[Petr Bauman]

Toto je výchozí otázka, která padla na semináři prezenčního studia. Své úvahy můžete rozběhnou směrem k vyjasnění, co to je vlastně moudrost, v čem se liší od inteligence, vzdělanosti apod., jak se projevuje? Jaká jsou kritéria moudrosti? Čím se moudrost poměřuje? Je vůbec možné určit, kdo je moudřejší? Existují pouze lidé "moudří" nebo "nemoudří", nebo je i "něco mezi tím"?

[Viktor Mandinec]

Dnes jsem se krátce zamyslel, jak bych vlastně moudrost definoval? Kdo je tedy ten moudrý?

Došel jsem zhruba k představě, že by to měl být někdo, kdo je zkušený životem. Ale zdá se, že jinak zkušený, než běžný hospodský povaleč, který se za moudrého sám považuje.

Je opravdu potřeba mnoho zkušenosti? Nebo hraje minimálně stejnou roli schopnost svoji zkušenost správně zužitkovat? A co to vlastně znamená "správně"?

Zkusil jsem se zeptat dalších lidí, co si o té moudrosti vlastně myslí. Zdá se, že u mnoha mých přátel vládne jisté přesvědčení, že se jedná o člověka "staršího". To mé přátele často napadne, pokud nad odpovědí dostatečně neuvažují. Ale proč to tak je?

Z mého pohledu je to určitý zvyk. S tím snad souvisí i úcta ke stáří. Proč ale považovat za moudrého nebo úctyhodného staršího, pokud evidentně postrádá ctnosti a zdá se, že není ani moudrý?

Zdá se mi, že aby se mohl člověk stát moudrým, nutně musí mít něco navíc, není li moudrostí pouhá zkušenost. Myslím si, že by takový člověk měl umět se zkušeností pracovat. Jak ale? Pro dobro druhých? Pravděpodobně ano. Kdyby se moudrost nevztahovala ke vztahu k druhým lidem, pravděpodobně bychom se o ní nedozvěděli.

Proto je moudrý člověk zjevně někdo, kdo pozitivně působí na ostatní. Co ale znamená pozitivní působení? Je to vždy prvoplánové a dobře rozeznatelné dobro, nebo takový člověk občas uštědří ránu, aby "zraněný" s odstupem času poznal váhu tohoto rozhodnutí?

Zde už bych rád nechal prostor jiným, musím se přiznat, že se mi nedaří proniknout do podstaty slova "moudrost".

[Marcela Soukupová]

Ahoj Viktore, přečetla jsem si tvůj příspěvek a zkusila jsem si také sama pro sebe definovat, co je to moudrost a zjistila, že je to opravdu těžké ji popsat. Moudrost mám spojenou s životními zkušenostmi, odstupem, tendencí jednat promyšleně a rozumně, nedbat jen na vlastní blaho, ale pomáhat i ostatním.

Když se podíváme na Wikipedii, nalezneme tam následující definici : [quote]Moudrostí se obvykle rozumí shrnující a praktické rozumění světu i člověku, zároveň svrchované i taktně skromné, jež dává jistotu v rozhodování a jednání. K moudrosti nutně patří rozvaha, zkušenost a odstup od bezprostředních podnětů a okolností.

[Marcela Soukupová]

V předchozím příspěvku jsem nabídla několik definic, co je to moudrost. Asi všichni máme nějakou tu představu, i když nám může dělat problém ji formulovat do slov. A nyní k původní otázce : Je starší člověk moudřejší ? Nabízí se odpověď, že ano, protože starší člověk má více životních zkušeností, ale musím zde souhlasit s Viktorem, že tak jednoduché to není. Znám spoustu starších lidí, o kterých nemůžu říci, že by byli moudří. Není to totiž jenom o věku. Někteří lidé jsou nepoučitelní a dělají ty samé chyby. Oproti tomu někteří mladí lidé už v brzkém věku jednají promyšleně, mají jasný cíl, naslouchají druhým a učí se od nich, od jejich chyb. Starší člověk má výhodu té zkušenosti, je pro něj snadnější si od dané situace vytvořit odstup a neprožívat ji tak, protože už ví a protože to v minulosti x-krát zažil, že kaše se nejí tak horká, jak se uvaří a tudíž, že není důvod se hroutit. Máte podobný názor jako já ?
_________________
Marcela Soukupová, studentka PVČ

[Viktor Mandinec]

Ahoj, moudrost dle mého názoru neznamená "umět zařídit svůj život". Řekl bych, že v té větě mi chybí orientace na blaho dalších, minimálně nejbližších osob. Zdá se, jakoby moudrost už v sobě obsahovala i jakousi schopnost a vůli se o svoji zkušenost podělit.

