Zobrazit předchozí téma :: Zobrazit následující téma |
Autor(ka) |
Zpráva |
Petr Bauman
Založen(a): 29.1.2007 Příspěvky: 288 Město: České Budějovice
|
Zaslal(a): 16. 02. 2015 11:42:29 Předmět: 2018-2: Mám se podřizovat autoritě, když s ní nesouhlasím? |
|
|
Otázka z oblasti etiky. Může být chápána z pohledu vychovávaného, ale i z pohledu zaměstnance ve vztahu k nadřízenému (nemusí to být nutně jen kontext pedagogický), nebo klidně i ve vztahu "muž jako hlava rodiny", chcete-li trochu kontroverze . Důležité je vzít to za "konec", který vám osobně přijde důležitý a blízký vašemu životu.
Naposledy upravil Petr Bauman dne 10. 03. 2016 22:56:31, celkově upraveno 1 krát. |
|
Návrat nahoru |
|
|
Gabriela Gálová
Založen(a): 27.4.2018 Příspěvky: 19 Město: Vimperk
|
Zaslal(a): 26. 05. 2018 09:58:14 Předmět: |
|
|
Hezký den všem, pokusím se zahájit tuto diskuzi.
Toto téma je mi velmi blízké. Jako voják z povolání se s ním setkávám každý den. Jak víte, armáda je autoritářské zřízení, s jasně danou hierarchií, která je dána vymezeným vztahem podřízený - nadřízený. Autorita nadřízeného je nezpochybnitelná a také ukotvena v příslušných právních předpisech.
Každodenně je člověk konfrontován s plněním úkolů, se kterými nemusí souhlasit. Navíc, názor člověka zde není pro nikoho podstatný. Může tak samozřejmě docházet k postupné frustraci, kterou už pomalu na sobě po 18-ti letech v AČR pozoruji. Nejhorší je, že i já jakožto důstojník automaticky požaduji po podřízených rychlé a přesné splnění úkolů "bez komentářů".
Jsem na sebe velmi zvědavá na praxi např. ve školce nebo v domově pro seniory, jak se zhostím zadaných úkolů v oblasti, jež vyžaduje jemnost, laskavost a lidský přístup. |
|
Návrat nahoru |
|
|
Tomáš Vondrák
Založen(a): 30.3.2018 Příspěvky: 11 Město: Jihlava
|
Zaslal(a): 27. 05. 2018 17:19:50 Předmět: |
|
|
Dobrý den,
já konkrétně jsem ochoten přijímat nařízení a podřídím se svému šéfovi pokud to je aspoň trochu smysluplný příkaz. Pracoval jsem ve dvou bankách a v jedné mě zakázali mít skleničku s vodou na stole, že prý se mám jít napít do zázemí. Působí to prý špatně na klienty. Ve druhé bance jsem si měl jít sníst svačinu do zázemí. Šel bych tam velice rád ale když tam není ani židle a nemám si kam sednou tak ve stoje se mi moc jíst tedy nechtělo. Samozřejmě už tam nepracuji. Nejsem ochoten plnit stupidní nařízení svých šéfů kteří se jen honí za čísly. V současnosti pracuji ve školce a jsem nadmíru spokojen. Vše je zde na domluvě. Pokud potřebuji odejít dřív jdu dřív. Jindy zase potřebuje jít dřív někdo jiný tak já zůstávám déle. Vše je tam o domluvě a funguje to tam normálně. Chápu ale, že někomu to nevadí a pracuje tak jak šéf říká. Já se s tím ale nemůžu ztotožnit. A V armádě to je něco jiného . Tam se neodmlouvá protože při boji by to nebylo dobré a mohlo by to ohrozit další lidi. Chápu, že tě to Gábi už prostě nebaví. Já bych to nevydržel ani týden. |
|
Návrat nahoru |
|
|
Kateřina Knetlová
Založen(a): 27.5.2018 Příspěvky: 15 Město: STRAKONICE
|
Zaslal(a): 27. 05. 2018 21:00:17 Předmět: |
|
|
Hezký večer,
I já se ráda připojím k Vaší diskuzi. Stejně jako Tomáš pracuji ve školce. Narozdíl od něj pracuji v soukromé školce v Praze. Vzhledem k tomu, že si na sebe školka potřebuje vydělat ''sama'', viděla bych oproti státní školce zásadní rozdíl v přístupu vedení. Před začátkem školního roku si vždy na poradě stanovíme jasná pravidla pro nadcházející školní rok, ale je už jen na nás (učitelkách) jak se v rámci předem nastavených hranic zařídíme. Pokud vše funguje tak jak má a nedochází k výrazným rozkolům s názory vedení, máme v tomto ohledu docela velkou volnost.
Abych se nedělila jen o svou zkušenost, která nemá až takový přínost, chtěla bych ještě do tématu přispět otázkou. Zajímalo by mě, jaký máte názor na tykání/vykání v rámci mateřské školy s dětmi? Vyžadujete od dětí vykání? Přijde vám to důležité, co se týče autority z toho plynoucí? |
|
Návrat nahoru |
|
|
Bára Sedláčková
Založen(a): 10.5.2018 Příspěvky: 1 Město: České Budějovice
|
Zaslal(a): 28. 05. 2018 12:56:32 Předmět: |
|
|
Dobré odpoledne,
ráda bych se zapojila do této diskuze. Ráda bych reagovala na otázku Kateřiny (pokud nevadí, že tykám ). Mám za to, že v taktovém to ,,oficiálním" prostředí, které dítě potřebuje aby se ve společnosti posouvalo dál, je vykání svému učiteli více než na místě a jedním z důvodů je to, že jakkoliv přátelský učitel může být, snáze ho dítě tzv. ,,pošle někam", když mu tyká, než když mu vyká. A v dnešní době, kdy učitelé z nějakého důvodu ztrácí autoritu dětí, mi připadá vykání jako projev byť sebemenší úcty, k někomu, kdo se mi snaží do života něco předat. Stanovuje to dle mého jakousi pomyslnou hranici, co si mohou děti dovolit ke svému učiteli. Stejně jako s kolegy v práci nás tykání posune někam o kousek dál i když k danému člověku cítíme respekt. Lze udržet meze slušného chování, například už u starších dětí, které jsou v pubertě i když vám budou tykat ? |
|
Návrat nahoru |
|
|
Gabriela Gálová
Založen(a): 27.4.2018 Příspěvky: 19 Město: Vimperk
|
Zaslal(a): 28. 05. 2018 18:09:12 Předmět: |
|
|
Tomáši, není to lehké, ale vybrala jsem si to sama, takže se musím držet a na nic se nevymlouvat. Alespoň v jednom je to lepší, než v Tvém bývalém zaměstnání: pitný režim se tu dodržuje (teda kromě nácviku přežití, ale to je o něčem jiném než každodenní činnost). Trochu se zamýšlím nad tím, že jako klient té banky bych rozhodně před sebou viděla raději pracovníka čilého se sklenkou vody u sebe než dehydratovaného nešťastlivce. Potřebu dostatku tekutin vidím jako nárokovou ve všech profesích. Jsem ráda, že jsi našel nové (a tak pěkné) povolání.
