[Lenka Macků]

téma: Bůh je s námi a chrání nás
23.2.2011, 1. setkání
L.M. a L.M. (Ludmila Muchová a Lenka Macků)

CÍL SETKÁNÍ:
- seznámit se s dětmi a se zvyky, kteté mají už zavedené v rámci hodin náboženství
- otevřít diskusi nad otázkou Boží ochrany a pomoci v lidském světě; ověřit použitelnost metodických listů, které Ludmila právě tvoří na toto téma
(tento cíl vychází ze skutečné události, kdy jeden chlapeček v úplně jiné škole při přednášce na téma: "jak se bránit před lidmi, kteří by nám mohli ublížit" reagoval větou: "ale paní učitelko, já se bát nemusím, já jsem křesťan, mě Bůh ochrání".)

PLÁNOVANÁ STRUKTURA:
1. seznámení
- představit se dětem, zeptat se jich na jejich zvyky/rituály
- říct dětem, jak hrozně důležité je, to co s nimi děláme, protože společně "vynalézáme" nový způsob práce, který se musí ozkoušet, jestli bude dobře fungovat
- jako jmenovku si vyrobit vlajku + aktivita: každý, při představování položí jednu otázku svému sousedovi - proč? protože v tom, co budeme společně dělat, bude taky hrozně důležitý klást si otázky a vzájemně si v tom pomáhat, vzájemně se poslouchat.

2. čtení příběhu, formulace otázek, začátek diskuse
Máme k dispozici příběh, který Ludmila napsala. Je o chlapečkovi, který ve třídě poslouchá vyprávění policisty o tom, jak nemá nasedat do cizích aut, bavit se s cizími lidmi. Ten chlapeček - Patrik - najednou dostane strach, ale vzpomene si na bezpečí a jistotu Boží ochrany a proto, když se ho paní učitelka zeptá na názor, vyhrkne, že jeho přece pán Bůh ochrání, když se bude modlit.
"Cože, Patrik se nechce bránit a utíkat před cizími zlými lidmi a volat o pomoc? To by přece mohlo špatně dopadnout."
Celý příběh je k dispozici u Ludmily.
K tomu máme plány diskuse na témata:
- Jaké to je, když máme strach?
- Jak je možné, že někteří lidé jsou dobří a někteří jsou zlí?
- Jak je to vlastně s tou Boží ochranou ve světě, kde si lidé ubližují?
Plánujeme, že pokud děti nepoloží otázku samy, začneme tím strachem.

REALIZOVANÁ STRUKTURA:
1. seznámení, výroba vlajek - proběhlo podle plánu
2.čtení příběhu, formulace otázek, začátek diskuse
Děti od čtení příběhu velice rychle přešly k problému - jak to tedy je s tou Boží pomocí? Objevila se v podstatě tři tvrzení, která jsme si napsali na tabuli a příště o nich budeme pokračovat.
1. tvrzení: "Bůh pošle nápad." (Bůh člověku může v nouzi pomoct tím, že mu pošle nějaký nápad, co dělat.)
2. tvrzení: "Bůh nám pomáhá uvnitř." (takže nikdy ani v té nejhorší situaci nezůstaneme sami)
3. tvrzení: "Když se k Bohu nemodlím, Bůh o mně neví a nemůže mi pomoct."
4. protiargument ke 3. tvrzení doložený příkladem: "Jakto, že se ale někdy člověk modlí a Bůh mu nepomůže a jiný se nemodlí a Bůh mu pomůže?"

REFLEXE:
- Děti jsou zvyklé diskutovat, rychle reagují na podnět, reagují i na sebe navzájem, ne ale všechny.
- Bylo hrozně zajímavé pozorovat, že o některých otázkách už děti v náboženství diskutovaly. Ale ne všichni jsou se závěrem, ke kterému už dřív došli, spokojení, a dál si ta témata v sobě nesou jako otázku.

[Tereza Brožová]

Leni, mně k té poslední větě napadla otázka...
Jestliže učíte přímo v hodině náboženství, tak to asi předpokládá, že ty děti budou k náboženství, v tomto případě křesťanství, nějakým způsobem vedeny, je to tak? Tvůj postřeh uvádí, že ne se vším, s čím se děti už dříve setkaly, zcela přijaly za své. Co když na základě filozofické diskuse budou docházet k závěrům které jsou v rozporu s křesťanstvím? Po stránce filozofické to bude třeba úplně skvělé, ale ve vztahu k víře už to tak úžasné nebude. Nenaruší to původní cíle hodiny? Co je pro vás prioritní?
_________________
Terka :)

[Lenka Macků]

Ahoj Terez,
přesně tak, ty děti jsou vychovaný v křesťanský víře.

Ale naším cílem je, aby svou víru kriticky promýšlely a tím jí prohlubovaly. Ne aby ji zrelativizovaly, ale aby byly schopné mluvit i o svých pochybnostech a logicky zdůvodňovat. Ne všechno ve víře jde logicky zdůvodnit, ale něco přece jo.

Co když na základě diskuse dojdou k závěrům, které jsou v rozporu s křesťanstvím? Je to vlastně podobný jako s ostatními tématy ve filosofii. Když budeš s dětmi diskutovat např. na téma rovnost všech lidí, lidská důstojnost a lidská práva, taky budeš doufat, že ve skupině nepřeváží nějaký názor, který je v rozporu s ideály humanity. Když ten extremistický názor na chvíli převáží, budeš do toho šťourat, protože jako člen skupiny s takovým názorem stejně nesouhlasíš.

A ještě, v neposlední řadě, došly jsme k přesvědčení, že filosofii pro děti v hodinách náboženství může dělat jen někdo, kdo tématům víry opravdu rozumí. Ne, že jsou mu ta témata prostě blízká nebo by se chtěl víc dozvědět, musí jim opravdu hodně rozumět. V naší dvojici tuhle kompetenci garantuje Ludmila. (Nejen že je noboženský pedagog, ale taky je tu ta její schopnost klást si otázky až do morku kostí, ale zároveň být pevně rozhodnutá pro víru. )

Teď udělám zápis z druhé hodiny, ve kterém možná uvedu příklad toho, na co se ptáš, jo?

[Lenka Macků]

téma: Bůh je s námi a chrání nás - prosebný význam modlitby
2.3. 2011, 2. setkání
L.M. a L.M. (Ludmila Muchová a Lenka Macků)

CÍL SETKÁNÍ:
- prohloubit pochopení významu Boží pomoci v životě člověka - zabývat se otázkami z minulé hodiny

PLÁNOVANÁ STRUKTURA:
1. dialog nad větami z minulé hodiny
1. tvrzení: "Bůh pošle nápad." (Bůh člověku může v nouzi pomoct tím, že mu pošle nějaký nápad, co dělat.)
2. tvrzení: "Bůh nám pomáhá uvnitř." (takže nikdy ani v té nejhorší situaci nezůstaneme sami)
3. tvrzení: "Když se k Bohu nemodlím, Bůh o mně neví a nemůže mi pomoct."
4. protiargument ke 3. tvrzení doložený příkladem: "Jakto, že se ale někdy člověk modlí a Bůh mu nepomůže a jiný se nemodlí a Bůh mu pomůže?"

Tato tvrzení dětí jsme "přeformulovaly" do 3 otázek, o kterých máme v plánu diskutovat, srovnávat je mezi sebou:
1.Pomáhá Bůh lidem, ale oni neví, že je to jeho pomoc?
2.Nebo Bůh nemůže lidem pomoci, když o něm ti lidé neví?
3.Nebo jim nechce pomoci, protože čeká, až se sami začnou modlit?

2. cvičení "Co máme dělat" v životních situacích
Jde tam o Aničku, která má strach z diktátu, co by měla dělat? Přestože se učila i prosila Boha o pomoc, stejně dostala trojku, co má teď dělat? Ve cvičení je ještě druhý případ Filip, kterého šikanují kluci ve škole - co má dělat? Pak chceme srovnávat, jaký je rozdíl mezi problémem Aničky a problémem Filipa, co mají dělat Anička a Filip, co mají dělat jejich rodiče. Celé cvičení je k dispozici u Lenky.

REALIZOVANÁ STRUKTURA:
1. dialog nad větami z minulé hodiny
Přepsali jsme dětem jejich tvrzení na balící papír a představily jsme naše tři otázky, vysvětlily jsme si, jak jsme k otázkám došly.

Zajímavý moment týkající se procesu hledání: Kdy je nějaký názor správný
Děti nejdřív měly chuť odhlasovat si, která ze třech otázek je ta správná. Ludmila se ale zeptala: "Opravdu je to tak, že bude pravda to, o čem rozhodne většina, že je správně." Děti nakonec přišly se třemi různými hypotézami. Tohle jsou jejich původní myšlenky opatřené naším "dospěláckým" komentářem:
Kdy je nějaký názor správný?
1.Když o něm rozhodne většina – názor většiny dětí (Přihlásily se k základnímu pravidlu demokracie)
2.Většina ve skupině nerozhoduje, ve větší skupině by mohlo hlasování dopadnout jinak (Lenka). Upozornila na obtíž každého empirického výzkumu: jak stanovit reprezentativní vzorek pro výzkum nějakého jevu.
3.Většina ve skupině nerozhoduje, rozhoduje obsah věty, ve které je názor vyslovený (Jonáš). Vyslovil základní filosofické pravidlo.

Děti se pak připisovaly k otázkám podle toho, se kterou by nejvíc souhlasily, že by mohla platit. K otázce č.3 se nikdo nepřipsal. Začali jsme tedy hledat, co mají otázky č. 1. a 2. společného a v čem se liší. V hledání podobností a rozdílů jsme asi nebyli moc úspěšní, i tak se nám ale podařilo rozpoutat zajímavý dialog.

