je zisk
A že bychom ztratili důvěru? Vždyť i učitel je tvor omylný a podle mě by to děti měly vědět. I oni jsou takové.

[Dočkalová Zuzana]

já si taky nemyslím, že by děti ztratily důvěru, ony jsou takový soutěživý, takže spíše tu druhou variantu přijali s nadšením

[fantova.sarka]

Ahoj Brouku, i když vím že "nesmíš", tak tady to máš
Ve středu jsme podnikly se Zuzkou další hodinu. Přes víkend jsme jim udělaly moc krásné jmenovky, protože nás to každou hodinu zdržovalo. Z minulé hodiny jsme měli vypsané otázky na velkém balícím papíru a tak jsme je jenom vylepili na dveře (jediné místo kam můžeme něco lepit). Když jsme s dětmi tvořily otázky, dohodly jsme se, že je budeme postupně probírat tak, jak jsme pro ně hlasovaly. Jen ty, které mají 0 bodů, ty že probírat nebudeme. Byly to otázky, které už beztak byly dávno probrané a tazatelé asi nevěděli na co jiného se zeptat. Měli jsme tam 2 otázky, které získali stejný počet hlasů (5), a tak děti rozhodli, že o nich budeme hlasovat. Vyhrála otázka: "Proč jí ta ruka jako nepatřila?". Na toto téma jsme tedy rozjeli diskuzi. Děti jsme ani nemuseli moc popichovat, protože už byli téměř všichni dost nabuzený k tomu to vyřešit. Dokonce tam máme jednoho chlapečka, který se hrozně stydí a mluví strašně moc potichu, tak i ten se dnes osmělil a docela zajímavě argumentoval. Snažíme se děti vést k tomu, aby své názory doložily nějakým příkladem a hlavně aby pokaždé říkaly proč si to myslí. Myslíme si, že je to důležité, protože když už mám nějaký názor, tak musím nejdřív vědět proč. Tím se nám eliminují zbrklé názory. (I když netvrdím, že zbrklé děti tam také nemáme. Je jich však čím dál míň.) Když diskuze na toto téma začala trochu váznout, daly jsme dětem úkol, aby se seřadily podél zdi od největšího po nejmenšího. Podmínka byla ta, že se mezi sebou nesmí bavit a musí to zvládnout jinak. Očividně na takové úkoly jsou zvyklí, protože během chvilky jsme je měly seřazené. Vybraly jsme tedy toho nejmenšího z nich. Ten se položil na arch papíru a další dvě děti ho obkreslily na papír. Dále jsme dětem rozdaly fixy a oni mimo obrys těla musely napsat vše, co je vidět na postavě a musely si dávat pozor, aby se slova neopakovala. Dále zapisovaly do nohou, rukou a hlavy vše, co na lidech vidět není, ale mají to (vnitřnosti,...), a potom do hrudi a břicha zapisovaly věci, které jsou vidět jen v určitých situacích, majitel o nich vědět může a nemusí .... (no prostě vlastnosti, atd. - ale to jsme jim neřekly a nechaly jsme je, aby na to přišly samy...). Pak jsme jednotlivé věci vyškrtávaly a bavily jsme se o tom, jestli když tu věc vyškrtnu, tak jestli jsem ještě pořád člověk, popř. ten samý člověk. Cca u čtvrtého slova LOPATKA se nám rozhořela velká diskuze, kdy se děti rozdělily do dvou táborů. Když to takhle dopadlo, navrhli jsme jim, aby si každá skupina sedla na jednu stranu papíru a následně mě a Zuzku přesvědčily proč sedí na té straně, abychom se k nim mohli přidat. V každé skupině bylo pár "vedoucích", kteří argumentovali a stáli si za svým názorem. Ostatní, podle toho jako oni argumentovali se přelévali z jedné skupiny do druhé. Nakonec nám vypršel čas a tak jsme museli zkončit. Vtipné na tom bylo to, že jsme dětem zadaly domácí úkol, aby LOPATKU zkusily vyřešit do příště (nebo se zkusily s někým poradit, ...). Načež jsme ukončily hodinu, řekly jim že už mají zase družinu a mohou si hrát a asi 5 dětí pokračovalo dál v diskuzi.Tuto aktivitu máme opět jako rest a příště tam jdeme opět ve středu, aby jsme měli tu samou skupinu, která už ví co a jak.
Tak kaňour, to je asi vše

[Ríša Macků]

Bezva priklad pekne filozoficke aktivity...

Primlouval bych se za to, dat sanci i tem otazkam, ktere ziskaly 0 bodu - treba se jen zeptat deti, jestli si opravdu mysli, ze na nich neni co k reseni... (nevim co je to za otazky, nenasel jsem je tady..

[fantova.sarka]

No, to jsme se právě dětí po hlasování zeptali. Uznali, že to je zbytečné řešit, protože jsme na ně hledali odpověď už předtím. Ty otázky byly typu:Proč se jsmenovala Pixie? Jak se jmenovala doopravdy? ...

[Jana Cimr]

Nazdáreček
Na co, že jste používali ty jmenovky? -- to mi asi nějak uniklo. K hlasování o otázkách a následné diskuzi o nich - když každý mohl dát hlas nějaké otázce znamená to, že můj hlas je opravdu důležitý a přitom si mohu svobodně vybrat, stávám se tvůrcem, přemýšlím která otázka je dobrá - možná by stálo za úvahu spíše než probírat otázky které nedostaly žádný hlas zkusit přijít na to proč se tomu tak stalo. Čím se stane některá otázka pro nás zajímavá a jiná ne. Když se budu děti snažit přesvědčit, že i otázka kterou nechtějí by se měla probrat tak tím možná shodím je i sebe. Proč hlasovali pro otázky, když se stejně probere vše? Musím se o tom bavit za každou cenu i když právě toto téma mě nezajímá? Vaším hlasováním se nevybírá nejlepší otázka,( protože většina otázek stejně dostane nějaký hlas)- (což je samozřejmě dobře obzvlášť u dětí), ale spoluvytvářím téma hovoru a nemusím se nutit někam kam nechci. Jsem pak jako člen důležitá a je důležité i to co napíši a také to čemu dám hlas. Kdyžtak zkuste někdy nechat děti vymýšlet otázky ve dvojici nebo trojici určitě to bude také zajímavé a třeba tím postupně dojdete i k tomu, že až napadnou někoho stejné otázky dokáže se i jen připsat k otázce někoho dalšího. Jinak vás samozřejmě chválím za to jak jste to zvládli jste holky šikovné , ale za přípravu na hodinu máte u mě ještě schovaný sekec mazec
Jo a co, že jste to měli za cíl hodiny?

