Logo P4C
Filozofie pro děti
v centru pozornosti … myšLenka
Jihočeská univerzita v Českých Budějovicích
    

 FAQFAQ   HledatHledat   Seznam uživatelůSeznam uživatelů   Uživatelské skupinyUživatelské skupiny   RegistraceRegistrace   ProfilProfil   Soukromé zprávySoukromé zprávy   PřihlášeníPřihlášení 

2013/2014 - ZPRÁVY Z PRAXE - Gymnázium Týn n. V.- Martina S.

 
Přidat nové téma   Zaslat odpověď    Obsah fóra -> Střední školy
Zobrazit předchozí téma :: Zobrazit následující téma  
Autor(ka) Zpráva
Ríša Macků



Založen(a): 3.2.2007
Příspěvky: 401
Město: Č. Budějovice CZ

PříspěvekZaslal(a): 28. 11. 2013 22:44:46    Předmět: 2013/2014 - ZPRÁVY Z PRAXE - Gymnázium Týn n. V.- Martina S. Citovat

Ahoj, zde prosim vkladejte prispevky o Vasich jednotlivych filozofickych setkanich. Prispevky by mely mit nasledujici strukturu:

- datum a info o tom o kolikate setkani/hodinu jde
- cil setkani
- struktura setkani - planovana vcetne casove dotace
- struktura setkani - skutecna vcetne casove dotace
- Co se podarilo, co se naopak nepodarilo a chci pred tim varovat.

Strukturou se rozumi strucny popis aktivit - jejich zamereni, didakticky/filozoficky/... cil.
V pripade, ze doslo k zformulovani nejakych otazek (na zaklade precteni pribehu), pak by soucasti prispevku mel byt i soupis techto otazek.

Bylo by dobre strukturu prispevku dodrzovat nejen obsahove, ale i graficky - aby to nebyl dlouhy jednolity text, ale pekne rozdelene a oznacene jednotlive casti.

V pripade, ze byste meli nejakou otazku do diskuse zde na foru, pak je nejlepsi ji polozit v sekci "2013/2014 praxe - všeobecná diskuse". Tato sekce je určená pro sdílení dojmů všech letosnich praktikantu. Je to i sekce, kde se budeme snazit pravidelne odpovidat ja s Petrem, popř. Ludmila Muchova a další.

PRO ZASLÁNÍ NOVÉHO PŘÍSPĚVKU KLIKNĚTE NA TALČÍTKU "ZASLAT ODPOVĚĎ" (NIKOLIV NOVÉ TÉMA)
Návrat nahoru
Zobrazit informace o autorovi/autorce Odeslat soukromou zprávu Tituly Zaměstnavatel / Škola Souhlasím se zveřejněním těchto údajů na stránce Kontakty
Martina Sudová



Založen(a): 20.11.2013
Příspěvky: 20
Město: Týn nad Vltavou

PříspěvekZaslal(a): 12. 12. 2013 08:43:36    Předmět: 1. setkání 11. 12. 2013 Citovat

1. setkání 11. 12. 2013

6 studentů gymnázia v Týně nad Vltavou, věk 16 – 17 let (Michal, Kristýna, Dustýna, Markéta, Štěpánka, Lenka)

Cíl setkání: Seznámení s P4C. Četba filosofického textu – Objev Harryho Stottelmeiera: Kapitola 5. Společné filosofování nad otázkami, které text vyvolal. Společná diskuse, hledání společných závěrů.

Plánovaná časová dotace: 60 minut
5 min - seznámení s projektem P4C
10 min – společné čtení textu
35 min – diskuse a přemýšlení nad otázkami vyplývajícími z textu
15 min – závěrečná reflexe

Skutečná časová dotace: 75 minut

Průběh setkání:
Skupina 6 studentů je z kvarty Gymnázia Týn nad Vltavou, kurs P4C probíhá v rámci výuky semináře Základů společenských věd paní profesorky Mgr. Tetenkové (paní Mgr. na tomto prvním setkání nebyla přítomna, na dalších bude společně s námi).
Na začátku setkání jsme si krátce představili P4C a ujasnili si, co je vlastně filosofie. Pak jsme si vysvětlili rozdíl mezi debatou a diskusí a napsali si cedulky se jmény. Poté jsme se vzájemně představili a každý z nás dodal ke jménu vlastnost, o které si myslí, že ho nejvýstižněji charakterizuje. Ostatní po něm opakovali.
Následovalo čtení 5. kapitoly Objev Harryho Stottelmeiera, každý žák po jednom odstavci.
Pak jsme se společně několik minut zamýšleli a na tabuli psali otázky, které nás při čtení textu napadly: Co je pro mě nejlepší? Jaký je nejlepší systém vzdělávání? Rozumějí „dospěláci“ potřebám dětí? Když je něco dobré pro mě, znamená to, že je to dobré i pro ostatní?
Hlasovali jsme o výběru otázky, kterou se budeme blíže zaobírat, zvítězila otázka: Co je pro mě nejlepší?
Zamýšleli jsme se nad tím, zda to, co je nejlepší, znamená, pokud to obrátíme, že je to tedy to, co není nejhorší. Pak jsme rozebírali co je pro každého z nás nejlepší a hledali jsme synonyma ke slovu nejlepší. Našli jsme štěstí, láska, dostatek čehokoli (peněz, přátel…), neubližování ostatním, zdraví, spokojenost sám se sebou. Podařilo se nám vymyslet vlastní citát: „Pravé štěstí poznáme, až když jsme nešťastní“ a hledali význam slova štěstí. Pak každý z nás vzpomínal, kdy byl v životě absolutně šťastný (sdělil vzpomínku ostatním) a zda existuje člověk, který o sobě může říct, že je absolutně šťastný. Shodli jsme se na tom, že se jedná o chvilkový pocit a pak stejně přijde deficit něčeho a potřeba či touha toho dosáhnout. Štěpánka se vyjádřila, že pro ni je štěstí pokud o něco usiluje a je na cestě k cíli. Ostatní souhlasili, že pokud člověk nemá cíl, nemůže nikdy ničeho dosáhnout a nemůže být šťastný.
Lenka se vyjádřila, že si štěstí většinou uvědomujeme až zpětně, v okamžiku, kdy dojde k nějaké změně (nemusí být negativní), uvědomíme si, že jsme předtím vlastně byli šťastní. Pak jsme přemýšleli, jestli je šťastný ten, kdo nemá žádné trápení nebo starosti a shodli jsme se, že to nemusí být nutně předpokladem štěstí, že může být šťastný například i nemocný nebo nemohoucí člověk. Nakonec jsme dospěli k názoru, že štěstí je velmi individuální veličina.
Na závěr jsme si všichni na papír sepsali alespoň pět věcí – co je pro nás štěstí - svůj vlastní žebříček hodnot. Podělit se s ostatními se o tento žebříček chtěli pouze 3 ze skupiny, žebříček jsme si přečetli a hledali společné znaky.
Pak jsme si vzájemně sdělili, co nám toto první setkání přineslo a jak se nám líbilo.

Reflexe:
Z mého vlastního pohledu bylo setkání úspěšné. Studenti se zapojili do diskuse hned od počátku, při závěrečné reflexi shrnuli, že se jim setkání líbilo a těší se na další hodinu. Jako hlavní přínos spatřovali to, že v běžném životě nemají čas zastavit se a zamýšlet se tak, jak jsme právě praktikovali.
Jako handicap spatřuji to, že ve skupině je pouze jeden hoch, který se neprojevoval tolik jako dívky (byly komunikativnější), pokusím se jej do diskuse více zapojit na příštích setkáních.
Na příští setkání si rovněž připravím nějakou kratší pohybovou aktivitu, abychom pouze vsedě nepřemýšleli, což by nás mohlo začít nudit.
Návrat nahoru
Zobrazit informace o autorovi/autorce Odeslat soukromou zprávu Zaměstnavatel / Škola Souhlasím se zveřejněním těchto údajů na stránce Kontakty
Martina Sudová



Založen(a): 20.11.2013
Příspěvky: 20
Město: Týn nad Vltavou

PříspěvekZaslal(a): 09. 01. 2014 08:35:31    Předmět: Citovat

2. Setkání 18. 12. 2013

5 studentů gymnázia (Dustýna nemocná) + Mgr. Tetenková

Cíl setkání: Co je hodnota. Hodnoty skryté za úsudky, výroky a jednáním. Sestavování žebříčku hodnot. Společná diskuse, hledání závěrů.

Plánovaná časová dotace: 75 minut

5 minut – Co je hodnota?
35 minut – Hra – Strom hodnot
20 minut – diskuse nad hodnotami
15 minut – jaké skryté hodnoty se skrývají za naším jednáním

Skutečná časová dotace: 75 minut

Průběh setkání:
Jednalo se o stejnou skupinu studentů, tentokrát pouze v počtu 5 (Dustýna nemocná), připojila se také Mgr. Tetenková.
Na začátku jsme si opět vytáhli cedulky se jmény a se svými charakteristickými vlastnostmi. Nejprve jsme se v krátkosti vrátili k programu předchozího setkání, abychom navázali. V minulé hodině jsme hovořili o hodnotách ve vztahu ke štěstí a k tomu, co je pro mě nejlepší. Rozdala jsem všem po pěti lístcích, měli úkol na každý zapsat jednu hodnotu. Pak jsme se snažili na zemi lístky roztřídit do skupin (shodné, podobné) a řadit je od nejdůležitějších po nejméně důležité – vytvořit strom hodnot. Diskutovali jsme nad tím, kam který lístek umístit a zamýšleli se nad tím, jak má každý z nás odlišně nastavený systém hodnot. Pak jsem se zeptala, co by se v hotovém žebříčku změnilo, když bychom věděli, že zítra nastane konec světa. Reorganizovali jsme žebříček a diskutovali o tom, zda by vznikla anarchie a jak se chaosu bránit.
Pak jsme vedli diskusi na téma hodnot a pokoušeli se nalézt společné znaky (př./ hodnota rodina – analogie s hodnotou přátelství, přátelská atmosféra apod.).
Na závěr jsme zkoušeli odhadnout, jaké hodnoty se skrývají za našimi výroky nebo jednáním. Diskutovali jsme nad tím, jaké skryté hodnoty jsou za našimi charakteristickými vlastnostmi, které jsme si napsali na cedulky se svými jmény.
Nakonec jsme se domluvili o příštím setkání v lednu po vánočních prázdninách.

Reflexe:
Setkání bylo úspěšné. Všichni se aktivně zapojovali do společné činnosti. Splnili jsme cíl z minulé hodiny – kromě diskuse zapojit také částečně pohybovou aktivitu (strom hodnot – skládačka). Studenti opět hodnotili setkání kladně a zajímali se, kde se tento předmět P4C studuje a zda by mohli do budoucna také provádět tuto praxi. Stanovila jsem si cíl na některou ze závěrečných hodin vyměnit si se studenty místo a nechat je vést hodinu.





¨

3. Setkání 8. 1. 2014

6 studentů gymnázia + Mgr. Tetenková

Cíl setkání: Empatie. Hlavní myšlenka individualita. Co je individualita, jak se projevuje, máme všichni individualitu, musíme bezpodmínečně respektovat individualitu druhých?

Plánovaná časová dotace: 75 minut

10 minut – Cvičení empatie
10 minut – Hádanky – Co je to, co mě činí výjimečným a odlišným od druhých?
25 minut – Diskuse nad individualitou
20 minut – Je jméno spojeno s naší individualitou?
15 minut – Diskuse: Jsme někdy nuceni jednat proti své individualitě? Máme respektovat individualitu druhých?