2. pokračování dialogu
Závěry dětí - Co všechno nám může pomoci v situaci nouze, když se věřící člověk modlí k Bohu:
1.Bůh sám: Sice víme o jeho vlastnostech – všechno ví, vidí, slyší, teoreticky si to umíme představit, ale v životě máme trochu problém uvěřit, že vidí a slyší právě nás. Lenka dala příklad s hořícím domem a položila otázku: jak by mohl Bůh slyšet právě mojí modlitbu? Láďa: a co když „dělá právě něco jiného“?
2.Bůh sám: pomáhá lidem, kteří se k němu modlí – to víme proto, že se spoléháme na autoritu bible, která to v lidském životě dosvědčuje.
3.Lidské jednání: máme se sice k Bohu modlit, ale máme také jednat tak, abychom se z té situace dostali. Na tom se děti shodly, ale neměli jsme příliš času na argumenty.
4.Lidská víra: Jak velká musí být lidská víra, aby Bůh mohl pomoci člověku? A jak se vůbec pozná, že mám tu správně velkou víru v Boha (Láďa)?

REFLEXE:
- při probírání vět z minulé hodiny bylo poznat, jak se každé dítě tak trochu "spokojeně a pyšně zavlnilo", že se vracíme k jeho větě, a že je to pro nás pořád ještě důležité.
- Co se z toho naučila Ludmila:Víra jako milost – víra jako rozhodnutí
Máme rozum, který nám napovídá, co máme v situaci nouze dělat. Máme víru v Boha a můžeme se modlit k Bohu a věřit v jeho pomoc. Víra je ale něco zvláštního, co nemá každý a ani dobře nevíme, jak může do člověka vstoupit. Je to trochu tajemné slovo. Bible nám říká, že Bůh nás má rád a pomáhá nám v každé nouzi. Víme to, umíme si takového Boha představit, ale je těžké se na to spolehnout, když se nám opravdu děje něco zlého.Taky víme o tom, že někdy se člověk modlí a nemá dojem, že by mu Bůh pomohl. I Bůh je pro nás tedy trochu tajemný. Dává nám víru, ale nevíme, jak.
Když ale Ludmila přemýšlela déle, napadlo ji, že její vlastní víra se neopírá jenom o autoritu bible, ale také o zkušenost a život jejích rodičů.... Prostě víra není pouze dar od Boha, ale je také lidské rozhodnutí: chci následovat to, co jsem odpozorovala u důležitých lidí ve svém životě: jejich zkušenost – to, jak žili a hovořili o Bohu, který jim v životě pomáhal. Chci všechno, co v životě přijde, vysvětlovat ve vztahu k Bohu, protož jsem se rozhodla, že to je moje víra.
Ludmily závěr: Víra je dar od Boha – milost, ale je také lidským rozhodnutím.

[Tereza Brožová]

Ty mě tedy napínáš, ségra ;o)
_________________
Terka :)

[Lenka Macků]

AUTORSKÉ PLÁNY DISKUSE A PŘÍBĚHY, které v našich hodinách používáme plánujeme přetvořit v metodické listy, které se za nějaký čas v ucelené podobě objeví také v knihovně tohoto webu. Zatím jsou jako "pracovní verze" k dispozici u Ludmily nebo Lenky.

[Tereza Brožová]

[Lenka Macků]

Terez, já myslím, že k filosofii racionalita prostě patří, a že je to skutečně hlavní "nástroj" filosofie. Ale že člověk je jednotná bytost, a proto i ve filosofickém dialogu občas máme emoce, používáme emoce, nebo popisujeme emoce. Ale abychom s emocemi mohli ve filosofii pracovat, musíme se je snažit popsat, nebo dokonce zdůvodnit.

[Lenka Macků]

téma: Pozvání k hostině - část 1: Koho pozvat
15.3.2011, 3. setkání
Ludmila Muchová a Lenka Macků

Pozvání k hostině plánujeme jako 5-6 vyučovacích hodin zaměřených na přípravu dětí k prvnímu Svatému přijímání.

CÍLE TÉMATICKÉHO BLOKU:
· žáci umí reprodukovat podobenství o Marnotratném synu, příběh Zachea a příběh uzdravení ochrnutého
· žáci umí vytvořit analogii mezi aktuální životní situací a situacemi v biblických příbězích
· na základě této analogie umí v příbězích nalézt charakteristické a podstatné znaky Božího jednání s lidmi v situaci hříchu
· žáci jsou otevření pro obraz dobrého, otevřeného, velkorysého a milosrdného Boha

PLÁNOVANÁ STRUKTURA:
1. přivítání, rozdání vlajek, zopakování jmen
2. povídání s míčkem - Je to prostor, kdy každý může říci, co ho napadlo k tématům, která jsme řešili minule. Možná o tom ještě doma někdo přemýšlel a chtěl by něco doplnit. Ten, kdo chce něco říct, si vezme z prostředka kruhu míček, mluví jen ten, kdo má míček. Ostatní na jeho vyjádření nereagují. Můžou si vzít míček a říci zase jiný postřeh.
3. cvičení - Koho pozvat - červená nit celého tématického celku; cvičení na udávání důvodů
O čem je cvičení: Lucka bude mít zítra velkou oslavu svých narozenin. Rodiče jí dovolili, aby uspořádala velkou párty pro všechny kamarády a kamarádky, které si pozve. Protože však mají malý byt, nemůže Lucka pozvat všechny. Proto si udělala jejich seznam a uvažuje, koho pozvat a koho ne. Následují obrázky dětí se jmény a stručnými charakteristikami. Celé cvičení zatím k dispozici u Lenky nebo Ludmily.

REALIZOVANÁ STRUKTURA:
1. přivítání, rozdání vlajek, zopakování jmen
2. povídání s míčkem - zafungovalo, Ludmila začala, protože chtěla říct Láďovi, co jí napadlo k jeho minulé otázce "Jak velkou bych musel mít víru, aby mě Pán Bůh slyšel? Co by se v mém životě muselo stát, abych měl velkou víru?" Pak reagovaly i ostatní děti, měly potřebu se k tématu z minulé hodiny ještě vyjádřit.
3. cvičení - Koho pozvat
1. nejprve jsme dětem představily Lucčiny spolužáky, vyrobily jsme si fotku s charakteristikou každého spolužáka, aby si děti lépe pamatovaly, o kom je řeč
2. měly jsme na baličáku přichystanou tabulku - jména Lucčiných spolužáků a dva sloupečky - proč pozvat, proč nepozvat. Děti se postupně vyjadřovaly ke každému jménu a udávaly důvody, proč někoho pozvat a proč ne, živě diskutovaly mezi sebou. Nestihly jsme všechna jména, doděláme příště.
proč se tím cvičením tolik zabýváme? Luččina oslava jako analogie hostiny, na kterou nás zve Ježíš. Během dalších setkání se stále budeme vracet k Lucce a jejím spolužákům a budeme porovnávat její spolužáky s postavami z biblických příběhů.

REFLEXE:
- Lenka: děti nemají problém udávat důvody a vědí, že to, co právě dělají, je udávání důvodů
- z diskuze bezděčně vyplynulo, že naši třeťáci prožívají velmi negativně dětskou vlastnost „vytahování“
- Ludmila: Když se rozhodujeme pro přijetí "kamarádů" s negativními vlastnostmi, zvažujeme svůj prospěch (co z toho budu mít), ale i prospěch těch "kamarádů". Umíme se překonat a hledat i prospěch druhých bez našeho prospěchu, ale je to pro nás těžké. Ježíš (nebo milosrdný otec v jeho podobenství) nepotřeboval sledovat svůj prospěch, díval se jenom na prospěch toto dotyčného člověka. Děti by se měly této skutečnosti při zpracovávání tématu dotknout: toho rozdílu mezi „lidskými a Božími kritérii“ pro přijetí člověka.

[Lenka Macků]

téma: Pozvání k hostině - část 2: Milosrdný otec
22.3.2011, 4. setkání
Ludmila Muchová a Lenka Macků

PLÁNOVANÁ STRUKTURA:
1. přivítání, rozdání vlajek, míček - prostor vyslovit to, o čem jsme během týdne přemýšleli a týkalo se to tématu z minulé hodiny
2. dokončit cvičení "Koho pozvat" za pomoci míčku, ke každému max. tři důvody pro a tři důvody proti, pak jít od toho
3. společné čtení podobenství o milosrdném otci
4. otázky k příběhu - děti se ve dvojicích zamyslí, zda by se některé z postav nechtěly na něco zeptat

REALIZOVANÁ STRUKTURA:
1. přivítání, rozdání vlajek, míček
2. dokončení cvičení "Koho pozvat"
3. čtení podobenství - rozečetli jsme asi tak půlku a nestihly to dokončit

REFLEXE:
- v této hodině jsme skoro nic neudělali, třídy se stěhovaly sem a tam kvůli účasti na nějakém projektu, museli jsme skončit o 15 minut dřív, děti byly nesoustředěné, poprvé s námi také nebyla jejich paní učitelka, zkoušely, co si můžou dovolit
- dokončování cvičení z minula už děti asi moc nebavilo, taky se zbytečně protáhlo příště si Lenka, až zas bude testovat norský přístup , líp ohlídá zadání a bude ho důsledněji dodržovat
- v této hodině jsme si všimly, jak málo se děti při diskusi dívají kolem sebe, nedávají si prostor navzájem, někdy se projevůjí až bezohledně – příště na to upozornit a procvičit si to na nějaké krátké hře
- také jsme si všimly, jak dětem záleží na tom, aby neztratily sebeúctu
- Lenka: děti často používají příklady z bible nebo uvádějí jako důvody nějaký křesťanský princip. Teď mě napadá, že z nás coby vedoucích můžou být malinko zmatené, protože nevypadáme, že chceme slyšet nějakou správnou odpověď, a namísto toho se pořád ptáme dál

[Lenka Macků]

téma: Pozvání k hostině - část 3: Milosrdný otec
29.3.2011, 5. setkání
Ludmila Muchová a Lenka Macků

PLÁNOVANÁ STRUKTURA:
1. přivítání, vlajky, míček
2. hra s míčkem - cíl: procvičit dovednost přenechat slovo někomu jinému, vzájemně se dohodnout, kdo teď bude mluvit jako první. Popis pravidel hry naleznete brzy v knihovně.
3. společné čtení podobenství o milosrdném otci
4. diskuse s otázkami, které samy položíme dětem
plánované otázky:
.Když otec pozval na hostinu provinilého i hodného syna – oba stejně...
- Bylo to od něho spravedlivé?
- Bylo to od něho laskavé?
Může být člověk milosrdný a přitom spravedlivý?
Může být Bůh milosrdný a přitom spravedlivý?
Kdo ze spolužáků Lucky se nejvíc podobá tomu marnotratnému synu?
Kdo ze spolužáků Lucky se nejvíc podobá poslušnému synu?