[fantova.sarka]

Milá Janičko, jmenovky jsme samozřejmě používali na to, aby jsme věděli, jak se děti jmenují.
To že by bylo dobré si popovídat o tom, proč se stalo, že některé otázky nedostaly žádný hlas se už stalo. Možná že mi to v nějakém příspěvku sem uniklo.
To že by bylo dobré nechat zkusit děti tvořit otázky ve dvojici nebo ve trojici je určitě velmi dobrý nápad a myslím si, že by bylo dobré si ho příští "čtecí" hodinu vyzkoušet. U dětí to bude obměna něčeho pro tuto chvíli sice ještě nezajetého, ale alespoň nezabředneme do stereotypu.
Jo a když bys chtěla tolik vědět náš cíl hodiny, tak ten se týká procvičování klíčových kompetencí vyvozování, argumentace.

[Dočkalová Zuzana]

Ahojkiii tak dneska jsme měli se Šárkou další hodinu, ve které jsme pokračovaly s naším namalovaným Lukášem na balicím papíře. Měli jsme tu ještě pár nedořešených slovíček, které se týkaly lidského těla, co na něm vidíme navenek, co naopak nevidíme a ještě navíc lidské pocity, vnímání, empatie atd. Tuto hodinu jsme stačili vyškrtat pouze ta slova, která se týkala lidského zevnějšku, co můžeme na člověku vidět a pár slovíček takových, které části vidět nemůžeme. Naskytlo se nám tu pár zapeklitých slovíček, která jsme s dětmi řešily, jako např. kdybychom neměli lopatku, jestli jsme stále člověk atd. minulou hodinu si to děti měly promyslet doma, ale opět nám odpověděly to, co minule. Proto jsme zadaly dětem zbytek slovíček, na kterých jsme se nemohli dohodnout, zda jsme stále člověk, jestli nebudeme mít oční důlky, lopatku, konečník...v průběhu diskuse jsme také dětem vysvětlovaly, a nejen my, ale i ostatní, co to jsou různé části našich orgánů, jako např. ledviny, játra či močový měchýř. (děti to ještě neznaly). Také jsme zapojily do diskuse aktivitku Hlava, ramena, kolena, palce...pěkně jsme se zadýchali, a po té jsme mohli opět pokračovat v našem ,,Lukášovi". Jelikož hodinky utíkají strašně rychle, museli jsme zkončit a už se těšíme na další hodinu

[Jana Cimr]

Nazdárek holky,
a s jakým cílem jste tam šly tentokrát? A jestlipak jste ho měly zpracovaný ještě předtím, než jste šly na kroužek a nebo zpětně jako minule? Strašně moc se mi líbí jak máte rozjetou diskuzi a že máte pěknou zpětnou vazbu od dětí, ale jedno malé ALE si stejně neodpustím. Nezapomínejte na to, že diskuze jsou strašně fajn, ale vy by jste měly děti nejen motivovat k diskutování, ale v každé hodině se snažit děti posunout někam dál v jejich logickém uvažování, navazování, naslouchání....... To vše jsou věci, které jim velmi pomohou a vás i je posunou dál. Tak zase v úterý

[Dočkalová Zuzana]

AHoj Janičko, tentokrát jsmě měli cíl daný už předem, Šárka je napsané u sebe, tak až sem jukne, některé dopíše

[Dočkalová Zuzana]

A dneska jsme měly další praxičku, na které nás poctil svojí návštěvou Ríša Bylo to fajn...
Janičko tentokrát jsme měly ,,šárciny" kompetence připravený předem Však ona sem podrobnosti dopíše.ůůuž se těším zase na další hodinu...škoda jen, že nemáme tolik času tam za dětičkama chodit pořád tak pa a dobrou

[Ríša Macků]

Dneska jsem se byl podivat na Rudolfovske, jak to tam slape:
Myslim, ze deti jsou abnormalne komunikativni - to je dobre pro snadny rozjezd diskusi. O to slozitejsi je, ukocirovat diskusi tak, aby se deti neprekrikovaly, ale zkousely na sebe navazovat, zduvodnovaly sva tvrzeni, identifikovaly dusledky toho co rikaji...

S holkama jsme narazili na problem filozofovanim nad necim, co patri do oboru nikoliv filozofie, ale v tomto pripade biologie.. Je trochu kontraproduktivni filozofovat o ucelu tlusteho streva v cloveku.. To je prave ten pripad, kdy je lepsi odkazat na poznatky prislusne vedy (encyklopedie atd.). Samozrejme myslenkove dovednosti se na tom trenovat daji take, ale proc to nedelat na necem "filozofickem"...

Jinak obdivuji tu kazen ve tride.. I kdyz se deti uz osivaly a treba by i snesly zmenu cinnosti, vydrzely sedet na miste a byt vcelku potichu..

[fantova.sarka]

Ahoj, než napíšu zápis z naší další hodiny, chtěla bych jen reagovat na Ríšovu hospitaci na naší hodině. Musím přiznat, že nás poměrně hodně rušilo tvé časté zasahování do diskuze, díky kterému jsme v hodině probírali věci, které jsme vůbec nechtěli probírat. Tím se nám protáhla úvodní a opakovací pětiminutovka v diskuzi.
V diskuzi se snažíme dávat co největší prostor dětem, aby mohli na sebe reagovat. Na své příspěvky si raději počkáme a v těchto chvílích jsi zasahoval ty a reagoval dřív než jsme stihli něco říct. Tím jsi však neviděl naší práci, ale stal jsi se třetím ač neinformovaným vedoucím diskuze a vyzkoušel sis práci s našima dokonalýma dětma.