Naposledy upravil Gabriela Gálová dne 28. 05. 2018 18:50:59, celkově upraveno 1 krát. |
|
Návrat nahoru |
|
|
Gabriela Gálová
Založen(a): 27.4.2018 Příspěvky: 19 Město: Vimperk
|
Zaslal(a): 28. 05. 2018 18:39:15 Předmět: |
|
|
Katka tu navrhla nové téma ohledně vykání a tykání ve školce a Bára ho rozvedla. Přiznám se, že by mi nikdy nepřišlo na mysl o tom nějak hlouběji uvažovat. A myslí se tím vykání pouze jedním směrem (od dítěte k učiteli) či recipročně, to znamená, že by si měly tykat a vykat vzájemně obě zúčastněné strany? V osmdesátých letech jsme byli zvyklí od učitelek ve školce automaticky na tykání - i my tykali, nic jiného jsme neznali, učitelka nám představovala jakousi maminku, byla pro nás velmi blízká, tento vztah byl tedy vyjádřen i tím tykáním. To neznamenalo, že by paní učitelky (no dobře, tehdy soudružky učitelky) neměly autoritu. Tehdy měl totiž autoritu "kdekdo" - třeba i soused, kterého jste při běhání venku zapomněli pozdravit. Ten si pak u nás doma stěžoval a to jste měli vidět to "tóčo" (dneska by to rodiče vůbec nezajímalo; pouze konstatuji, byla úplně jiná doba).
Na prvním stupni jsme už samozřejmě oslovovali pedagogy "Vy", ale oni nám stále tykali. Naopak si pamatuji, že jakmile jsme přešli z páte třídy na "malý" gympl, kde se s vykáním studentům začalo, byli jsme z toho nejprve značně rozpačití. Působilo to totiž na nás nějak chladně. Během krátké doby se to samo "vstřebalo" a pak už nám to nepřišlo, cítili jsme se dokonce jaksi důležitě, dokonce dospěle (malí naivkové )
Co se týče mého náhledu, bylo by lepší nenutit přímo školkové děti do vykání, pouze je seznámit s tím, co to znamená, pokud někomu vykám či tykám, ve kterých situacích se to používá, kde by to mělo být vyžadováno apod. Děti si to mohou i samy zkoušet, ale nepranýřovala bych je za to, když jim to nepůjde. Přeci jen, vnímám vztah děťátka ve školce a paní učitelky jako ještě poměrně intimní a nenarušovala bych ho plošně vykáním. Větší děti (předškoláčkové) by už se mohly pomalu zapojovat, ale nedávala bych jim to příkazem, spíš aby oni samy toužily vyjádřit úctu paní učitelce. |
|
Návrat nahoru |
|
|
Kateřina Knetlová
Založen(a): 27.5.2018 Příspěvky: 15 Město: STRAKONICE
|
Zaslal(a): 28. 05. 2018 19:48:57 Předmět: |
|
|
Já osobně si s dětmi ve školce tykám. Resp. když do školky nastoupí, nechávám to čistě na jejich volbě a myslím, že to tykání je jim prostě bližší. Z vlastní zkušenosti vím, že tykání mou autoritu nijak nesnižuje (naopak kolegyně z jiné třídy, které děti vykají má autoritu daleko menší). Jsem zastáncem toho, že mají být nastavené hranice, které děti musí znát a respektovat, stejně tak, jako já respektuji ty jejich. Tím se vlastně i dostávámě k hlavní otázce této skupiny....Jestli se podřizovat autoritě, když s ní nesouhlasím. Řekla bych, že právě díky přátelskému přístupu a ne čistě autoritativnímu jsem schopná s dětmi lépe vycházet. Děti jsou hodně všímavé a stejně ke všemu připojí otázku ''A proč?'', když jim vysvětlím, jaká pravidla a proč fungují, můžem se snáz domluvit na nějakém kompromisu a jsme pak schopni lépe vycházet. Mám pocit že díky dnešní době a stylu výchovy rodičů nastupuje nová generace dětí, která není schopná se tupě přizpůsobovat daným normám. U nás, kteří jsme narození před rokem 2000 stále silněji vnímám, že jsme naučení jednat podle pravidel, které nám vštípila nějaká ''autorita'', ačkoliv málokdo z nás by uměl vysvětlit toto své chování. Velice často když se snažím dostat k vysvětlení nějakého chování či reakce se mi dostává odpovědi ''no protože to tak prostě je''. |
|
Návrat nahoru |
|
|
Veronika Voltrová
Založen(a): 27.5.2018 Příspěvky: 10 Město: Včelnička
|
Zaslal(a): 28. 05. 2018 19:49:01 Předmět: |
|
|
Ahoj, i já bych se ráda připojila k diskuzi vidím, že se rozjela dalším směrem (tykání x vykání), před nástupem na mateřskou dovolenou jsem pracovala ve školce, tam nebylo přesně dáno zda vykat nebo tykat, některé kolegyně se držely vykání, právě kvůli autoritě, další zas vyžadovaly tykání, jiné to neřešily a mezi ně jsem patřila i já, nechat to na dítku jak to cítí. Vykání, dle mého názoru, přirozenou autoritu stejně nezaručí.
