[Petr Bauman]

Nejde nutně o vymýšlení sci-fi a prognózy technické vyspělosti "výukových automatů" budoucnosti, ale spíše o to pokusit se pomocí tohoto myšlenkového experimentu hlouběji promyslet, v čem spočívá "lidskost" nebo "lidský rozměr" pedagogické práce.

[Pavel Micka]

Dobrý večer.
Já osobně si myslím, že dříve nebo později se v některých oborech tyto výukové automaty, nebo roboti objeví, zejména tam, kde je důležité zapamatovat si velké množství dat. Už dnes existují například programy na výuku jazyků, které se budou do budoucna jistě zlepšovat. Role člověka, jako pedagoga určitě ohrožena není, vždy bude mezi pedagogem a žákem nutná interakce, které bude technika pouze stěží schopna.

[Monika Kubů]

Dobrý den, já osobně si také myslím, že úplné nahrazení pedagogů stroji nehrozí, práce s dítětem je vždy založena na individuálním přístupu a reakcích a to nedokáže nikdo jiný než člověk. Ale je možné, i téměř pravděpodobné, že pokud bude vyvinuta umělá inteligence natolik vyspělá, že by se sama dokázala jedinci přizpůsobit, pedagog by mohl být v budoucnu "degradován" na pozici pouhého asistenta/dohlížitele, který by žáky prováděl jednotlivými lekcemi které obstará počítač, ale sám by již z vyučovaného oboru žádné informace mít nemusel. Otázka tedy zní, bylo by takové vzdělávání skutečně kvalitnější?

[Tomáš Vondrák]

Dobrý den,

já si myslím, že k nahrazení učitele robotem se nevyhneme. Není to otázka 20 - 30 let ale za 50-60 let si to dokážu představit. Myslím, ze minulý týden přijela do Prahy na nějakou technickou výstavu ,,robotka" která normálně komunikuje a má oční kontakt atd. za 50 let budou ti roboti ještě dál. Potor si tak musíme dát aby nás umělá inteligence nezničila. Varoval před tím Stephen Hawking a myslím, že se to může reálně opravdu stát.

[Gabriela Gálová]

Hezký večer,

no, předpokládejme na chvíli, že by opravdu došlo k nahrazení učitelského sboru výkonnými roboty. Možná by to nepřineslo pouze negativa, zkusím přednést i pár pozitivních věcí: za prvé, lidskost je skvělá , ale některé lidské vlastnosti ne - nesetkali jste se např. někdy s učitelem, který si zasedl na vašeho spolužáka a znepříjemňoval mu život? To by se s učitelem - "plecháčem" nestalo. Také nehrozí únava, robot může "fungovat" neustále. Na základě dobrého naprogramování by robotičtí učitelé dokázali určit, kdy pozornost žáčků upadá a patřičně na to reagovat. Třeba by se taky mohli používat pro domácí výuku. Napadají vás třeba ještě nějaké další výhody?

[Tomáš Vondrák]

No myslím, že jim není například potřeba dávat žádný plat. . Takže ušetřené peníze by se mohli použít na pomůcky pro žáky atd. Zatím si ale úplně nedovedu představit, že by vyučovali například rodinnou výchovu atd. Ale tělocvik by šel. Skutečně mám ale strach kam až může moderní technika zajít.

[Gabriela Gálová]

Jo, místo výplaty stačí dobít baterku Ještě mě napadla další výhoda: "lidští" učitelé jsou víceméně zaměření na nějaký vymezený okruh znalostí, s těmi robotickými by se to dalo vyřešit tak, že by měli nahrány ve svém programu znalosti ze všech potřebných oborů, které by se navíc neustále aktualizovaly, takže by měli k dispozici nejnovější poznatky (viděl někdo např. Bendera ve Futuramě? )

Ale řekni Tome (nebo i ostatní), čehože konkrétně se to třeba bojíš? Například odlidštění celé společnosti? Nebo toho, že už nic nebude jako dřív?

[Tomáš Vondrák]

Bojím se jednoduše toho, že nás roboti pohltí. Budou mít vyšší inteligenci než my lidé a ovládnou nás a časem třeba úplně vyhubí. Scénář jako z filmu Planeta opic ale s roboty. A je to podle mého názoru docela reálné. Proto si na to musíme dát pozor.

[Tomáš Vondrák]

Jo a ještě jedna věc. Pan doktor Bauman v prvním příspěvku napsal, že nejde o katastrofické scénáře atd. Spíše se máme zaměřit na to v čem je lidský rozměr pedagogické práce. Podle mě jde ale o to, že roboti budou tak inteligentní za pár let, že už budou mít i cit atd. Pokud se na to podívám dnešní optikou tak výhoda pedagoga je zajisté ta, že může do výuky zapracovat city, hodnotit nejen podle známek ale také podle snahy. Mají prostě lidskou stránku která ale ne vždy je dobrá. Někdy také škodí ale to je na tom to krásné. Když se ale vrátím k těm robotům. Jsem přesvědčen, že všechno tohle co jsem popsal budou jednou roboti umět a tam nastane ten problém.