Zdá se také, že zkušenost je tedy nezbytná. Moc se mi líbí definice, že moudrost je schopností rozpoznat dobro a zlo. Je otázka, co to vlastně znamená. Taky mám strašný problém se slovy, jako je relativita.

Nabízí se mi asi taková definice: schopnost moudrého jedince rozeznat, že jeho zkušenost v určitém odvětví činnosti (vědomostí), je na takové úrovni, že se dá shrnutí jeho zkušenosti skutečně nazvat "moudrostí" (a může se jednat i o banální záležitost), kritické posuzování této zkušenosti nikoliv za užití konvencí, ale za užití nejvyšších morálních hodnot (které má vštípeny) a schopnost tuto zkušenost reprodukovat takovým způsobem, aby vypomohla potřebným.

Určitě si myslím, že bez schopnosti moudrost předat možná existuje, ale zdá se být neužitečná.

Nicméně, trochu mi má teorie zavání představou, že je dost neosobní, nelidské, aby skutečný člověk byl schopen nahlížet realitu pouze skrz lupu jakési "morální čistoty"....

[Reichelová Magda]

Ahoj, ráda bych se připojila do diskuse, je pro mne zajímavá
Pro mne znamená moudrost určitý nadhled, který získává člověk prožitými zkušenostmi. Souhlasím s tvrzením, že samotné zkušenosti jistě k moudrosti nestačí. Je třeba mít mysl a srdce otevřené, být vnímavý vůči ostatním. Ten, kdo je moudrý, je nesobecký, dokáže mít porozumění pro chyby jiných, nelpí jen na svém egu. Vzhledem k tomu, že malé dítě je silně zaměřené na své potřeby a na své ego, mohu se domnívat, že moudrost opravdu přichází s přibývajícími léty. Také v období dospívání je málokterý jedinec moudrý, protože se teprve hledá a snaží se zorientovat v hodnotovém systému světa. Ke stáří moudrost nějak patří. Starý člověk již nemá tak velkou potřebu emocionálních vzruchů, je klidný. Již nikam nespěchá, nejsou na něj kladeny tak velké požadavky na výkon jako na ostatní. Není tolik závislý na hodnocení ostatních a může si dovolit být více sám sebou. Starý člověk byl odpradávna ve společnosti vážený. Přeci již v dávné minulosti byli "moudří stařešinové" vedeni v úctě.

[Viktor Mandinec]

Je to trochu svízelné s tím stářím. Nelze namítat nic proti tomu, že je s ním spojována. Jak se však na staré lidí dívá dnešní mládež a proč tomu tak je, že poklesá respekt? A kdy je člověk ještě moudrý a kdy už je, a doufám, že to nebude znít špatně "jen starý"? Není dnešní doba příliš rychlá a moudrost níže definovaná jaksi "pomalá"?

Zdá se mi, jako by stáří nebylo ani v minulosti tím nejdůležitějším faktorem a že není ani dnes. Totiž, že čím starší tím moudřejší není správná úměra. Jakoby člověk potřeboval pořád spoustu schopnosti být pružný, přizpůsobivý a hlavně tvořivý.

Napadá mě, zahrnuje v sobě "moudrost" také přirozený respekt? Nebo by měli mladí moudrého člověka respektovat, protože je moudrý? A jak to poznají?

[Reichelová Magda]

Co se týče tvořivosti, je pravda, že statistiky obecně ukazují, že úroveň produktivity tvořivých činností po 40. roku lidského života klesá. Langmeier a Krejčířová ve své knize Vývojové psychologie hovoří o zajímavých vyjímkách, které se vymykají statistikám. Michelangelo se dožil téměř devadesáti let a ještě nedlouho před svou smrtí pracoval na Pietě. Goethe ve svých 83 letech dokončil druhý díl svého Fausta. Sofokles psal svého Oidipa krále rovněž jako osmdesátník.
Ztotožňuji se s názorem, který zde dále prezentuje Langmeier a Krejčířová: "Ve skutečnosti není žádná určitá hranice omezující lidskou tvořivost. Člověk zůstává tvořivým po celý svůj život - spíše než o věk jde o motivaci, vytrvalost a entuziasmus. I ve stáří může ještě pokračovat osobní růst a zrát moudrost získaná zkušenostmi."