Mě se ale pořád dere na mysl otázka ohledně muže, jako hlavy rodiny, která je zmíněná jako jedna z možností v úvodním příspěvku p.Baumana. Myslíte si, že i v dnešní společnosti stále platí tento model "muž = hlava rodiny"? Zda tuto roli nepřebírají čím dál více ženy? |
|
Návrat nahoru |
|
|
Veronika Voltrová
Založen(a): 27.5.2018 Příspěvky: 10 Město: Včelnička
|
Zaslal(a): 28. 05. 2018 20:09:35 Předmět: |
|
|
Káťa to napsala přesně, pravidla jsou pro děti důležitá, bez nich jsou jaksi ztraceny, což dnes mnoho rodičů zapomíná, tak to tedy vidím já ve svém okolí. V dobré víře vychovávají své malé/velké osobnosti, ale zapomínají nastavovat hranice, bez kterých to nejde a z osobností se stávají uzlíčky, svým chováním volající o pomoc. |
|
Návrat nahoru |
|
|
Gabriela Gálová
Založen(a): 27.4.2018 Příspěvky: 19 Město: Vimperk
|
Zaslal(a): 28. 05. 2018 20:14:50 Předmět: |
|
|
Katko, máš rozhodně pravdu v tom, že i já se v různých situacích hodně často přizpůsobuji bez na první pohled nějakého patrného důvodu. Je v tom možná zvyk z práce (viz výše), možná návyk z dětství, kdy jsme byli opravdu zvyklí autority bez odmluv poslouchat nebo je to možná i snaha zůstat v nějaké komfortní bezpečné zóně - protože když člověk dělá to, co mu nařídí někdo jiný, jaksi ztrácí za vzniklou situaci zodpovědnost, která je pak jakýmsi způsobem položena na toho, kdo vydal rozhodnutí, nařízení, příkaz. Taky to může tkvět v tom, že nemáme rádi konfrontace. |
|
Návrat nahoru |
|
|
Gabriela Gálová
Založen(a): 27.4.2018 Příspěvky: 19 Město: Vimperk
|
Zaslal(a): 28. 05. 2018 20:22:03 Předmět: |
|
|
A Veroniko, co se týče té Tvé otázky - asi jo, čím dál tím víc se stává, že ty hlavní autoritativní otěže přejímají matky. Což se mě upřímně moc nelíbí, protože je to chlap, na kterého se má člověk spoléhat, ne se ho snad bát, ale vzhlížet k němu. Měl by být pevnou skálou, o kterou se lze kdykoliv bez obav opřít. Maminky by zas děti měly učit laskavosti a citovosti.
Přestože mám tenhle názor, který asi nezměním, velmi ráda si poslechnu i oponující názory, tak hurá do diskuze! |
|
Návrat nahoru |
|
|
Kateřina Knetlová
Založen(a): 27.5.2018 Příspěvky: 15 Město: STRAKONICE
|
Zaslal(a): 28. 05. 2018 20:23:10 Předmět: |
|
|
Tak na muže coby hlavy rodiny můžu taky přispět zkušeností právě ze školky. Tím že jsme soukromá školka a školné je cca 10 000 za měsíc, chodí k nám právě děti rodičů, kteří mají dobrou práci a hodí se jim výhody soukromé školky. Čím dál tím častěji se setkávám v práci s tím, že ženy jsou těmi tahounkami domácnosti, vydělávají více než manžel či stejně, tudíž se snaží zaujmout rovnocennou pozici. Máme ve školce i mnoho maminek, které zůstávají doma a starají se o domácnost a manžel vydělává na chod rodiny. Paradoxně to ale nefunguje naopak, kdy muž má nižší příjmy, časově méně náročnou práci atd., pak se setkáváme s modelem toho, že manžel častěji vyzvedává dítě ze školky (není to ale pravidlem, že by ho vyzvedával pravidelně) a vezme ho domů nebo někam na hřiště či na kroužek. Právě od těchto maminek, které vydělávají na chod domácnosti a mají větší vliv na chod rodiny, vím, že mají často paní na úklid či na občasné hlídání dětí, protože se muž v tomto opačném modelu (než jsme zvyklí) často necítí komfortně a nechce tuto roli zaujmout. |
|
Návrat nahoru |
|
|
Kateřina Knetlová
Založen(a): 27.5.2018 Příspěvky: 15 Město: STRAKONICE
|
Zaslal(a): 28. 05. 2018 20:37:11 Předmět: |
|
|
Ahoj Gábi, tvůj příspěvek, kde si zmínila komfortní zónu je rozhodně zajímavý. Takhle jsem to asi nikdy nevnímala, že by mi to přinášelo nějaké pohodlí. Asi i díky ''tíze zodpovědnosti'' za to, co předávám dětem se vždy snažím přemýšlet co a proč se jim snažím předat. Je pravda, že my jsme generace vychovávané v pevných pravidlech a jsme naučeni přijímat všechny informace od autority jako pravdivé. Díky tomu, že se teď do kolektivu integrují děti s různými poruchami stále častěji uvažuji nad tím, co a proč jim říkám a uvědomuji si, jak moc jsem dodnes svazována nějakou autoritou, která mi kdysi dávno, třeba i během předškolního vzdělávání něco vštípila. |
|
Návrat nahoru |
|
|
Veronika Voltrová
Založen(a): 27.5.2018 Příspěvky: 10 Město: Včelnička
|
Zaslal(a): 28. 05. 2018 20:51:50 Předmět: |
|
|
Já jsem v tomhle směru asi staromódní, ale hlava rodiny - muž, je pro mě jasná. Jak psala Gábina, mít v něm tu jistotu, oporu, cítit se bezpečně,ale neméně důležitá je i ta finanční stránka, umět zajistit rodinu. Ač se doba mění, muži jsou stále ve většině případů lépe finančně hodnoceni. Asi bych nedokázala být ženou v domácnosti (pokud bych nevyhrála ve sportce X milionů) , ale také bych nechtěla být tím hlavním tahounem, ideální by bylo mít práci na půl úvazku a pak se věnovat rodině. Jenže vše je o penězích a nárocích jednotlivců. Takže po mateřské tradá do práce, i když role máme jasné naštěstí mám manžela, který dokáže pomoct v domácnosti, s dětmi, a přesto být správnou hlavou rodiny, takže návrat do zaměstnání, doufám, nebude tak náročný. |
|
Návrat nahoru |
|
|
Kateřina Knetlová
Založen(a): 27.5.2018 Příspěvky: 15 Město: STRAKONICE
|
Zaslal(a): 28. 05. 2018 21:04:54 Předmět: |
|
|
Svedla bys Veru nějak definovat to, jak vnímáš roli muže coby hlavu rodiny? Co to pro tebe všechno obnáší, jaké chování, činy, atd...? |
