[Alena Brepta Skuhrovcová]

Od té doby co jsem se seznámila s FPD, přes veškerý obdiv k ní, nedá mi spát jedna otázka. Nebo spíš názor ( když mě budete dost kamenovat, třeba se vám podaří přesvědčit mě, že to není pravda)

[Mám pocit že filozofie pro děti pro tenhel věk ještě není. A to ani pro 2 a 3 třídu.. ( Sabi, opři se do mě..)Alespoň né v té podobě jak ji znám a příliš si ji nedokážu představit v jiné..
Proč?
1) Nedovedu si představit jak se skupinkou dětí pracovat tak, aby se nějakého kloudného řešení dobraly dříve než se mi rozutečou "skákat po střechách"..
Někdo to může považovat jako pedagogický neúspěch a nikoli problém ve FPD. FPD však dle mého názoru, jakkoli lze udělat akčně, je v podstatě klidná disciplína. Je náročná na soustředění, vzájemné poslouchání se, respektování se atd.. Myslím, že takové věci nemůžeme po skupině malých dětí chtít..
Můžete namítnout že v tomto věku děti neustále kladou otázky, stále filozofují- to ano.. Hledají se v našem světě, učí se jej poznávat. Ale kladou je děti společně ve skupině, nebo individuelně rodičům, učitelům atd..?
Myslím že v takové spontánní chvíli dotazu malého dítěte na dospělého je filozofický dialog velmi vhodný. Protože k odpovědi může dítě přijít s jistou pomocí dospělého téměř samo vlastním úsudkem.. Ale lze to ve skupině?

2) další argument je možná snadno napadnutelný, ale přesto jej předložím. Dítě v této době hledá své místo na světě. Má potřebu najít něco pevného, rozumět mu. Filozofie mnohdy autoritu, pevnost světa roztřásá, hledá možnosti a nemožnosti, jiné pohledy, potácí se na hranici pravdy..
Povězte, když vás ve škole učili pravopis učili vás první pravidla, nebo výjimky z nich? Myslím že dítě nejprve potřebuje jasně vědět co je co a jak se to s věcmi má, aby posléze mohlo zjistit, že ne ve všech případech to tak vždy je.. Proto zde bych vyřadila jednu z podmínek filozofického dialogu- a to že by se neměly názory hodnotit. Ve chvíli kdy dítě něco objeví na něco přijde, obrací oči ke svému vzoru- "opravdu je to tak?" A ten by v takové chvíli neměl říci: "Proč si myslíš že to tak je", ale potvrdit "ano, je to tak, tak je to správně, protože..." nebo "není to tak protože.."
Tím mu pomůže najít právě ten základ- jak to je ( i když víme že mnohdy to tak není)..
Nebo si myslíte, že je dobré se nechat děti ať si na to přidou sami a nic nepotvrzovat?

A proč to všechno říkám?
Mám pocit, že FPD je opravdu pro starší věk. V tomto věku je vhodné na ni připravovat- rozvíjet schopnosti a dovednosti k ní potřebné ale to lze i jinými metodami než obtížným filozofickým dialogem.. Jednou z těchto metod by mohla být podle mě dramatická výchova, ale o té napíšu zas někdy jindy.. Teď půjdu spát. A vy, pokud jste se prokpousali až sem ( vzdávám vám hold) reagujte, buřte se či souhlaste- zajímalo by mne co si myslíte vy..

[Sabina Koubková]

Alča..
.. rozkaz - jen ať pod mou tíhou nespadneš
.. A myslíš, že třeba skauting pro ně je? Myslíš, že škola pro ně je? Povídání pohádek pro ně je?
Pokud odpovíš ano, tak pak je pro ně aj FPD
.. Ve skautingu se učí brát ohledy jeden na druhého, učí se spolupracovat, učí se nemluvit sprostě, neprat se - to samé se učí na FPD
.. Ve škole se učí pracovat, nepřekřikovat se - to samé se učí na FPD
.. Při povídání pohádek se učí soustředit, rozvíjet fantazii, poslouchat někoho - to samé se učí na FPD

Dle mého je otázkou, co si pod "kloudným řešením" představuješ. Rozhodně to nejsou dvouhodinové diskuze, poněvadž se prostě diskutovat přeci musí .o) Tohle není cílem. Píšeš, že nemůžeš chtít po malých dětech, aby se poslouchali, respektovali.... Mohu se zeptat, jak pracuješ s vlčaty? Se Ti tam můžou prát? Pochybuji .o) Postupně je vedeš k tomu, že tohle není řešení, stejně tak je k tomu vedeš při FPD.