[fantova.sarka]

Takže děcka pozorte.
Dneska jsme s dětma chtěli procvičit navazování.
Na začátku hodiny jsme si s dětma zopakovali co jsme dělali minule. Jelikož máme jádro skupiny stejné a ostatní se v průběhu praxe neustále mění, chtěli jsme si říct nejen co jsme dělali minule, ale také na co jsme tím navazovali a z čeho jsme vycházeli. Bohužel (nebo bohudík???) se nám už v této chvíli rozjela diskuze na nám již známé téma lopatka.
Tuto diskuzi jsme opustili co nejdříve to šlo a dále jsme se věnovali věcem které jsme chtěli probrat. Rozdělili jsme si děti na 2 skupinky a každá skupinka dostala rozstřihané provázky, které děti svazovaly k sobě a tak tvořily most k druhé skupině na opačném konci třídy. Zuzka jim však ještě dříve než tato aktivita vypukla vysvětlila, že jako dva krátké provázky, tak že tak nějak by mohla vypadat naše jedna myšlenka. Když tyto dva provázky svážu k sobě znamená to, že jeden reaguje na druhý. Děti to nejdříve nepochopily a tak jsme jim dali příklad dvou výpovědí, které na sebe navazovaly a reagovaly na sebe.

Dále jsme dětem rozdali papíry, které si měly natrhat na malé papírky, aby se jim tam vešlo jejich jméno. Jeden z provázků jsme natáhli na koberec mezi nás a připravili jsme si "Lukáše" na dveře. Původně jsme chtěli s dětmi v rychlosti probrat všechna slova, která se týkaly vnitřností atd., protože už minulou hodinu jsme narazili na to, že i když děti tyto slova napsaly, neví o nich vůbec nic. Nakonec se však zůstalo u slov tlusté střevo, kosti, tepny atd. Chybí nám ještě probrat slova jako myšlenka, empatie atd., ale k těmto slovům jsme se již nedostali, ač jsme to původně zamýšleli.

V této části jsme chtěli pokračovat rychle dál a proškrtávat co nejrychleji. Děti se nám totiž většinou shodly. Když se děti neshodly, teprve potom jsme s nimi začali řešit to dané slovo do hloubky. Pokud jsme po chvíli nedošli ke společnému řešení, slovo jsme nechali na papíře a pokračovali jsme s dalším. Asi v této rychlosti to mělo vypadat.

Co se týče navazování myšlenek, tak v tom byl ze začátku zmatek. Děti totiž úplně zapoměly, že mají někam dávat papírky a tak jsme je museli nejdříve stopnout a zopakovat jim to. Potom jsme na to už upozorňovali jen jednotlivce. Při konečné reflexi se děti ohodnotily tak, že se jim navazování myšlenek dařilo. Že navazovaly na určité myšlenky.

Zajímavé taky bylo, že čím více si děti dávaly pozor na navazování myšlenek a pokládání papírků do řady jak na sebe navazují, více se soustředily a hlavně se nepřekřikovaly. Dávaly si tím více prostoru a spíše mi přišlo,že nad svými výpověďmi i více přemýšleli. Což samozřejmě beru jako pozitivum.

Také si ale myslím, že podle zápisů z ostatních kroužků, se dá diskutovat nad čímkoliv a existencí odborné literatury se hodně témat tím pádem eliminuje. Tudíž bychom tedy měly s dětma na prvním stupni diskutovat nad tématy, která dosud ještě nejsou zpracovaná?

Takže vás zdraví Zuzka a Šárka

[Dočkalová Zuzana]

Ahoj, také bych chtěla ještě jednou reagovast, ale spíše na Šárku, je to fajn, že jsi to Ríšovi řekla, je to pravda. Myslela jsem, že tam bude jen sedět a koukat, jak tuto diskusi vedeme. Chodím tam strašně ráda a mohla bych i docela říct, že mi filosofování, i když se to tak nezdá, s dětmi docela jde. My jsme chtěli části lidského těla pouze projít v rychlosti a zastavit na vnitřních věcech, jako jsou emoce, city, empatie...ale bohužel to nešlo. Za celou hodinu jsme probrali jen tlusté střevo a kosti...
příští hodinu to chceme se Šárkou vymyslet nějak tak, abychom to lidské tělo už konečně dokončili a vrhneme se na další čtení...nebo nám ještě Janička poradila, že bychom se mohli vždycky v hodině třeba v úvodu tomu tělu věnovat max 5 min. a po tíé pokračovat...je škoda to nedokončit...

[Tereza Brožová]

Šárka napsala: Také si ale myslím, že podle zápisů z ostatních kroužků, se dá diskutovat nad čímkoliv a existencí odborné literatury se hodně témat tím pádem eliminuje. Tudíž bychom tedy měly s dětma na prvním stupni diskutovat nad tématy, která dosud ještě nejsou zpracovaná?


Nemyslím. Ikdyž s děckama diskutujeme na nějaké všeobecně známé, nebo např. výzkumy pevně dané téma je to pro ně přínosné. Možná na věc mají jiný názor, nebo ještě neznají dané zkutečnosti, které nám starším připadají jako jasné, neoddiskutovatelné. Myslím, že při povídání jednak řešíme nějakou aktuální otázku, ale také se zároveň učíme povídat, přemýšlet nad věcí, poslouchat a reagovat na vyvíjející se reakce druhých i nás samotných. Pokud jde tedy o samotné diskutování, je podle mě obsah tématu téměř nepodstatný. Nám jde ale i o to se něco dozvědět, něco si ujasnit a dle teho si pak volíme své náměty pro diskuzi - téma výrazně nabývá své důležitosti.
..doufám, že to není napsáno příliš zmateně ;-)

Co myslíš tématem, které dosud není zpracováno?
S menšími dětmi bychom měly hovořit o věcech kterým rozumí, o kterých něco vědí, a to způsobem, kterému budou rozumět.
Pokud se dostaneme na naší hodině k pojmům, které děcka dobře nechápou, obvykle na ně nejsou schopni aplikovat ani nějakou diskuzi.
_________________
Terka :)

[Dočkalová Zuzana]

Terka napsala: Pokud se dostaneme na naší hodině k pojmům, které děcka dobře nechápou, obvykle na ně nejsou schopni aplikovat ani nějakou diskuzi.

No a proto si myslím, že do toho tam jsme my, vedoucí, abychom dětem poradily, jak začít a navázat další diskusi. Nebo snad ne?