[Monika Kubů]

Pro mne je třeba na celém "robotickém vzdělávání" nejvíce zneklidňující jaký asi přístup k těmto robotům-učitelům budou mít sami děti. Škola má totiž mimo jiné naplňovat i funkci kompenzační, tedy snažit se vyplňovat mezery vzniklé v rodině. Osobně mám pocit, že je např. v dnešní době čím dál více zanedbávaných dětí - ne ve smyslu kdy se rodiče o dítě úmyslně nestarají, ale v rodinách kde jsou oba rodiče velmi pracovně vytíženi a tak přesto že má dítě ty nejmodernější hračky, po citové stránce se mu nikdo nevěnuje. A představa, že takové děti "ochudíme" o další lidský vzor v jejich životě je pro mě přinejmenším děsivá. Mohl by vůbec robot pro děti fungovat jako vzor?

[Gabriela Gálová]

No vidíš, Mony, to je hodně zajímavý. Je fakt, že asi každý z nás někdy obdivoval nějakého svého pedagoga. Přirozená autorita, příkladnost, jo to by šlo.

...

Docela by mě zajímalo, jak by robot hodnotil nějakou esej? Tedy to, co není analýzou, popisem, něco, co nejde naučit zpaměti...

[Monika Kubů]

Gabi, myslím, že hodnocení esejí dokáží programy už dnes, otázka je jak kvalitní. Myslím si že hodnotí plynulost příběhu - dokáží si jej "zfilmovat." Což chápu že by možná šlo, ale co třeba takové básně? To je přeci věc individuální, pocitová a ne vždy musí mít slova nějakou návaznost. - Napadá mě dokáže takovou báseň vůbec někdo živí či neživý správně zhodnotit? Vždyť to co přináší radost, nebo intenzivní pocit nám, nemusí zaujmout druhého..? (totéž výtvarné dílo)

[Monika Kubů]

A ještě si dovolím jednu odpověď která mě napadla u otázky, jestli může robot fungovat jako vzor. - Pokud tedy pomineme, že by děti měli mít ve vyučujícím vzor (né vždy jej v něm mají a to se jedná o člověka) tak určitě se shodneme na tom, že by v něm měli mít přinejmenším autoritu. A to si nedovedu představit už vůbec, zvlášť v dnešní době, když se objevují případy, kdy studenti napadli pedagoga, a i zde v jiných diskusních vláknech čtu názory jak mezi dětmi ubývá respektu. Pokud jsou některé děti schopné takové neúcty, či dokonce napadení člověka, co by si asi tak dovolili k robotovi o kterém budou vědět že nic necítí? A co by jim možnost takhle se chovat dala do budoucna? Kdyby se mohli jakkoliv beztrestně chovat k robotickému pedagogovi jaký by jim to dalo přístup k ostatním lidem?

[Kateřina Knetlová]

S částečným zapojením robotů/techniky se setkáváme již dnes...například při vyhodnocování maturitních testů či při přijímacích testech, tam bych soudila, že je tato metoda velice komfortní i bezchybná a tam určitě vidím v budoucnu velkou šanci, aby byla v tomto ohledu role pedagoga vytěsněna na samý okraj. Konkrétně třeba u těch zmíněných testů si ale dovedu představit, jak by robot dohlížel na to, že nikdo neopisuje či se jinak snaží ulehčit si vyplňování testu.
Nevidíte třeba značné omezení robotů coby pedagogů v tom, že je právě nějaký pedagog bude pomáhat naprogramovat a tím v podstatě vytvoří osobnostně svou kopii (ve formě robota)?

[Monika Kubů]

Káťo to je zas otázka, kterou podle mě nemůžeme úplně reálně odpovědět, byl by každý ten robot jedinečný, individuálně nastaven svým chováním pro danou třídu? - pak rozhodně jak říkáš by se promítla osobnost "programovatele." Ale třeba by ti robotí učitelé fungovali podobně jako dnešní operační systém - tedy jeden systém, jedno chování, stejně nastavené reakce. Prostě jeden "ideální" program vyučování který by předpokládám nějaká rada pedagogů vymyslela.
Oboje má své výhody i nevýhody, centrální systém by zaručil danou úroveň a chování, dal by na rozdíl od dnešní doby všem dětem stejné možnosti výsledky žáků by tak byli zcela porovnatelné, nikdo by nemohl říci že na oné škole mají jiný přístup, nebo jiné hodnocení. Na jednu stranu je to ale samozřejmě i nevýhoda - všem žákům přeci nevyhovuje stejný přístup a to platí jak pro jednotlivce tak pro celé třídy. V tom by byla značná výhoda zcela jedinečně naprogramovatelného robota, ježe právě proto jak říkáš ty, někdo by jej musel na tu konkrétní třídu připravit, takže by tento model měl zase mnohem větší chybovatelnost a bylo by mnohem těžší určit jaké přesně nastavení se pro koho hodí.
Prostě lidský ani robotický učitel podle mě nemůže vyhovovat všem. - Proto mě napadá zda by takový robot nemohl fungovat spíše pro individuální vyučování každého žáka zvlášť - přízpůsoben přesně jemu na míru? Ale nevedl by takový přístup ještě k větší uzavřenosti a izolovanosti mezi lidmi?