Skutečná časová dotace: 75 minut

Průběh setkání:
Prošli jsme si cedulky se svými jmény a charakteristickými vlastnostmi, které jsme si psali na prvním setkání. Nejprve jsme si vyzkoušeli cvičení empatie. Vysvětlili jsme si, co to je empatie a uvedli situace, kdy jsme něco řekli a druzí to pochopili jinak. Pak jsme zkoušeli různé výroky. (př./ Dnes krásně svítí slunce). Otázkami jsme se snažili zjistit, co vše může být za touto větou skryto, co tím mohl člověk vyjádřit a jak to myslel (Chci být venku na slunci. Je divné počasí, na zimu příliš teplo. Mám rád jaro, apod.). Poté jsme se otázkami snažili dopátrat, jak svoji charakteristiku napsanou na cedulce každý myslí. Příklad: Pomáhat lidem (pomáhat v jakém smyslu, psychickou podporou, fyzicky…).

Pak jsme diskutovali o tom, zda jsme sami sebou, jak to víme a co je to, co nás činí odlišnými od druhých. Na tabuli jsme napsali synonyma: originalita, vlastní názor, osobnost, osobitost, specifické vlastnosti, nonkomformita – došli jsme ke slovu individualita.
Pak jsme diskutovali Co je to mít individualitu?
Následující dobu jsme se zabývali tím, zda jméno vyjadřuje naši individualitu.
Diskutovali jsme nad otázkami, zda jsme spokojeni se svým jménem, zda víme, jak jsme k němu přišli. Zda by se změnila naše individualita, kdybychom se jmenovali jinak nebo například byli namísto jména jen označeni číslem.
V první fázi jsme se shodli, že naše jméno nesouvisí s naší individualitou a není pro nás důležité, důležitější je pro naše okolí, které si nás s tímto jménem spojuje. Vymýšleli jsme křestní jména, která se nám z nějakého důvodu nelíbí. Došli jsme k tomu, že se nám nelíbí z toho důvodu, že si je většinou spojujeme s nějakou konkrétní osobou nebo postavou, která v nás vyvolává negativní emoce. Příklad Božka (nějaká stará venkovská obézní stařena), Růžena (žena v zástěře s natáčkami na hlavě), Hildegarda (hubená Němka). Pak jsme vedli diskuzi, co bychom dělali v případě, že bychom se takto jmenovali a dospěli jsme k závěru, že v tom případě by jméno bylo pro naši individualitu důležité, protože bychom s ním nebyli vnitřně spokojeni. Diskutovali jsme, zda bychom si v takové případě jméno změnili. Někteří ano, někteří ne – shodli jsme se, že záleží na každém člověku nakolik je schopen se se svým jménem smířit či ztotožnit. Všichni jsme se shodli, že jsme se svými současnými jmény spokojeni a i kdybychom si mohli vybrat jiné, neměnili bychom.
Dále jsme diskutovali nad situacemi, kdy jsme zjistili, že jsme spíše tím, čím nejsme. Uváděli jsme příklady, kdy je člověk sám ze sebe překvapený nebo vyděšený (při velkém emočním vypětí, při hádce). Dále - jak poznáme, že jsme sami sebou a zda je dobré být za každé situace sám sebou. Názory: Ne vždy, někdy, pokud nechceme například někomu ublížit, musíme se zachovat proti svému přesvědčení a například lhát. Ztrácíme individualitu pokud jednáme proti svému vnitřnímu přesvědčení? Pak jsme rozebírali situace, kdy jsme museli spolupracovat nebo stýkat se s jedincem, kterého „nemusíme“ a nad tím, zda máme právo jej kritizovat, nebo respektovat jeho individualitu. Hodinu jsme zakončili úvahami nad tím, zda máme právo požadovat po někom, aby se změnil, a zda máme lidi respektovat takové, jací jsou.
Názory: Pokud mě třeba přepadne násilník v parku, nebudu respektovat jeho individualitu, když on nerespektuje moji. Protinázor: Možná není zločinec nebo zkažený, ale potřeboval nutně peníze, aby přežil. Znamená to, že sám popřel svoji individualitu protože jej k tomu donutily okolnosti?
Zakončili jsme diskusí, zda budeme v dospělosti stejní jako teď, zda se změní naše individualita, jinými slovy - zda se individualita vyvíjí nebo je statická, a čím bychom chtěli být, kdybychom nebyli právě tím, čím jsme.
Seznámila jsem studenty s termínem příští schůzky.

Reflexe:
Setkání hodnotím jako úspěšné. Podařilo se zapojit do diskuse i Michala, je více komunikativní. V některé další hodině bych chtěla provést změnu, hloubku diskusí poněkud odlehčit - zabýváme se poměrně náročnými tématy. Plánuji zahrát si Transsibiřský expres nebo Černé historky.
Návrat nahoru
Zobrazit informace o autorovi/autorce Odeslat soukromou zprávu Zaměstnavatel / Škola Souhlasím se zveřejněním těchto údajů na stránce Kontakty
Martina Sudová



Založen(a): 20.11.2013
Příspěvky: 20
Město: Týn nad Vltavou

PříspěvekZaslal(a): 23. 01. 2014 15:13:13    Předmět: Citovat

4. Setkání 22. 1. 2014

6 studentů gymnázia

Cíl setkání: Logika. Nácvik logického myšlení. Hra – srovnávání vlastností různých předmětů. Hra Transsibiřský expres.

Plánovaná časová dotace: 80 minut

15 minut – Cvičení logické úsudky.
15 minut – Hra – srovnávání vlastností různých předmětů.
5 minut – Diskuse nad podobností a rozdílností.
45 minut – Hra – Transsibiřský expres + diskuse

Skutečná časová dotace: 75 minut

Průběh setkání:
Na začátku setkání jsem seznámila studenty s významem logiky, zakladatelem (Aristoteles) a na tabuli jsme si napsali citát: „Bez logiky není filozofie“. Pak jsme se pokoušeli vytvářet logické úsudky. Nalezli jsme několik příkladů, např.: Když řeknu, že se něco stalo včera, znamená to, že to říkám dnes. Vlasy rostou z hlavy, když řeknu, že mám vlastní vlasy, znamená to, že mám i hlavu; apod.
Pak jsme si každý položili před sebe jeden předmět a pokoušeli se nalézt společné znaky a znaky rozdílné a podle těchto znaků jsme předměty třídili do skupin.
V další části setkání jsem studentům rozdala hru Transsibiřský expres. Rozdělili se do tří dvojic a samostatně řešili. Na tabuli jsem hru mezitím překreslila. Pak jsme diskutovali nad tím, kdo kam jednotlivé cestující umístil, odůvodňovali a snažili se najít jedno společné řešení, protože každá z dvojic měla sestavu jinou, pouze v jednom kupé se řešení shodovalo.
Zakončili jsme diskusí o tom, zda je správné mít svůj vlastní názor nebo se podřizovat názorům většiny a co je při diskusi důležité, pokud chci druhé přesvědčit o své vizi a řešení. Také o tom, zda je konstruktivní hádka.
Seznámila jsem studenty s termínem příští schůzky a vyzvala je k iniciativě, pokud by sami chtěli přijít s tématem, které bychom mohli filozoficky rozebírat.

Reflexe: Setkání hodnotím jako velmi úspěšné především z hlediska konstruktivní atmosféry. Studenti se při společném řešení nehádali, naopak, diskuse byla plodná a klidná. Skupina se mi zdá být konzistentnější než na začátku. Díky hrám se uvolnila atmosféra a společně jsme si setkání užili.
Návrat nahoru
Zobrazit informace o autorovi/autorce Odeslat soukromou zprávu Zaměstnavatel / Škola Souhlasím se zveřejněním těchto údajů na stránce Kontakty
Martina Sudová



Založen(a): 20.11.2013
Příspěvky: 20
Město: Týn nad Vltavou

PříspěvekZaslal(a): 30. 01. 2014 09:58:23    Předmět: Citovat

5. Setkání 29. 1. 2014

10 studentů gymnázia, septima (Kristýna, Dustýna, Markéta, Štěpánka, Michal, Jan, Ondřej, Karel, Martin, Petr).

Cíl setkání: Je to jen hra - virtuální realita. Násilí v počítačových hrách a násilí ve skutečnosti.

Plánovaná časová dotace: 70 minut

15 minut – Četba příběhu
15 minut – Zamyšlení nad textem, výběr otázek, hlasování
35 minut – Diskuse
5 minut – Závěr, plán na příští setkání

Skutečná časová dotace: 50 minut

Průběh setkání:
Na tomto setkání jsme měli 5 nových studentů (hochů) ve skupině. Náleží do stejné třídy, odpadlo jim odpolední vyučování, proto jsem vyzkoušela začlenit je do našeho filozofování.
Na začátku setkání jsem nové studenty seznámila s P4C a v krátkosti jsem představila systém naší společné práce.Četli jsme společně příběh Romana, kapitolu 3 - Je to jen hra. Po přečtení jsem studenty vyzvala aby se zamysleli a zapsali na tabuli otázky, které je při čtení napadaly. Byl znát patrný rozdíl mezi skupinkou, která P4C již provozuje delší čas a novými studenty, kteří měli s tvorbou otázek problém. Zapsali jsme společně otázky:
Co je opravdové a co je virtuální realita?
Dokáže virtuální realita ovlivnit skutečnost?
Mají být hry násilné?
Je lepší jen řvát nebo rovnou lámat kosti?

Hlasovali jsme o otázce, kterou se budeme dále zabývat a zvítězila poslední (domnívám se, že částečně také proto, že ve skupině bylo cítit jisté napětí mezi některými spolužáky – nově příchozími, a proto bylo toto téma aktuální).
S autorem otázky jsme se pokusili otázku specifikovat, aby byla srozumitelná pro všechny: Je lepší problémy řešit verbálně nebo fyzicky?
Sestavili jsme si tabulku a každý se měl rozhodnout, do které kategorie by zařadil sám sebe.
Jan, Ondřej, Karel, Martin, Petr a Michal – názor: nejdřív verbálně, pokud to nevede k výsledku, pak fyzicky.
Kristýna, Dustýna, Markéta, Štěpánka – pouze verbálně bez násilí.
Zamýšleli jsme se společně nad tím, že se zde skupinka zřetelně názorově rozdělila na chlapce a děvčata, čím je to způsobeno. Zda dívky řeší obecně konflikty jiným způsobem než chlapci.
Dále jsme řešili, že záleží na konkrétní situaci a různých okolnostech, a především na závažnosti problému. Pokusili jsme si konkretizovat „problém“ – co je tolik závažné, že by obě skupiny použily fyzické řešení:
útok, ohrožení života (obrana)
ohrožení majetku
ohrožení rodiny a blízkých.
Pak jsme se společně zamýšleli, zda je v těchto případech násilí legální, zda je fyzický útok vždy negativní nebo může mít i pozitivní dopady. Žáci se shodli, že například mírné fyzické tresty (pokud se nejedná o skutečně ublížení nebo poškozené zdraví) mohou mít výchovný charakter a ukázat druhému jisté hranice, meze.
Pak jsme se pokoušeli zjistit, zda existují nějaké obecné vlastnosti lidí, u nichž bychom předem předpokládali, že mohou řešit konflikty fyzicky.
Štěpánka: Záleží na charakteru a duševním stavu. Vymezili jsme si, co je charakter (souhrn psychických vlastností čl.) a duševní stav (aktuální stav organismu) a přiřazovali k oběma kategoriím konkrétní příklady. Charakter: cholerik, vznětlivý čl., nepřizpůsobivý, nevyrovnaný, flegmatik. U flegmatika jsme diskutovali nad tím, zda skutečně náleží do této kategorie (názory: dlouho je klidný, napětí se v něm hromadí, pak vygraduje), nakonec jsme ho vyřadili. Duševní stav: stres, zlost, strach, velký vztek.
Na konci hodiny jsem seznámila žáky s plánem na příští schůzku – vzhledem k tomu, že jsme téma násilí nestihli dokončit, dokončíme příště.