Také si myslím o těch textech, že by se měly hlavně používat ty, které jsou na tuto fylosofii předem už napsané, protože se tam poukazuje pokaždé na jiný problém, a na jiné cíle a kompetence, které by se u dětí měly rozvíjet. Proto je asi ti lidé napsali ne?

[fantova.sarka]

Super Terko. Jestli to dobře chápu, tak se mnou tedy souhlasíš, že i když je téma spracované v nějaké encyklopedii a literatuře, stejně se o něm má smysl s dětmi bavit? Já si totiž myslím že jo. Řeším to na základě Ríšovi zprávy. Řešit s dětmi otázky typu: když nebudu mít žaludek, střevo, lopatku, budu ještě člověk? myslím že jde.
Také si myslím, že nejde zas až tak o obsah ale hlavně o formu. To bychom totiž s dětmi nemohli řešit prakticky nic kdyby šlo o obsah, protože vždycky se najde téma, které už někdo nějak popsal, tudíž by se o tom nemělo smysl bavit

[Tereza Brožová]

Jj, všecky témata mají svůj smysl, obzvlaště pokud k nim pociťujeme nějaký vztah (jevíme o ně zájem).
_________________
Terka :)

[Dočkalová Zuzana]

Ahojkiiii včera jsme měli se Šárkou opět praxi u dětí.
V úvodu hodiny jsme si zopakovali, co jsme řešili minulou hodinu, po té jsme vzali našeho LUkáša (namalované tělíčko na balícím papíře) a pomocí aktivitky jsme chtěli dořešit zbylé čášti těla či vlastnosti, které nám ještě zůstaly.
Dnešní hodinu jsme si zvolili za cíl hodiny zdůvodňování. Proto jsme vždycky řekli slovo, já stála na jedné straně třídy (co musíme mít abychom byli stále člověkem) a Šárka na druhé straně třídy (co nemusíme mít a přesto budeme člověkem). Děti přebíhaly podle toho, co si mysleli a vždy jsme se jich ptali, proč na to místo zrovna šli. Po probrání pár slov jsme se dětí ptali, zda si ještě pamatují, proč jsme našeho ,,Lukáša" kreslili a tímto jsme navázali znovu na Pixí a čtení druhé kapitoly.
Po přečtení jsme dětem dali prostor pro psaní otázek. Dnesní hodinu jich bylo opravdu mnoho, několik vám jich sem napíšu:
Proč jí usnula noha? Proč nemohla říct sestře tajemství? Proč jí ségra neměla ráda? Proč jí Renata nechtěla pustit do kupelny? Tato otázka vyhrála, dostala nejvíce hlasů a proto jí budeme řešit příští hodinu. POdle mě to bude těžké a musíme s Šárkou vymyslet aktivitku, kterou bychom v té hodině začali a o čem se vůbec budeme bavit.
Dále tu byly otázky typu: Proč nechtěla řešit otázky, Proč ostatní měli vajíčka, Protč měla Pixí vločky? Proč se jí to stává ( po vysvětlení této otázky se jeden chlapec ptal, proč se jí pořád stává, že má gumovou ruku, že jí usnula noha atd.)
Takže příští hodina bude aspoň pro mě hodně náročná a jsem zvědavá jak to dopadne.
Takže se s námi těšte na příští hodinu, která bude náročná i pro děti, protože se budou těšit na prázdniny a navíc ve středu mají akademii a besídku, takže se už nebudou ani učit....
PA příště...

[Jana Cimr]

Ahoj Zuzanko,
ty píšeš že bude všechno těžké, ale neboj bude to v poho:-)
Když máte otázky tak je to fajn alespoň se na to můžete připravit - můžete si dopředu navrhnout plán diskuze - vše může být jinak, ale to neva i tak se vám bude hodit, když budete mít něco předpřipraveného. Nejsem si jistá s tím výběrem otázek co jste dělaly, když otázky budete probírat až příště - nějak v tom postrádám smysl. Proč jste to teď dělaly? Co když příště se jim vůbec nebude líbit tahle otázka? Dělaly jste výběr proto abyste daly dětem šanci volby programu a budete probírat zase všechny otázky co mají nějaký hlas postupně? Aktivitka bude určitě fajn a měla by tam být asi vždy - jen bych myslela na to, když ji použijete na začátku, aby jste tím dětem nedávaly návod na řešení otázky. Spíš se zaměřte třeba na nějakou další či již probranou kompetenci a pokud jde o pomoc v řešení otázek aktivitou to použijte, když děti třeba nebudou vědět jak dál a ustrnou na mrtvém bodě. A Lukáš už je dodělanej? pa

[Dočkalová Zuzana]

No Janičko nám totiž hlavně nevyšel čas víš Tak jsme aspoň dohlasovali otázky a určili, které se budeme věnovat příště. Ale samozřejmě si musíme zase v úvodu s dětmi připomenout, o čem jsme četli a z čeho nám vlastně tato otázka vyplynula.
Lukáš ještě není dodělaný úplně, pár věcí chybí, ale říkali jsme si s Šárkou, že takhle na začátku hodiny bychom třeba dobrali zbytek. Zase pomocí té aktivitky, kde budou děti přebíhat a zdůvodňovat svůj názor...

[Jana Cimr]

Nazdáreček,
nevím jestli už toho nebude s Lukášem až až a ještě k tomu používat pořád stejnou metodu - zkuste to ještě promyslet. Chápu, že takhle zpětně a ještě z venku se to snadno říká, ale na to že nezbývá nebo přebývá čas zkuste myslet při hodině. Zuzi sama víš, že často na hodiny nekoukáte a přetahujete - volbu otázek nebo hlasování jste si mohly nechat do příště jako dobrý začátek. Samozřejmě to není nic závratného, abych to pořád řešila, ale jen mě přijde, že jste si prostě vypálily trumfy předčasně.