REALIZOVANÁ STRUKTURA:
1. přivítání, vlajky, míček
S. nám dnes při míčku řekl, že už by chtěl, aby se rozhodlo, kdo ze spolužáků Lucky na oslavu půjde a kdo ne. A. na to reagovala, že jí bude hrozně líto dětí (=postav ze cvičení), které se na oslavu nedostanou, a hledala způsoby, jak dostat na oslavu i ty, ke kterým jsme našli spíš důvody, proč je nepozvat.
2. hra s míčkem
Děti si měly nacvičit vzájemnou ohleduplnost v diskusi, K. se ale vůbec nedostala ke slovu, protože se na míček vždy vrhly aktivnější děti. Upozornili jsme na to a slíbili, že takové hry budeme hrát častěji, aby se vzájemné ohleduplnosti při diskusích naučili. Paní učitelka nás potom upozornila na to, že jsme mohli dávat i my v rámci zadávání úkolů K. větší prostor.
3. společné čtení podobenství o milosrdném otci
4. diskuse
Ludmila dětem vysvětlila, že normálně bychom po přečtení příběhu psali svoje otázky, ale kvůli času dnes začneme otázkou, která se nám zdá dost závažná: Bylo to od otce spravedlivé, že pozval na hostinu svého neposlušného syna
Ludmila komentuje, na co děti přišly: "Děti se dnes nemohly shodnout, jestli radost otce nad návratem provinilého syna měla být odměněna slavností a věrnost dobrého syna nechána bez povšimnutí.
Některé děti tvrdili, že je to nespravedlivé a argumentovaly: otec měl mnoho možností, jak alespoň nějakou malou slavností vyjádřit tomu věrnému a dobrému synovi svoji lásku (nemusel zabíjet celé tele, stačilo by třeba jenom kůzle...).
Jiné děti tvrdily, že to spravedlivé bylo. Argument – umíte si představit, jakou radost musel mít ten otec, když se mu vrátil syn, se kterým už nepočítal? A s tím druhým mohl počítat každý den...
A objevil se i názor, že ten otec byl spravedlivý i nespravedlivý: spravedlivý k tomu provinilému synovi, ale ne úplně dokonale spravedlivý k tomu synovi hodnému.
Celou diskusi tak trochu završil J.. Jeho argument: To byl přece problém toho věrného staršího bratra, že záviděl tomu provinilému slavnost. A jestli Bůh je tomu otci podobný, zdá se, že nemá rád, když si lidé závidí."

REFLEXE:
- děti se dnes snažily být velmi hodné
- Lenka si pokládá otázku: jestli si někdy, když přemýšlíme o Bohu, jeho jednání trochu "neomlouváme", protože si nedovedme představit, že důvěřujeme Bohu, kterému nerozumíme.
- Budeme dál trénovat hru, na ohleduplnost a prostor pro ostatní.
- Zažíváme napětí mezi tlakem látky, kterou musíme probrat a chutí se nad věcmi pozastavovat tak, jak by si zasloužily.

ZÁVĚR PRO DĚTI
Příští hodinu dáme dětem shrnutí, na co všechno jsme přišly v diskusi o milosrdném otci. Toto shrnutí si děti vlepí do pracovních sešitů, takže rodiče mohou vidět, co jsme v hodině dělali:
Ježíš představuje Boha jako otce.
V dnešním příběhu měl otec dva syny: jeden syn utratil všechen svěřený majetek, a druhý syn s otcem celou dobu poctivě pracoval. Uvažovali jsme, jestli bylo od otce spravedlivé, že pro marnotratného syna uspořádal slavnost, a ten dobrý syn se o tom dozvěděl jenom od ostatních lidí...
Některé děti napadlo, že otec moc spravedlivý nebyl, pro hodného syna nikdy žádnou hostinu neuspořádal. Jiní z nás si ale mysleli, že otec spravedlivý byl, vždyť ten hodný syn měl od otce celou dobu všeho dostatek a nijak netrpěl.
Také nás napadlo, že Bůh je spravedlivý, ale nechová se ke všem stejně. Raduje se z návratu svých marnotratných dětí a dělá pro ně hostinu, ale nemá rád, když jim to ti poslušní závidí. Bůh nás chce mít na hostině všechny – ty poslušné i ty, kterým se někdy něco nepovedlo. A někdo v diskusi řekl: „To je náš problém, jestli budeme těm marnotratným závidět, nebo budeme mít také radost z jejich návratu.“ A paní učitelka Ludmila se ptá: Když z nich budeme mít na hostině radost, bude to podobná radost jakou má Bůh?

[Lenka Macků]

téma: Pozvání k hostině - část 4: Zacheus
6.4.2011, 6. setkání
Ludmila Muchová a Lenka Macků

PLÁNOVANÁ STRUKTURA:
1. přivítání, vlajky, míček
2. hra s míčkem - cíl: procvičit dovednost přenechat slovo někomu jinému, vzájemně se dohodnout, kdo teď bude mluvit jako první.
3. rolová hra o Zacheovi: Zacheus byl celník, pracoval tedy pro římského císaře, což bylo samo o sobě dost špatné, navíc se ještě při vybírání cla sám obohacoval. Vlastně byl trochu kolaborant a ještě k tomu zloděj a to o něm všichni věděli. Ježíš si ale ze všech lidí vybral právě Zachea, aby u něho přenocoval, to velice pohoršilo všechny "slušné a spořádané občany", ale taky to změnilo Zacheovi život. (Lk 19, 1 - 10)
Cílem hry je, aby děti pochopily, v čem spočíval Zacheův hřích. Děti na začátku dostanou 4 bonbóny, u hradeb města bude sedět Zacheus (Ludmila). Každé dítě, musí projít městem, a musí při tom odevzdat clo pro císaře - dva ze svých bonbónů. Zacheus má dva pytlíky, jeden je nadepsán "císař", druhý je nadepsán "Zacheus". Zacheus potají ukrádá vybrané clo z císařova pytlíku a strká si ho do svého pytle.
4. přečtení příběhu o Zacheovi
5. diskuse
plánované otázky:
V čem se příběh o Zacheovi podobá příběhu o milosrdném otci?
Kdo z Lucčiných kamarádů se podobá Zacheovi?

REALIZOVANÁ STRUKTURA:
1. přivítání, vlajky, míček
2. hra s míčkem - děti se opravdu snažily dávat si prostor a chtěly, abychom viděly, že se o to snaží, zahrajeme si ji ale i příště
3. rolová hra o Zacheovi: Děti byly velmi potěšené, že ještě přede hrou dostal každý pro nic za nic čtyři bonbony. Teprve potom jsme jim vysvětlili, že paní učitelka Ludmila bude hrát celníka, Lenka cizího císaře a všechny ostatní děti lidi, kteří jdou se svými bonbony obchodovat do města. Zacheus je seřadil do zástupu a potom od každého vybral clo – dva bonbony. Jeden si nechal, druhý schoval do pytlíku pro císaře. Ukázalo se, že Zacheus je podvodník. Děti volaly, že je to nespravedlivé. Až sem jsme tak měli hru naplánovanou. Jenže potom začlaly některé děti také podvádět: snažily se dostat do města, ale neprojít branou kolem Zachea: podlézaly lavice, kradly se podél zdí. Ti odvážnější se dokonce plížily zezadu k Zacheovi a kradly mu jeho oficiálně zabavené bonbony. Nakonec přišel cizí císař. Zdálo se mu, že dostal nějak málo bonbonů, ale Zacheus se vymlouval, že byl špatný rok, že lidé mají málo bonbonů. Děti křičely, že to není pravda, že Zacheus je zloděj, ale nebylo jim to nic platné. Hra tím skončila, ale děti byly tak přesvědčené o svém právu na bonbony, že si začaly krást bonbony mezi sebou navzájem. Např. L. skončil tak, že jich měl dokonce patnáct.
4. čtení příběhu: Děti byly stále "ve hře" a těžko se nám začínalo číst. Když Ludmila dočetla příběh, došlo jí, že když Zacheus slíbil Ježíši, že vynahradí čtyřnásobně všechno to, co komu ukradl, měla by i ona vrátit dětem bonbony ze Zacheova pytlíčku. I ostatní děti si začaly bonbony vracet. A například takový L. nakonec neměl bonbony vůbec žádné. A vůbec mu to nevadilo.
5. diskuse Chvíli jsme si s dětmi povídali na téma, jestli byl Ježíš v tom příběhu podobný tomu otci marnotratného syna a jestli byl Zacheus podobný tomu marnotratnému synu, ale potom dala Ludmila ošidnou otázku: Komu jsme se dnes podobali v té hře my sami? Některé děti rády přiznaly, že ony byly podobné hodnému synovi z podobenství, protože se opravdu chovaly celou hru poctivě (ale to byla tuším pouze naše hodná A. a možná ještě K.), jiné velmi rychle zapomněly na to, že samy kradly, zdůraznily, že když svoje vlastní bonbony nakonec rozdávaly, že se podobaly Ježíši a byly s tím náramně spokojené. Paní učitelky s nimi souhlasily, jen podotkly, že na začátku se ale podobaly spíše Zacheovi.