Reflexe: Vzhledem k tomu, že žáci měli ještě odpolední autoškolu, bylo naše setkání časově omezeno a nestihli jsme téma násilí podrobněji probrat a dobrat se k závěrům. Budeme pokračovat na příští schůzce.
Tato schůzka byla odlišná od předchozích díky přítomnosti nových 5 studentů, což přineslo možnost srovnání úrovně s již praktikující skupinkou. Opravdu mě překvapilo, že rozdíl v uvažování, myšlení i komunikaci je již po pěti předchozích schůzkách u původní skupinky znatelný. Zarazilo mě, že někteří žáci (17 let) mají problémy se souvislou hlasitou četbou textu. Nemohu ale paušalizovat, dva z nových účastníků byli velkým přínosem, zapojili se aktivně do diskuse a bylo vidět, že je téma zajímá. Záleží na individualitě každého žáka. Napětí mezi některými žáky nebylo v tomto případě kontraproduktivní, pomohlo rozvinout diskusi, jen bylo pro mě těžší facilitovat diskusi, aby se nezměnila v neřízenou debatu.
Návrat nahoru
Zobrazit informace o autorovi/autorce Odeslat soukromou zprávu Zaměstnavatel / Škola Souhlasím se zveřejněním těchto údajů na stránce Kontakty
Martina Sudová



Založen(a): 20.11.2013
Příspěvky: 20
Město: Týn nad Vltavou

PříspěvekZaslal(a): 07. 02. 2014 12:05:14    Předmět: Citovat

6. Setkání 5. 2. 2014

4 studenti gymnázia, septima (Dustýna, Markéta, Michal, Lenka)

Cíl setkání: Dokončení tématu násilí z minulé hodiny

Plánovaná časová dotace: 70 minut

5 minut – Reflexe z minulé hodiny
40 minut – Emoce
20 minut – Žebříček emocí a jejich opak
5 minut – Závěr, plán na příští setkání

Skutečná časová dotace: 70 minut

Průběh setkání:

Na začátku setkání jsme si na tabuli napsali hlavní myšlenku z minulé hodiny: Je lepší řešit konflikt verbálně, nebo fyzicky? Vrátili jsme se k rozboru z minula, kdy jsme řešili, u jakého člověka bychom předpokládali spíše verbální řešení konfliktu a u jakého fyzické řešení.
Napsala jsem na tabuli pod sebe emoce: hněv, závist, stud, nenávist, deprese, nejistota, žárlivost, smutek, strach a pomsta. Měli jsme rozhodnout, zda lze tyto emoce psychicky ovládnout, zda je žáci chápou spíše jako emoce kladné nebo záporné. U hněvu se všichni shodli, že lze ovládnout jeho vnější projevy (tvářit se klidně, nevyšilovat), ale vnitřní hněv že ovládnout nelze. Emoci chápali jako zápornou, ale i kladnou v případě, že nás hněv motivuje k pozitivnímu jednání. U závisti hlasovali 2 pro to, že ji lze účinně regulovat, 2 že nelze. Shodli jsme se na tom, že záleží na síle této emoce a na tom, zda si dotyčná osoba závist uvědomuje a zda se nestane trvalou součástí jejího charakteru – závistivý (žlučovitý) člověk. Závist žáci chápali jako zápornou emoci, kladnou pouze opět v případě, že nás závist motivuje k tomu, abychom něčeho dosáhli. Stud překvapivě všichni vnímali pouze jako zápornou emoci, kterou nelze vnitřně regulovat. Po diskusi jsme došli k závěru, že záleží na tom, co stud v člověku vyvolává. Pokud se například stydí vystupovat na veřejnosti, lze nácvikem stud (trému) ovládnout. V případě, že se nám například přihodí nějaký trapný okamžik na veřejnosti, je stud přirozenou reakcí a my jej ovládnout nedokážeme. Rozebrali jsme stud také jako jednu ze základních emocí, kterou člověk získává v průběhu svého vývoje – malé dítě, které nezná společenské normy, se nestydí, protože nechápe, co je přijatelné chování, a co ne. Nenávist chápali jako zápornou emoci, 4 byli pro to, že ji lze vnitřně regulovat, 1 že ne. Diskutovali jsme o tom, jak silná může být nenávist a co ji může způsobit, o tom, jak může nenávist prostupovat celými pokoleními a pokřivit tak normální fungování lidí. U deprese se všichni shodli že se jedná o zápornou emoci a nelze ji vnitřně nijak regulovat, pouze s intervencí lékařů. U nejistoty se všichni shodli, že ji lze cíleně ovlivnit, je kladná i záporná. Záporná v případě, že nás brzdí při rozhodování nebo vykonávání určité činnosti, kladná v případě kdy nám zabrání vykonat nějaký nerozvážný čin (př. bruslení na tenkém ledě). Definovali nejistotu jako přirozenou emoci – diskutovali jsme o tom, čím si v životě můžeme být skutečně jisti (narození, smrt, stáří…).
Žárlivost považovali všichni za neregulovatelnou emoci a za emoci zcela zápornou.
U smutku jsme diskutovali nad tím, že lze ovládnout psychicky pouze v případě, že se nejedná o hluboký smutek (př. nad ztrátou rodiny). Záleží na příčině smutku, smutek např. nad špatnou známkou ve škole lze regulovat – v případě že odstraníme příčinu smutku (známku si opravíme). Smutek chápali jako zápornou emoci, kladnou v případě, kdy je potřeba, abychom si uvědomili nerovnováhu života a protiklad smutku k radosti a štěstí.
U strachu jsme se shodli, že jej lze účinně regulovat a bránit se mu. Je to záporná i kladná emoce, pomáhá nám přežít.
U pomsty byli 4 pro to, že ji můžeme psychicky regulovat, 1 ne. Chápali ji jako emoci zápornou, 1 jako kladnou (odůvodnění – pomstou si ulevím).
Pak jsme se snažili přiřazovat k sobě emoce, které jsou si podobné (pomsta, hněv, nenávist), (smutek, deprese) a vytvořit žebříček podle síly emocí – od nejsilnější po nejslabší- a hledali jsme protikladné emoce.
1. nenávist, strach x láska, jistota, odvaha
2. smutek x radost, štěstí
3. hněv x klid, soulad
4. pomsta x odpuštění
5. deprese x extáze, euforie, blaho
6. závist, žárlivost x přejícnost, důvěra
7. stud, nejistota x exhibice, odvaha, jistota

Na závěr jsme diskutovali nad otázkami z příručky a snažili se definovat, co je násilný čin a co ne (př. Strýc sahá neteři na pozadí a oba se tomu smějí. Otec zbije dítě, protože kouří. Vychovatelka polije dítě studenou vodou, protože se vzteká atd.)
Zeptala jsem se, zda napětí z minulé hodiny, kde se někteří žáci soustředili na určitou osobu a slovně ji napadali, lze považovat za násilný čin. Shodli jsme se, že ano a že je třeba toto eliminovat.
Seznámila jsem studenty s datem našeho příštího setkání za 14 dnů a s plánem tohoto setkání – logické myšlení.

Reflexe: Vzhledem k tomu, že na tomto setkání byli přítomni jen 4 studenti, byla diskuse v užším kruhu otevřenější a všichni se do diskuse zapojovali. Kladně hodnotím zejména Michala, kterého se podařilo vtáhnout a zapojit do dění. Vzhledem k tomu, že se se studenty příští týden nesetkám (jsou prázdniny), začneme příští setkání lehčí tématikou, ráda bych vyzkoušela logické myšlení na hře Černé historky.
Návrat nahoru
Zobrazit informace o autorovi/autorce Odeslat soukromou zprávu Zaměstnavatel / Škola Souhlasím se zveřejněním těchto údajů na stránce Kontakty
Martina Sudová



Založen(a): 20.11.2013
Příspěvky: 20
Město: Týn nad Vltavou

PříspěvekZaslal(a): 20. 02. 2014 20:14:12    Předmět: Citovat

7. Setkání 19. 2. 2014

6 studentů gymnázia, septima (Dustýna, Markéta, Michal, Lenka, Kristýna, Štěpánka)

Cíl setkání: Nácvik logického myšlení a předpokladů formou hádanek (Černé historky), nácvik vedení diskuse (vypravěč a moderátor hry)

Plánovaná časová dotace: 70 minut

5 minut – Reflexe z minulé hodiny
60 minut – Černé historky
5 minut – Závěr, plán na příští setkání

Skutečná časová dotace: 70 minut

Průběh setkání:

Na začátku setkání jsme si shrnuli téma poslední hodiny, především pro ty, kteří se nemohli minulého setkání zúčastnit.
Pak jsme si vysvětlili společně pravidla hry Černé historky – našla jsem na tomto diskusním fóru námět na použití této hry, proto jsem ji zakoupila a vyzkoušeli jsme si ji v praxi.
Tématem této řady Černých historek jsou skutečné zločiny z historie kriminalistiky.
Vylosovali jsme vypravěče (stihli jsme zahrát celkem tři příběhy), měli jsme tedy 3 vypravěče – moderátory (Michal, Lenka, Markéta).
Postupně jsme vylosovali 3 příběhy: vraždu Františka Ferdinanda v Sarajevu, zavraždění Julia Caesara a odhalení falešného lékaře Gerta Postela.
Předpokládala jsem, že u příběhů, které jsou více známé (např. František Ferdinand d’Este) bude hádání snadnější, ale ukázalo se u dalších dvou příběhů, že nezáleží na známých okolnostech, ale především na vhodně kladených otázkách a na vypravěči příběhu.
Klasicky jsme začínali otázkami: Jsi muž, jsi žena? Žiješ v 19., 20. atd. století? Až jsme zasadili osobu do časového rámce a pak přišly na řadu drobné nuance. Samozřejmě se nám nepodařilo všechny osoby konkrétně pojmenovat (Caesara a Františka Ferdinanda jsme uhodli), jméno falešného lékaře Postela z Lipska nikdo z nás neznal a vypravěč nám je na závěr prozradil – ale uhodli jsme lékaře, zemi a časový rámec.

Nakonec jsem seznámila studenty s datem našeho příštího setkání za týden a s plánem tohoto setkání – vzhledem k úspěšnosti hry si dáme Černé historky ještě jednou.

Reflexe: Černé historky měly velký úspěch a setkání nám velmi rychle uběhlo. Nešlo ale jen o pouhou zábavu, dozvěděli jsme se informace, které jsme neznali, nebo jen částečně, velmi důležitá byla celá diskuse a především zapojení všech. Zajímavé bylo předeveším společné řešení při rozdílných názorech, kdy se nám podařilo shodnout se na formě kladených otázek. Zdálo se mi, že se setřely rozdíly mezi jednotlivými studenty, najednou zde nebyli ti komunikativnější a méně komunikativní, ale fungoval kompletně celý kolektiv. Díky uvolněné atmosféře jsme si setkání společně užili a myslím, že padly poslední bariéry mezi mnou a studenty.
Návrat nahoru
Zobrazit informace o autorovi/autorce Odeslat soukromou zprávu Zaměstnavatel / Škola Souhlasím se zveřejněním těchto údajů na stránce Kontakty
Martina Sudová



Založen(a): 20.11.2013
Příspěvky: 20
Město: Týn nad Vltavou

PříspěvekZaslal(a): 28. 02. 2014 10:45:00    Předmět: 8. setkání gymnázium Týn nad Vltavou Citovat

8. Setkání 26. 2. 2014

6 studentů gymnázia, septima (Dustýna, Markéta, Michal, Lenka, Kristýna, Štěpánka)

Cíl setkání: Nácvik logického myšlení a předpokladů formou hádanek (Černé historky), nácvik vedení diskuse (vypravěč a moderátor hry)

Plánovaná časová dotace: 75 minut

5 minut – Reflexe z minulé hodiny
60 minut – Černé historky
5 minut – Závěr, plán na příští setkání

Skutečná časová dotace: 70 minut

Průběh setkání:

Na začátku setkání jsme si shrnuli téma poslední hodiny.
Zopakovali jsme si společně pravidla hry Černé historky.
Tématem Černých historek opět byly skutečné zločiny z historie kriminalistiky.
Vylosovali jsme vypravěče (stihli jsme zahrát celkem 4 příběhy), měli jsme 4 vypravěče – moderátory (Lenka, Dustýna, Štěpánka, Kristýna).
Postupně jsme vylosovali 4 příběhy: Vlada III. – Drákulu, obchodníka Ronalda Arthura Biggse, domnělého korunního bádenského prince Kašpara Hausera a podvodníka Ala Caponeho.
Společně jsme se shodli, že jsou pro nás zámá pouze jména Drákuly a Al Caponeho, ale podařilo se nám postupně odhalit zápletky i u dalších dvou příběhů, až na jména, která nám musel vypravěč nakonec říci.
Vzhledem k tomu, že jsme historky hráli již podruhé, šlo nám hádání rychleji a věděli jsme, jak pokládat otázky.