[Dočkalová Zuzana]

nj nj nj , my to ještě nějak promyslíme...sama jsem na rozpacích

[Ríša Macků]

Omlouvam se za tak po delsi dobe.. Jeste k tomu diskutovani o vecech, ktere jsou jsou prozkoumane.. Jasne, ze to ma cenu - deti se uci komunikovat, naslouchat, premyslet atd. - ale neni to uplne filozofie, jde o nacvik tech ruznych dovednosti.. Je ale potreba vedet a vest k tomu i deti, ze proste ne vsechno se da vymyslet diskusi a mnohdy je proste mnohem efektivnejsi sahnout po te encyklopedii najit si tam k cemu slouzi slepe strevo nez venovat hodinu jednomu velkemu myslenkovemu experimentu v nemz bychom resili různe varianty

Co se tyka toho zasahovani - za to se omlouvam. Snazil jsem se vstupovat ve chvili, kdy me prislo ze deti hazi svymi nazory bez toho, aniz by byly zduvodneny nebo aniz by bylo videt, ze je ostatni deti pochopily... Pokud jste to chteli smerovat jinam.. mely jste rict V heldajicim spolecenstvi mame vsichni stejnou roli

[fantova.sarka]

Tak, nějak to sem poslední dobou nejde psát. Takže naše praxe týden před Vánoci:
Předem jsme počítaly, že děti budou rozjívené a tak jsme se na ně krapet vybavily. Měli jsme probírat otázku: Proč jí ta ségra nechtěla pustit do koupelny.
Nejdříve jsme si zopakovali o čem byl příběh který jsme četli, aby si děti vzpomněly, z čeho se vycházelo. Dále jsme si s nimi povídali na danou otázku, ale nebyly schopní se plně soustředit a tak jsme pro ně měli vymyšleno, že by nám mohli nakreslit své sourozence. To se jim samozřejmě líbilo. Dále jsme po nich chtěli, aby na jednu část papíru napsali klady a na druhou zápory sourozence. Objevovalo se tam například: nechce mě pustit k počítači, je hodná, pořád sedí u televize.
Když dokreslili, sedli jsme si do kroužku na koberec a rozebírali jsme jejich zápisy a kresby. Dále jsme pokračovali, jestli jsou taková chování správná, kdy se nám zdají správná, kdy nespravedlivá, proč to asi ti lidé dělají, proč to tak udělala ta sestra v příběhu, jestli není problém jen v pohledu z jedné strany. Děti na konci hodiny vypadaly spokojeně, protože toto téma je chytlo už jenom tím, že se jich přímo dotýkalo.


Když už jsem tady, tak napíšu zápis ještě z další hodiny a to z té povánoční. V této hodině jsme se plynule přesunuli od otázky: Proč jí ségra nechtěla pustit do koupelny k otázce: Může být špatná věc zároveň i dobrá? Opět jsme rozebírali sourozence a teď i jejich vlastnosti. Nejdříve jsme diskutovali nad otázkou a potom jsme začali dělat aktivitu. Ta spočívala v tom, že si děti na výkresy z druhé strany vypisovaly vlastnosti svých sourozenců. Zjistili jsme, že děti neví co to vlastnosti jsou a museli jsme jim to vysvětlit. Potom už většina z nich byla schopná dát vlastnosti dohromady. Potom jsme dělali prezentaci jejich výtvorů. Na základě toho se nám opět rozjela diskuze, jestli jsou všechny vlastnosti dobré, špatné, jestli se mohou měnit situací atd.

[fantova.sarka]

Zuzi, tak už tu máme i tu druhou hodinu. Už zbývá jen jedna

[Ríša Macků]

Ahoj, z me druhe navstevy u Vas (uz jsem to nekomu septal v prubehu): deti byly rozjivene ze snehu, to je jasne a rikala to i pani vychovatelka. Ale prijde mi, ze doba, kdy se pisou otazka na papir je hrozne dlouha a vetsina deti vlastne nema zadnou cinnost, tochu se nudi, pak se rvou atd.. coz by nevadilo, kdyby se pak zase srovnaly.. ale ono to bohuzel bylo videt na zbyvajicim prubehu hodiny..

Jinak se mi libilo, ze jste vedly deti k tomu, aby jen neco neplacly, ale aby se to opravdu snazili podlozit nejakym zduvodnenim.. Tak jsem rad, protoze to me trochu chybelo pred tim.. Ale ono se to povida, kdyz se clovek jenom diva

[Dočkalová Zuzana]

Ahoj Ríšo..to jsem ráda, že se ti naše hodina líbila. (konečně )
Je fakt, že ta poslední byla trošičku divoká, protože se dětem řeklo hned na začátku, že se půjde po hodině ven, tak na to všichni myslely a nesnažili se ani pracovat.
Jinak bych podle mého soudu mohla říct, že se děti po našich návštěvách dostaly kupředu. Některé děti, co v začátcích vůbec nemluvily, se snažily něco říct, svůj názor, co si myslí. Stávalo se nám také, že se bály něco říct, nebo že se přihlásily a potom řekly, že to ani nestojí za řeč a nic říkat nebudou. Tak jsme je také vedly k tomu, aby řekly opravdu co si myslí, i když to mohla být hloupost.

[Dočkalová Zuzana]

Jinak abych řekla něco k poslední hodině: Navštívil nás Peťa s Rýšou, které jsme zapojili do naší úvodní aktivity. Rozdělili jsme děti do dvou skupin, kde jsme jim po té pošeptali po větách co se bude v dnešní hodině dít. První věta byla : Dnes budeme pokračovat ve čtení příběhu o Pixí. Potom bude následovat tvoření otázek, její výběr a řešení (něco v tomto smyslu, nemám ty větičky u sebe, kdyžtak je sem Šárka potom dodá) a druhá skupina dostala větu: Dnes nás navštívili Petr s Ríšou, kteří se přišli podívat, jak vypadají děti, které umějí filosofovat. Tyto věty jsme dětem šeptali, takže vznikla hra na poštu. Po přečtění zprávy tam bylo samozřejmě pár chyb, ale nakonec jsme vše dali dohromady.
PO té následovalo čtení třetí kapitoly Pixí, povídání o textu. Ve třetí kapitole, jestli někdo víte, je příběh, kde Pixí radí Martinovi? že v Zoo může myslet na jednorožce, nebo téma proč lidé mluví apod. Tato témata jsme s dětmi prodiskutovali ještě před tvořením otázek, aby nevznikly nějaké problémy v nerozumění textu.
Po té následovalo tvoření otázek po dvojicích.

[Dočkalová Zuzana]

Šárinko prosímtě dopiš sem potom ty otázky ju? Ty je máš napsané u sebe. Moc ti děkuju.