|
Návrat nahoru |
|
|
Veronika Voltrová
Založen(a): 27.5.2018 Příspěvky: 10 Město: Včelnička
|
Zaslal(a): 28. 05. 2018 21:34:00 Předmět: |
|
|
Káto, jak jsem psala výše, umět podržet v životních situacích, cítit se v bezpečí, zajištění rodiny, chtít a umět být s rodinou... už to svádí spíš k ideálu muže, než k hlavě rodiny kdybych měla psát další "požadavky" nebo očekávání, musel by to být superman už takhle je to "na pováženou"
Ale budu ráda za Tvojí "definici" a představu |
|
Návrat nahoru |
|
|
Kateřina Knetlová
Založen(a): 27.5.2018 Příspěvky: 15 Město: STRAKONICE
|
Zaslal(a): 28. 05. 2018 22:42:40 Předmět: |
|
|
To bude asi ono. Když se řekne hlava rodiny, vybavím si 1) dobu od 19. století do 2. světové války, do kdy platilo, že žena byla pouze doma a starala se o domácnost, děti a neměla žádné větší ambice, 2) doba po druhé světové válce do roku 1989, kdy žena už sice pracovala, ale byla vychována tak, aby ještě k tomu všemu plnila roli ženy v domácnosti a nikterak se nepozastavovala nad tím, jestli to je pro ní vyhovující či nikoliv. Po roce 1989 bych viděla další zlom díky tomu, že se otevřely hranice a dostávaly se k nám jiné životní styly, tam bych viděla impuls k tomu, aby se tyto poměry začaly měnit. To co si zmínila ty, Veru, mi opravdu přijde jako nadefinování vhodného či ''vysněného'' partnera, než definice hlavy rodiny, jak jí vnímam já. Obecně bych to ve svém okolí viděla tak, že muž už coby ''hlava rodiny'' vyloženě nefunguje, spíše mi přijde, že tíhneme k nějakému nastolení rovnoprávnosti, ale ještě s tím úplně neumíme zacházet. |
|
Návrat nahoru |
|
|
Tomáš Vondrák
Založen(a): 30.3.2018 Příspěvky: 11 Město: Jihlava
|
Zaslal(a): 29. 05. 2018 10:07:50 Předmět: |
|
|
Dobrý den všem,
Ohledně tykání ve školce mám výhrady. Bavil jsem se o tom s kamarádem a ten mi asi před 2 měsíci řekl. Hele kdyby ti to vyšlo a nějak ses dostal do ty školky tak moje ségra učí na prvním stupni a v první třídě když přijdou děti do školky tak jí tykají. To je určitě špatně. Jsou nějaké základy slušného chování a určitě svému šéfovi v práci nikdo neříkáte první den ahoj. Děti se to jednoznačně naučili právě ve školce. Protože uklízečky jsou např. tety atd. Myslím, že je to nešťastné. Problém je zřejmě v tom, že dnes jsou děti ve školce od 6:00 do 16:30 a jsou s paní učitelkou více v kontaktu než s vlastní matkou a tak učitelky přebírají jejich roli. Pro mě si mamka chodila ve 12:00 a vozila mě ta v 8:00. Dnes jsou děti ve školce opravdu celé dny krom víkendu a prázdnin a i o velkých prázdninách je částečně otevřeno. Trend jde ale tímto směrem. Jsem zvědav kde to bude za 10-15 let. Bojím se toho, že školky budou otevřeny i v sobotu. Pracovní doba se zkracuje, v některých státech se pomalu zavádí 4 denní pracovní týden ale děti jsou ve školce skoro do večera protože rodiče chtějí mít klid a pohodu. |
|
Návrat nahoru |
|
|
Gabriela Gálová
Založen(a): 27.4.2018 Příspěvky: 19 Město: Vimperk
|
Zaslal(a): 29. 05. 2018 17:39:56 Předmět: |
|
|
Kačí, asi se mnou budeš nesouhlasit, ale já nevnímám to, když je muž dominantnější v rámci rodiny jako nerovnoprávnost. Jsme prostě dvě různorodá pohlaví, která mají každé jiné vrozené dispozice. Už jen hormonální složení těla muže a ženy je rozdílné, příroda určitě věděla, co dělá, když dala mužům do vínku silnější konstituci a hormon testosteron, který výrazně ovlivňuje jejich chování a výkonnost. Ženy jsou zase dle dostupných vědeckých studií empatičtější, lepší v intuitivnějších věcech. Měli bychom asi spíš tyto vrozené vlastnosti dále rozvíjet v jejich přirozeném směru, než to lámat přes koleno. Přiznám se, že chlapa ťunťu bych prostě nechtěla.
A ještě vtip pro zasmání...
Paní Nováková siu sousedky pochutnává na buchtě.
"Trouba vám peče dobře, že?" konstatuje mezi sousty.
"Peče," přisvědčí sousedka. "Ale těch řečí, než ho k tomu dokopu"!
P.S. Už jste někdo byl na komediálním divadelním představení Caveman? Tam řeší právě tyhle věci a je to fakt supr, doporučuji. |
|
Návrat nahoru |
|
|
Gabriela Gálová
Založen(a): 27.4.2018 Příspěvky: 19 Město: Vimperk
|
Zaslal(a): 29. 05. 2018 18:00:54 Předmět: |
|
|
Jo a ještě z úplně jiného soudku, co mě teďka napadlo: třeba autorita nejen lidí, ale organizace, dejme tomu naší školy. Vzpomínám si, že v pozvánce k přijímacímu řízení na fakultu se objevilo něco v tom smyslu, že k řízení se máme dostavit do osmi hodin (přesný čas si nepamatuji, uvádím to jako příklad), pozdější příchody nebudou tolerovány. Čas osmé hodiny odbil, začali jsme s vyplňováním formulářů, paní, co nás měla ve třídě na starosti (neuvedu její jméno) nám vysvětlovala různé náležitosti. Asi tak ve čtvrt na devět přišel kluk, ani neřekl dobrý den, neomluvil se a rovnou si seběvědomě sedl do volné lavice, pohazujíc svým dlouhým hárem. V tu chvíli jsem čekala nějakou adekvátní reakci. Protože zde šlo vysloveně o výrazné porušení společenských pravidel a navíc nařízení školy. Reakce ze strany řídící zaměstnání však nebyla žádná. Pamatuji si, že jsem si tehdy říkala, jestli se má smysl hlásit na školu, která nebazíruje na vlastních pravidlech, která ostentativně hlásí. Ale pak jsem si řekla, že jako vždy všechno moc asi řeším, že jsem z tý svý práce už tak zblblá, že ani nedokážu odpustit žádný prohřešek a "prudím".