Nakonec jsem seznámila studenty s datem našeho příštího setkání v pondělí 3. 3. a s plánem tohoto setkání – budeme opět rozebírat jeden z příběhů z čítanky a vyzkoušíme si facilitaci – vedení hodiny jedním ze studentů.

Reflexe: Černé historky se opět osvědčily. Získali jsme nové informace z historie kriminalistiky a naučili jsme se vhodně vést dialog a klást otázky. Opět jsme si setkání užili a při této kolektivní hře byla velká legrace. Projevilo se i dramatické nadání vypravěčů. V kolektivu už se nikdo neostýchá projevit nahlas svůj názor, což považuji do budoucích setkání za velmi důležité.
Návrat nahoru
Zobrazit informace o autorovi/autorce Odeslat soukromou zprávu Zaměstnavatel / Škola Souhlasím se zveřejněním těchto údajů na stránce Kontakty
Martina Sudová



Založen(a): 20.11.2013
Příspěvky: 20
Město: Týn nad Vltavou

PříspěvekZaslal(a): 04. 03. 2014 13:31:56    Předmět: Citovat

9. Setkání 3. 3. 2014

4 studenti gymnázia, septima (Dustýna, Markéta, Lenka, Kristýna)

Cíl setkání: Verbální a nonverbální komunikace mezi lidmi

Plánovaná časová dotace: 75 minut

5 minut – Reflexe z minulé hodiny
20 minut – Hra na vztahy verbální a nonverbální komunikace
15 minut – Rozbor této aktivity, diskuse
20 minut – Hra Margareta
10 minut – Diskuse nad hrou
5 minut – Závěr, plán na příští setkání

Skutečná časová dotace: 75 minut

Průběh setkání:

Na začátku setkání jsme si shrnuli téma poslední hodiny a vysvětlili si téma tohoto setkání. Vzhledem k tomu, že dva studenti nebyli přítomni, odsunuli jsme čtení a rozbor příběhu na příští hodinu a zvolili náhradní program.
Pro první hru, nácvik verbální a neverbální komunikace, jsem použila hru, kterou uvádí doc. L. Muchová v časopise Caritas et veritas (č. 2, roč. 2, 2012). Vybrali jsme Lenku jako komunikátora, poslali jí za dveře s úkolem, ať si napíše 5 vět, které chce sdělit ostatním. Po návratu že je třikrát odcituje ostatním. Než se vrátila, instruovala jsem ostatní, že mají při prvním opakování vyjadřovat neverbálně, že je sdělení nezajímá, při druhém – ano, zajímá nás to, při třetím aby přerušili zrakový kontakt s Lenkou.
Po hře jsme diskutovali, jak se komunikátor cítil a co na jeho pocity říkají ostatní. Shodli jsme se, že při očním kontaktu a zájmu je komunikace daleko snazší, bez očního kontaktu si Lenka připadala odstrčená a nepřijímaná kolektivem. Dále jsme diskutovali, zda jsme se v osobním životě setkali s obdobnými situacemi, kde a při jakých činnostech, a jakým způsobem můžeme komunikaci zlepšit. Krátce jsme hovořili o současné komunikaci na sociálních sítích a přístupů studentů k nim.
Jako druhou hru jsme hráli psychologickou hru Margareta. Nastříhali jsme si každý 4 lístky a na každý z nich jsme anonymně napsali jednu vlastnost ke každému spoluhráči, kterou u něho považujeme za důležitou (1 lístek scházel, nehodnotili jsme sami sebe). Pak jsme lístky smíchali na jednu hromadu, promísili a nakonec se snažili přiřadit, která vlastnost komu náleží. Když se nám podařilo všechny lístky přiřadit, diskutovali jsme o tom, zda s charakteristikami souhlasíme, zda jsou výstižné, co se nám naopak nelíbí.

Na závěr jsem seznámila studenty s datem našeho příštího setkání hned ve středu 5. 3. a s plánem tohoto setkání – budeme rozebírat jeden z příběhů z čítanky a vyzkoušíme si facilitaci – vedení hodiny jedním ze studentů.

Reflexe: Vzhledem k tomu, že studenti byli jen čtyři, bylo plnění zadaných úkolů snazší. Komunikace byla velmi příjemná, otevřená a důvěrná. Téma hodiny studenty zajímalo.
Návrat nahoru
Zobrazit informace o autorovi/autorce Odeslat soukromou zprávu Zaměstnavatel / Škola Souhlasím se zveřejněním těchto údajů na stránce Kontakty
Martina Sudová



Založen(a): 20.11.2013
Příspěvky: 20
Město: Týn nad Vltavou

PříspěvekZaslal(a): 06. 03. 2014 12:33:31    Předmět: Citovat

10. Setkání 5. 3. 2014

4 studenti gymnázia, septima (Dustýna, Michal, Lenka, Kristýna)

Cíl setkání: Filosofický rozbor textu, předem nestanoveno téma rozboru – vyplyne z četby, pravděpodobně sexualita a gender

Plánovaná časová dotace: 75 minut

5 minut – Reflexe z minulé hodiny
15 minut – Četba textu
45 minut - Diskuse
5 minut – Závěr, plán na příští setkání

Skutečná časová dotace: 70 minut

Průběh setkání:

Na začátku setkání jsme si shrnuli téma poslední hodiny a vysvětlili si téma tohoto setkání.
Zjistila jsem od žáků, že nás do budoucna bude již jen 5, Štěpánka přestoupila na jinou školu. Mrzí mě to, Štěpánka byla při diskusích velmi aktivní a svým odlišným pohledem na svět vždy přinesla něco zajímavého, jistý kontrast v diskusi.

Protože jsem chtěla vyzkoušet filosofický rozbor textu, který není přímo uveden v čítance a příručkách P4C (do budoucích hodin bych ráda tento přístup uplatnila přímo u oblíbené četby jednotlivých žáků), přinesla jsem na setkání knihu Elisabeth Badinterové: O mužské identitě. Četli jsme společně kapitolu „Když člověk rovnalo se muž“ str. 17 – 20.
Na tabuli jsme si napsali 5 otázek, které nás při četbě napadaly:
Člověk = muž?
Je žena podřízená muži?
Je pro člověka důležité jeho pohlaví?
Jsou muž a žena rovnoprávní?
Je lépe být mužem nebo ženou?

Při následném hlasování získala nejvíce bodů otázka Je lépe být mužem nebo ženou? Máme v kolektivu jen jednoho muže, byla jsem sama zvědavá na to, co nám diskuse přinese.
Hlasovali jsme o tom, kdo je pro to, že je lépe být muž a kdo že žena. Vznikla nám zajímavá statistika: 2 pro ženu a 3 pro muže. Objevila se otázka, zda je to vůbec důležité, že záleží na tom, že jsme lidé, pohlaví není důležité, důležité jsou povahové vlastnosti a přístup k životu – čímž jsme se vrátili k jedné z předchozích otázek a odsunuli ji na pozdější diskusi.
Nyní jsme zdůvodňovali jednotlivé odpovědi studentů 2 pro ženy x 3 pro muže (včetně mě).
Zdůvodnění: např./ Ženy to mají v životě snazší, mohou používat ženské zbraně – krásu, sexeapeal atd. Vzbuzují u mužů ochranitelské tendence. Protiargument – snazší to mají muži, stále jsou považováni za „pány tvorstva“ a „silnější“ pohlaví. Následně jsme rozebírali, kdo s těmito názory souhlasí a nesouhlasí a přesunuli jsme se do druhé části diskuse, zda si studenti myslí, že je pohlaví důležité. Uváděli jsme si příklady, v kterých situacích je důležité být mužem nebo ženou. Hledali jsme také, zda nalezneme povolání, v nichž se uplatňují výhradně muži nebo výhradně ženy, která jsou pro opačné pohlaví z nějakého hlediska nedostupná. Shodli jsme se na tom, že téměř všechna povolání, která byla dříve jen pro muže, může dnes vykonávat žena, ovšem naopak některá „ženská“ povolání připadají mužům „nedůstojná“ – např. prodavač na kase v supermarketu, módní designér nebo kadeřník (může jít o podezření z homosexuální orientace).
Dospěli jsme také k otázce, která maskulinní povolání připadají dívkám přitažlivá: uniformovaní muži, lékaři, letci a kosmonauti, hasiči, záchranáři, v jednom případě také sexy barman. A která ženská povolání jsou sexy pro muže – porovnání názoru Michala jako jediného muže v kolektivu a dívek. Nalezli jsme: lékařku, zdravotní sestru, krasobruslařku, řidičku (tramvaje, autobusu nebo kamionu). Hledali jsme také netradiční povolání, v nichž se mohou uplatnit obě pohlaví – kosmonautika, muž jako učitel v mateřské školce, plavčice, ošetřovatel nebo ošetřovatelka nebezpečných šelem.
Pak jsme si zahráli hru na povolání: každý žák měl za úkol předvést ostatním pantomimicky nějaké obtížně uhodnutelné povolání (např. řidič nebo kopáč na stavbě jde snadno uhodnout) a ostatní hádali, o jaké povolání se jedná. Měli jsme: popeláře, designérku, herečku, jeptišku a počítačovou expertku.
Pak jsme diskutovali o tom, jaké povolání by chtěli studenti do budoucna vykonávat a zda k tomu nějakým způsobem směřují (např. plánované vysokoškolské studium nebo praxe) a zda je dosažení tohoto ideálu pro ně reálné – z jakých důvodů (studijní průměr, finanční podmínky atd.).
Nakonec jsme si zahráli hru na Noc zázraků. Řekla jsem studentům, aby si představili, že dnešní noc bude nocí zázraků. Aby se zamysleli (cca 3 minuty), nyní se probudili a popsali sami sebe, kdo jsou (muž nebo žena), kde jsou a jaké je jejich společenské postavení.

Na závěr jsem seznámila studenty s datem našeho příštího setkání ve středu 12. 3. a s plánem tohoto setkání – pověřila jsem studenty ať si mezi sebou zvolí jednoho, který přinese na hodinu svojí oblíbenou četbu. Vybereme část a pokusíme se ji opět filosoficky rozebrat a prodiskutovat s tím, že hodinu povede ten, komu kniha patří.

Reflexe: Setkání hodnotím jako velmi úspěšné. Studenti již vůbec nemají zábrany zapojovat se v diskusi i hrách, jsou otevření. Nalezli jsme množství zajímavých nápadů a přístupů. Jsem zvědavá na příští hodinu, na to, jaké knihy dnes studenti čtou ve volném čase – jaká témata je zajímají.
Návrat nahoru
Zobrazit informace o autorovi/autorce Odeslat soukromou zprávu Zaměstnavatel / Škola Souhlasím se zveřejněním těchto údajů na stránce Kontakty
Martina Sudová



Založen(a): 20.11.2013
Příspěvky: 20
Město: Týn nad Vltavou

PříspěvekZaslal(a): 20. 03. 2014 13:56:31    Předmět: 11. setkání Citovat

11. Setkání 12. 3. 2014

5 studentů gymnázia, septima (Dustýna, Michal, Lenka, Kristýna, Markéta)

Cíl setkání: Filosofický rozbor textu, téma předem neznámé, podle knihy, kterou si studenti přinesou

Plánovaná časová dotace: 75 minut

5 minut – Reflexe z minulé hodiny
20 minut – Četba textu
45 minut - Diskuse
5 minut – Závěr, plán na příští setkání

Skutečná časová dotace: 75 minut

Průběh setkání:

Na začátku setkání jsme si vysvětlili si téma tohoto setkání. Poprvé jsme vyzkoušeli četbu jiného textu než z čítanky P4C.
Lenka přinesla na setkání knihu Stephenie Meyerové – Stmívání. Okopírovali jsme si dvě stránky knihy, konkrétně stránky 15 – 17 z 1. kapitoly, které pojednávají o tom, jak hlavní hrdinka Isabella Swanová přichází do nové školy – mezi cizí lidi do cizího prostředí, a co přitom prožívá.
Hodinu vedla Lenka, s mojí pomocí.