[Dočkalová Zuzana]

Jo a ještě pro Janičku cíl ju?

[Dočkalová Zuzana]

JInak bych se chtěla ještě vyjádřit k poslední hodině filosofie na ZŠ Rudolfovská.
Jelikož to byla moje první praxe s filosofií, mám z ní velice dobrý pocit. Ze začátku jsem se toho bála, protože jsem neměla ani ponětí, co tam s těmi dětmi budu dělat. Protože v hodinách filosofie s Peťou mi to asi nějak nedocházelo, nebo spíš jsme asi povídali jen jako dospělí a dělali pořád ty samé věci, ale jak pracovat s dětma jsem opravdu nevěděla.
Ale Janča mi povídala celou dobu, jak ona s Peťou na praxi pracovala s dětmi a že by se měly probírat všechny otázky a že by ta hodina měla obsahovat pokud možno pár aktivitek, ale nesmí to být samoúčelové hry. Jinak to ztrácí svůj smysl. Tímto ti Jani moc děkuju.
JInak se mi praxe strašně moc líbila a je škoda, že už končíme. Do budoucna bych si chtěla filosofii určitě vyzkoušet na škole, kde budu pracovat s říct o tomto programu i více info nějakým učitelům, kteří by to mohli také zkusit.

Snad jsem se vyjádřila k věci a ,,nekecala" jsem tu nějaké hlouposti.

BUdu ráda, když mi někdo odepíše na tento můj příspěvek. Díky moc...

[Tereza Brožová]

A ty už nebudeš v létě pokračovat? Myslím, že by to byla škoda..
_________________
Terka :)

[Dočkalová Zuzana]

právě že už ne...děláme státnice, teďka navíc mi škola začíná až 22. března, mezi tím míme ještě měsíc praxi normálně. Je toho moc...ale Peťa s Ríšou snad někoho místo nás dají a děti budou pokračovat dál...bylo by škoda, kdyby už tam nikdo nechodil...ne?

[fantova.sarka]

Jo, jo. S tím že končíme je škoda, ale jinak to opravdu nejde. K těm otázkám: pokusím je sem co nejdřív dopsat, aby jste si mohli počíst, co vyplodila naše filosofická třída

[fantova.sarka]

Jinak k té poslední hodině: Myslím si, že byla velká chyba, že děti předem věděli, že půjdou ven si hrát. Taky souhlasím s Rýšou, jak psal o té tvorbě otázek, ale mě přišlo, že je vymýšleli všichni.Ty dva, co se ulili pod stůl a povídali si, to někdy dělají i v hodině. Jinak ty kluci, jak se prali, to už bylo moc. To je pravda. V tu chvíli jsme je asi měli utnout a ukončit tvorbu otázek.
Jinak je zvláštní, že tam máme spoustu přemotivovaných dětí, které chtějí tvořit otázky. Díky tomu máme hodně na výběr i když některé jsou si podobné.

[Dočkalová Zuzana]

Jo jo, s těmi otázkami souhlasím také...je to fajn, když vám děti nějaké vubec napíší. Aspoň poznáte, co ty děti zajímá a jestli vůbec daný text pochopily...

[fantova.sarka]

K těm otázkám: Chtěla bych poprosit Rýšu, aby je sem napsal, protože jsem si uvědomila, že si ten papír s otázkama s Petrem brali.

[Dočkalová Zuzana]

Ajóóóóó máš pravdu...

[Ríša Macků]

Omlouvam se za zpozdeni, tady jsou ty otazky:
Proc si Vladka odvedla Martina? (Peta, Jindra)

Proc nejsou v ZOO kocky? (Jindriska, Terka) - 5

Proč Pixie se ptala jestli lidi mluvi? (Pepa, Tomas) - 8

Proc Piksi si ze Toma utahovala (Natka) - 3

Proc si Piksi nemohla spomenout na nejake zvire? (David, Ales)

Co je to filozofie? (Peta, Jindra) - 7

Proc byla Piksi oskliva na Toma? (Jindriska, Terka)

Proc si TOm utahoval z Pixi? (Peta, Jinda)

Pomohla Pixie Tomovi? (Petr, Risa) - 2

Proc si Tom nevymyslel svoje zvire? (Peta, Jindra)

Proc Martin se chvilku koukal Vladce do oci a pak na pusu? (Peta, Jindra)

[Ríša Macků]

Tondo, Hanko, Jano... Muzete pokracovat ve zpravach z Vasich krouzku na Rudolfovske?

[Hana Marešová]

předešlou praxi zhodnotil Tonda v sekci změna vedení...

Na druhé hodině na které jsme byli v této družině jsme se zaměřili na argumentaci. Snažili jsme se děti naučit, že když něco chtějí musí to podložit nějakým rozumným důvodem.

Jinak Hodinu jsme začali aktivitkou a zopakováním toho co se dělo minule. Následovala aktivitka, která navazovala na otázku jež jsme chtěli řešit (děti chtěli). Řešila se otázka, kam je lepší koukat člověku se kterým si povídáte zda na oči či ústa. Nakonec nám se všichnio shodli, že je lepší koukat na celý obličej než jen na pusu nebo oči /napomohli tomu různé chvilkové aktivitky./

Zakončili jsme malou pohybovou hrou a s dětmi se rozloučili.
_________________
Hanka M.

[Antonín Sokol]

Na tuto praxi jsem se dostavil s Jančou Petrů. Děti se divily, proč je tu někdo jiný a tak jsme na to hned mohli položit pár otázek a odpovědí. Děti si s malou pomocí připoměly, co se událo minulou hodinu a jaké otázky se probírali a proč. Jelikož se počet dětí rozrostl na 13 dětí, museli jsme nějak zjednat pořádek a to tou formou, že si děti posedali střídavě kluk a holka, slovo měl ten, komu byl hozen velký nafukovací balon nebo jsme využili velkého počtu a rozdělili děti do 4 mylých koedukovaných skupinek. Děti nejvíce bavila aktivita, která se hrála na chodbě před družinou. Na zemi byly rozházené kousky roztříhaných obrázků, které děti musely dostat na své území a skákat při tom na jedné noze. Pak následovalo skládání obrázku, ze kterého se vyklubal přebal Pixie a děti z toho byly naprosot nadšené. Jelilikož obě skupiny měli i kousky od druhé skupiny nutně muselo dojít k vyjednávání, které si děti pořádně užili a to nejen kvůli komnunikaci, al ei kvůli plnění výkupného.
V této hodině jsme si přečetli další 3 stránky z Pixie a děti z nich tvořily ve skupinkách otázky.
Některé děti samy začínají přebírat iniciativu vedení debaty, což považuji za největší úspěch. Osobně hodnotím tuto schůzku jako nejzdařilejší.