REFLEXE:
- Ludmila: Přemýšlela několik dnů o tom, co se vlastně při hodině stalo. Napadlo ji, že děti zcela spontánně ukázaly, že si jako křesťané často příliš fandíme, když máme tendenci identifikovat se v Ježíšových podobenstvích s těmi zcela dobrými lidmi (třeba s tím hodným synem v podobenství O marnotratném synu). Tak, jako se chovaly děti ve hře, se chovají často i dospělí úplně doopravdy, když mají pocit, že jejich vládci podvádějí. Při hře také děti nadávaly na Zachea, ale samy se nechovaly o mnoho lépe… Jestli ono to není spíše tak, že se všichni občas více nebo méně podobáme marnotratným synům a Zacheům?
- Lenka: Některé děti okradly zloděje Zachea – to Lenku přivedlo k postřehu, který si zatím neuvědomovala, že i ten ubohý bezejmenný dav v příběhu byli lidé s lidskými vlastnostmi, kteří se s nespravedlností vyrovnávali po svém.

ZÁVĚR PRO DĚTI Na co jsme dnes přišli:
Příběh o hříšném celníku Zacheovi nás poučil: Často si myslíme, kdoví jak nejsme dobří a spravedliví. Ale stačí málo a podobáme se Zacheovi. Třeba když máme dojem, že druzí lidé nás podvádějí. Hned začneme podvádět také. Ale Ježíš Zacheem nepohrdal kvůli jeho podvodům. Šel k němu domů na hostinu. Zachea se to tak radostně dotklo, že slíbil, že všechno, co ukradl, vrátí a nahradí čtyřnásobně škodu, kterou udělal. Ve hře jsme zažili, že umíme být podobně hříšní, ale i podobně velkorysí jako Zacheus. Ježíš s nikým nepohrdá a jde se všemi na slavnost. To se dotkloZacheova srdce. A dotklo se to v té hodině i našich srdcí.

[Tereza Brožová]

No teda, to musela být opravdu zajímavá a poučná hodina. Budete se ještě dál zabývat vlastním pojetím, tomu, jak člověk vnímá - chápe sám sebe, a jak se chová a nakolik jsou tyto dvě lidské stránky života ve vzájemném souladu či rozporu? Postřeh Ludmily mi příjde dost důležitý.

Co je to za hra, ta s tím míčkem? (V knihovně jsem ji nenašla.)
_________________
Terka :)

[Lenka Macků]

téma: Pozvání k hostině - část 5: Zacheus
13.4.2011, 7. setkání
Ludmila Muchová a Lenka Macků

PLÁNOVANÁ STRUKUTURA:
1. přivítání
2. hra s míčkem "Hra ohleduplnosti"
3. reflexe minulého setkání
- děti budou paní učitelce Martině, (která s námi minulý týden nebyla), vyprávět, co se v hodině odehrálo
přemýšlel o tom někdo doma a přišel na něco nového?
Ještě jednou, budeme přemýšlet, komu všemu jsme se při té hře minulý týden podobali?

4. otázky ve dvojicích - pokud se stihne
Děti dostanou do dvojice asi dvě otázky z "plánu diskuse". Otázky se týkají Boží a lidské spravedlnosti a Božího a lidského odpuštění (zkráceno a upraveno):
1. Myslíte si, že se rodiče mají chovat spravedlivě ke svým dětem?
2. Myslíte si, že se děti mají chovat spravedlivě k ostatním dětem?
3. Když děti něco provedou, měli by jim dospělí odpustit?
4. Měly by si děti navzájem odpouštět?
5. Jak se pozná, že někdo někomu odpustil?
6. Je to spravedlivé, když dospělí odpouštějí dětem jejich provinění?
7. Když říkáme, že Bůh je nejvýš spravedlivý, myslíme tím, že je spravedlivější než lidé? Nebo že jeho spravedlnost se řídí jinými pravidly, než lidská spravedlnost?¨
8. Když říkáme, že Bůh je "nejvýš spravedlivý", znamená to, že dokáže odpustit úplně všechno?
5. cvičení imaginace Děti se pohodlně usadí, zavřou oči a zkusí si představit takovou velkou Boží hostinu, v kroužku pak každý řekne jednu větu, co na té Boží hostině viděl.

REALIZOVANÁ STRUKTURA:
Hodina začala netradičně – zjistili jsme, že jsme zapomněli v kanceláři tašku s věcmi na hodinu, takže se Lenka pro ně musela vracet a tak v první část zahajovala jenom Ludmila.
1. přivítání
2. hra s míčkem "Hra ohleduplnosti"
3. reflexe minulého setkání
Děti dostaly za úkol vyprávět paní učitelce M., co se vlastně při minulé hodině stalo. Každý vyprávěl kousek, docela hezky na sebe navazovaly, dávaly si slovo. Ale měly jeden problém všichni vypravěči vynechali tu epizodu se vzájemným kradením bonbonů. Ludmila je na to upozornila a skupina chvíli vedla rozhovor na téma, jak je to s těmi hodnými a marnotratnými lidmi. V tu chvíli všechny velmi překvapila A., která se v jednu chvíli přihlásila o slovo, řekla, že o tom, co se stalo, také přemýšlela a vymyslela to, že... – a vytáhla předem připravenou krabičku s domácími perníčky a každému v kruhu dala po jednom.
A. taky v diskusi přišla s myšlenkou:
Jako bychom byli každý od všeho trochu: trochu jako Zacheus - hříšník a trochu jako marnotratný syn, ale taky trochu jako napravený Zacheus a někdy i jako Ježíš.

4. otázky ve dvojicích - jsme nestihli
5. cvičení imaginace - Na závěrečné cvičení se nikdo příliš nesoustředil, děti měly i problém si něco představit. Jenom T. a L. měli poměrně jasnou představu, jak by mohla taková Boží slavnost vypadat.

REFLEXE:
- Lenka byla s diskusí hodně spokojená, protože jí přišlo, že se v ní vyváženě prolínaly příběhy z bible a příklady ze života dětí. Děti to hodně srovnávaly navzájem, kdo se komu podobá a proč? Vrátily se znovu k marnotratnému synovi a srovnávaly ho se Zacheem a pak třeba i se svým spolužákem, který měl problém přijmout oprávněný trest od paní učitelky.
- Ludmila už tolik spokojená nebyla, protože jí přišlo, že děti sice dokážou uvádět příklady o těch ostatních, ale samy sebe vidí vždy jako ty spravedlivé "hodné syny".
- Lenka ale s Ludmilou tak úplně nesouhlasila, protože v minulé hodině třeba V. jasně řekl: "No, já jsem se spíš podobal Zacheovi, když jsem ty bonbóny chtěl pro sebe." A. přinesla perníčky, aby zvítězilo dávání nad kradením bonbónů, přestože ona sama by žádný bonbón asi nikdy nikomu ve hře neukradla. T. dnes jasně řekla: "My jsme si ty bonbóny kradli." L. pravdivě vypověděl příběh svých bonbónů: "Já jsem je ukradl Zacheovi, a tak jsem jich nakonec měl jedenáct, ale pak jsem je zas všechny rozdal." Lenka si tedy spíš myslí, že mluvit o tom, že jsem se choval jako Zacheus je prostě těžké, ale ty děti si to přesto připouštějí.

[Lenka Macků]

téma: Pozvání k hostině - závěrečná část: Bůh zve na hostinu všechny lidi20.4.2011, 3. setkání
Ludmila Muchová a Lenka Macků

PLÁNOVANÁ STRUKTURA:
1. přivítání, vlajky
2. hra ohleduplnosti - hra s míčkem
3. zakončení tématického bloku Pozvání k hostině
Vrátíme se k příběhu Lucky, její narozeninové oslavy a spolužáků, které chce na svoji oslavu pozvat (viz záznam z 15.3. 2011)
společně po větách si přečteme, jak to s Lucčinou oslavou skutečně dopadlo:Lucka hrozně dlouho přemýšlela, koho ze svých kamarádů na oslavu pozve a koho už pozvat nemůže. Hledala důvody, proč někoho pozvat a někoho jiného ne. Zvažovala věci ze všech možných hledisek: chtěla, aby to bylo spravedlivé, ale chtěla být taky laskavá a taky chtěla, aby na oslavě byla zábava. A nemohla se rozhodnout. Když už se skoro rozhodla a vybrala 4 z kamarádů, napadlo ji: Ale třeba by se nás do našeho bytu vešlo i pět nebo šest. A ještě k tomu jí vrtaly hlavou příběhy, o kterých nedávno mluvili v náboženství. Zajímalo by jí, co by dělal pán Ježíš, kdyby měl uspořádat takovou oslavu, kam se vejde jen čtyři nebo šest lidí a ještě k tomu by k němu do bytu nevedl výtah. Nakonec se musela jít poradit s maminkou. Maminka dlouho poslouchala a pak se na chvíli zamyslela: „Luci a co kdybychom postavili přístřešek na trávě za domem a uspořádali zahradní slavnost? Když se dovolíme sousedů, mohla bys pak pozvat všechny děti.“ „To by bylo skvělý! Myslíš, že Bůh taky pozve k sobě na slavnost všechny lidi, mami? Ty, zdravé i nemocné, oblíbené i neoblíbené a ty co žili dobře, i ty, co se provinili?“
pomůžeme Lucce vyrobit pozvánky na její oslavu - každé z dětí si vybere jednoho z Lucčiných spolužáků a napíše mu pozvánku: "Milý/á xxx, zvu Tě na narozeninovou oslavu, PROTOŽE...." Důležité pravidlo: musíme si Lucčiny spolužáky rozdělit tak, aby byl pozván opravdu každý, abychom na nikoho nezapomněli!!! Ve zbytku času můžeme svoje pozvánky omalovat a dozdobit.
po řadě v kruhu, tak aby se slovo dostalo na každého, si přečteme důvody, které jsme Luččiným spolužákům do pozvánek napsali
závěr: v tuhle chvíli jsme se skutečně podobali pánu Ježíši, protože i on zve na hostinu ty hodné i ty, kterým se být hodní nedaří a věříme, že i on má u každého člověka důvod, proč ho zve
4. zakončení hodiny a "pozvání" do dalšího tématu