.... ach jo, aspoň znechucující pohled si ten kluk zasloužil! |
|
Návrat nahoru |
|
|
Marcela Kopečná
Založen(a): 1.5.2017 Příspěvky: 11 Město: Miličín
|
Zaslal(a): 29. 05. 2018 19:00:34 Předmět: |
|
|
Dobrý téměř večer,
odskočila jsem si sem z jiné debaty - nejprve ze zvědavosti a nyní mi to nedá zde trošku nezareagovat na vaše příspěvky. Dovolím si tykat - jsme na jedné lodi a rovněž prosím o tykání.
Tomáši, souhlasím s Tvým příspěvkem - ano, hodně dětí tráví s námi, učitelkami v MŠ, více času než se svými rodiči. Vůbec se nedivím, že nám tykají, u nás v MŠ nám to nevadí. U předškoláků, kteří půjdou od září do 1. třídy, v pololetí vysvětlíme, že v ZŠ se již vyučujícím vyká, co to znamená a už to zkoušíme. Občas opravíme a když jsem se zamyslela, zda mi opravdu vykají, tak opravdu všichni. Osobně si nemyslím, že by vykání či tykání ovlivnilo autoritu. Promiňte, musela jsem se pousmát příspěvku, zda vykat oboustranně. Nedokážu si představit, že bych dětem v MŠ vykala.
Káťo - pravidla a mantinely - ANO!!! V MŠ si hned první týden stanovíme 10 pravidel (jsem ve třídě předškoláků, mladší jich mají jen 5 a nejmladší 3), na kterých se společně dohodneme. Jsou to pravidla, která nám umožní příjemné soužití v tak velkém kolektivu. Společně si vymyslíme nějaký typický symbol, namalujeme si ho, podepíšeme otiskem palce a pověsíme na viditelné místo. Jestliže se nám některé podaří dodržovat týden a déle, symbol společně sundáme a uklidíme. Jestliže se někdy objeví "problém" (např. nacákáno v koupelně), vyndáme, přilepíme a zase se hlídáme. Teď se mnou nemusí někteří souhlasit, ale děti pravidla mají rády, vyhledávají je, jsou pro ně jistota. Představte si ten zmatek, když jednou něco dovolíte, jindy zase zakážete.
Veru, muž = hlava rodiny. Jsem trochu rozpačitá. Kolik je dnes typických a fungujících rodin? Já se vždy směju, že můj muž je hlava rodiny, ale já jsem krk, který hlavou hýbe. Nevím, v dnešní době, kdy ženy vykonávají téměř všechna povolání jako muži, přinášejí finance, naopak mají na bedrech ještě domácnost, péči o děti ..., nezasloužily by si alespoň rovnocennost? Nejsem feministka, moc ráda přenechám třeba řízení automobilu na dovolenou, větší opravy domu a sem tam i rozhodnutí ve výchově dětí manželovi.
Gábi, přeji příjemnou praxi v MŠ, budeš v úplně jiném světě. Ve školce - podle mne - by měla být autorita spíše minimální (ne nulová!!!), učitel by měl být spíše partner.
A k původnímu tématu - jsem rebel, nerada se podřizuji příkazům autority, jestliže s něčím nesouhlasím. Potřebuji vysvětlení a argumentaci. A nebojím se říci svůj nesouhlas nahlas. Ale stále se učím více přemýšlet, než něco řeknu. A to se snažím praktikovat i v zaměstnání - když něco dětem "přikazuji", snažím se mít vždy vysvětlení, proč to tak má být. Doufám, že se mi to podařilo i ve výchově svých vlastních dětí - diskutujeme spolu. A stalo se, že mi dokázaly, že nemám pravdu. Domnívám se, že je to skvělá příprava pro život.
Přeji příjemný večer.
Marcela K. |
|
Návrat nahoru |
|
|
Gabriela Gálová
Založen(a): 27.4.2018 Příspěvky: 19 Město: Vimperk
|
Zaslal(a): 29. 05. 2018 19:33:50 Předmět: |
|
|
Jo jo, Marcel, v tý školce to pro mě bude asi masakr. Ale zas na druhou stranu se tam fakt těším, na ty malý pižly a kdo ví, třeba mě tam naučí víc oni než já je?!?
Nediv se, že jsem uvažovala i o vzájemném vykání v mém příspěvku, já už si nejsem jistá v dnešní době ničím, děti jsou tak stavěné na piedestal, že bych se tomu ani nedivila, kdyby s tím někdo přišel, že se má dětem odmalička vykat... |
|
Návrat nahoru |
|
|
Monika Kubů
Založen(a): 28.3.2018 Příspěvky: 16 Město: České Budějovice
|
Zaslal(a): 29. 05. 2018 20:02:29 Předmět: Mám se podřizovat autoritě když s ní nesouhlasím? |
|
|
V první řadě se nabízí otázka, je nesouhlas vůbec totéž jako odmítnutí? Dovedu si totiž představit situaci kdy vedoucí přikáže něco zaměstnanci, ten v absolutním respektu projeví svůj nesouhlas, možná přidá svůj nápad, ale stejně to bez odporu udělá, pokud na tom vedoucí trvá.
Právě tam vidím největší rozdíl, tedy jestli nesouhlasíme s něčím co se příčí našemu přesvědčení a nebo s něčím co nám bylo prostě přikázáno (např. udělat práci navíc) - a zatímco v prvním případě se zdá reakce zcela žádoucí, v tom druhém by jsme mohli mluvit o jakémsi "umění mlčet."
Úplně se mi teď vybavila filmová série "Básníků" - Štěpán Šafránek jako typický případ člověka, který před autoritou "držet pusu" neumí a tak se neustále dostává do problémů.