Po společné četbě textu (každý jeden odstavec) jsme si na tabuli napsali společné otázky:
1/ Je důležité vystupovat v cizím prostředí sebevědomě nebo nenápadně?
2/ Je dobré napodobovat chování většiny v kolektivu?
3/ Je dobré vybočovat z řady?
4/ Má být člověk diplomat?
5/ Je lepší v určitých situacích lhát, nebo říkat nepříjemnou pravdu?

Hlasovali jsme a nejvíce hlasů získala otázka č. 5. Lenka zapisovala počet hlasů na tabuli.
Diskutovali jsme o tom, co je lež a co je pravda. Jak rozeznám pravdu od lži.
Podívali jsme se společně jak definuje pravdu filosofický slovník a Lenka zapsala definici na tabuli: „Pravda je filosofický termín, jímž se označuje základní hodnota poznání. Určení této hodnoty je pak závislé na postoji filosofa.“ Diskutovali jsme o tom, zda je tedy pravda relativní pojem, když závisí na postoji toho, kdo o ní filozofuje. Zda je subjektivní nebo objektivní, relativní nebo absolutní. Snažili jsme se nalézt některé absolutní pravdy – neměnné. Např. „Země je kulatá“, „Zítra bude čtvrtek“ – tady padl oponentní názor, že nemusí být zítra čtvrtek, může například dnes večer přijít konec světa, proto jsme přeformulovali větu: „Po středě je v kalendáři čtvrtek“. Navrhla jsem Lence, že bychom si mohli nalézt již existující definice pravdy. Michal se na Lenčin pokyn podíval na internet a našli jsme si definice pravdy:
Pravda je to, co poznáváme.
Pravda je to, co je výsledkem našeho poznání.
Pravdivé je to, co neodporuje přijatému systému pravd.
Pravdivé je to, co si neprotiřečí.
Pravda je to, co dává smysl tomu, co říkáme.
Pravdivé je to, na čem se shodneme.
Pravda je shoda věci a rozumu.
Diskutovali jsme o těchto definicích. Většina studentů nesouhlasila s názorem, že pravda je to, co je výsledkem našeho poznání, protože podle nich může existovat pravda nezávisle na našem poznání, jako něco, co je dané, aniž bychom o tom my museli vědět. Také na definici, že pravdivé je to, na čem se shodneme, nepanoval jednotný názor. Podle studentů může mít každý svoji pravdu. Lenka se ptala, zda je lež opakem pravdy. Zkusili jsme proto vytvořit opačné definice k zapsaným definicím pravdy, abychom si definovali lež – jako protiklad pravdy.
Lež je to, co nepoznáváme? Lež je to, co není výsledkem našeho poznání? Lež je to, co odporuje přijatému systému pravd? Lživé je to, co si protiřečí? Lež je to, co nedává smysl tomu, co říkáme? Lež je to, na čem se neshodneme? Lež je neshoda věci a rozumu?
Z těchto protikladů jsme vybrali tři, které se nám zdály být výstižné pro definici lži: Lež je to, co odporuje přijatému systému pravd. Lživé je to, co si protiřečí. Lež je neshoda věci a rozumu.
Následně jsme diskutovali o tom, zda je lepší říkat pravdu nebo lhát. Snažili jsme se definovat situace, v nichž je přípustná lež: např. lež milosrdná (neříkat krutou pravdu například umírajícímu dítěti), lež, která zachrání nás nebo někoho jiného (např. při výsleších fašistů za války). Dále jsme hledali přísloví a ustálená rčení, v nichž se pravda a lež objevují: „Lež má krátké nohy“, „Pravda a láska musí zvítězit nad lží a nenávistí“, „S poctivostí nejdále dojdeš“. Diskuse pak plynula o tom, zda má skutečně lež krátké nohy a zda vždy dojde k odhalení lži nebo nějakého podvodu – např. současný společenský problém s korupcí. Bavili jsme se o tom, zda je pravda dobrá pro to, abychom rozeznali dobro od zla. Shodli jsme se na tom, že bez pravdy by nemohla společnost fungovat. Když s někým mluvím, předpokládám, že informace, které mi sděluje, jsou pravdivé. Kdybych už předem předjímal že mi lže, nebyl by náš rozhovor k ničemu. Mluvili jsme také o lživých nebo zkreslených informacích v současných médiích. Položila jsem otázku, zda je škodlivá lež nebo pravda. Nejprve studenti jednoznačně řekli, že lež je škodlivá, ale pravda prospěšná. Pak jsme ale během diskuse přišli na to, že mohou škodit obě, záleží na okolnostech. Lež může být například i z nevědomosti nebo omylu. Na závěr jsme diskutovali o tom, jak formulovat odpověď na nastolenou otázku. Lenka na tabuli zapsala: Záleží na okolnostech, pravda i lež mohou škodit i pomáhat. Zeptala jsem se Lenky a ostatních, jak se jí i jim vedení hodiny líbilo. Studenti byli spokojení, Lenka také, říkala, že si uvědomila, jak je náročné vést diskusi a udržet myšlenkovou linii, abychom neodbíhali od hlavního tématu. Na konci jsem seznámila studenty s datem našeho příštího setkání ve středu 19. 3. a pověřila jsem je opět, ať se domluví a jeden z nich přinese na hodinu svojí oblíbenou četbu, s níž budeme pracovat obdobným způsobem jako dnes.

Reflexe: Setkání bylo oboustranně úspěšné. Já jsem se seznámila s knihou, o kterou je dnes mezi studenty zájem (všichni ji znali), diskutovali jsme tedy nad textem, který je jim blízký. Myslím, že jsem si v praxi ověřila, že filosofický rozbor je možné provádět i s jinými texty – samozřejmě ne všechny jsou vhodné (pokud by někdo přinesl například nějakou technickou literaturu). Těším se na příští hodinu a na další studentskou četbu. Také Lenka byla úspěšná jako facilitátor, místy jsem pouze musela zasahovat a usměrňovat diskusi, pokud hovořilo více studentů najednou.
Návrat nahoru
Zobrazit informace o autorovi/autorce Odeslat soukromou zprávu Zaměstnavatel / Škola Souhlasím se zveřejněním těchto údajů na stránce Kontakty
Martina Sudová



Založen(a): 20.11.2013
Příspěvky: 20
Město: Týn nad Vltavou

PříspěvekZaslal(a): 20. 03. 2014 13:57:43    Předmět: 12. setkání Citovat

12. Setkání 19. 3. 2014

17 studentů gymnázia, septima (včetně stálé skupinky 5 studentů P4C)

Cíl setkání: Filosofický rozbor textu, téma sexismus

Plánovaná časová dotace: 75 minut

10 minut – Představení P4C a metod, s nimiž pracuje
20 minut – Četba textu
35 minut - Diskuse
5 minut – Závěr, plán na příští setkání

Skutečná časová dotace: 80 minut

Průběh setkání:

Protože došlo ke spojení společenských výchov, měla jsem na kurzu celou třídu - 17 studentů. Musela jsem tedy změnit plánované téma našeho setkání, především proto, že vedení hodiny pro tolik studentů by bylo pro jednoho zvoleného studenta ze skupinky příliš náročné, odložili jsme ho tedy na příští setkání. Zvolila jsem četbu další části knihy Elisabeth Badinterové XY O mužské identitě. Toto téma mi připadalo vhodné jednak proto, že jsme ho již částečně řešili v užším kruhu, jednak proto, že nyní převažoval počet hochů ve třídě nad dívkami (12 ku 5).
Z textu nám vyplynuly 4 otázky, které jsme si napsali na tabuli:
1/ Je opravdu snem každého muže stát se alfasamcem? - Lenka
2/ Může žena chápat svět mužů (př. psát o něm knihu)? - Martina
3/ Chce k sobě žena vždy jen alfasamce nebo stojí i o „chabou náhražku“ muže? - Bára
4/ Řešit toto téma mi přijde zvláštní. - Ondřej

Nejprve jsme se zabývali Ondřejovou otázkou, či spíše konstatováním č. 4 – vysvětlení toho, jak otázku myslel. Dospěli jsme k tomu, že mu přijde zvláštní zabývat se tím, jaké atributy by měl mít muž (v textu knihy byly jako vzory uváděni např. Rambo nebo Terminátor), že je to ryze individuální. Rozebírali jsme pak jaké jsou dnešní vzory mužů ve společnosti a jejich rozdíly oproti minulým létům (např. Clint Eastwood, hlavní hrdina kovbojek, který nemá svaly a je šlachovitý) a odkdy si žáci myslí, že je vzorem muže „hora svalů“. Zda jim tento vzor připadá odpovídající, případně zda se věnují sportu nebo posilování.
Při následném hlasování získala nejvíce hlasů otázka č. 3. Nejprve nám Bára vysvětlila, co míní „chabou náhražkou“ muže – muž který je doma „pod pantoflem“. Pak jsme diskutovali o tom, kdo má v dnešní společnosti, potažmo rodině, převahu – kdo je silnějším pohlavím. Co je to sexismus – že se dnes chápe spíše pejorativně a co je a není sexistické. Pak jsem opět hledali, jaká povolání jsou vhodná výhradně pro muže nebo výhradně pro ženy a která povolání připadají opačnému pohlaví nedůstojná.
Jako povolání nevhodná pro ženy jsme se shodli na horníkovi, dřevorubci a profesionálním rybáři. Povolání nevhodná (nedůstojná) pro muže: aquabella, břišní tanečnice, prostitutka. Od tohoto jsme se dostali až k tématu nevěstinců – z jakého důvodu vznikaly a vznikají, proč historicky nebyly nevěstince i pro opačné pohlaví (pro ženy), zda je to dáno geneticky ve větší míře u mužů (pohlavní pud). Také jsme diskutovali o tom, za je pro ženy toto „povolání“ ponižující.
Vrátili jsme se zpět k otázce a rozebírali, jaké znaky má alfasamec a jaké „podpantofláč“. Bylo zajímavé sledovat vývoj diskuse chlapci proti dívkám. Řešili jsme, jaké vlastnosti by měl mít „muž snů“ a „žena snů“ a také ideální vzhled a zda to, jak člověk působí při prvním dojmu (haló efekt) je důležité. Vedli jsme diskusi také o tom, že nám někdo může připadat na první pohled nezajímavý, ale následně si nás získá například svými postoji a názory. Na otázku, kterou povahovou vlastnost považují u opačného pohlaví za nejhorší se chlapci shodli na tom, že u dívek jim vadí „zlatokopky“ a když jsou vulgární. Dívkám připadalo nejhorší když je muž „křivák“ – neplní, co slíbil, nedodržuje dané slovo a nevěra. S nevěrou pak souhlasili jako s velkým problémem i chlapci.
Na položenou otázku jsme pak společně napsali odpověď: Žena chce sebevědomě vyhlížejícího muže, který je sám sebou a ví, co chce, ale umí také projevit své city.
Hovořili jsme pak o citech, zda je dávají najevo více dívky, nebo chlapci. Za které city se stydí a které skrývají, třeba na veřejnosti (např. muž, který na veřejnosti pláče).
Na závěr jsme ještě krátce diskutovali na téma povinná vojenská služba – rozebírali jsme, že by podle dřívějších pravidel měli chlapci v příštím roce odejít na povinnou dvouletou vojenskou službu a jaké k tomu mají postoje.
Nakonec jsem seznámila studenty s datem našeho příštího setkání ve středu 26. 3. a s plánem tohoto setkání – pověřila jsem studenty ať si opět zvolí jednoho, který přinese na hodinu svoji oblíbenou četbu. Vybereme část a pokusíme se ji opět filosoficky rozebrat a prodiskutovat s tím, že hodinu povede ten, komu kniha patří.