REALIZOVANÁ STRUKTURA:
1. přivítání, vlajky
2. hra ohleduplnosti - hra s míčkem se dnes vydařila, děti při ní byly živé, ale ohleduplné. J. se vždy, když měl ruku již téměř na míčku, zeptal: „Nechce si ho někdo vzít?“ a potom se na něj teprve vrhnul. T. zase dlouho nenaznačovala, že by si chtěla vzít míček, ale všem vysvětlila, že si vybrala slovo, které je až na konci věty, proto se nehlásí,že si mohou klidně brát míček oni. Dětem jsme pak v krátké reflexi hry naznačili, že otázka "nechce si někdo vzít míček?/ nechce někdo jiný slovo?" je také dobrá metoda, jak se postarat, abychom brali ohled na ostatní. Také jsme děti upozornily na náš postřeh, že to, co se naučily ve Hře ohleduplnosti, už používají i v diskusích.
3. zakončení tématického bloku Pozvání k hostině
Ve chvíli, kdy si děti měly vybrat Lucčiny spolužáky, aby jim napsali pozvánku na oslavu, se stala zajímavá věc. Děti si velmi rychle rozebraly „hodné a užitečné Lucčiny spolužáky“, ale zasekly se právě u těch problémových. Nikdo nechtěl pozvat rváče, bohatého vejtahu, ani chlapce, co měl vši. Spor se velmi protáhl – takže jsme nemohli vůbec naplnit naplánovaný průběh hodiny. Za to jsme si všímali reakcí dětí. Byla tam některá děvčata, která trvala na své volbě dobrých kamarádek a neustoupila z ní. A. a V., kteří se rozhodli, že napíší jednu pozvánku společně, se velmi dlouho a složitě domlouvali, zda vymění svoji bezproblémovou volbu za problémovou, nakonec se dohodli a opravdu si ve svůj neprospěch vzali jedno problémové dítě. Nejhůř na tom byla T., která si nestačila nikoho vybrat a problémové děti tvrdošíjně odmítala. Někteří – například J. se snažili převzít autoritu a prostě donutit skupinu, aby našla řešení. Ani to nepomohlo. A tak nás nakonec překvapila trojice chlapců, které my paní učitelky považujeme za problémové v naší skupině: L., S. a J. Prostě dali k dispozici svoje vybrané děti pro T. a sami si vzali ty, které nikdo nechtěl. Tak jsme museli překvapeně konstatovat, že ti „nejzlobivější“ tentokrát skupině velmi pomohli.
4. závěr Hodina skončila, tedy opět předčasně, protože děti odcházely na velikonoční bohoslužbu a musely odejít o deset minut dříve.

REFLEXE:
- Ludmilu a Lenku obě překvapilo, jak se děti zasekly na volbě Lucčiných spolužáků. Protože když jsme celé téma začínali diskusí, koho pozvat a koho nepozvat - důvody proč ano a důvody proč ne, všichni se hrozně snažily najít způsoby, jak by Lucka mohla pozvat i ty znevýhodněné nebo zlobivé a dát jim tak šanci. To šlo ale o Lucku, ne o nás samotné
- Ludmila v reflexi napsala hrozně hezké zamyšlení, které se Lence tak líbí, že to sem zkopíruje: "My lidé jsme zvláštní tvorové. Víme dobře, jak bychom měli řešit zapeklité životní situace: co je správné, co nesprávné, jaké chování je podobné chování Ježíše. Víme to. Ale když máme sami také tak jednat, najednou se nemůžeme k tomu dobrému jednání odhodlat, i když jde jenom o hru. Jestli se Bůh díval během poslední hodiny do srdcí našich dětí, musel ocenit boj o dobro v srdcích všech dětí. Těch, které jsou okolím považovány za „zlobivé“ i těch, které jsou považovány za „hodné a dobré“. A to vůbec nevím, co se odehrávalo v srdcích těch dětí, které odmítly vzdát se svojí volby ve prospěch ostatních. Ale jedno vím jistě: Ať lidé chybují jak chtějí, na Boha se mohou spolehnout: pozve na svoji hostinu do Božího království všechny."

[Lenka Macků]

[Lenka Macků]

téma: Pozvání k hostině - dokončení: I my zveme všechny na hostinu
27.4.2011, 9. setkání
Ludmila Muchová a Lenka Macků

PLÁNOVANÁ STRUKTURA:

1. přivítání a vlajky
- vytvořit tentokrát kruh bez židliček
- omluvit Ludmilu
- rozdat vlajky za pomoci dětí
- vysvětlit, že dnes schválně nezačneme míčkem, protože musíme dodělat práci z minula krátká reflexe toho, co se v procesu hledádní dělo minule: Minule nás zdrželo dlouhé dohadování o tom, kterému dítěti napíšeme pozvánku, zato nám ale to dohadování ukázalo něco důležitého: – J., S. a L. se skupině snažili hodně pomoct, V. s A. to zas měli hodně těžké, protože se museli domluvit a nakonec se taky rozhodli zkusit skupině pomoct. Když Ludmila přemýšlela o tom, co se v poslední hodině stalo, napadlo ji, že jsme zažili, jaký rozdíl je v tom, když víme, co máme dělat – koho pozvat na hostinu a proč – a mezi tím, co opravdu děláme – třeba jak se bráníme, aby pro naši pozvánku zbylo dítě, které je neoblíbené…

2. dokončení pozvánek v lavicích
zadání úkolu viz 8. setkání

3. čtení pozvánek v kruhu

4. modlitba Lenka se zkusí s dětmi pomodlit, protože má pocit, že když jsme se tak moc vždycky snažili chovat jako Ježíš a nikdy se nám to tak úplně nevedlo, jak bychom chtěli, tak modlitba je prostě přirozené vyústění naší touhy, která se nám pořád nějak nevede. V modlitbě by mělo zaznít něco jako tohle: V minulých hodinách jsme se chtěli zachovat stejně, jako by se zachoval Ježíš – chtěli jsme pozvat na oslavu všechny Lucčiny kamarády ty bezproblémové milé a nadané i ty problémové neoblíbené a sami jsme zažili, jak to pro nás bylo obtížné. Ale Bůh opravdu pozve do svého království na hostinu úplně všechny lidi: Ty, zdravé i nemocné, oblíbené i neoblíbené. Ty, co žili dobře, i ty, co se provinili, i ty, kdo při hře kradli bonbóny, i ty, co se dělí o perníčky, i ty, co dostali někdy třídní důtku nebo poznámku do žákovské, i ty, co spíš poslouchají a mlčí.

REALIZOVANÁ STRUKTURA:

1. přivítání a vlajky
K vlajkám jsem dětem dala modelínu, aby až si sednou do lavice, mohla jim na lavici vlát jejich vlajka. Zase se prokázalo, jak dětem na jejich vlajce záleží, protože v lavici nedokázaly začít pracovat, pokud jim třeba vlajka padala. Tak jsem si to tím trochu i zkomplikovala. Ale když tak o tom přemýšlím, tak mi ten malý kreativní akt s vlajkami stál za to.

2. dokončení pozvánek v lavicích
Děti psaní a malování pozvánek bavilo a bylo těžké je přemluvit, aby včas skončily. L. už měl pozvánku hotovou, protože si ji napsal i omaloval doma. Dostal tedy od Lenky náhradní úkol - pracovní list, ve kterém máme přemýšlet, kdy se chováme Jako Zacheus-hříšník, kdy jako napravený Zacheus, kdy jako marnotratný syn a kdy třeba i jako Ježíš. L. si o tom okamžitě začal s Lenkou spontánně povídat a Lence bylo líto, že musí koordinovat celou skupinu a nemůže ten rozhovor posouvat hlouběji. J. byl naopak hotov o něco dřív a nudil se, protože do pracovního listu se mu už nechtělo, potřeboval se hýbat a trochu zlobil. Jeho pozvánka ale byla propracovaná jak text, tak obrázek. (Teď mě napadá, že jsem ho mohla poslat s třídnicí...). T. na začátku hodiny tvrdila, že jí je špatně a tvářila se, že nebude nic dělat, k psaní pozvánky ale přistoupila velmi aktivně a skoro celou ji popsala textem.

3. čtení pozvánek v kruhu
Střípky z toho, co napsaly děti:
„Matěji, zvu tě na oslavu, protože máš talent, a věřím, že když se budeš snažit, tak se nebudeš prát. J.“
„Kamile, zvu tě, protože jsi ve třídě nový, a jestli máš vši, tak moje mamka Ti je vyžene, a protože jsi nový, dostaneš největší kus dortu. S“
Natálko, ....nevím, jak to udělat s těma schodama, ale jestli chceš, můžeš si s sebou vzít asistentku. Q“
„Klárko, zvu tě, protože jsi hodná a jsi moje nejlepší kamarádka. K.“
„Adame, zvu Tě, protože jsi hodný a bude s tebou legrace. V.“

L. svou pozvánku nechtěla přečíst a T. přečetla jenom kousek. Chvíli jsme je zkoušeli přemluvit, že nás to zajímá, ale nešlo to, J. se snažil ovládnout situaci a přesvědčit je, ale ani to nefungovalo, tak jsme to nechali na jejich rozhodnutí.