[Reichelová Magda]

Český psycholog Jaro Křivohlavý ve své knize Psychologie moudrosti a dobrého života nabízí několik definic moudrosti. Zaujala mne ta, kterou dává do souvislosti s výroky E. H. Eriksona: „moudrost je trvalý výsledek toho,
že se danému člověku podařilo v životě úspěšně zvládnout obtíže i posledního,
vrcholného stadia zrání osobnosti, a tak dospět až do opravdové dospělosti.
Rozumí tím vykrystalizování schopnosti přijímat s nadhledem úspěchy i
neúspěchy a dosáhnout integrity, harmonického stavu osobnosti. V praxi to
znamená i překonání zoufalství a beznaděje. Ten, kdo dosáhne moudrosti, ten
dojde podle E. H. Eriksona k přesvědčení, že jeho život nebyl marný, že byl
opravdu smysluplný, že ho nepromarnil.“

[Marcela Soukupová]

Ráda bych reagovala na Magdu, která citovala jednu z definic moudrého člověka od známého psychologa Křivohlavého. Líbí se mi, jak to pojal on, že jenom moudrý člověk dosáhl opravdové dospělosti a také že mu nechybí nadhled. Jen bych ještě ráda něco dodala. Asi bych tam ještě doplnila, že moudrý člověk nejedná sobecky, ale bere ohled na druhé, na přírodu, na životní prostředí, na společnost. Umí ustoupit a raději mlčí, když když narazí na hlupáka. Takové jednání je opět spojeno se zkušenostmi a proto moudřejší bývají právě starší lidé, i když automaticky neplatí, že každý starší člověk je moudrý.
_________________
Marcela Soukupová, studentka PVČ

[Marcela Soukupová]

Chtěla bych se ještě zastavit u jedné z otázek, které jsou nám nabídnuty hned v úvodu této diskuze. V čem se totiž moudrost liší od inteligence, od vzdělanosti ? Inteligentní člověk může být člověk i bez klasického vysokoškolského vzdělání. Myslím si, že inteligentní člověk hodně používá svůj selský rozum, snaží se pozorováním okolí a nasloucháním ostatních se vyvarovat stejných chyb, hodně o věcech přemýšlí a snaží se je vidět i z různých úhlů. Ale stále ještě nemusí být moudrý, může jednat pouze sobecky a pro svůj vlastní prospěch. Vzdělaný člověk je člověk studovaný, který rozumí složitým odborným zaležitostem, bývá sečtělý, má přehled, ale nemusí být praktický, nemusí dělat ve svém životě dobrá rozhodnutí, i když toho tolik ví a zná. Moudrost se vzděláním nesouvisí. Anebo ano ? Co si o tom myslíte vy ostatní ?
_________________
Marcela Soukupová, studentka PVČ

[Reichelová Magda]

V historii se různí filosofové snažili popsat vztah moudrosti ke vzdělání, k intelektu. Například Aristotel moudrost jako
intelektuální ctnost oddělil od dobra, coby etické ctnosti. Přiznává jejich
souvislost, ale připomíná, že nejsou totožné. Podle Platona je moudrost více než schopností intelektu, je zároveň i základem ctnostného života.
Je těžké určit zda vzdělání vede k životní moudrosti. Určitě poskytuje větší rozhled pochopení různých souvislostí, které ve světě fungují. Na druhé straně, dříve když mohl být například nějaký pasáček v horách, který neměl žádné vzdělání, jistě se také mohl stát ve stáří moudrým. Moudrost je pro mne tedy spíše spojena s morální ctností a se zkušeností.

[Reichelová Magda]

Můžeme se v tématu moudrosti ve stáří dotknout i skutečnosti, jak dnešní společnost pohlíží na stáří a staré. Vnímá je jako moudré? Nebo se je snaží přehlížet či dokonce diskriminovat?
Ráda bych se v této souvislosti zmínila o pojmu Ageismus. Původní a dodnes pravděpodobně nejrozšířenější definice ageismu hovoří o stereotypizování a diskriminaci lidí pro jejich stáří (Butler 1975). Pojem bývá někdy opisován synonymem „věková diskriminace“ nebo „diskriminace na základě věku“. Obyvatelstvo České republiky, tak jako i jiných zemí, stárne a blíží se k momentu, kdy v něm budou lidé nad 65 let tvořit téměř jednu čtvrtinu.(Vidovićová, L. 2008. O ageismu. (online). Brno, Fakulta sociálních studií MU. Dostupné z: www.ageismus.cz)
Máme v dnešní uspěchané době zaměřené na výkon vůbec čas vnímat stáří a jeho moudrost? Nebo se snažíme seniory vytěsnit někam na okraj společnosti?