Na ten druhý argument odpovím jen jako rodič. Neříkám prckovi, že má pravdu nebo že pravdu nemá, když to není černobílé. Říkám mu, že většinou to tak bývá, ale že jsou situace, kdy tomu tak není. Stejně tak neříkám, jestli to tak je či není, když si tím sama nejsem jistá. Prostě řeknu, že to nevím. Myslíš, že tím ztrácím autoritu? Nevím - to se uvidí později Ale osobně bych to neřekla...
_________________
ťuňťa .o)

[Lenka Macků]

Ty Ájo,
ta Tvoje otázka je docela výzva, takže já si na ní musím zkusit odpovědět. Možná spíš sama pro sebe si to v hlavě srovnat. Půjdu si srovnat své vlastní zkušenosti.

1. Když jsem chtěla se skautskými dětmi na táboře probrat sprostá slova (protože mluvily jako dlaždiči a my jsme je pořád okřikovaly), napsala jsem si na to příběh. A moc se to osvědčilo. Měly jsme totiž možnost bavit se o tom, PROČ nás dospělí za ta slova okřikujou, CO ta slova znamenají. A já koukala, jak se děti umí zamýšlet. Pravda, na jejich slovníku se toho zas pak tolik nezměnilo, ale aspoň jsem věděla, že oni vědí PROČ mě se to nelíbí. A byly tak ve druhý třídě, ta starší skupina ve čtvrtý.

2. Pak (asi za půl druhého roku) jsem s jinými skautskými dětmi zkusila příběh a "filosofii hrou". A došla jsem k průběžnému závěru, že by pro ně bylo nejlepší, kdyby jejich nejbližší rádkyně myslely jako filosofové. A pořád si za tím trochu stojím, že to nejlepší, co můžeš udělat pro děti je, že ty sama se nějak změníš. Pak by vznikaly takový ty přirozený filosofický situace tak, jak jsi o nich mluvila. A celý svět by byl protkán takovým nenásilným údivem nás všech, kdo jsme blechy na králičím kožíšku, kterého vytahuje kouzelník z klobouku (To je Sofiin svět)

3. Možná můj důvod, proč se teď snažím s dětmi filosofii dělat je, abych zjistila, jestli to jde a hlavně jestli je to tak dobře. Protože jak jinak to chceš zjistit??? A zkoušíme to horem dolem, lámeme si nad tím s Ríšou hlavu opravdu poctivě a pochybujeme taky poctivě, to my zas jo. A přínos pro nás je v tuhle chvíli asi mnohonásobně vyšší, než pro ty děti. To by se časem mělo otočit a jestli ne, tak je v něčem chyba.

Já totïž nevím, jestli filosofii pro děti potřebují děti, nebo rodiče, nebo jen vysokoškoláci, aby měli nad čím vědecky dumat a nikdo jim nerozuměl. A jestli tím, že filosoficky myslíme, tak se přibližujeme nějakýmu smyslu tohoto světa, nebo vzdalujeme, nebo se přibližujeme a vzdalujeme bez ohledu na to, zda myslíme, nebo nemyslíme??? A jestli někdy není lepší žít, co se do člověka vejde, než dumat o tom nepostižitelným smyslu.

[Sabina Koubková]

Lenka..
.. Tak já jsem na tom jinak - já jsem přesvědčená, že to jde a pokud se nedaří, tak to neberu tak, ne že FPD nejde, ale že mně to nejde a dělám něco špatně. Já bych totiž nemohla dělat něco s vědomím toho, že nevím, jestli to vůbec jde...
_________________
ťuňťa .o)

[Petr Bauman]

Ájo, díky za spoustu skvělých a důležitých otázek. Pokusím se přispět k odpovědi alespoň na některé z nich. prostě mi to nedalo...