4. modlitba
Vlastně jsem jí říkala na dvakrát. Nejdřív se kluci moc nesoustředili zlobili. Pak mě J. Lenku upozornil, že to není fér, protože má v ruce lísteček, a na tom to má určitě napsaný. Lenka se obhájila, že mít věci napsaný, nemusí být špatný, když člověk nechce na nic důležitýho zapomenout, odložila ale lísteček, aby J. dokázala, že to umí i z paměti a v tom to začalo být zajímavější, protože J. se v textu modlitby našel a pak se tam našly i ostatní děti, Lenka k "těm, kteří mlčí" a budou na hostině, ještě přidala ty, kteří občas v kruhu nepřečtou celý text pozvánky a L. s T. se hrozně zářivě usmály. Lence pak ale bylo líto Q. a Z., protože měla pocit, že ony se v textu modlitby nikde nenašly a vypadaly trochu posmutněle. Lenka si ale myslí, že se brzy najdou v nějakém jiném textu nebo přinesou do hodiny něco, na co se budeme odkazovat.

REFLEXE:
- Lenka měla radost z pozvánek, protože jí přišlo, že mnohé texty byly opravdu upřímné a prožité.
- Na druhou stranu se Lenka trochu nudila, protože jsme v hodině neobjevily žádnou novou filozofickou "záhadu."
- Lenka byla moc ráda, že tam byla paní učitelka Martina a pomáhala jí s kázní. Lence sice nepřišlo, že by děti zlobily víc než obvykle, ale taky si uvědomila, že ona sama má "kázeňské normy" vztažené na volný čas, a že by měla dětem víc připomínat, že jsou ve škole. Lenka to nevidí jako problém, spíš jako impuls.

[Ludmila Muchová]

Lenko,
právě jsem dočetla reflexi "Tvojí" hodiny. Tedy možná, že jste při hdině neobjevili žádnou filosofickou záhadu, ale měla jsem ze zápisu dojem, že dětem se docela do hloubky propojilo poznání, že věci víry jsou věci života. Že Ježíšova podobenství a Ježíšovy příběhy s lidmi nejsou něco teoretického, čím se zdůvodňují poučky víry, ale že se dotýkají každého z nás. Ten "aha zážitek" je důležitý. Taky mám dojem, že se opět trochu víc utužilo hledající společenství ve skupince. To, že L. si doma sám udělal pozvánku, považuji za pedagogický zázrak. Protože to byl L. a ne A. L. dělá pouze věci, které se ho nějak skutečně dotýkají! Jinak samozřejmě, že mě napadla hned kousavá otázka. Když jsme se s dětmi tak hezky shodli na tom, že Bůh zve všechny na hostinu, ty dobré i ty zlé, a všem všechno odpouští, k čemu je ještě dobrá navíc zpověď? Chvilku jsem sama se sebou diskutovala a pak jsem přišla na to, že jsem vlastně úplně zapomněla, že svátost smíření je velký kus té slavnosti s Bohem, kterou křesťanská víra očekává v plnosti až po smrti člověka... A druhým takovým příslibem té dokonalé slavnosti s Bohem je slavnost svátosti Eucharistie. Tak vzhůru na ní od příští hodiny!

[Lenka Macků]

téma: Velikonoce a Vánoce
3.5.2011, 10. setkání
Ludmila Muchová a Lenka Macků

CÍL SETKÁNÍ:
- podpořit angažované myšlení - splnit slib, který jsme dali dětem, že jednou budeme hovořit o otázce, kterou položily při úplně prvním setkání - "Jak je to s tím Ježíškem a s těmi dárky?"
- Žáci mají porozumět dvěma skutečnostem, které se spojují v symbolu: materiální a duchovní.

PLÁNOVANÁ STRUKTURA:
1. přivítání, vlajky, hra ohleduplnosti
2. filozofický dialog na téma Vánoce
- rozdělit děti do skupin a ve skupině je nechat položit otázku, která je na Vánocích nejvíc zajímá
- hlasovat o otázce
- filozofický dialog
3. přečíst příběh "Svátost vánočního dárku" od jednoho františkánského autora.
Příběh se týká vánočních dárků a církevních svátostí. Dotýká se právě oněch "dvou skutečností, které se spojují v symbolu."
- pokračování diskuze, pravděpodobně na téma: věci jsou někdy víc než věci
4. filozofické cvičení se svíčkami
Cvičení na téma věci jsou někdy víc než věci.
- Ludmila položí doprostřed kruhu dvě skoro stejné svíčky - obě jsou zabalené v celofánu a převázané mašličkou a celkově jsou si strašně podobné. Děti budou hledat, jaké jsou mezi těmi svíčkami ROZDÍLY.
- Pak Ludmila dětem řekne, že jednu z těch svíček dostala od někoho, koho má moc ráda, a tu druhou si prostě koupila v obchodě. Děti budou dál hledat, jaké jsou mezi svíčkami ROZDÍLY.
5. závěr - na co jsme dnes přišli

REALIZOVANÁ STRUKTURA:
1. přivítání, vlajky, hra ohleduplnosti
2. filozofický dialog na téma Vánoce
Děti ve skupinách položily tyto otázky:
Nosí Ježíšek dárky?
Proč jsou Vánoce?
Proč o Vánocích volali lidi "Sláva!", a proč o Velikonocích: "Ukřižuj!"?
Je Santa Claus to, co ježíšek?
Děti vybraly otázku Proč o Vánocích volali lidi "Sláva!", a proč o Velikonocích: "Ukřižuj!"? a okamžitě začaly udávat důvody, přičemž se opíraly o příběhy z bible:
možná ti lidé byli pyšní
možná byli trochu náladoví
pilát byl zbabělec
lidé nechtěli mít 2 krále
lidé pochopili, že jsou hříšní a báli se, že nepřijdou do Božího království, (nechtěli, aby jim to pořád někdo dokola připomínal)
možná lidé nepochopili, co je důležité - Ježíš dělal věci jinak a jakoby proti tehdejším platným předpisům - např. uzdravoval i v sobotu. Rozvinula se krátká diskuse na téma "Co je vlastně důležité? Já to taky přesně nevím." Ludmilo, nevíš, k čemu jsme to hledali příklad, jak jsme všichni tak usilovně pátrali v hlavách a v biblických událostech?
- J. a L. se po celou dobu střídali v zapisování důvodů, tím byli skupině velmi užiteční
- Na konci diskuse jsme si přečetli všechny důvody, na které jsme přišli. Lenka pak zmínila, že už si dlouho klade otázku, jestli, kdyby žila v Ježíšově době a nevěděla, co víme teď, jestli by taky nevolala: "Ukřižuj!" A položila to jako otázku do příště dětem. L. se úplně na konci zeptal: A proč Bůh život dává a potom ho zase bere?

REFLEXE:
- Lenka i Ludmila byly nadšené z toho, jak J. a L. zapisovali, pomohli tím celé skupině a byli po celou dobu "přítomní" dialogu.
- Lenka i Ludmila čekaly, že děti si zvolí otázku o dárcích, ale byly příjemně zaskočené hloubkou otázky, která nakonec vyhrála. To, že nám diskuse o vánoční otázce vydržela na celou hodinu, nám nijak nevadilo. Lenka a Ludmila pak ještě diskutovaly nad závěrečnou otázkou od L.
- Lenka konstatuje, že by nepřišla ani na polovinu důvodů, které děti uvedly, protože si celý Ježíšův příběh vždycky vysvětlovala spíš sociologicky než lidsky. A že nad těmi důvody a sama nad sebou ve vztahu k těm důvodům a Ježíšově životu bude ještě dlouho přemýšlet.

[Ludmila Muchová]

Lenko, vím přesně, co jsme tak úpěnlivě hledali. Hledali jsme nějaký příběh nebo podobenství v evangeliích, v nichž Ježíš lidem "nastavil zrcadlo" a ukázal jim, že jsou hříšní. Já jsme našla Ježíšovo podobenství O posledním soudu, kde Ježíš říká všem, co jsou spokojení sami se sebou, protože přeci jsou křesťané: to nestačí, "jen si hrát na ulicích, po kterých já chodím", mě potkáváte vždycky, když potkáte člověka žíznícího, hladovějícího, špatně oblečeného, vězněného... Děti byly spokojené, že se jeden takový příběh našel a nechtěly ho dál rozebírat...

[Lenka Macků]

téma: Svátost je znamení
10.5.2011, 11.setkání
Ludmila Muchová, Lenka Macků

CÍLE:
- Žáci mají porozumět dvěma skutečnostem, které se spojují v symbolu: materiální a duchovní.
- Mají porozumět svátostem jako znamením, skrze které je Ježíš přítomný v lidském životě.