[Jana Petrů]

Čekalo nás dočtení textu ze čtvrté kapitoly. Nejdříve jsme zrekapitulovali minulý týden, poté dočetli text. Děti vymýšlely otázky stejným způsobem jako minule, jenom v jiných skupinkách (nemíchali jsme je). Otázky psali na čtvrtky, pak si čtvrtku otočili a podepsali ji pomocí obrázků (někdo napsal ozdobně své jméno, někdo kreslil zvíře a kluci malovali zbraně). Jelikož děti čtení dlouhých textů a neustálé sezení příliš nebaví, zahráli jsme si bitvu s papírovýma koulema. Po tomto odreagování jsme se pustili do výběru otázek. Nejdříve si každá skupinka na své čtvrtce škrtla jednu otázku, která se jim líbila nejméně, pak si jednotlivé skupinky prohodili papíry a vybrali konečnou otázku.
Konečné otázky:
Proč si museli vymyslet tajné zvíře?
Co Pixie zapomněla?
Proč Pixie zaječela, když uviděla kočku?
Proč pro omluvu potřebuje člověk dobrý důvod?

Chvíli jsme se zabývali otázkou: Proč Pixie zaječela, když uviděla kočku?
Hodinu jsme zakončili poznávací aktivitou.

[Tereza Brožová]

[Ríša Macků]

Take me zajima to, co Terku..

Porad to opakuji - bylo by moc dobre, pokud by deti psaly jen takove otazky, ktere je opradu zajimaji a na jejichz reseni nekdy dojde.. A take by na ne melo dojit - idealni stav je venovat se alespon chvilku kazde otazce.. Pokud detem dovolime psat misto otazek "hlouposti", pak hned od zacatku popirame smysl Filozofie pro deti. Nepotrebujeme, aby si ve svete vsimaly hlouposti, ale aby si kladly zcela vazne otazky po tom, jak a proc svet funguje

To nebylo jen na Vas (Rudolfovska), to je apel na vsechny

[Jana Cimr]

Jak to, že nechceme aby si všímaly hloupostí? Mnohdy i věc banální či hloupá může být velice důležitá. Asi vidím spíš rozdíl v tom, jak to pak pojmeme a dále s tim pracujeme. Prostě když přistoupíš na to, že je to kravina - tak s tim už se asi nic dělat nedá, ale když je naučíš vidět věci skryté i za tou hloupostí, tak to je pak teprve něco. Možná se také může stát, že si s tím neví rady a za tu banalitu opravdu něco schovají i vědomě a nemá pak cenu to odkrýt?

[Tereza Brožová]

Už někdy na začátku jsem si všimla, že děti někdy otázky vymýšlí jen pro to, že to po nich chceme. Samotná otázka je však vůbec nezajímá, a tím pádem ani další vývoj kroužku. Snažily jsme se proto najít nějaké řešení.
A zde jsou některé návrhy, které se nám v Rožnově osvědčily alespoň v tom, že jsme se zabývaly všemi položenými otázkami ;-)
- Otázku vymýšlíme všichni společně.
- Zabýváme se jimi tak, jak nás napadnou, tzn., že začínáme otázkou, kterou děti, nebo my vymyslíme nejdříve. Po jejím vyřešení teprve vymyslíme otázku novou.
- Pokud děti chceme záměrně někam směřovat, 1. otázku vyslovím já s Terkou. Děti pak své otázky tvoří až na jejím základě.
- Snažíme se, abychom dávaly takové podněty, které by děti směřovaly na věci, které denně prožívají - otázky pak vycházejí z jejich vlastních zkušeností, což je bere.
...
_________________
Terka :)

[Jana Petrů]

Doplňuji zprávu z minulé praxe.
Hned po připomenutí minulé hodiny jsme se pustili do řešení otázky: Proč nevyřídila Renata Pixie pozvání na narozeniny?
Děti byly dost rozdováděné a do řešení otázek se jim příliš nechtělo. Zjistili jsme, že tudy cesta nepovede a zvolili jsme otázku novou. Tonda se jich zeptal, jaký smysl podle nich mají hry, které se zapojují do činností na kroužku nebo ve škole. Otázka se ujala a vycházeli jsme z ní téměř celý zbytek hodiny. Bavili jsme se o tom, jaké hry převažují doma a jaké venku, jestli si každý hraje raději sám nebo v partě kamarádů, která místa jsou pro hry lepší a proč atd.
V posledních pěti minutách jsme si na rozloučenou zahráli pohybovou hru.

[Antonín Sokol]

Naše praxe proběhla bez sebemenších problémů. Hanča vedla skvěle připravený program a děti byly nadšené, jak z komunikace tak ze hry a následné odměny. Jako vždy jsme zopakovali co se dělo minule a navíc jsme k tomu nesedící formou přidali debatu o tom, co se dělo o prázdninách. Děti diskutvaly o otázce "Potřebuji k omluvě dobrý důvod?".
Na žádost paní vychovatelky jsme posunuli praxi o půl hodiny dopředu, aby děti mohly jít na venkovní prostory školy.

[Jana Petrů]

Na začátku hodiny jsme zrekapitulovali, k čemu děti došly při otázce: „Proč potřebuje člověk pro omluvu dobrý důvod?“
Začali jsme číst pátou kapitolu z Pixie. Příběh jsme četli po větách s tím, že každý přečetl větu a vyvolal někoho dalšího. Přečetli jsme část textu, děti vymyslely několik otázek a hned jsme se pustili do řešení jedné z nich: Proč si lidé vymýšlí příšery?
Zkoušeli jsme komunikovat beze slov a na konci hodiny jsme si zahráli hru.

[Tereza Brožová]

Toník napsal: Naše praxe proběhla bez sebemenších problémů. Hanča vedla skvěle připravený program a děti byly nadšené, jak z komunikace tak ze hry a následné odměny.