Reflexe: Toto setkání bylo velmi atypické. Hned na začátku, kdy studenti přicházeli do třídy a nevšimli si, že jsem zde přítomna, jeden z nich vykřikoval „Ale já se s ní nechci bavit“. Odpověděla jsem mu, že to je ale podstatou hodiny – společně jsme se tomu trapasu zasmáli a musím říci, že právě tento student byl během hodiny jedním z nejaktivnějších a na konci se mi osobně omluvil. Velkým přínosem bylo množství chlapců ve třídě a uvolněná atmosféra a místy i velká legrace. Společně jsme si setkání užili a bylo patrné, že studenti mají o diskusi zájem. V příští hodině již budu mít opět jen svoji stálou skupinku, ale jsem přesvědčena o tom, že kdyby byla k dispozici opět celá třída, nikdo by P4C neodmítal.
Návrat nahoru
Zobrazit informace o autorovi/autorce Odeslat soukromou zprávu Zaměstnavatel / Škola Souhlasím se zveřejněním těchto údajů na stránce Kontakty
Martina Sudová



Založen(a): 20.11.2013
Příspěvky: 20
Město: Týn nad Vltavou

PříspěvekZaslal(a): 08. 04. 2014 08:07:23    Předmět: 13. setkání Citovat

13. Setkání 26. 3. 2014

5 studentů gymnázia, septima (Dustýna, Michal, Lenka, Kristýna, Markéta)

Cíl setkání: Filosofický rozbor textu, téma neznámé, podle knihy, kterou studenti donesou

Plánovaná časová dotace: 40 minut

5 minut – Seznámení s plánem práce
15 minut – Četba textu
15 minut - Diskuse
5 minut – Závěr, plán na příští setkání

Skutečná časová dotace: 40 minut

Průběh setkání:

Vzhledem ke změně rozvrhu jsme museli přizpůsobit časovou dotaci našich setkání – vždy jen jednu vyučovací hodinu namísto dvou spojených. Předpokládala jsem tedy, že v diskusi vždy stačíme pouze část a v následujícím setkání budeme navazovat na rozpracované téma.
Pro tuto hodinu si přinesla knihu Kristýna.

Četli jsme kapitolu 4 z knihy Johna Connolyho Až na popel. Kniha pojednává o tom, jak se člověk musí vyrovnávat se lží, nepřátelstvím veřejnosti a s vlastními hříchy (hlavní hrdina v mládí zapřičiní vraždu a po odpykání trestu se snaží zapojit zpět do normálního života).
V kapitole 4 je popisováno chování hlavního hrdiny, který žádá polici o pomoc, protože ho někdo neznámý vydírá kvůli jeho kriminální minulosti. Je zde popisován jako nesmělý člověk, v jehož chování byla cítit vina a omluva.
Po přečetní textu napsala Kristýna na tabuli 4 otázky:

Má člověk právo na odpuštění?
Co nejhoršího může člověk v životě spáchat?
Můžeme smýt svoji vinu?
Máme právo odsuzovat druhé?

Při hlasování získala nejvíce hlasů otázka Máme právo odsuzovat druhé?
Nejdřív jsme hovořili o tom, co znamená odsuzovat – trestat, vyřadit člověka z normální společnosti, chovat se k němu jiným způsobem než k ostatním. Bavili jsme se o tom, kdo určuje, co je dobré a co je špatné – společnost, zákony a o tom, zda jim připadají veškerá pravidla v naší společnosti „fér“nebo zda je naopak něco z jejich pohledu nespravedlivé. Několik názorů se shodovalo v tom, že není spravedlivé, když si majetní dokáží zaplatiti nejlepší právníky a tím pádem vyhrávají soudní spory a jsou v podstatě nepostižitelní. Také jsme zmínili imunitu politiků.
Pomáhala jsem Kristýně vést diskusi. Kristýna se ptala, zda se někdy někdo ze skupiny setkal s někým, kdo byl odsouzen nebo jestli znají někoho, kdo si odpykal nějaký trest. Přímou zkušenost neměl nikdo, jeden znal ve svém sousedství muže, který si odpykal trest obecně prospěšných prací. Diskutovali jsme o tom, jak k takovému člověku přistupovat. Můžeme na něho hledět „skrz prsty“, nebo si zaslouží stejnou úctu, jako ostatní. Zkoušeli jsme si představit, jak bychom se chovali například ke svému kamarádovi, kdyby spáchal nějaký trestný čin.
V tomto místě jsme museli diskusi kvůli času přerušit.

Na závěr jsem seznámila studenty s datem našeho příštího setkání ve středu 2. 4. a s plánem tohoto setkání – pokračování a pokud možno dokončení diskuse na toto téma.

Reflexe: Setkání hodnotím jako úspěšné. Přijde mi důležité, že si studenti dokáží ze svých knih vybrat takové pasáže, které lze ve filozofické diskusi rozebírat, že už rozliší, co je pro diskusi vhodné. Budeme pokračovat v příští hodině.
Návrat nahoru
Zobrazit informace o autorovi/autorce Odeslat soukromou zprávu Zaměstnavatel / Škola Souhlasím se zveřejněním těchto údajů na stránce Kontakty
Martina Sudová



Založen(a): 20.11.2013
Příspěvky: 20
Město: Týn nad Vltavou

PříspěvekZaslal(a): 08. 04. 2014 08:09:11    Předmět: 14. setkání Citovat

14. Setkání 2. 4. 2014

5 studentů gymnázia, septima (Dustýna, Michal, Lenka, Kristýna, Markéta)

Cíl setkání: Filosofický rozbor textu, téma z minulé hodiny „Máme právo odsuzovat druhé“?

Plánovaná časová dotace: 40 minut

5 minut – Seznámení s plánem práce
30 minut - Diskuse
5 minut – Závěr, plán na příští setkání

Skutečná časová dotace: 40 minut

Průběh setkání:

Na začátek jsme si připomněli téma z minulého setkání, otázky, které jsme měli na tabuli a kam jsme v diskusi dospěli. Pokračovali jsme hovorem o tom, jaké máme tendence chovat se k člověku, který spáchal zlý skutek nebo byl odsouzen za nějaký kriminální čin.
Diskusi opět vedla Kristýna.
Diskutovali jsme o pocitech, které v nás takový člověk vyvolává:
nevím, jak se k němu chovat
ostýchám se
mám strach
mám zlost
vyhýbám se mu
Na tomto základě jsme se vrátili k původní otázce, zda máme právo někoho soudit. Hovořili jsme o tom, že musí existovat pravidla, které je třeba dodržovat, aby mohla společnost fungovat. Krátce jsme zmínili také Všeobecnou deklaraci lidských práv (vytiskla jsem si s sebou), zejména body Před zákonem jsme si všichni rovni a Naše lidská práva chrání zákon. Zamýšleli jsme se také nad tím, zda může člověk vynést trest smrti nad druhým člověkem. Nejprve radikální názory – ano, pokud spáchá těžký zločin (např. několikanásobná vražda). Postupně jsme v diskusi přicházeli na to, že každý člověk se někdy v životě něčím provinil a nemá právo brát druhému člověku to, co je pro něho nejcennější – život. Trest ano – smrt ne. (Vzhledem k tomu, že studuji předmět vězeňství, informovala jsem studenty o tom, proč jsou v Evropě zakázány tresty smrti – z důvodu možných justičních omylů; je to neúčinné – státy kde je trest zaveden nemají nižší kriminalitu; 5. přikázání Nezabiješ).
Pak jsme diskutovali o tom, jak mi sami přistupujeme k někomu, kdo se provinil a jak řešíme, pokud se sami proviníme (např. někomu zalžeme). Jak můžeme vinu napravit –
Stydím se
zpytuji svědomí
omluvím se tomu, komu jsem ublížil
vezmu si ponaučení pro příště
Nakonec jsme ještě krátce probírali, zda může existovat člověk, který je zcela bez viny. Zmínili jsme např. tibetské mnichy nebo u nás členy nějakých církevních řádů a kongregací, kteří se snaží žít v životě bez hříchu. V běžném životě je ale velmi těžké nedopustit se žádného prohřešku. Důležité je, aby měl člověk jistý morální kodex a neubližoval druhým.


Zcela na závěr jsem seznámila studenty s datem našeho příštího setkání ve středu 9. 4. a s plánem tohoto setkání.

Reflexe: Setkání bylo úspěšné. Podařilo se nám dokončit téma z minulé hodiny.


Naposledy upravil Martina Sudová dne 10. 04. 2014 08:57:14, celkově upraveno 1 krát.
Návrat nahoru
Zobrazit informace o autorovi/autorce Odeslat soukromou zprávu Zaměstnavatel / Škola Souhlasím se zveřejněním těchto údajů na stránce Kontakty
Martina Sudová



Založen(a): 20.11.2013
Příspěvky: 20
Město: Týn nad Vltavou

PříspěvekZaslal(a): 10. 04. 2014 08:56:12    Předmět: 15. setkání Citovat

15. Setkání 9. 4. 2014

5 studentů gymnázia, septima (Dustýna, Michal, Lenka, Kristýna, Markéta)

Cíl setkání: Filosofický rozbor textu

Plánovaná časová dotace: 40 minut

5 minut – Seznámení s plánem práce
30 minut - Diskuse
5 minut – Závěr, plán na příští setkání

Skutečná časová dotace: 40 minut

Průběh setkání:
Lenka přinesla zajímavou knihu Aliny Bronske Za zrcadlem. Předala jsem vedení diskuse Lence. Na začátku setkání nás v krátkosti seznámila s obsahem knihy: Hlavní hrdinkou je patnáctiletá Julie, jejíž matka znenadání zmizí od rodiny – manžela a tří dětí. Julie postupně zjišťuje, že její matka je jiná než ostatní, že patří mezi společenstvo víl a má nadpřirozené schopnosti. Toho se společnost obává, společenstvo víl pronásleduje a znepříjemňuje jim i rodinným příslušníkům život.
Přečetli jsme ukázku z knihy a zapsali na tabuli otázky:

1/ Je třeba mít strach, když jsem jiný než ostatní?
2/ Jak zapadnout do nějaké skupiny nebo společenství?
3/ Je lepší snažit se být neviditelný, nebo na sebe upozorňovat?

Nejvíc hlasů získala otázka č. 3. Napsali jsme na tabuli:

Viditelný X Neviditelný a zapisovali klady a zápory obou přístupů.

Viditelný:
- má více přátel (+) - je více zranitelný kvůli své výraznosti (-)
- lidé si ho pamatují (+ i –) - může mít více nepřátel (-)
- má více příležitostí (+) - má méně soukromí (-)
- víc si věří, má vyšší sebevědomí (+) - zažije více trapných situací (–)

Neviditelný:
- nebude způsobovat tolik konfliktů (+)
- méně trapných situací (+)
- zachování soukromí (+)
- zdání větší pokory (+)
- uteče mu spousta zajímavých věcí (-)
- „neviditelnost“ mu způsobí problémy např. ve škole – není aktivní (-)

Hledali jsme důvody, proč se jedinec snaží být viditelný nebo neviditelný:
1/ bojí se názoru a kritiky ostatních (N)
2/ nedůvěřuje si (N)
3/ je sebevědomý (V)
4/ je společenský (V)
5/ má sklony k exhibici (V)
6/ je vůdčí osobnost (V)
7/ je rebel (V)
8/ má nějakou výjimečnou vlastnost nebo charakteristiku (V)


Z důvodu časové dotace jsme v tomto místě přerušili diskusi, bude dokončena na příštím setkání.