PLÁNOVANÁ STRUKTURA:
1. přivítání, míček, hra ohleduplnosti
2. filozofické cvičení se svíčkami
Cvičení na téma věci jsou někdy víc než věci - viz 10. setkání:
- Ludmila položí doprostřed kruhu dvě skoro stejné svíčky - obě jsou zabalené v celofánu a převázané mašličkou a celkově jsou si strašně podobné. Děti budou hledat, jaké jsou mezi těmi svíčkami ROZDÍLY.
- Pak Ludmila dětem řekne, že jednu z těch svíček dostala od někoho, koho má moc ráda, a tu druhou si prostě koupila v obchodě. Děti budou dál hledat, jaké jsou mezi svíčkami ROZDÍLY.
3. čtení příběhu "Svátost vánočního dárku" - viz 10.setkání
Příběh budou číst dětem paní učitelky. Celý příběh končí těmito větami: "Věci jsou někdy víc věci. A lidé jsou víc než lidé. Vidíme jejich těla a slyšíme jejich hlas, a tím vším prosvítá Bůh, který je stvořil. A lidé v kostele jsou víc než shromáždění pokřtěných lidí. Tím jejich shromážděním totiž „prosvítá Ježíš“. Všechno, čím „prosvítá Ježíš“, je svátost." Dětem tentokrát příběh dočteme jen po větu "A lidé jsou víc než lidé."
4. filozofická diskuse: Lidé jsou víc než lidé
Budeme s dětmi hledat, jak to autor mohl myslet, že lidé jsou víc než lidé. Na konci dětem dočteme příběh až do konce, vysvětlení autora jako jedna z variant, jak by to mohlo být.

REALIZOVANÁ STRUKTURA
1. přivítání, míček, hra ohleduplnosti
zapomněli jsme na míček - co nás napadlo z minula
2. filozofické cvičení se svíčkami[/b]
- Děti nejprve hledaly podobnosti rozdíly mezi dvěma skoro stejně vyhlížejícími svíčkami. J. a L. se střídali v psaní na tabuli.
- Pak Ludmila dětem řekla, že jednu z těch svíček dostala od člověka, kterého má hodně ráda, druhou si prostě sama koupila v obchodě. Děti pak přišly ještě na tyto rozdíly:
svíčka, kterou Ludmila dostala je dar z lásky, svíčka, kterou si koupila je jenom pro potěšení
přesto ale je možné, že by z obou svíček měla úplně stejnou radost
svíčku, kterou dostala jako, si nemohla vybrat, svíčku, kterou si koupila si vybrat mohla
ze svíčky, kterou dostala jako dar, je víc radosti, protože nemá radost jen Ludmila, ale i ten, kdo jí svíčku daroval
obě svíčky jsou její
svíčku, kterou Ludmila dostala jako dar si asi bude víc šetřit a zapalovat jí jenom při zvláštních příležitostech, svíčku, kterou si koupila bude asi zapalovat i při běžných příležitostech
svíčku, kterou Ludmila dostala jako dar, už nikomu nedá, svíčku, kterou si koupila může někomu jinému dát jako dar
3. čtení příběhu "Svátost vánočního dárku"
4. filozofická diskuse: Lidé jsou víc než lidé
Děti napadly tyto myšlenky k otázce, co by to mohlo znamenat, že lidé jsou víc než lidé:
lidé dokáží dělat radost druhým
prožívají lásku
modlí se v kostele
Ludmila pak ještě navrhla, že lidmi neprosvítá jen láska, radost a pomoc, ale že jimi taky může prosvítat zlo a škodění
Příběh jsme pak dětem nestihly přečíst do konce, protože zazvonilo a děti se přestaly soustředit.

REFLEXE:
Naši třeťáci jsou podivuhodné bytosti - dokáží vymyslet úžasné věci, ale přitom se strašně špatně soustředí a nedodržují hranice, když je napomene učitel, nezklidní se a nedají pokoj, ale dál ty hranice do nekonečna testují a zkouší je překračovat. Vymyslely jsme Hru ohleduplnosti č.2: Kdykoliv už někdo z dětí bude zlobit tak, že to narušuje proces učení všech ostatních, učitelka ho osloví jménem a připojí heslo "ohled". Cílem celé skupiny je, aby se heslo "ohled" objevilo během hodiny co nejméně. Je to podobné jako se Hrou ohleduplnosti č.1, věříme a někdy i zažíváme, že to, o co se snažíme během hry, se nám promítá i do ostatního života.

[Lenka Macků]

plánované téma: svátost eucharistie
realizované téma: respekt a ohled v našem životě
17.5.2011, 12. setkání
Ludmila Muchová, Lenka Macků

CÍLE TÉMATICKÉHO BLOKU:
- Děti porozumí vztahu mezi hladem a nasycením v materiální i v duchovní podobě.
- Děti jsou otevřené pro postoj víry v přítomnost Ježíše v Eucharistii.

PLÁNOVANÁ STRUKTURA:
1. přivítání, hra ohleduplnosti, otázky z minula, o kterých jsme přemýšleli
- při hře ohleduplnosti budeme mít na tabuli napsané poslední věty z příběhu "Svátost vánočního dárku", které jsme si minule nestihli přečíst
- při otázkách z minula, o kterých jsme přemýšleli má Ludmila v plánu otevřít otázku, že děti projevují malý respekt vůči tomu, co po nich chce učitel. Navrhneme hru ohleduplnosti č.2
2. krátké společné povídání
Vysvětlíme dětem, že to, co teď začneme dělat souvisí se svátostí eucharistie.
Máte rádi chléb? Jaké je vaše oblíbené jídlo?
3. čtení příběhu
Příběh, který pochází z Irska. Vyprávějí si ho tam lidé, když vzpomínají na veliký hladomor, který prožívali jejich předkové v polovině devatenáctého století. Je o muži, který jako zázrakem našel na zemi bochník chleba a mohl ho donést své rodině. To místo, kde chléb našel se jmenovalo Místo přívětivosti.
4. práce v lavicích
Děti si nejprve přepíšou na pracovní list poslední věty příběhu "Svátost vánočního dárku." Na zbytek papíru budou malovat obrázky. Dostanou dvě otázky:
Jaké to je, když máte hlad a zaženete ho chlebem? Jakou má ten pocit barvu? Namalujte bochník chleba touto barvou.
Jaké to je, když máte hlad a zaženete ho svým oblíbeným jídlem? Jakou má ten pocit barvu? Namalujte své oblíbené jídlo touto barvou.
5. povídání v kruhu
Každý ukáže své obrázky a vysvětlí, jaké barvy použil a proč.

REALIZOVANÁ STRUKTURA
1. přivítání, hra ohleduplnosti, otázky z minula, o kterých jsme přemýšleli Ludmila dětem řekla, že přemýšlela o jejich nekázni, která nás velice ruší. Od toho se rozvinula zajímavá diskuse, kterou jsme shrnuly v tomto zápise:
1. Učitelky: Děti projevují v hodinách náboženství malý respekt a ohled vůči učitelkám.
2. Děti: Respekt znamená nechat si i ubližovat?
3. Učitelky: Respekt znamená také důvěru, že učitel nechce dětem ublížit, ale organizovat jejich učení.
4. Děti: Učitelé ale mají nad dětmi moc, píší poznámky a nic si z toho nedělají.
5. Učitelky: Učitelé se připravují na hodiny pro děti a ubližuje jim, když pro samé napomínání nemají možnost se s dětmi učit.
6. Děti: Některé děti se umí vžít do situace učitelů a projevovat vůči nim respekt. Některé ne. Ale trest je potom mrzí a také je mrzí, když vidí, že to mrzí i paní učitelku.
7. Děti: Každý je takový, jak ho Bůh stvořil, takže někdo je prostě zlobivější a někdo hodnější.
8. Děti: Všechny děti občas zlobí.
9. Učitelky: Ale lidé musí vždycky v životě někoho respektovat. Děti stejně jako dospělí. Dospělí si nevymysleli, že učitelé mají vést děti, pro nic za nic. Lidé se mají učit odmalička respektu.
10. Děti: A v Junáku platí heslo: Buď lepší dnes, než včera. To znamená, že si můžeme umět poručit a respektovat učitele.
11. Závěr: Paní učitelky budou v příštích hodinách dětem ukazovat hned, jakmile budou vidět, že děti nechovají respekt vůči jejich pokynům. Udělají to tak, že dítě osloví a připomenou jediným slovem: „ohled“. Bude to naše nová hra.
Zapsaný dialog děti dostanou příště jako zápis z hodiny, k čemu jsme došli.
2. čtení příběhu
Po přečtení jsme se dětí ptaly, kdy jedly naposledy chléb a jak jim chutnal. Překvapilo nás, kolika dětem chléb opravdu chutná, nebo ho skutečně vnímají jako základní potravinu: "když máme jídlo, které nemám rád/a, dám si radši chleba."

[Lenka Macků]

plánované téma: svátost eucharistie
24.5.2011, 13. setkání
Ludmila Muchová, Lenka Macků

CÍLE TÉMATICKÉHO BLOKU:
- Děti porozumí vztahu mezi hladem a nasycením v materiální i v duchovní podobě.
- Děti jsou otevřené pro postoj víry v přítomnost Ježíše v Eucharistii.

PLÁNOVANÁ STRUKTURA:
1. přivítání + vysvětlení nové hry ohleduplnosti (viz záznam z 12.setkání)
2. dokončení aktivity z minula
Kdy jste naposledy jedli chléb a jak vám chutnal?
3. práce v lavicích
Děti si nejprve přepíšou na pracovní list poslední věty příběhu Svátost vánočního dárku: "Věci jsou někdy víc věci. A lidé jsou víc než lidé. Vidíme jejich těla a slyšíme jejich hlas, a tím vším prosvítá Bůh, který je stvořil. A lidé v kostele jsou víc než shromáždění pokřtěných lidí. Tím jejich shromážděním totiž „prosvítá Ježíš“. Všechno, čím „prosvítá Ježíš“, je svátost."
Zeptáme se dětí, jak by tato věta mohla souviset s naším povídáním o chlebu. Společně přijdeme na to, že se jedná o téma eucharistie.
Na zbytek papíru budou malovat obrázky. Dostanou dvě otázky:
Jaké to je, když máte hlad a zaženete ho chlebem? Jakou má ten pocit barvu? Namalujte bochník chleba touto barvou.
Jaké to je, když máte hlad a zaženete ho svým oblíbeným jídlem? Jakou má ten pocit barvu? Namalujte své oblíbené jídlo touto barvou.
4. povídání v kruhu
Každý ukáže své obrázky a vysvětlí, jaké barvy použil a proč.