[Petr Bauman]

[Alena Brepta Skuhrovcová]

[Alena Brepta Skuhrovcová]

Díky všem za zajímavé a emiprické odopovědi.. BTW.. o tom to Peťo mělo být, aby ti to nedalo se nezúčastnit diskuze..

Měním stanovisko- neříkám že to nejde( já si to vlastně ani nemyslela, ale hloupě napsala), ale že to je opravdu obtížné. Tedy podle toho co sami říkáte

Já to zkusím ještě jednou přeformulovat.. A to v návaznosti na Sabču..

[Petr Bauman]

[Petr Bauman]

[Sabina Koubková]

PB a Alča..
.. Já osobně musím přiznat, že radši "filosofuji" s jinými dětmi než s Domísem. Je to pro mne mnohem snažší... stejně tak jako vše ostatní A zjistila jsem, že nejsem z "pedagogů" (beru lidi, kteří buď učí, nebo někde vedou "děcka") jediná. Že u vlastních nemáme takovou trpělivost, atp... takže já osobně bych asi moc Domísovi ve filosofování platná nebyla

Alča..
.. Já si myslím, že je to hlavně těžké proto, že sami ještě nevíme, jak na to... (No, upřímně říkám, že já si myslím, že to těžké bude vždycky, poněvadž nikdy nebude jedna jistá, přímá cesta... ale proto nás to všechny baví, ne? )
.. Osobně si myslím, že i při vyprávění pohádek máš více složek než jen pouze rozvíjení fantazie - i tam se děti učí poslouchat někoho, i tam se děti učí být trošku v klidu, u některých pohádek se učí, že bez spolupráce by ti dotyční nevyhráli, že jedna pohádka má více variant...
.. Musím přiznat, že s tím, když rozkouskujeme FPD jsi mne silně zaskočila... Nejdřív jsem chtěla napsat jo, pak ne, pak zase jo.. Takže moje poslední verze je taková, že si myslím, že jo... Ale nesmí to být tak, že je to na úkor dalších dílčích částí... Myslím si totiž, že právě třeba u děcek by bylo až moc náročné po nich chtít všechno najednou (přiznám se, že občas se sama přistihnu při tom, že to po nich chci a vždycky bych si jednu pleskla...) ... ale postupně se k tomu dopracovávat...
.. Co se týče těch Tvých kamenů, tak si nejsem jista, jestli jsem to správně pochopila, tak raději to moc komentovat nebudu ... třeba to probereme na chodbě na fakultě

Petr Bauman..

[Ríša Macků]

Ahoj Ajo a vsichni. Kdyz jsme absolvovali asi treti setkani Provazku na Roznove, kde se deti zabyvali napr. tim, zda by se mohli vůbec hybat, kdyz by nebyl cas (protoze i sebemensi pohyb prstu nejaky cas zabere...), rekl jsem si, ze to jde. Ale je pravda, ze je to hodne tezke.

Vetsinou souhlasim s tim, co psali moji "predrecnici". Ke dvema vecem bych chtel jeste neco doplnit. Vlastne to spolu souvisi - trochu se mi zjezily vlasy na hlave, kdyz jsem si precetl, ze bychom meli nektere myslenky pri filozofickych diskuzich hodnotit... Mozna, ze bychom se mohli vyjadrit k tomu, jestli dite precetlo spravne ze je sest hodin, kdyz jsou na ciferniku rucicky k tomuto udaji prislusne postaveny (i kdyz... ) Ale nevim jak Ty, ale ja nedokazu rict detem, zda bychom mohli pohnout rukou, kdyby nebyl cas. Ve filozofickych diskuzich bychom se asi meli bavit prave o takovych filozofickych pojmech, vztazích, situacích. A meli bychom si zvyknout, ze ne vzdy se dostaneme k uplnemu zaveru. Ale nechodi to tak v zivote? Pokud ne, tak to asi neni dobra priprava pro zivot. Ale ja jsem presvedcen, ze to tak chodi. A s tou skupinou - myslim, ze tohle jde prave a jenom ve skupine. Kdyz nekdo rekne, ze kdyz nebude vedet kolik je hodin, tak muze bezproblemu hybat rukou, pak ho pravdepodobne skupina dovede snaze k pochopeni, ze mereni casu a cas neni to same. Pravda, muze mu to rict i dospely - ale bude to pak brat dite za sve, prijde si na to samo nebo to bude jen argument proti argumentu autority a argument autority prijme za fakt? Navic me fascinuje idea skupinoveho mysleni - ze kazdy neco prihodi a pak je z toho neco velkeho (to uz je ale asi idelani situace...)