Nakonec jsem seznámila studenty s datem našeho příštího setkání ve středu 16. 4. a s plánem tohoto setkání – dokončení diskuse z dneška.

Reflexe: Setkání hodnotím jako úspěšné. Lenka byla velmi schopný mediátor, téma bylo pro studenty zajímavé.
Návrat nahoru
Zobrazit informace o autorovi/autorce Odeslat soukromou zprávu Zaměstnavatel / Škola Souhlasím se zveřejněním těchto údajů na stránce Kontakty
Martina Sudová



Založen(a): 20.11.2013
Příspěvky: 20
Město: Týn nad Vltavou

PříspěvekZaslal(a): 17. 04. 2014 14:45:34    Předmět: 16. setkání Citovat

16. Setkání 16. 4. 2014

5 studentů gymnázia, septima (Dustýna, Michal, Lenka, Kristýna, Markéta)

Cíl setkání: Filosofický rozbor textu – dokončení tématu z minulé hodiny

Plánovaná časová dotace: 40 minut

5 minut – Seznámení se závěry z minulého setkání
30 minut - Diskuse
5 minut – Závěr, plán na příští setkání

Skutečná časová dotace: 40 minut

Průběh setkání:

V této hodině vedla diskusi opět Lenka. Na začátku jsem krátce zopakovala, k čemu jsme v minulé diskusi došli a navázali jsme na toto téma.

Specifikovali jsme si, že v obou případech (být viditelný či neviditelný) může jít o tři různé způsoby a přístupy jedince:
a) Záměrně (viditelný, neviditelný)
b) Nechtěně -„-
c) Přirozeně, svou podstatou

Diskutovali jsme o tom, zda lze měnit „přirozenost“ člověka a zda když chce člověk zapadnout mezi ostatní, má se podřizovat určitým normám společnosti nebo být přirozený. Diskutovali jsme i o opačných pólech (např. anarchisté).

Zapsali jsme na tabuli co může udělat člověka jiného, výjimečného, „viditelného“ (aspekty odlišnosti):
vzhled, chování, rodinné poměry, majetek, inteligence, schopnosti.

Na závěr jsme si zapsali konečný výstup: Nelze rozhodnout, je-li lepší snažit se být „viditelný“, nebo „neviditelný“.
Závisí to na:
1/ cíli kterého tím chceme dosáhnout
2/ situaci
3/ normách společnosti
4/ naší přirozené podstatě (charakteru).

Reflexe: Setkání bylo opět úspěšné. Podařilo se nám dokončit téma z minulé hodiny.
Návrat nahoru
Zobrazit informace o autorovi/autorce Odeslat soukromou zprávu Zaměstnavatel / Škola Souhlasím se zveřejněním těchto údajů na stránce Kontakty
Martina Sudová



Založen(a): 20.11.2013
Příspěvky: 20
Město: Týn nad Vltavou

PříspěvekZaslal(a): 06. 05. 2014 08:07:16    Předmět: 17. setkání Citovat

17. Setkání 23. 4. 2014

5 studentů gymnázia, septima (Dustýna, Michal, Lenka, Kristýna, Markéta)

Cíl setkání: Poznej mě, poznej sebe – hra Zelená karta. Cíl: cvičení paměti, bližší poznání sebe a ostatních.

Plánovaná časová dotace: 40 minut

5 minut – Seznámení se závěry z minulého setkání
5 minut – Seznámení s pravidly, příprava hry
25 minut - Hra
5 minut – Závěr, plán na příští setkání

Skutečná časová dotace: 45 minut

Průběh setkání:
Na začátku jsme si připomněli krátce závěry z minulé hodiny – být osobností nebo splynout s davem? V dnešním setkání se přesvědčíme o tom, jaký kdo z nás je (jak se vidí on sám a jak jej vidí ostatní). Povídali jsme si o filmu Zelená karty s G. Depardierem (všichni znali) –G. Depardier se snaží získat pracovní povolení v USA a uzavře za tím účelem fingované manželství. Pracovníci imigračního úřadu prověřují, zda dotyčný opravdu žije v manželství a zná detaily ze života svého partnera (zájmy, oblíbené věci, barvy, jídla, zvyky). Pokud neprokáže znalost, je manželství neplatné a nezíská pracovní povolení.

Rozdělili jsme se na 3 dvojice. 1. přestavovala zkušební komisi (já a Lenka), další 2 měly za úkol najít si klidné místo a během 10 minut získat co nejvíce informací o sobě navzájem. Otázky, na které se jich imigrační úředníci budou ptát, předem neznali, pouze jsme jim oznámili, že otázek bude celkem 10 a za každou úspěšnou odpověď získají 1 bod. Pokud se jim podaří splnit na 80 %, bude manželství uznáno. Zároveň uvidíme, která manželská dvojice bude úspěšnější.

Mezitím jsme si vypracovali písemný dotazník:
1. otázka: Kolik má váš partner sourozenců?
2. otázka: Datum narození vašeho partnera
3. otázka: Uveďte křestní jména rodičů svého partnera
4. otázka: Má váš partner nějaké zvíře – domácího mazlíčka?
5. otázka: Jaká je nejoblíbenější barva vašeho partnera?
6. otázka: Jaké je nejoblíbenější jídlo vašeho partnera?
7. otázka: Jaká je nejvýraznější povahová vlastnost vašeho partnera?
8. otázka: Co váš partner nejvíc nesnáší?
9. otázka: Bojí se váš partner pavouků?
10. otázka: Jakou rukou si váš partner čistí zuby?


Po 10 minutách jsme předvolali obě dvojice (Michal a Kristýna) a (Dustýna a Markéta), rozesadili je, aby nemohli opisovat, a každému rozdali dotazník.
Po uplynutí doby jsme dvojice opět sesadili před imigrační komisi a nahlas jsme si četli vzájemné odpovědi.
Užili jsme si přitom hodně legrace, zvláště v otázkách, kde se odpovědi neshodovaly a partneři se snažili imigrační komisi přesvědčit, že jsou odpovědi vlastně v pořádku (Včera jsi si ale čistil zuby levou rukou… No, pravá mě bolela, jak mě kousnul ten tvůj pes, miláčku…)
První dvojice získala 7 bodů, druhá 6. Před imigrační komisí tedy neobstály, ale dozvěděli jsme se o sobě navzájem spoustu zajímavého.

Na závěr jsme si shrnuli a krátce rozebrali, zda je důležité znát zvyky a chování svých blízkých a proč (Abychom si vzájemně neubližovali. Abychom vycházeli jeden druhému vstříc. Abychom si vzájemně „nešlápli na kuří oko“…). Pak jsem je seznámila s plánem na příští setkání: Zkusíme těžší téma - filosofický rozbor těžšího textu.

Reflexe: Setkání hodnotím jako úspěšné. Podařila se nám blízká kolektivní spolupráce ve skupině a zapojení všech účastníků. Dozvěděli jsme se o sobě navzájem zajímavé informace.
Návrat nahoru
Zobrazit informace o autorovi/autorce Odeslat soukromou zprávu Zaměstnavatel / Škola Souhlasím se zveřejněním těchto údajů na stránce Kontakty
Martina Sudová



Založen(a): 20.11.2013
Příspěvky: 20
Město: Týn nad Vltavou

PříspěvekZaslal(a): 06. 05. 2014 08:09:12    Předmět: 18. setkání Citovat

18. Setkání 30. 4. 2014

5 studentů gymnázia, septima (Dustýna, Michal, Lenka, Kristýna, Markéta)

Cíl setkání: Filosofický rozbor textu, seznámení s významnou regionální osobností – život Jana Amose Komenského (jeho 3. manželka Jana Gajusová pocházela z Týna nad Vltavou)

Plánovaná časová dotace: 40 minut

5 minut – Seznámení s plánem tohoto setkání
5 minut – Diskuse nad životem Jana Amose Komenského
25 minut – Četba a filosofický rozbor textu
5 minut – Závěr, plán na příští setkání

Skutečná časová dotace: 40 minut

Průběh setkání:
Na začátku setkání jsme diskutovali o významných osobnostech města (snažila jsem se otázkami zjistit, zda studenti znají vztah Jana Amose Komenského k Týnu nad Vltavou). Pak jsme diskutovali o tom, co o Janu Amosovi víme, jaká známe jeho díla a přečetli jsme si jeho krátký životopis. Pak jsem rozdala text z Komenského Truchlivého (krátký, cca 20 vět), každý přečetl jednu větu.

Následně jsme si na tabuli napsali některé výrazy z textu, snažili se k nim najít současné ekvivalenty a vysvětlit, v jakém významu je Komenský myslel a co jimi chtěl říci:

Nepravosti – přestupky proti zákonům, zločiny, hříchy
Zpurní synové – neposlušní, vzpurní, zpupní
Nádhernost – bohatství stavěné na odiv, pýcha nad získaným majetkem, chamtivost
Nesvornost – rozpory v životních, politických a náboženských názorech
Nečistota – ne nečistota ve významu špína, ale nečisté chování a jednání

Nejdéle jsme se zastavili u výrazu ošemetnost, kde jsme dlouho hledali vysvětlení a synonymum. V tezauru jsme našli ke slovu ošemetný synonymum choulostivý, to nám ale připadalo nevýstižné. Nakonec jsme se shodli, že by se mohlo jednat o nepoctivost, nepoctivé jednání, nepevnost v názorech, rozpačitost či rozkolísanost.

Pak jsme diskutovali nad tím, které z Komenského výroků jsou platné ještě dnes a zda se svět od doby, kdy Jan Amos Komenský žil, změnil a jak (k lepšímu, nebo horšímu).
Většina názorů byla pro to, že jeho výroky jsou všechny platné ještě v dnešní době a že se svět za 400 let příliš nezměnil. Samotné nás překvapilo, že problémy, které měli lidé v Komenského době, mají stále svoji platnost, že se lidé příliš nemění. Spíše se přikláněli k tomu, že v dnešní době tržní ekonomiky se tyto problémy ještě více vyhrocují a vztahy mezi lidmi se vyostřují.

Více jsme kvůli časové dotaci nestihli, dokončíme téma v příští hodině.



Na závěr jsme si domluvili plán příštího setkání: Dokončení tématu.