[Reichelová Magda]

Lze pozorovat, že toto téma se nesetkává s velikým zájmem. Nevím jestli to vypovídá o malém zájmu o "moudrost ve stáří" nebo to souvisí s celkovou snahou vytěsnit toto téma v rámci naší společnosti.
Mě však napadá ještě nějaká otázka. Pokud se člověk stává moudrým ve stáří, pomáhá mu to lépe se smířit se smrtelností? Proč se tohoto tématu často lidé ve společnosti obávají a zůstává tabu? Myslím si, že moudrost v tomto smyslu může být synonymem pro vyrovnanost v přijetí smrtelnosti, díky již dříve zmíněnému získanému nadhledu. Moudrý člověk již přeci pochopil zákonitosti tohoto světa a dokáže si dát vše do souvislostí.

[Marcela Soukupová]

Milá Magdo, myslím, že při filozofování o moudrosti se musí hodně přemýšlet. Už jenom dát dohromady definici je velmi těžké, mně to tedy dělalo velký problém. Asi všichni tušíme, co to ta moudrost je, ale je těžké ji uchopit.
V průběhu dějin můžeme vidět, že moudrost byla vážená, nazývají ji jednou ze ctností a jednou z věcí, ke které bychom měli směřovat. Je možné, že právě ta její neuchopitelnost ostatní trochu odrazuje, aby se zapojili do diskuze. Ptala ses, jestli se nespojuje moudrost se stářím právě proto, že starší lidé už nějak lépe přijímají smrt, jsou s ní smíření a právě proto se dívají na některé věci
s větším odstupem než třeba my. Ten odstup je tam velmi důležitý, protože nám ukazuje, že z hlediska pomíjitelnosti je ten náš neřešitelný a vážný problém pouhé zrníčko prachu a nemá cenu se tím tolik trápit, tolik se pro to stresovat. Ale přijde mi velká škoda, jak jsou senioři opomíjeni a je na ně nahlíženo s despektem, přitom nám mohou ještě toho tolik předat...
_________________
Marcela Soukupová, studentka PVČ

[Reichelová Magda]

Definovat moudrost je opravdu hodně těžké. Ještě mne napadla spojitost s etikou. Moudrý člověk se jistě chová eticky. Pokud si představíme někoho, kdo lže, krade, pomlouvá nebo podvádí, nemůžeme jej nazvat moudrým. To přeci moudrý člověk nemá zapotřebí. Je ve svých morálních zásadách ctnostný.

[Marcela Soukupová]

Moudrost určitě souvisí s etikou a řekla bych i s morálkou. Moudrý člověk se chová a jedná morálně, nedělá nic, čím by ublížil sobě či jinému člověku, přírodě nebo společnosti. V Bibli jedna kniha dokonce začíná : Marnost nad marnost, všechno je marnost. K čemu je člověku všechno to pachtění, kterým se pachtí pod sluncem ? (Kazatel 1,2-3) Myslím, že moudrý člověk tenhle kontext vnímá a snaží se jemu přidělený čas zde na zemi trávit užitečně, pomocí druhým, snaží se svým časem zbytečně neplýtvat a je si také vědom, že to nejdůležitější a nejcennější, čeho si máme vážit a na čem pracovat, jsou dobré a funkční mezilidské vztahy, hlavně s těmi nejbližšími.
_________________
Marcela Soukupová, studentka PVČ

[Reichelová Magda]

Jestliže přemýšlím o moudrosti, vybaví se mi souvislost s přírodou. Říká se přeci, že "matka příroda" je moudrá, že si vždy poradí.. Také můžeme hovořit o moudrosti přírodních národů, které žily v sepjetí s přírodou, dokázaly jí naslouchat a učit se od ní. Příroda se řídí jasně danými zákonitostmi, které měly možnost poznávat jejím pozorováním a zkušenostmi s ní. Proto se domnívám, že k tomu, aby člověk byl moudrý nemusí být absolventem nějakého oficiálního vzdělávání.

[Reichelová Magda]

Samozřejmě také souhlasím s tím, že by měl moudrý člověk využít svůj potenciál k harmonickému rozvoji vztahů ve společnosti. Pokud se jedná o nejbližší, je to o mnoho těžší, protože je silně zaangažován a je náročné udržet si potřebný nadhled. Někdy se stává, že ten samý člověk, který byl v roli rodiče vůči dětem přísnější, je v roli prarodiče mnohem vyrovnanější, klidnější a moudřejší. Proto je dnešním trendem podporovat mezigenerační setkávání seniorů a dětí.