Tvuj prispevek na me pusobi trochu jako hodnoceni Poradni skaly 2005, kterou jsme pojali ve stylu FPD. Nekterym lidem vadilo, ze nedostali to, co cekali. Mysleli, ze jedou na skautskou akci, kde jim nekdo neco rekne, zapisi si to do deniku a zase odjedou (omlouvam se tem, kteri tohle prirovnani slysi ode me prilis casto). A to je asi zasadni problem - lide jsou, dle meho soudu, trochu pokazeni systemem. Ono je to jednodussi zapsat si to do denicku nez si na to prijit. Ale ma to v tom denicku nejakou cenu? Nebo to ma cenu v hlave? Mozna je to prave to, co vadilo Lipmanovi kdyz s P4C prisel..
K tomu, aby FPD byla uspesna a ve vetsi mire ucelna, budeme myslim muset hodne bojovat a budeme muset presvedcovat hodne lidi o tom, ze denicky nejsou vsechno. Myslim, ze je problem v tom, ze implicitne ocekavame urcity zpusob edukace a pak jsme prekvapeni, kdyz je to jinak... Co mysli ostatni?

[Alena Brepta Skuhrovcová]

Ríšo....




...dík...

[Sabina Koubková]

Vracím se zpátky k této diskusi, poněvadž se to hodí sem a nechci "rožnovským" zabíjet jejich diskusi .o)

Ríša..
.. Možná jsem přišla na to, proč je rozdíl mezi Zrcadlem a Provázkem (nebo možná Tvým a mým chápáním ... Janču, Lenku a Dášu vynechávám, poněvadž vlastně nevím, jak to "chápou" ony .o) )
.. Já jsem u sebe totiž přišla na to, že já po těch dětech nechci řešení filosofických otázek (pane Baumane pardon), poněvadž si myslím, že na to "nemají. Ne, že by na to neměli psychicky, ale že na to nemají ještě jako skupina. Že kdybych je měla třeba od první třídy, tak bych to po nich chtěla, ale pro mne jsou na začátku něčeho jiného než "filosofických debat", pro mne jsou na začátku jednoho společenství a možná proto spíš kladu důraz na spolupráci a nevidím problém v tom, že tvoří otázky na příběh a ne na filosofické zákulisí. Ty je dle mého pro změnu vedeš rovnou k té filosofii, třeba přes hry (nejen přes diskusi).
.. Nevím, jestli to tak vidíš i Ty, takže možná jsem se úplně sekla

Asi je to přesně o tom, co psal PB 10. 1. 2008 22:54:05 ... a řekla bych, že každý to tak trošku chápeme jinak. Možná ne rozdílně, nebo protichůdně, jen trochu jinak
_________________
ťuňťa .o)

[Ríša Macků]

Jo, to by mohl byt ten rozdil, i kdyz jsem o nem nevedel Na druhou stranu, mam cim dal vetsi pocit, ze nam tam to "spolecenstvi" chybi...

[Alena Brepta Skuhrovcová]

Takže Sabi myslíš, že filozofický dialog s dětmi je možný( nebo spíš úspěšnější) až ve chvíli, kdy začne existovat hledající společenství? Že dokud alespoň většina z nich necítí potřebu hledat a řešit otázku společně nemůže to fungovat?

