[Ríša Macků]

Dam tady k dobru jednu prihodu a budu rad, kdyz se vyjadrite, jak byste ji resili vy...

Po cestě z Provázku na nás kousek od školy čekal Š a S (podobně jako vždy). S nám začal vyprávět, jak uviděli na zemi holuba a když se k němu přiblížili a on neutekl, Š do něj praštil klackem. A holub má prý teď křídlo celé pochroumané. Holuba jsme o kus dál skutečně našli. Na první pohled sice nejevil známky výrazného násilí, které by na něm bylo pácháno, ale kluci se tvářili opravdu tak, že se něco stalo. „No výborně, chlapci vracející se z kroužku Filozofie pro děti tlučou klackem do holuba - to máme výsledky“, pomysleli jsme si. Navrhli jsme tedy Š, aby šel domů, v telefonním seznamu našel číslo na stanici, které se stará o zraněná zvířata a nahlásil jim i případ „jejich“ holuba. Chvíli jsme holuba ještě zkoumali a Š mezitím od nás pomalu odcházel. Rozleželo se nám to v hlavě a tak jsme na další křižovatce na Š počkali. Jenže on, když nás spatřil, rychlým krokem zmizel za nejbližším rohem. Kontaktovali jsme ho tam a nabídli mu pomoc – na stanici zavoláme společně. „Nechci. …. Babička na mě čeká, musím jít…“. Ujistili jsme ho tedy, že s holubem to nějak dořešíme a šli jsme všichni svou cestou.§

Po dalším uvážení a po poradě s částí Katedry pedagogiky jsme se rozhodli, že se k události na příštím Provázku vrátíme. Příhodu v pozměněném znění šetrně vložíme do příběhu 2. kapitoly Romany tam, kde Filip říká, že se některé věci neříkají ani mamince: „Třeba jako ta příhoda s veverkou. Stříleli jsme s klukama prakem do stromu a najednou přiběhla veverka a vylesla na kmen. Vypadala, jako když se nás vůbec nebojí. Ani nevím, co mě to napadlo, zničehonic jsme na ní zamířil. Trefil jsem se do nožičky. Veverka, která předtím vesele hopkala po kmeni, teď už jen pomalu a neobratně lezla. Než jsem si stačil uvědomit, co se stalo, začali po mně kluci pokřikovat. Chvíli jsem přemýšlel, jestli mužů to, co jsem udělal, nějak napravit. Ale stejně jsem nevěděl jak, tak jsem se otočil a rychle šel domů. Doma jsem o tom nikomu nic neřekl a snažil se na veverku zapomenout stejně jako na penelopu“ dále příběh pokračuje „Ale Filipe“, probrala mě z mých vzpomínek Penelopa, cožpak jsme nebyli přátelé?… V případě, že tuto část příběhu děti přejdou bez povšimnutí, otázku o veverce na papír napíšeme my…

Po další poradě s jednim profesorem, jednou docentkou, jednim doktorem a jednou magistrou vsak volime jiny postup - popovidame si o tom o samote a budeme se snazit "jen" zjistit motiv jeho cinu... Ono to teda bude o neco slozitejsi...

[Sabina Koubková]

Ríša..
.. Vyjádřím se jen k této situaci, poněvadž dneska máte Provázek... Příště to rozepíši více..
.. S katedrou pedagogiky (KPD) nesouhlasím. Děti neznají Romanu, takže neví, jestli tam "veverka" byla či nebyla. Ve chvíli, kdy KPD argumentuje tím, že byste na děti tlačili, že by si to dotyčný mohl vzít na sebe, tak stejně tak já můžu argumentovat, že ve chvíli, kdy dáte příběh, který momentálně máte mít - 2. kapitola Romany, kde se panence "trhají" nožičky, tak stejně tak to může ten dotyčný vztáhnout na sebe. Stejně tak, když při diskusi přejdete z panenky, např na miminka, na zvířata, atp...
.. Jinými slovy - já souhlasím s původním rozhodnutím některých z KPD a vás, že tam ten příběh dát. Pokud ho děti přejdou, tak oki. Pokud na něj vymyslí otázku, proč ne.
.. Samozřejmě je dle mého ale též důležité, aby z vás vedoucích dotyčný necítil, že je to proti němu - hlídat si své podvědomé chování, např. že ho nebudete pozorovat ve chvíli, kdy se někdo o něčem podobném zmíní, atp..
_________________
ťuňťa .o)

[Jana Cimr]

Ahoj Ríšo,
tak jsem si četla některé vaše přípravy a průběhy hodin a také tu situaci s holubem. Nemůžu si pomoci, ale mám s tím asi trochu problém, protože docela nechápu, proč toho holuba tak řešíte.
Z popisu vaší hodiny mě připadá, že problém je někde trochu jinde. Copak to, že u vás na hodině kluci veřejně pranýřovali jednoho ze svých spolužáků není důležitejší. Já mám zvířata ráda, ale ten kluk podle mě trpěl daleko víc a nikdo to neřešil i když možná jo, ale vůbec to z vašeho textu nevyplývá.
Mě trochu přijde, že když není problém veřejně ublížit spolužákovi o to menší problém je potom ublížit malému holubovi, který se nebrání, nemluví, je slabší......

[Petr Bauman]

Jen bych doplnil (jako doktor z druhé porady a absentér na první poradě s částí KPD ), že základní argument pro nepoužití "veverky" pro mě je: nedělat z problému jednotlivce problém skupiny (tj. nedělat z toho terapii).
Něco jiného je otevřít jako skupina problém, na který narazíme jako skupina společně, a tím pádem nás stmeluje (a chceme jej společně vyřešit). Pak samozřejmě je přirozené, že při řešení SPOLEČNÉHO problému využijeme i individuální příklad, na který by event. někdo z dětí (třeba S.) upozornil.

[Ríša Macků]

Takže dotyčný Š na Provázku tentokrát nebyl, četli jsme původní podobu II. kapitoly Romany. Prý mu už od oběda nebylo dobře - nevím, jestli snědl toho holuba nebo to bylo proto, že družina šla na výstavu dinosaurů a on chtěl jít taky..

S Janou souhlasím. Ten problém s útoky na Jiřuchaře byl mnohem závažnější. Ale vlastně o tom byla celá diskuse, takže tu problematiku jsme řešili. Jestli úspěšně nebo ne, to už teď můžeme zjistit jen zpětně. I z toho jsem soudil, že by možná bylo dobré využít situace, kterou si účastníci kroužku zažili (holub) - že by o tom raději diskutovali než o příhodách z Romany. Ale na té druhé poradě KPD jsem trochu změnil názor - jednak myslím, že by se z toho mohlo stát terapeutické sezení a zaroven jsem se zacal bat, abychom nenapachali vic skody nez uzitku...