A jak takový program vypadá? Co jste dělali?
Chtějí si děti povídat sami od sebe, nebo je musíte motivovat? Jak to děláte?
Čímpak jste je podplatili tentokrát? Myslíš, že je to potřeba? / dobře?
_________________
Terka :)

[Tereza Brožová]

Můžete napsat, k čemu jste s dětmi dospěli?
- Proč si lidé vymýšlejí příšery?
- Proč člověk potřebuje pro omluvu dobrý důvod?
- Jaký smysl mají hry?
_________________
Terka :)

[Hana Marešová]

Tuto hodinovku jsme zahájili, zopakováním toho co se dělo minule, pak jsme rozdali texty z Pixie a četli jsme zase kousek dál pak se děti rozdělili do dvojic a napsali otázky na čtvrtku. Následovalo dočtení textu a psaní dalších otázek ve dvojicích. následně jsme si veškeré otázky přečetli. Nakonec jsme řešili nejčastěji se opakující se otázku co je to vztah. Kde nejčastěji používali to co se psalo v příběhu. Aby jsme si pomohli malovali jsme 4 předměty, kdy měli mít tři vztah a čtvrtý k nim neměl patřit. Pak jsme tedy definovali vztah jako souvislost (to je i výsledek v textu). a nakonc jsme si pro odreagování zahráli hru - jak dlouho vydržím být s nádechem při obcházení ostatních, když u toho budu říkat Hututu.
_________________
Hanka M.

[Jana Petrů]

Na hodině se objevilo poměrně dost nových tváří, čehož jsme využili. Nejdříve děti nováčkům zopakovaly, co se dělo před týdnem. Poté dostaly děti papíry a pastelky a měly krátký čas na to, aby se ostatním představily pomocí obrázků. Většinou napsali své jméno a namalovali svou oblíbenou činnost nebo něco, pro ně nového, s čím se v uplynulém týdnu setkali. Rozebírali jsme společně jednotlivé obrázky, přečetli další část textu a vymysleli otázky na příště. Na konci jsme si zahráli hru.

[Ríša Macků]

Ahoj... Pokud Vase praxe pokracuje tak "bez problemu", dam Vam maly ukol... Zkuste popsat, ktere "philosophical skills" jste za ty 2 mesice, kdy na Rudolfovskou chodite, snazili trenovat.. mysleno, cilene, zamerne... No a pak samozrejme jak se to darilo Tesim se na dalsi prispevky..

[Antonín Sokol]

Předvelikonoční schůzku s dětmi jsme pojmuli v rámci zvyků a tradic, které souvisely s tímto s vátkem. Děti si hravou formou osvojily znalosti původů velikonočních obyčejů.

[Jana Petrů]

Tentokrát to vypadalo, že naše snaha se konečně vyplácí. Na uvítanou jsme si zahráli hru. Po rekapitulaci minulého týdne jsme se pustili do čtení textu. Řešili jsme otázku: Co je to analogie? Vysvětlili jsme si pojem a děti malovaly, co si v souvislosti s tímto pojmem vybaví. Obrázky jsme postupně rozebírali. Potom jsme se dostali na řešení vztahů mezi věcmi a mezi dětmi se rozpoutala diskuse. V minulých hodinách jsme se snažili naučit děti zdůvodňovat své odpovědi a pouštět ke slovu druhého, což se povedlo. Mile nás překvapila holčička, která vysvětlovala kamarádovi, jak myslí to, co právě řekla. Trošku odbočila od původního tématu a dodala: "To už jsme ale někde trošku jinde." Teď už to chápeš?" Před rozloučením přišla na řadu pětiminutová hra za odměnu. Jinak se snažíme neustále procvičovat správnou formulaci otázek.

[Hana Marešová]

Tato hodina tentokrát nebyla postavena na textu Pixie, ale děti se rozdělily do dvou skupinek a každá skupinka dostala za úkol zahrát jednu pohádku ( O veliké řepě a Červenou karkulku). Stížené to měli o to, že nesměli mluvit. Po té co si pohádky nacvičili a odehráli je došlo na zhodnocení která byla hezčí. Zde vyhrála ta o řepě. A již ve zhodnocování zaznělo, že pohádky měli pro děti nejasnosti: Proč myška očichala/ohlodala řepu, kde byl vnouček, proč byl v Karkulce ten ptáček?... a tyto otázky si děti řešili mezi sebou. Cílem bylo, aby diskutovali a nehádali se a pouštěli se ke slovu, bez toho aniž by se hlásili. To se celkem povedlo. našli se slabé okamžiky kdy diskuse málem sklouzla v hádku. Fajn je, že děti se snaží navazovat a tvrzení si vyvracet. Nakonci následovala odpočinková aktivitka za odměnu.

Jo a málem bych zapoměla děti také odpovídali na otázku:Jaká se dětem líbí pohádka a sami to hned zdůvodňovali proč.
_________________
Hanka M.

[Jana Petrů]

Připravili jsme si pro děti krátký nedokončený příběh. Jejich úkolem bylo domyslet, jak bude příběh pokračovat. Každý řekl svůj názor a odůvodnil ho.
Jelikož sklidili Tonda s Hankou minulý týden velký úspěch s hraním pohádek, rozdělily se děti do tří skupin a každá skupinka krátce sehrála, jak podle nich bude příběh nakonec pokračovat. V následující diskusi jsme se snažili dětem ukázat, jak to vypadá, když se hádají nebo překřikují. Ze začátku to sice vypadalo, že z toho mají spíš radost, protože křičely jeden přes druhého a neposlouchaly ostatní, ale nakonec se záměr povedl a oni usoudily, že tude cesta nevede.

Hodinu jsme zakončili krátkou hrou a malým relaxačním cvičením.

[Jana Petrů]

Rozhodli jsme se pokračovat v pohádkách. Tonda převyprávěl dětem pomocí citoslovců pohádku, jejich úkolem bylo říct nám název pohádky. Všichni velmi rychle poznali, že se jedná o Červenou Karkulku. Děti se bavily o tom, v kterém momentě pohádku poznaly. Zjistily také, že znají několik jejích verzí. Řešili jsme otázku: Co je na pohádkách nejdůležitější?
Za odměnu jsme si opět zahráli krátkou hru.