Co myslíte, je opravdu důležité vědět kdy mlčet? |
|
Návrat nahoru |
|
|
Monika Kubů
Založen(a): 28.3.2018 Příspěvky: 16 Město: České Budějovice
|
Zaslal(a): 29. 05. 2018 20:21:49 Předmět: Tykání v MŠ |
|
|
Tomáš Vondrák napsal: | učí na prvním stupni a v první třídě když přijdou děti do školky tak jí tykají....Problém je zřejmě v tom, že dnes jsou děti ve školce od 6:00 do 16:30 a jsou s paní učitelkou více v kontaktu než s vlastní matkou a tak učitelky přebírají jejich roli. |
Moje mamka (učitelka MŠ) učila ještě do loňského roku v MŠ kde ředitelka tykání dětí učitelům vysloveně přikazovala, a museli je oslovovat jménem, místo "paní učitelko" - i přesto že s tím většina učitelů nesouhlasila. A byl s tím velký problém právě při tom nástupu na ZŠ, podle PPP totiž dítě, které nedokáže identifikovat komu vykat/tykat vůbec nepatří do 1. třídy a mnohokrát kvůli tomu dostali předškoláci ve zmíněné MŠ odklad. A to je samozřejmě problém. Také pracuji ve školce, ale u nás to řešíme přirozenou (podle mě ideální) cestou: Je zcela v pořádku že 3-leté děti učitelce tykají a říkají jí "teto" nikdo se na ně za to nezlobí ani je neopravuje. Ale když třeba mluvím s dětmi tak už vykání ve vztahu k učitelům používám (např. "Co vám říkala paní učitelka?") - děti s tím u nás problém nemají postupně se sami na vykání naučí a předškoláci už to berou zcela přirozeně. |
|
Návrat nahoru |
|
|
Kateřina Knetlová
Založen(a): 27.5.2018 Příspěvky: 15 Město: STRAKONICE
|
Zaslal(a): 30. 05. 2018 08:04:26 Předmět: |
|
|
Ahoj,
Gábi, prvně zareaguji na tvůj kometář o tom, jestli budu souhlasit.Každý sme jiný, mě třeba maximálně vyhovuje být rovnocenným partnerem. Taky chápu, že spousta žen to bude mít nastavené úplně stejně jako ty. Bohužel mi nepřijde, že by se muž uměl zhostit této role tak, jak by bylo žádoucí. Ženy často pracují a vydělávají úplně stejně jako muž, ale mají pocit, že se tomu muži musí ''podřídit'' (tak to vnímám, protože k plnému úvazku v práci a k péči o děti se ještě musí postarat o domácnost, protože muž je přeci ten kápo, co vydělává, tudíž řídí). Něco jiného by to samozřejmě bylo, kdyby těm ženám na to byl dopřán čas a muž se této role zhostil tak, aby k tomu ženě vytvořil podmínky. |
|
Návrat nahoru |
|
|
Kateřina Knetlová
Založen(a): 27.5.2018 Příspěvky: 15 Město: STRAKONICE
|
Zaslal(a): 30. 05. 2018 08:14:54 Předmět: |
|
|
A ještě bych se ráda pozastavila nad tím tykáním/vykáním ve školce. Souhlasím s tím, co napsala Marcela. Tykání či vykání necháváme čistě na dětech s tím, že předškolákům právě během příprav na první třídu tyto rozdíly vysvětlíme, máme pro ně hodně akcí, kde si tohle můžou i vyzkoušet v jiném prostředí a interakci než s námi ve školce a myslím, že nám to funguje velice dobře, nikdy nevyvstal žádný problém. Jsem zastáncem toho, že autoritu si lze u dětí získat i jinak než tím, že je budu nutit dělat něco pro ně nepřitozeného (vykání).
Zmiňovanému oboustrannému vykání bych se až tak nesmála. Často řešíme s rodiči ohledně jejich dětí takové hlouposti, že bych se nedivila, když by s tím nějaký rodič přišel...ač vtipné, myslím, že nám to fakt jednou hrozí, vzhledem k tomu, jak se začíná zvrhávat respektování individuality dětí až k úplnému despektu vůči nám učitelům.
https://www.youtube.com/watch?v=nlZ7JzPZ2ZI
tady přikládám odkaz na video, které pobaví, ale myslím, že se v leckerých částech přistinhnete, že vlastně popisuje vás samotné |
|
Návrat nahoru |
|
|
Gabriela Gálová
Založen(a): 27.4.2018 Příspěvky: 19 Město: Vimperk
|
Zaslal(a): 30. 05. 2018 17:19:32 Předmět: |
|
|
Káťo - video úžasný, díky.
Ještě jsem zkusila prohledat staré časopisy, co tu doma mám a konečně jsem našla, co jsem hledala: rozhovor s vysokoškolským pedagogem a autorem knihy "Najděte si svého marťana", Markem Hermanem (knížku doporučuju), který právě na téma role rodičů říká:
... "Táta má být pevný a přísný. Táta nastavuje pravidla a pak je vyžaduje, takový vlídný despota. I kdyby role matky a otce byly prohozené, kouzlo rodičů přece spočívá v kombinaci a harmonii otevřené mateřské náruče, která miluje bez podmínek, a pevného otce, který chce limit, řád a podmínky. V tomto postavení je rodina pevná."...
(časopis Téma 50/2017 z 15. prosince 2017)
Ale jak říkám, každý na to bude mít svůj názor, který je utvářen jak výchovou v našem dětství, tak aktuální situací v rodině. Proto je právě fajn, že o tom tady mluvíme (teda spíš píšeme) a i když spolu třeba nesouhlasíme, tak si můžeme něco málo z toho druhého názoru přeci jen odnést. |
|
Návrat nahoru |
|
|
Gabriela Gálová
Založen(a): 27.4.2018 Příspěvky: 19 Město: Vimperk
|
Zaslal(a): 30. 05. 2018 18:05:43 Předmět: |
|
|
Mony, nesouhlas versus odmítnutí - pěkné téma.
Určitě, nenašel by se na světě člověk, se kterým bychom ve všem souhlasili (a právě proto se i v tomhle předmětu seznamujeme s "uměním argumentace" ). Pokud je tím, s kým nesouhlasíme, nějaká autorita, pak zbývají různé způsoby, jak se s tím popasovat:
1.) přijmutí rezignace se situací a odevzdané splnění zadaného úkolu s tím, že budeme cítit vnitřní rozpor z toho, že děláme něco, s čím nesouhlasíme;
2.) kategorické odmítnutí zadaného úkolu a trvání na svých zásadách;
3.) to, na co upozornila Monča: splnění úkolu, avšak se zdvořilým vysvětlením toho, proč si myslím, že by to mělo být jinak.