[Kateřina Knetlová]

Kdyby bylo stejné chování robotů pro všechny celoplošně, určitě by to zaručilo objektivnost. Nedovedu si to ovšem představit v našem školství, kdy se maturita dává skoro každému. Co by bylo s dětmi, které by byly na propadnutí? Co když by dle robota nezvládly ani učiliště?
Daleko pravděpobodnější by bylo využití robotů právě k individuální výuce. Tam bych to třeba viděla u dlouhodobě nemocných dětí, kdy rodiče třeba nemají vytvořené takové podmínky, aby dítě mohli učit doma-to by dle mého mělo velký potenciál. Individuální výuka ve školách je právě o lidském přístupu. A pokud někdo chce děti individuálně vzdělávat doma, tak si myslím, že to dělá právě kvůli tomu, aby čas s dětmi trávil.

[Monika Kubů]

[Monika Kubů]

Mimochodem, v této diskusi je pořád omílaný jakýsi robot - napodobenina člověka. Ale musí být ten robot vůbec fyzický? V dnešní době kdy máme 3D, 4D a dalšíD brýle? Takový zcela virtuální robot už totiž vůbec nezní tak vzdáleně, dokonce už v těchto brýlích nějaké výukové programy existují a tak to vůbec nemusí být otázka 60. let jak zmiňoval Tomáš. Navíc bez fyzických součástí je i po finanční stránce takový "virtuální učitel" mnohonásobně levnější než jeho člověčí konkurent. A peníze na ty vždy lidé slyší, nedivila bych se tedy kdyby to byla otázka jen pár let, než vzniknou první "experimentální" školy ve virtuální realitě. A co pak bude s učiteli, budou mít v takové společnosti ještě nějaké využití?

[Václava Medalová Hůdov]

Hezký večer

já bych to úplně nereálně neviděla. Nicméně nepředstavuji si toho robota jako takovou tu filmovou verzi robotů, ani žádné virtuální prostory (nebo ne zcela). Mám takové připodobnění od sebe z práce - v knihovnách už nějaký čas najíždí RFID systém, kdy jsou čtenáři sami schopni si knihy vrátit, vypůjčit, prodloužit, a to díky samoobslužným stanicím (jeden self check je vlastně i v knihovně na fakultě). Občas se někdo zeptá, jestli jsme tam my (jako knihovníci) vlastně ještě potřeba ano jsme. A díky tomu self checku máme čas s lidma řešit co a proč by si měli přečíst, můžeme doporučovat, můžeme v klidu řešit všechny zádrhele, se kterými čtenáři přijdou. Nebo tedy mělo by to tak být popisuji teď ideální situaci.

Ale - dovedu si něco podobného představit i ve školách. Systém výuky, při němž jsou využívány technologie a učitel je na místě v roli toho, kdo je k dispozici, když dítko nechápe, potřebuje pomoci. Daleko víc by třeba mohl plnit roli sociální - být prostě dětem k dispozici v případě osobních problémů, prostě tam, kde je potřeba ten lidský přístup. Pokud by tohle fungovalo, dovedu si představit i to, že nevadí, že v jedné třídě jsou namíchány děti s různým stupněm znalostí. Ti rychlejší by si jeli svým tempem, pomalejší také. I do výuky založené na technologiích by se jistě vešel čas na společné sdílení, pěstování vztahů...

[Monika Kubů]

Ano, to je jistě velká výhoda, tedy že by si každý jel svým tempem Já bych se určitě malé výpomoci učitelům technologiemi nebránila (koneckonců to probíhá už dnes - interaktivní tabule, internet atd.) a jak jsem již říkala trochu bych se bála, aby nedošlo k nahrazení, nebo spíš eliminaci pedagogů. Ono to totiž dost připomíná scénář který vlastně známe ze strojírenství, stroje vznikli aby pomáhali člověku, ale dnes jeho práci téměř nahrazují, a na 10 strojů pak stačí třeba jen jeden údržbář.
Tohle může platit i ve vztahu k zmiňované knihovně, pokud stroj/internet doporučí knihu, umí ji prodloužit, půjčit atd. tak místo 5 knihovnic stačí najednou jenom 1 která poradí s jeho obsluhou
Ráda bych se vrátila k původní otázce, v čem tedy spočívá ona lidskost pedagoga, a jde lidskost uměle napodobit?