[Sabina Koubková]

Ríša a Alča..
.. píši dohromady, ono to patří tak nějak k oběma
.. Já nevím... Fakt nevím... Mně přijde ideální stav něco mezi mnou a Ríšou Přijde mi, že to, co má Ríša, chybí mně a to, co mám já, chybí Ríšovi, ale dát nás dohromady, tak se asi po pár hodinách zabijeme ;o))))))
.. Ale asi, Alčo, je to tak, jak píšeš. Asi si to vážně myslím. A důvod je ten, že jsem to zažila u nás i u rožnovských - že prostě se pro tu diskusi zapálí jen část a další část pak nevydrží (jako my) prostě tu část hodiny prosedět, ale začnou nějakým způsobem dělat bordel a vedoucí v tu chvíli se, dle mého, více zaměřuje (i třeba jen podvědomky) na ty rušivé elementy (stejně tak ale i ta děcka, která by byla ochotna diskutovat)...
_________________
ťuňťa .o)

[Alena Brepta Skuhrovcová]

No já s tebou souhlasím.. Když jsi to napsala tak mě to přímo nakoplo.

Přijde mi to VELICE DŮLEŽITÉ. Dokonce mám pocit, že jsi mi tím odpověděla na moji otázku zda to vůbec jde.. Jde to ,ale ne bez hledajícího společenství a to je to první co si musíme uvědomit.. Když se pracuje s dospělými, vytvoří se celkem samo ( i když něříkám že snadno), proto na P4C lidé přijdou, chtějí hledat a rozumí tomu co je diskuze..

Ale jak to provést s dětmi aby vzniklo hledající společenství?
Co je základem tohoto společenství?
Je třeba aby to byl tým, nebo individuality?
Jak takové společenství svořit?

(Týjo.. vidíte já si pořídím tabuli a za všechny ty otázky se podepíšu do závorky.. Taky soupeřim kdo bude mít víc otázek , nebo spíš ve kterém mém příspěvku to bude.. )

[Petr Bauman]

Ty otázky jdou dost "na dřeň", ale zkusím přijít se svojí troškou do mlýna. Ale upřímně - cítím, že jsem dost hendykepovaný tím, že poslední souvislou praxi s dětmi ve věku 1. stupeň ZŠ jsem absolvoval někdy v roce 2001 :
Myslím, že jakékoli společenství, má-li přirozeně fungovat, musí vzniknout z nějakého důvodu, který ty lidi nějak přirozeně spojuje. A aby fungovalo dlouhodobě, musí je stmelovat nějaká společná činnost, nějaký společný zájem. Proto si myslím, že snažit se "vytvářet" společenství nějakým cíleným úsilím, které by nesouviselo s tím, proč jsou spolu, nebude z dlouhodobého hlediska efektivní. Soustředil bych se právě na tu společnou aktivitu. A to, aby byla skutečně společná (reagovala na nějaký společný zájem). V tom je asi ten kámen úrazu. Propojit filozofování s aktivitou, kterou si všichni nějak SPOLEČNĚ užijí. Tohle asi naráží na dvojí obtíž:
1) mezilidské vztahy - někteří prostě nemají chuť užívat si cokoli s někým, na kom jim něco vadí. Tohle se podle mě nedá řešit paušálně, ale podle konkrétních "vad"
2) rozdílnost zájmů - děti jsou různé a baví je různé typy aktivit; ve volném čase je to o to náročnější, že touha "užívat si" je tam jaksi programová...
Asi jsem ničemu nepomohl. V tom, co řkám, mi jde hlavně o to, že problém vzniku a fungování hledajícího společenství má jednak stránku vztahovou, jednak obsahovou (hodnoty, postoje, zájmy...) a každá z těch stránek, když skřípe, se musí řešit jinak.
Se vztahy je potíž především proto, že se tvoří jinde než v tom kroužku. Proto je asi tak náročná práce v Rožnově. Se zájmy je to sice taky těžké, ale věřím, že jak budete děti víc poznávat, zjistíte, na co slyší a na co ne. Jen je možná třeba dát si pozor na to, jak nevycházet jen z aktuálních zájmů dětí, ale také jim ukazovat nové možnosti, aby mohly ochutnat něco, do čeho se jim třeba na začátku ani moc nechce. Tam myslím, že může být problém v příliš liberálním přístupu, se kterým si děti zvyklé (z výuky) na něco jiného moc neví rady.
Ale jsem optimista: máte spoustu nápadů, jak dělat filozofii zajímavě. Tak myslím, že se toho spousta časem poddá. Pořád si říkám, že když Michelovi S. děti na začátku skákali po lavicích, tak zas tak špatní nejsme