Ten třetí bod se mi zdá vážně dobrým řešením: jednak seznámíme nadřízeného s dalšími možnostmi, aniž bychom mu "podtrhávali nohy", a jednak v tom, že my sami projevením vlastního názoru dáme najevo svůj nesouhlas s nařízeným postupem a vnitřně se nám tedy uleví, že jsme udělali vše, co bylo v našich silách k obhajobě vlastních postojů.
Dobrý, Mony! |
|
Návrat nahoru |
|
|
Veronika Voltrová
Založen(a): 27.5.2018 Příspěvky: 10 Město: Včelnička
|
Zaslal(a): 30. 05. 2018 18:33:31 Předmět: |
|
|
Káto: krásné video, čtyři dohody znám a ráda jsem si je připomněla, děkuji, je tam spousta pravdy a věřím, že každý si tam najde to své
Marcel: typických a fungujících rodin stále ubývá, to máš pravdu, nezájem státu, hektická doba, soužití na psí knížky, kdy rozchod a odchod je mnohem snazší, proč pracovat na nedostatcích, když to můžu zkusit jinde, virtuální svět tomu také napomáhá... ideál fungující rodiny se tak nějak pomalu vytrácí, to je smutné, o to víc si vážím té své a snažím se dělat vše, aby to tak nadále fungovalo.
Gábi: moc Ti přeju zážitek se školkou a dětmi to je zas úplně jiný svět a přidávám se k doporučení na divadelní představení Caveman, je hodně vtipný a o to víc trefný. |
|
Návrat nahoru |
|
|
Veronika Voltrová
Založen(a): 27.5.2018 Příspěvky: 10 Město: Včelnička
|
Zaslal(a): 30. 05. 2018 19:15:46 Předmět: |
|
|
Tomáši: čtu Tvůj příspěvek ohledně tykání/vykání, zajímal by mě Tvůj názor ještě předtím, než Ti kamarád řekl.... možná jsi o tom v minulosti nepřemýšlel, ale zkus si rozvzpomenout jak si to vnímal, díky |
|
Návrat nahoru |
|
|
Kateřina Knetlová
Založen(a): 27.5.2018 Příspěvky: 15 Město: STRAKONICE
|
Zaslal(a): 30. 05. 2018 21:35:51 Předmět: |
|
|
Dotknu se příspěvku Gabči a Moniky. Já celý život bojuji s tím, že pokud se mi něco zdá jako opravdový nesmysl, dělá mi problém se tomu podřídit. Jde samozřejmě i hodně o to, jak se k tomu postaví druhá strana...již zmíněná autorita. Od 18-ti let chodím na brigády a jednou se mi opravdu stalo, že jsem právě kvůli nesouhlasu s autoritou z té práce odešla, protože mi bylo proti srsti pracovat pod člověkem, který nesdílí alespoň částečně mé zásady a postoje. Teď mám štěstí, že pracuji coby zástupce vedoucí, se kterou si velice rozumím a když přijde nějaký rozpor, nepožaduje, abych se podřizovala, ale vždy dojdeme k nějakému společnému kompromisu, což mi naprosto vyhovuje. Je mi sice jasné, že nikdy nepotkám takový kolektiv, který by plně sdílel mé hodnoty a postoje, ale rozhodně mi stojí má spokojenost za to, abys strávila čas hledáním kolektivu, který mi bude vyhovovat. Nemyslím, že bych svou práci vykonávala dobře, kdybych nebyla psychicky v pohodě s tím, co se po mě chce. |
|
Návrat nahoru |
|
|
Veronika Voltrová
Založen(a): 27.5.2018 Příspěvky: 10 Město: Včelnička
|
Zaslal(a): 30. 05. 2018 21:53:55 Předmět: |
|
|
V tom s Tebou, Káťo, souhlasím. Také jsem měla takové představy v době, kdy jsem si to mohla dovolit. Když pak přijdou závazky, ať už v podobě dětí, hypotéky nebo otázka celkové existence, člověk trochu umírní a vyhodnocuje, zda není lepší někdy ustoupit, ač s danou věcí nesouhlasí, než mít "zle". Každý máme nastaveny hranice jinak, někdo snese víc, někdo méně, ale samozřejmě bezkonfliktní pracovní prostředí je snem každého zaměstnance. |
|
Návrat nahoru |
|
|
Veronika Voltrová
Založen(a): 27.5.2018 Příspěvky: 10 Město: Včelnička
|
Zaslal(a): 30. 05. 2018 22:00:53 Předmět: |
|
|
Ve spojitosti s touto diskuzí mě napadá otázka - jak moc ovlivňuje Váš osobní život práce, kterou vykonáváte? Zda dokážete po odchodu domů vypnout, neřešit a nastartovat se až další pracovní den? Zda je to vůbec možné, protože tohle mě nikdy, bohužel, moc nešlo. |
|
Návrat nahoru |
|
|
Kateřina Knetlová
Založen(a): 27.5.2018 Příspěvky: 15 Město: STRAKONICE
|
Zaslal(a): 30. 05. 2018 22:08:39 Předmět: |
|
|
Já jsem ideálním příkladem člověka, co vypnout neumí. Naštěstí je moje práce hodně o vymýšlení a tvoření různých věcí, což mě baví i v soukromém životě, takže mi to zatím moc nebaví, když si práci občas takto ''zatáhnu'' do svého volného času. Nedovedu si to pak později představit, až třeba budu mít děti. Neumím věci dělat napůl, takže bude těžké to nějak rozdělit a vyvážit. Mého osobního života a volného času se práce dotýká ještě o to více tím, že když nejsem v práci, víkendy trávím na Vysoké a na střední škole, kde si stále doplňuji vzdělání.