[Václava Medalová Hůdov]

Moniko, tomu já nevěřím, že by došlo k úplnému nahrazení. Protože srovnání s továrnou není úplně rovnocenné - pro výrobu věci stroj stačí. Ten dělník, který o práci přišel, tam vlastně jinou funkci nezastával.

Ale učitel má roli v něčem nenahraditelnou, a to je právě to lidství, které má komu předat. Nějak se mi nechce věřit, že by se našlo tolik lidí, kteří by byli ochotni posílat děti do virtuálních škol s virtuálními učiteli.

[Kateřina Knetlová]

Já si třeba myslím, že nikdy nenaučíme umělou inteligenci vnímat tak, jak vnímáme my...i když to vztáhnu třeba na mateřskou školu, kde pracuji, tak vím, že ke každému přistupuji trochu jinak, každý se jinak projeví, když je spokojený nebo když se něco děje, ať už nějakým hlasitým/tichým projevem nebo úplně obyčejnou mimikou a k tomu si myslím, že umělá inteligence nikdy nedospěje nebo si to spíš nedovedu představit.
Obzvlášť v té předskolní pedagogice si myslím, že je nemožné učitelku v tomto směru nahradit. Dovede si pak ale představit tu ''studenou sprchu'' pro dítě, když z toho prostředí, které bude emočně vřelé najednou přejde do citově chladného prostředí? Nebude to mít na dítě negativní dopad? Tam pak bude moci učit ten nejchytřejší robor, ale když to dítě nebude dobře naladěné, tak si myslím, že nebude schopné ani ty informace tak přijímat. Taky mě v souvislosti s tím napadá otázka, zda by to třeba nebyl krok zpět, když se teď do výuky hodně snaží přidávat monessori prvky a děti se učí na vše přijít logikou...jak by to pak takový robot zvládal?

[Václava Medalová Hůdov]

[Monika Kubů]

Já si myslím že také dost záleží na daném předmětu co učitel vyučuje. Například v MŠ je učitelovo lidství, jak ty říkáš skutečně nenahraditelné. S malými dětmi jde skutečně především o lidský kontakt a důkazem jsou i alternativní školky které fungují s minimem pomůcek a hlavně rozvíjejí představivost. Ale asi už těžko si můžeme představit vyučování písmen a čísel v první třídě aniž bychom je dětem ukázali, dali jim čítanku, atd. A například taková výtvarná výchova vyžaduje lidský přístup pedagoga v každém věku. Naproti tomu takovou výuku jazyků, si dokáži představit zcela virtuální. - člověk by byl např. vržen do anglicky mluvícího města a učil by se praxí atd.
Podle mě obecně platí, že čím je dítě starší snáze může s robo-pedagogem pracovat, takového vysokoškoláka už například nerozhází, že jej učitel nemůže fyzicky poplácat po rameně, a potřebný lidský kontakt dokáže hledat jinde.

[Kateřina Knetlová]

Ještě mi v hlavě vyběhla otázka, pokud by tato situace opravdu nastala...nebylo by studium už opravdu čistě ''tupá'' honza za titulem? Já si třeba užívám i ten kontakt a poznávání nových lidí a názorů...kdyby si to každý odseděl doma, nebylo by to dle mého ''ono''. Myslím, že to je taková přidaná hodnota právě toho kontaktu.

[Monika Kubů]

Káťo máme stejné myšlenky s tou školkou, než jsem dopsala předchozí příspěvek přibyl ten komentář od tebe, tak se omlouvám za opakování téhož
Ale nemyslím si že by přechod dítěte z lidské péče a péči umělou byl nějak zvlášť traumatický - tedy právě pokud proběhne ve správném věku a postupně, jako jsem trochu naznačila v předchozím příspěvku. Přejít ze školky rovnou "k počítači" by byl pro děti rozhodně šok, ale postupné zapojování moderních pomůcek do výuky mi přijde fajn. U nás ve škole má třeba obrovský úspěch interaktivní tabule. Nejen vzdělávacími programy, které samozřejmě také nabízí, ale i třeba jako jakési projekční plátno, když třeba mluvíme o Americe, můžeme si ji na obrázcích i ukázat a neukážeme si jen to co si učitelka dopředu připraví, díky internetu máme možnost živé diskuse (děti řeknou co ještě jim např. Ameriku připomíná a pokaždé si to najdeme, aby to viděli i ostatní) myslím že i když to jde samozřejmě i bez nich názorné pomůcky jsou pro děti výborné, mnohem lépe tak poznají dané téma, a hlavně se utvrdí zda jsou jejich domněnky správné.