Reflexe: Setkání bylo úspěšné. Zejména z hlediska seznámení se s životem a názory Jana Amose Komenského. Podařilo se zapojit všechny ve skupině.
Návrat nahoru
Zobrazit informace o autorovi/autorce Odeslat soukromou zprávu Zaměstnavatel / Škola Souhlasím se zveřejněním těchto údajů na stránce Kontakty
Martina Sudová



Založen(a): 20.11.2013
Příspěvky: 20
Město: Týn nad Vltavou

PříspěvekZaslal(a): 12. 05. 2014 11:46:52    Předmět: 19. setkání Citovat

19. Setkání 7. 5. 2014

6 studentů gymnázia, septima (Dustýna, Michal, Lenka, Kristýna, Markéta, Štěpánka)

Cíl setkání: Dokončení z minulé hodiny - Filosofický rozbor textu, seznámení s významnou regionální osobností – život Jana Amose Komenského (jeho 3. manželka Jana Gajusová pocházela z Týna nad Vltavou)

Plánovaná časová dotace: 40 minut

5 minut – Reflexe minulého setkání, návaznost
30 minut – Dokončení z minulého setkání - filosofický rozbor textu
5 minut – Závěr, plán na příští setkání

Skutečná časová dotace: 40 minut

Průběh setkání:
Na začátku setkání jsme si připomněli závěry, ke kterým jsme došli při minulém setkání.
Pak jsme na tabuli přepsali původní dvě věty z Truchlivého: „Zdaž jste všickni zespolka národ hříšný, lid obtížený nepravostmi, synové zpurní? Nýbrž projděte pohany, najdou-li se kde podobné bezbožnosti jako v mém křesťanstvu, pýcha, nádhernost, lakomství, ukrutnost, ožralství, nečistota, ošemetnost etc.“ Pak jsme se pokusili přepsat tento text do současného jazyka. Nejprve jsme si vypsali jednotlivé výrazy a vysvětli jejich význam:
Hříšný – nevěřící nebo člověk který se nebojí Boha
Hřích – skutek proti pravidlům (porušení desatera)
Lid obtížený nepravostmi – ve společnosti je množství špatných vlastností
Zpurní – neposlušní (Boha)
Světská bujnost – užívání si zábavy
zdivočení
Neřád – dnes špatný člověk, zde ve významu opak řádu, tedy neřád, nepořádek, rebelství, anarchie
Nádhernost – upřednostňování přepychu, pokušení, naparování, vychloubání
Ošemetnost – nejistota, něco, čemu se nedá věřit, zrádnost
Ukrutnost – zloba, krutost, bezcitnost

S použitím těchto synonym jsme pak společně text přepsali do dnešní mluvy: „Copak nejste všichni hříšný národ, lidé se špatnými vlastnostmi, synové neposlušní? Porovnejte se s jinými, najdou se mezi nimi podobné bezbožnosti jako u nás, pýcha, upřednostňování přepychu, lakomství, bezcitnost, alkoholismus, nečisté úmysly, nedůvěryhodnost atd.“

Na závěr jsme hovořili o tom, zda je vhodné takto zevšeobecňovat. Shodli jsme se, že ne. Ne všichni lidé ve společnosti jsou hodni kritiky a zcela jistě tomu tak nebylo ani v Komenského době.


Nakonec jsem studenty seznámila s plánem na příští setkání – máme poslední. Zahrajeme si naposledy Černé historky a pak mi každý z nich písemně sepíše reflexi celého našeho kursu – co se jim líbilo, nebo nelíbilo, zda jim připadá předmět Filosofie pro děti v teorii a praxi zajímavý, proč atd.

Reflexe: Setkání hodnotím jako úspěšné. Podařilo se nám dokončit a podrobně rozebrat téma z minulé hodiny. Téma bylo poměrně složité, ale studenti je zvládli bez potíží. Pozitivní bylo, že se na školu opět vrátila Štěpánka, která je pro diskusi velmi platným členem kolektivu.
Návrat nahoru
Zobrazit informace o autorovi/autorce Odeslat soukromou zprávu Zaměstnavatel / Škola Souhlasím se zveřejněním těchto údajů na stránce Kontakty
Martina Sudová



Založen(a): 20.11.2013
Příspěvky: 20
Město: Týn nad Vltavou

PříspěvekZaslal(a): 15. 05. 2014 07:34:55    Předmět: 20. setkání - závěrečné Citovat

20. Setkání 14. 5. 2014

4 studenti gymnázia, septima (Dustýna, Michal, Kristýna, Markéta)

Cíl setkání: Nácvik logického uvažování a komunikace, hra Černé historky, reflexe celého kurzu

Plánovaná časová dotace: 40 minut

5 minut – Reflexe minulého setkání
25 minut – Černé historky
10 minut – Závěr, rozloučení, poděkování za spolupráci
Skutečná časová dotace: 40 minut

Průběh setkání:
Na začátku setkání jsme si shrnuli poznatky z minulé hodiny.
Poté jsme stihli zahrát dvě kola Černých historek, přičemž každý ze studentů byl dvakrát vypravěčem.
V posledních 10 minutách jsem studenty požádala, aby mi napsali reflexi celého kursu, své názory, zda jim předmět připadá zajímavý, co by je ještě případě zajímalo dalšího. Škoda, že tentokrát chyběli 2 studenti, mám tedy reflexi pouze od 4.

1/ Zajímavě strávené hodiny, které nás donutily zamyslet se nad věcmi, o kterých by nás normálně nenapadlo přemýšlet – žebříček priorit, lidské štěstí apod. Líbilo se mi to, bylo to přínosné. Byla to příjemná změna oproti normálně stráveným hodinám ve škole. Měli jsme možnost všichni projevit svůj názor.

2/ Nejzábavnější byly hry. Většina filozofických úvah byla zajímavá a užitečná, neboť se s tím setkáváme v běžném životě a aspoň jsme měli možnost se nad tím zamyslet. Párkrát se mi stalo, že mi téma nebylo moc blízké a tak jsem neměla co říct, ale bylo dobré zjistit, jaký pohled mají ostatní lidé na danou věc.

3/ Zajímavé hodiny, které bychom jinak strávili nudnými pracovními listy ze ZSV. Zvláště jedna z prvních hodin, kdy jsme se museli zamyslet nad našimi životními prioritami a upravit jejich pořadí v případě nějaké společenské či přírodní krize.

4/ Bylo to zajímavé a poučné. Líbilo se mi to. Je to dobré i v tom, že to přispívá k sebepoznání a pro sblížení se s ostatními. Myslím, že to má smysl. Především se mi líbila hra, kde jsme měli posadit různé lidi ve vlaku. V některých případech jsem neměla co říct, ale jen z toho důvodu, že ostatní už to řekli za mě.


Na úplný závěr jsem studentům poděkovala za, z mého hlediska, mimořádně přínosnou spolupráci.


Reflexe: Poslední setkání bylo pro mě důležité především z hlediska reflexe, zda se podařilo dosáhnout toho, co jsem si na počátku vytýčila – vzbudit v kolektivu atmosféru důvěry a přátelství, pomoci studentům, aby se mohli svobodně vyjadřovat a projevit své názory, aby nám fungovala komunikace a abychom dokázali hledat filozofická hlediska často i ve zcela „obyčejných“ věcech. Podle jejich reakcí se domnívám, že se nám společně tyto cíle podařilo splnit. Je mi smutno, že kurz skončil, práce mě opravdu naplňovala. Nemám běžně přístup do světa mladých lidí (pracuji mimo školství) a jejich názory a myšlenky mě překvapovaly a obohacovaly (zvláště jejich hloubka). Mám pocit, že dnešní sedmnáctiletí lidé jsou se svými zkušenosti mnohem dál, než byla naše generace v jejich věku.
Přesvědčila jsem se o tom, že otevřený dialog dnes v edukačních metodách na středních školách chybí, a že jej studenti vítají, protože je pro ně důležité, vyjadřovat své názory. Rozhodně bych doporučovala zařadit tento otevřený způsob vyučování do středoškolského studia – studenti jsou mnohem aktivnější než při klasické metodě výkladu. Potvrdila jsem si, že tento způsob je možný provádět i s mnohem větší skupinou (v případech, kdy jsem měla kompletní třídu žáků), a že dialog opravdu funguje.
Návrat nahoru
Zobrazit informace o autorovi/autorce Odeslat soukromou zprávu Zaměstnavatel / Škola Souhlasím se zveřejněním těchto údajů na stránce Kontakty
Martina Sudová



Založen(a): 20.11.2013
Příspěvky: 20
Město: Týn nad Vltavou

PříspěvekZaslal(a): 15. 05. 2014 07:35:12    Předmět: 20. setkání - závěrečné Citovat

20. Setkání 14. 5. 2014

4 studenti gymnázia, septima (Dustýna, Michal, Kristýna, Markéta)

Cíl setkání: Nácvik logického uvažování a komunikace, hra Černé historky, reflexe celého kurzu

Plánovaná časová dotace: 40 minut

5 minut – Reflexe minulého setkání
25 minut – Černé historky
10 minut – Závěr, rozloučení, poděkování za spolupráci
Skutečná časová dotace: 40 minut

Průběh setkání:
Na začátku setkání jsme si shrnuli poznatky z minulé hodiny.
Poté jsme stihli zahrát dvě kola Černých historek, přičemž každý ze studentů byl dvakrát vypravěčem.
V posledních 10 minutách jsem studenty požádala, aby mi napsali reflexi celého kursu, své názory, zda jim předmět připadá zajímavý, co by je ještě případě zajímalo dalšího. Škoda, že tentokrát chyběli 2 studenti, mám tedy reflexi pouze od 4.

1/ Zajímavě strávené hodiny, které nás donutily zamyslet se nad věcmi, o kterých by nás normálně nenapadlo přemýšlet – žebříček priorit, lidské štěstí apod. Líbilo se mi to, bylo to přínosné. Byla to příjemná změna oproti normálně stráveným hodinám ve škole. Měli jsme možnost všichni projevit svůj názor.

2/ Nejzábavnější byly hry. Většina filozofických úvah byla zajímavá a užitečná, neboť se s tím setkáváme v běžném životě a aspoň jsme měli možnost se nad tím zamyslet. Párkrát se mi stalo, že mi téma nebylo moc blízké a tak jsem neměla co říct, ale bylo dobré zjistit, jaký pohled mají ostatní lidé na danou věc.

3/ Zajímavé hodiny, které bychom jinak strávili nudnými pracovními listy ze ZSV. Zvláště jedna z prvních hodin, kdy jsme se museli zamyslet nad našimi životními prioritami a upravit jejich pořadí v případě nějaké společenské či přírodní krize.

4/ Bylo to zajímavé a poučné. Líbilo se mi to. Je to dobré i v tom, že to přispívá k sebepoznání a pro sblížení se s ostatními. Myslím, že to má smysl. Především se mi líbila hra, kde jsme měli posadit různé lidi ve vlaku. V některých případech jsem neměla co říct, ale jen z toho důvodu, že ostatní už to řekli za mě.


Na úplný závěr jsem studentům poděkovala za, z mého hlediska, mimořádně přínosnou spolupráci.


Reflexe: Poslední setkání bylo pro mě důležité především z hlediska reflexe, zda se podařilo dosáhnout toho, co jsem si na počátku vytýčila – vzbudit v kolektivu atmosféru důvěry a přátelství, pomoci studentům, aby se mohli svobodně vyjadřovat a projevit své názory, aby nám fungovala komunikace a abychom dokázali hledat filozofická hlediska často i ve zcela „obyčejných“ věcech. Podle jejich reakcí se domnívám, že se nám společně tyto cíle podařilo splnit. Je mi smutno, že kurz skončil, práce mě opravdu naplňovala. Nemám běžně přístup do světa mladých lidí (pracuji mimo školství) a jejich názory a myšlenky mě překvapovaly a obohacovaly (zvláště jejich hloubka). Mám pocit, že dnešní sedmnáctiletí lidé jsou se svými zkušenosti mnohem dál, než byla naše generace v jejich věku.
Přesvědčila jsem se o tom, že otevřený dialog dnes v edukačních metodách na středních školách chybí, a že jej studenti vítají, protože je pro ně důležité, vyjadřovat své názory. Rozhodně bych doporučovala zařadit tento otevřený způsob vyučování do středoškolského studia – studenti jsou mnohem aktivnější než při klasické metodě výkladu. Potvrdila jsem si, že tento způsob je možný provádět i s mnohem větší skupinou (v případech, kdy jsem měla kompletní třídu žáků), a že dialog opravdu funguje.
Návrat nahoru
Zobrazit informace o autorovi/autorce Odeslat soukromou zprávu Zaměstnavatel / Škola Souhlasím se zveřejněním těchto údajů na stránce Kontakty
Zobrazit příspěvky z předchozích:   
Přidat nové téma   Zaslat odpověď    Obsah fóra -> Střední školy Časy uváděny v GMT + 1 hodina
Strana 1 z 1

 
Přejdi na:  
Nemůžete odesílat nové téma do tohoto fóra.
Nemůžete odpovídat na témata v tomto fóru.
Nemůžete upravovat své příspěvky v tomto fóru.
Nemůžete mazat své příspěvky v tomto fóru.
Nemůžete hlasovat v tomto fóru.


Powered by phpBB © 2001, 2005 phpBB Group
tvorba webu webových stránek webdesign