[Alena Brepta Skuhrovcová]

dík Peťo,
vidíš a já to myslela jako řečnické otázky.. Co píšeš je zajímavé(budu to muset ještě lépe prostudovat, teď nestíham...)

Ale spíš bych se chtěla zeptat (nejen tebe) jestli to co tu Sabina nadhodila (1. je tvorba společenství a na to navazuje filozofování, popř. může být tou společnou aktivitou která tmelí společenství), vám přijde taky tolik důležité? A to speciálně pro mladší věk..

[Petr Bauman]

Má-li být "Filozofie pro děti" (alespoň v pojetí M. Lipmana a spol.) funkční, je hledající společenství podmínkou. Filozofovat ale samozřejmě lze i jinak než ve skupině, i když sám dávám přednost právě Lipmanovu přístupu (community of inquiry). Vytvoření HS je důležité vždy - nejen pro mladší věk. Mladší děti ale mají nižší frustrační toleranci a mnohem dříve dají najevo, že "něco nefunguje", takže to vypadá, jakoby to v tomto věku bylo důležitější...

[Jana Cimr]

Takže musíme nejdříve tvořit hledající společenství a pak teprve je šance s dětmi dělat filosofii?
Mě přijde, že celkem přirozeně nejdříve tvoříme společenství - první hodiny jsme věnovali třeba jen spolupráci mezi dětmi navzájem a námi, pravidly a tak, a teď se třeba k problematickým věcem vracíme.
Ale jinak mám v tom teď trošku chaos, protože zrovinka prožívám takovou menší krizi v mém přístupu a práci v filosofii pro děti Přijde mi, že zůstáváme na povrchu a to bych asi nechtěla. Děti jsou asi přirozeně schopné filosofovat a diskutovat, ale záleží na nás zda je dokážeme dostatečně vtáhnout do diskuze (prohlubující otázky ...) a pokud si nevědí rady tak jim poskytnout doplňující cvičení a tak, ale to mi zatím asi moc nejde .. Myslím si, že děti to nebere, když jim neotevřeme nic nového nebo pro ně zajímavého - z toho ale asi také vychází pojem hledajícího společenství - pokud společně nic nehledáme a nenacházíme nemá to pak smysl - protože by to bylo jen povídání pro povídání.
No, nevím možná je tohle co jsem psala tak trochu slovní salát, ale snažím se to v sobě nějak utřídit a porovnat a samotné mi to moc nejde.

[Alena Brepta Skuhrovcová]

To byl docela srozumitelný salát ,
nevím já bych asi neřekla že "musíme" 1. dělat společenství, ale pokud vznikne a jednotlivci se budou navzájem vnímat jako společenství a ne jako pouze jednotlivci, půjde to snadněji.
Samozrejmě, že od začátku zařazuješ ffické aktivity (tvorba pravidel). A Peťova myšlenka, že společenství by měl spojovat společný zájem (či něco jiného společného) a ne dělat společenství pro společenství, se mi líbí.
Ale Jani, já mám pocit, jako bys neviděla výsledky vašeho úsilí ( možná to tak není,nevím).. Že říkáš, že se ti to zdá povrchní. Na to, aby jsi se dostala hlouběji, myslím potřebuješ mnohem více času. Že aktivity, které s nimi děláte, v sobě mají hloubku, ale ta se projeví třeba až za rok, za dva.. Oni přirozeně přemýšlí, hledají a vy jim k tomu dáváte příležitost.. A oni zase vám, protože jste na tom v podstatě stejně.

držím ti (vám) palce..