Ještě mě v souvislosti s dětmi napadá tedy otázka, jak se stavíte vůči podřizování autoritě u dětí? Probrali sme tykání/vykání a z toho plynoucí autoritu, ale zapomněli jsme probrat podřizování se autoritě jako takové... |
|
Návrat nahoru |
|
|
Veronika Voltrová
Založen(a): 27.5.2018 Příspěvky: 10 Město: Včelnička
|
Zaslal(a): 30. 05. 2018 22:21:07 Předmět: |
|
|
Za mě je autorita důležitá, ta přirozená, ne vynucená (např. formou trestu). Ale je to o spolupráci obou rodičů, ať je rodina kompletní nebo neúplná, v tomto směru by se rodiče měli navzájem podporovat. A proč? Na to hezky odpovídá kanadský pedagog Ronald G. Morrish: "Za pravidla, která si dítě osvojí, zodpovídají rodiče. Výchova není soutěží v popularitě. Rodiče nepotřebují, aby je malé dítě oceňovalo pro jejich benevolentnost, nýbrž aby měli jeho respekt. Ten začíná u důsledného a přesvědčivého rodičovského chování, kdy ano znamená ano, a ne znamená ne."
Ale ze svých zkušeností vím, že je někdy opravdu těžké vydržet a nepovolit. |
|
Návrat nahoru |
|
|
Kateřina Knetlová
Založen(a): 27.5.2018 Příspěvky: 15 Město: STRAKONICE
|
Zaslal(a): 30. 05. 2018 22:46:44 Předmět: |
|
|
Já svoje děti nemám, takže se podělím jen o to, co znám ze školky a vím, že nám to funguje (je ale jasné, že co kolektiv, to jiné povahy a tím i pravidla). U nás funguje to, že si v září nastavíme pevná pravidla, na kterých se s dětmi společně dohodneme. Ale v momentě kdy jsou dohodnutá, tak opravdu dbáme na to, aby byla dodržována (což například v tom září vypadá opravdu jako krocení divé zvěře), ale už někdy od začátku druhého pololetí je ten kolektiv dětí díky těm osvojeným pravidlům schopný fungovat tak, že mě v podstatě nepotřebují. Umí se mezi sebou dohodnout, ví, že když si něco společně odsouhlasí a budou to dodržovat, nebudu jim do toho nijak zasahovat, až do okamžiku, kdy nastane nějaký zádrhel. Jiná věc je asi v rámci rodiny, kdy děti střídají různá období vzdoru, vzteku, naprosté ignorace, atd., tam je pak otázkou, jestli je ještě prostor pro domluvu, nebo jestli opravdu trvat na podřízení se autoritě (rodiči)? |
|
Návrat nahoru |
|
|
Veronika Voltrová
Založen(a): 27.5.2018 Příspěvky: 10 Město: Včelnička
|
Zaslal(a): 30. 05. 2018 23:01:44 Předmět: |
|
|
Ano, mívali jsme to ve školce podobně a funguje to jak píšeš. V domácím prostředí je to jiná, děti si k rodičům více dovolí, podle mě také hodně záleží jaké je dítě povahy. Naše děti vychováváme stejně, ale na každém z nich se to odráží jiným způsobem. Zatím je brzy na to soudit, jestli jsme je vychovali dobře nebo se minuli účinkem, ale snažíme se jak nejlíp umíme a pevně doufám, že z nich jednou vyrostou dobří lidé. |
|
Návrat nahoru |
|
|
Monika Kubů
Založen(a): 28.3.2018 Příspěvky: 16 Město: České Budějovice
|
Zaslal(a): 31. 05. 2018 00:23:24 Předmět: Mám se podřizovat autoritě když s ní nesouhlasím? |
|
|
Veronika Voltrová napsal: | jak moc ovlivňuje Váš osobní život práce, kterou vykonáváte? Zda dokážete po odchodu domů vypnout, neřešit a nastartovat se až další pracovní den? |
Dovolím si u téhle otázky opět vrátit k té škole/školce, konkrétně v MŠ má pocit že to opravdu nejde. Dělala jsem dříve několik odlišných prací a žádná neovlivnila můj soukromí život jako právě školka. Je to asi tím, že k dětem prostě není možné nezískat osobní vztah, máme pocit že je známe, že nás potřebují, i když jen dočasně a hlavně že nám nějakým způsobem projevují svou náklonnost (obrázky, chování u malých atd.) - tohle bych porovnala s prací v domově důchodců, také vás potřebují a jednotlivce pečovatelka zná, ale právě to projevení náklonnosti je u školkových dětí specifické. A tak právě učitelé z MŠ si možná právě nejvíc "přinášejí svou práci domů." Ale nevím jestli je to vždy dobře vůči našim vlastním dětem, já osobně tím tedy jako dítě dost trpěla. Mamka učitelka MŠ, každý den po příchodu domů strávila hodinu povídáním o tom co dělají jiné, cizí, pro mě neznámé děti a k mým dětským problémům nahlížela s odstupem učitelky.
I proto s tím tak válčím a snažím se jistý odstup od práce vybudovat, ale není to lehká věc. Zajímal by mne na toto téma náhled jiných pracovníků MŠ? |
|
Návrat nahoru |
|
|
Lenka Vernerová
Založen(a): 11.5.2018 Příspěvky: 11 Město: Hradec Králové
|
Zaslal(a): 31. 05. 2018 22:52:21 Předmět: |
|
|
Tohle je otázka na tělo. Moc neumím vypínat a přepínat a nenosit si když ne projekty, tak jednotlivé děti domů v hlavě. Trochu si to mohu dovolit, protože mám už dospělé děti, a tak se to s prací tolik " nemíchá". Stejně ale pedagogická práce je pomáhající profesí, takže také hrozí vyhoření. |
|
Návrat nahoru |
|
|
Lenka Vernerová
Založen(a): 11.5.2018 Příspěvky: 11 Město: Hradec Králové
|
Zaslal(a): 31. 05. 2018 22:59:13 Předmět: |
|
|
Ještě k poslušnosti autoritě. Samozřejmě souhlasím s tím , že v životě musíme často poslouchat autority, které rozhodně nejsou kladní hrdinové, ale přece jen máme často možnost volby. Stalo se mi to před rokem, kdy jsem opustila milovanou práci, protože byl zřizovatelem odvolán náš skvělý pan ředitel .a děly se naprosto neetické věci. Odešlo nás14 pedagogických pracovníků a někteří provozní.... |
|
Návrat nahoru |
|
|
|
|
Nemůžete odesílat nové téma do tohoto fóra. Nemůžete odpovídat na témata v tomto fóru. Nemůžete upravovat své příspěvky v tomto fóru. Nemůžete mazat své příspěvky v tomto fóru. Nemůžete hlasovat v tomto fóru.
|
|