REALIZOVANÁ STRUKTURA:
1. přivítání + vysvětlení nové hry ohleduplnosti
2. dokončení aktivity z minula
Kdy jste naposledy jedli chléb a jak vám chutnal?
3. práce v lavicích
4. povídání v kruhu
Děti měly vyjádřit barevně pocit z nasycení chlebem a oblíbeným jídlem. Některé děti si s tím na začátku moc nevěděly rady, jiné si poradily velmi rychle. J. vybarvil svůj pocit z nasycení chlebem neuvěřitelně barevně, totéž Z., KV. a Le. An. naprosto promyšleně zvolila „chladné“ nebo „teplé“ barvy. Ludmilu velmi překvapilo, že děti dokázaly jeden pocit vymalovat v mnoha barvách! V. zpočátku nevěděl, co vlastně po něm chceme, tak namaloval obě jídla konkrétně, když během prezentace pochopil, jak postupovaly ostatní děti, rychle své pocity nakreslil vedle svých obrázků. Co se obsahu týče – děti stojí před skutečností, že v očích některých je chléb obyčejný, v jiných ten nejposvátnější a že právě tenhle chléb je místem, kterým ve svátosti eucharistie „prosvítá Ježíš“...

REFLEXE:
Na naší jedenácté hodině nás děti překvapily od prvního až do posledního okamžiku velmi uvědomělou kázní. Když se Ludmila vracela během dne k tomu, co se dnes v hodině odehrálo, napadalo ji, že si děti mohly uvědomit, že svým chováním trápí učitelky, které mají přitom docela rády. A že jsme se tak téměř doslova dotkli Aristotelova tvrzení, že „ctnosti jsou bez rozumnosti nemyslitelné,neboť se musí opírat o správný úsudek rozumu o tom,co tvoří dobrý život.“ Tak jsme se dnes dostali o krůček dál ve formování našeho hledajícího společenství, v porozumění vztahu mezi rozumem a vůlí jednat i v rozvoji kreativního myšlení.

[Lenka Macků]

téma: svátost eucharistie Biblické příběhy o chlebu, který sytí duši – prorok Eliáš
31.5.2011, 14. setkání
Ludmila Muchová, Lenka Macků

CÍLE:
Žáci umí rozlišit mezi obsahem a poselstvím biblického příběhu o Elijášovi: Bůh pečuje o lidi, kteří se starají o Boží věci – Bůh může udělat zázrak

PLÁNOVANÁ STRUKTURA:
1. přivítání a zahájení
Vyhodnotit hru ohleduplnosti z minula, na poprvé dopadla úplně skvěle. Pochválit a povzbudit děti v "uvědomělé kázni".
2. scénka - Kde se tu vzala moje svačina
Děti se vrátí do lavic. Ludmila s Lenkou dětem zahrají divadlo, které bude probíhat nějak takhle: "H.: Kde se tu vzala moje školní svačina? P.: Všechno, co máme je Boží dar. Tak ta svačina taky. H.: Ale kdepak, sbalila mi ji do aktovky moje maminka. P.: No, a kde asi ta tvoje maminka vzala jídlo? Jídlo máme od Boha. H.: Ne, z ledničky ho vzala. P.: Aha, a jak se do té ledničky asi dostalo? H.: No dovol? Přece ho koupila v obchodě, za peníze. P.: Jenže aby se dostalo to jídlo do obchodu, tak napřed muselo vyrůst na poli. A kdo dává semenům sílu, aby vyrostly? Bůh, ne? Tak vidíš, že je to dar od Boha... H.: Ale semenům dává šílu taky voda a živiny z půdy, to jsme se učili už v první třídě. P.: A kdo všechny ty živiny a vodu stvořil? Bůh. Tak vidíš. H.: Jenže o tom jsme se v prvouce ani v přírodovědě nic neučili. H.: O víře v Boha se neučí v přírodovědě, ale v náboženství, to je přeci jasný, ne?"
3. cesta svačiny
Děti pracují v lavicích, společně rekonstruují, kudy svačina šla, než se dostala Honzovi (Ludmile) do ruky. Pak budou hledat, kde by v tom řetězci mohl být Bůh, pokud tam někde je.
Mohl by Bůh udělat to, že přeskočí celou "cestu svačiny" od semínka přes pekárnu atd. a dá člověku do rukou rovnou hotový bochník chleba? Mohl by Bůh udělat takový zázrak?
4. čtení příběhu o proroku Eliášovi
"I stalo se k němu slovo Hospodinovo: „Vstaň a jdi do Sarepty, jež je u Sidónu, a usaď se tam. Hle, přikázal jsem tam jedné vdově, aby tě opatřovala potravou.“ Vstal tedy a šel do Sarepty. Přišel ke vchodu do města, a hle, jedna vdova tam sbírá dříví. Zavolal na ni. „Naber mi prosím trochu vody do nádoby, abych se napil.“ Když ji šla nabrat, zavolal na ni: „Vezmi pro mě prosím s sebou skývu chleba.“ Řekla: „Jakože živ je Hospodin, tvůj Bůh, nemám nic upečeno, mám ve džbánu jen hrst mouky a v láhvi trochu oleje. Hle, sbírám trochu dříví. Pak to půjdu připravit pro sebe a svého syna. Najíme se a zemřeme.“ Elijáš jí řekl: „Neboj se. Jdi a udělej, co jsi řekla. Jen mi z toho nejdřív připrav malý podpopelný chléb a přines mi jej. Potom připravíš jídlo pro sebe a svého syna, neboť toto praví Hospodin, Bůh Izraele: ´Mouka ve džbánu neubude a olej v láhvi nedojde až do dne, kdy dá Hospodin zemi déšť.´“ Šla a udělala, jak Elijáš řekl, a měla co jíst po mnoho dní ona i on i její dům. Mouka ve džbánu neubývala a olej v láhvi nedocházel podle slova Hospodinova, které ohlásil skrze Elijáše."
5. filosofický dialog
Myslíte si, že i dnes mohou lidé zažít takový zázrak, jako zažil Eliáš? Nebo podobný zázrak? Nebo úplně jiné zázraky?
Nebo se dnes už zázraky nedějí?
6. závěr - domácí úkol
Děti dostanou za domácí úkol malou anketku, kterou mají dát k vyplnění svým věřícím blízkým:
Myslíte si, že Bůh dělá i dnes zázraky?
Jestliže si to myslíte, víte o nějakém? Popište nám ho.
Jestliže si to nemyslíte, čím si to vysvětlujete?
Nebo je to ještě jinak?
Jestliže je to jinak, jak?

REALIZOVANÁ STRUKTURA
1. přivítání a zahájení
2. scénka - Kde se tu vzala moje svačina
3. cesta svačiny
S pomocí dětí jsme nakreslili „cestu chleba“ na tabuli a děti měly najít místo, které má v té cestě Bůh. děti našly hned tři cesty, jak může putovat chléb od Boha přes lidi k člověku – jednak prostřednictvím výroby a obchodu, jednak pomocí dobrých skutků. Také našly dvě možnosti, kde má Bůh místo v nákresu „cesty chleba“: buď úplně na začátku – to on sesílá vláhu na zem a působí, že zrnko vzklíčí, nebo patří celá ta cesta do velikánského kruhu – a Bůh je ten kruh.
4. čtení příběhu o proroku Eliášovi
5. filosofický dialog
Myslíte si, že i dnes mohou lidé zažít takový zázrak, jako zažil Eliáš? Nebo podobný zázrak? Nebo úplně jiné zázraky?
Nebo se dnes už zázraky nedějí?
Podle našich dětí se zázraky stále dějí:
J. si vzpomněl, že rodiče vyprávěli, jak byli na shromáždění, kde se uzdravovali lidé s nemocnýma očima, protože nějací jiní lidé se za ně modlili k Bohu,
L. si vzpomněl, že jeho maminka má na telefonu obrázek, jak se na Slovensku zjevil Bůh
L. si všímala, že je kolem nás hodně lidí, kteří mají nedostatek chleba – třeba bezdomovci. Ukázala nám, jak přesně odpozorovala, co bezdomovci jedí, co pijí, kde přespávají...
Potom jsme se zeptali:
Proč je na světě tolik hladových lidí, jestliže Bůh může dělat zázraky s rozmnožením chleba?
Děti mínily, že:
Bůh dává lidem sílu, aby si chléb vypěstovali sami.
An. vymyslela, že Bůh je prostě „uměřený“: že nedělá ničeho moc ani málo, ani zázraků.
Otázku, proč to tak ale je, jsme nedořešili.
6. závěr - domácí úkol
S úkolem měla problém K. Tedy hned dva problémy. Sama dobře nepochopila, co to je takový zázrak ale také nemůže dát lístky doma rodičům, protože oni umí jenom vietnamsky... Tak si lístečky neodnesla a slíbili jsme jí, že jí příští hodinu vysvětlíme, co to je zázrak.
REFLEXE:
Dnes se nás dotkla multikulturní situace skupinky: narazili jsme na to, že jinak rozumí náboženství L., který přichází z romské rodiny (do víry v Boha se mu mísí zbytky víry v duchy zemřelých – kteří mohou být zlí...) a K., které chybí evropská kulturní zkušenost - pohybuje se ve dvou kulturách – primárně ve vietnamské (rodina) a v české (škola, kamarádi)
Ludmila plánuje na příště, že pro K. a L. vytvoří speciální dopis o náboženství jejich kultury.