[Marcela Soukupová]

Magdi, souhlasím s tím, že ti samí lidé v roli rodiče se mnohdy chovají jinak než mnohem později jako prarodiče. Nikdo nás totiž na tyto role nepřipraví, ani škola ani žádná jiná instituce. Něco si o tom můžeme načíst, něco okopírovat
z vlastního dětství, ale jakmile se nám narodí vlastní potomci, zpravidla se za plného chodu učíme vychovávat, do toho honíme vlastní kariéru, vození na kroužky, domácí úkoly a v podstatě se pořád někam za něčím honíme, nestíháme. A také se u toho současně učíme - životním zkušenostem, nadhledu, posoudit, co je skutečně důležité a má mít prioritu. Když pak ti samí lidé zestárnou a narodí se jim vnuci, většinou ty životní zkušenosti jsou prožité, v tempu se obvykle také už zpomalilo, v práci se už za kariérou také nehoní a tak si i ty vnuky nějak více užívají a jsou daleko více v pohodě a berou věci s daleko větším nadhledem než když byli v roli rodičů....
_________________
Marcela Soukupová, studentka PVČ

[Marcela Soukupová]

Dnes jsem během dne rozmýšlela, zda bych někoho z historie nebo z románů označila za moudrého a proč. Snažila jsem se v duchu "prolistovat" historickými osobami jak v našich zemích tak i v zahraničí a nakonec jsem jako moudrého shledala Vinnetoua. Mně samotné to přišlo úsměvné, ale těch argumentů pro tam bylo více. Posuďte sami - miloval svoji rodinu a svůj kmen a raději ustoupil ze svých přání, pokud to mělo někomu ublížit nebo to mělo být sobecké. Vzdal se vztahu s Ribannou, protože bylo žádoucí, aby se Indiánka vdala za bělocha a přispěla tím ke stabilizaci tamní společnosti. Snažil se o mír, chtěl se všemi vycházet v dobrém. Vážil si přírody, neničil ji a zabíjel pro obživu pouze tolik, kolik mohli sníst. Uvědomoval si, jak je pro jeho lid špatný alkohol. Chtěl zachovat indiánskou kulturu a jejich území včetně lovišť. Snažil se věci řešit v míru a dobrým kompromisem pro obě strany. Vím, že je to smyšlená postava, ale v mých očích - navzdory svému mládí - byl moudrým.
Znáte i vy někoho, koho byste označili za moudrého a proč ?
_________________
Marcela Soukupová, studentka PVČ

[Lenka Vernerová]

Dobrý den, rozhodně souhlasím s tím, že moudrost má hodně společného s morálkou a ctností, a že šediny neznamenají automaticky nárok, či patent na moudrost ve smyslu rozpoznávání dobrého a zlého. Jsou jistě nemoudří "starci"a potom ti, před jejichž šedinami není možné jinak, než se hluboce sklonit. Jaké je však proto východisko, když někteří "sběrem" životních zkušeností zmoudří a jiní ne? Domnívám, se že je to ovlivněno i kulturou, společností, životními podmínkami a na druhé straně i osobností, charakterem, temperamentem. A samozřejmě i stejné životní podmínky mohou někoho přetavit do moudrého a s jiným nehnou....

[Lenka Vernerová]

A ještě k slečně Marcele -Vinetou je super volba. Jako pedagogové volného času bychom měli dětem umět předkládat a představovat kladné moudré vzory.

[Reichelová Magda]

Přemýšlím, která osobnost pro mne zosobňuje moudrost. Ráda bych dala přednost i ženám, protože i ty mohou být moudré. Byla by to za mne známá socioložka a spisovatelka Jiřina Šiklová, která se mimo jiné věnuje problematice postavení žen ve společnosti nebo také stáří. Je to moudrá a vzdělaná žena, která má široký rozhled a dokáže se o něj podělit s ostatními.
Souhlasím s Lenkou, že bychom měli v procesu výchovy a vzdělávání děti s takovými moudrými osobnostmi seznamovat, aby jim mohly být dobrým a inspirujícím vzorem.

[Lenka Vernerová]

Ještě přemýšlím o tom, jaké současné vzory děti opravdu berou a jsou ochotny je následovat. Jsou to jenom youtubeři? Nebo jak dětem předložit současný trendy vzor, který by byl morálně kvalitní?

[Lenka Vernerová]

Jinak Jiřina Šiklová je určitě moudrá žena, také ji mám ráda.