[Petr Bauman]

Líp než Ája bych to neřekl.
Ještě možná jedna myšlenka: problém, co řešíme, mi trochu připomíná otázku Co bylo dřív: slepice, nebo vejce? Vznikne dřív filozofické hledající společenství, nebo filozofický dialog? Asi to jde ruku v ruce. A co je dřív: prohlubující se vztah spolupráce ve skupině, nebo prohlubující se dialog, na němž se podílejí členové skupiny (prohlubování funguje jen v interakci: na začátku v interakci učitele a skupiny, později v interakci všech se všemi...)?
Jak říká Ája, chce to čas. A věřím tomu, že za čas budete mít na Máji filozoficý kurník: plný vajec i slepic. A vsadím se, že nebudete vědět, co z toho se tam objevilo dřív

[Ríša Macků]

huu, tady se to zase nejak rozjelo...

K tomu, co psal Petr 24. 2. 17:51:
- myslim, ze je tam jeste treti aspekt - organizacni - rekl bych, ze na to narazime na Roznove - zkratka v druzine uz je zazity nejaky zpusob fungovani, deti se zapisuji do ruznych krouzku, tam pak chodi (aby nemuseli celou dobu trcet v druzine), moc se mezi sebou nebavi, protoze to na tech krouzcich nepotrebuji - a ted do toho prijde nekdo, kdo se snazi o hledajici spolecenstvi.. no asi si dovedete predstavit, ze to neni bzunda...

K tomu, co psala Jana 25. 2. 9:19:
- kdyz jsem byl na prvnim intenzivnim kurzu, tak vsichni mluvili o hledajicim spolecenstvi a bavili se o tom, jestli tam uz je, nebo neni a ja nevedel o co jde, a pak se najednou NECO stalo a od te chvile ty diskuse byly jine; a tohle NECO jsem zatim citil na kazdem kurzu, nekdy prislo druhy den, nekdy predposledni - ted nechci, aby to vypadalo, ze FPD je cosi okultistickeho, ale jen chci rict, ze vznik hledajiciho spolecenstvi urcite nezavisi jen na tech seznamovackach, spolecnych pravidlech a celkove na tom, ze se skupina stmeli; a jeste jsem si taky vsiml, ze vzdy kratce pred tim, nez jsem citil tuhle zmenu, doslo k nejakemu propadaku, problemu (neco takoveho) - no to jsem zvedav, jestli tyhle moje psycho-posunky nekoho budou zajimat

K tomu vsemu:
- hodne zalezi na prvnich hodinach/schuzkach/setkanich - my jsme si to mozna na Provazku trochu pokazili tim, ze jsme si hodne hrali (i kdyz filozoficky) a deti nam ted pri diskuzi nevydrzi dele nez 5 minut - to jim pak ten spolecny zajem o hledani pri diskusi nahlodava spolecny zajem o hledani treba pri hre na schovku ; ale da se to, ono kdyz se zahraji tri filozoficke hry a po kazde je 5 minut diskuze, tak uz je to 15 minut diskuze za hodinu - a to je u takovych deti docela dobry (myslim, ne?) - ale to prohlubovani taky jeste vazne...

[Sabina Koubková]

Já chci být když tak, prosím, vejce ... Já nechci být považována za slepici ;o))))

Ríša..
.. Já myslím, že nejenom na kurzech - já bych řekla, že třeba i tady na foru.. Takže na tom, co říkáš, je určitě něco pravdy... Jen by mne zajímalo, jestli to u těch děcech už třeba přišlo a já to nyní tedy beru jako normální stav a nebo zda nás to ještě čeká ... jen s tím "propadákem, problémem" jsi mne tedy moc nenadchl ;o)
_________________
ťuňťa .o)

[Ríša Macků]

No, to je zajimava myslenka - muze na virtualnim foru vzniknout hledajici spolecenstvi? - ale to je jen tak mimo, sem to nepatri...

[Petr Bauman]

Navrhuji v otázkách k problematice HS pokračovat ve zvláštním tématu (sekce "Další témata..."), protože myslím, že by to určitě stálo za to - a byla by škoda to "schovávat" v rámci diskuse o MŠ.