Logo P4C
Filozofie pro děti
v centru pozornosti … myšLenka
Jihočeská univerzita v Českých Budějovicích
    

 FAQFAQ   HledatHledat   Seznam uživatelůSeznam uživatelů   Uživatelské skupinyUživatelské skupiny   RegistraceRegistrace   ProfilProfil   Soukromé zprávySoukromé zprávy   PřihlášeníPřihlášení 

Zprávy z průběžné praxe_MŠ Borovany

 
Přidat nové téma   Zaslat odpověď    Obsah fóra -> Mateřská škola
Zobrazit předchozí téma :: Zobrazit následující téma  
Autor(ka) Zpráva
Lenka Macků



Založen(a): 4.2.2007
Příspěvky: 30
Město: Třeboň

PříspěvekZaslal(a): 15. 03. 2010 22:22:11    Předmět: Zprávy z průběžné praxe_MŠ Borovany Citovat

Sem vkládá Pavla své postřehy z praxe s příběhem Nemocnice pro panenky
Návrat nahoru
Zobrazit informace o autorovi/autorce Odeslat soukromou zprávu Zaměstnavatel / Škola Souhlasím se zveřejněním těchto údajů na stránce Kontakty
Pavla Kocábková



Založen(a): 12.4.2010
Příspěvky: 8
Město: Petříkov

PříspěvekZaslal(a): 23. 04. 2010 09:24:01    Předmět: První setkání Citovat

Filozofická praxe
MŠ Borovany
Příběh Nemocnice pro panenky

1. setkání 26. 1. 2010 úterý
celkem 9 dětí (Vendulka, Verča, Terezka, Adélka, Honzík, Vojta, Andrea, Lucka, Matěj)

Nejdříve jsem dětem něco o příběhu pověděla a potom jsem začala číst. Přečetli jsme si polovinu první kapitoly a potom jsem se dětí zeptala, co je zajímá a jestli by se chtěly na něco zeptat. Děti nejdříve váhaly, ale po chvilce se začaly ptát. Otázky jsem zapsala na tabuli a ke každé z nich jsem připsala i jméno autora. Děti to moc zaujalo.
Otázky:
1. Jak Saša napsal příběh? (Vendulka)
2. Kdo to napsal? (Verunka)
3. Když se panenky v noci vzbudí, ožívají? (Terezka)
4. Kolik má Saša panenek? (Adélka)
5. Jak se vyrábějí panenky? (Matěj)
6. Jak dali panenkám vlasy, řasy, oči a nos? (Verunka, Vojta, Honzík,Vendulka)

Postupně jsme probírali všechny otázky a hledali odpovědi. Dětí jsem se ještě ptala jaký je rozdíl mezi člověkem a panenkou. Zajímavá byla diskuze o tom, kdo nebo co panenku vyrábí- jestli stroj nebo člověk a jestli stroj myslí, nebo jestli vše musí nejdříve vymyslet člověk. Protože děti nemohou dlouho sedět snažila jsem se zapojit i cvičení s otázkami z metodické příučky. Kdo by odpověděl ANO - stoupnul a kdo NE, tak zůstal sedět. Ptala jsem se i proč.
V diskuzi vyplynuly další otázky:
Já: Proč máme některou hračku radši než ostatní?
Děti: Protože je nová, hezky vypadá, podle toho, od koho ji máme
Já: Můžeme ji přestat mít rádi?
Děti: Děti se shodly na tom, že ano.
Já: A člověka? Můžeme ho přestat mít rádi? Když už je třeba starší, nebo se nám tolik nelíbí?
Děti: Jednoznačně křičely, že ne. Když někoho máme rádi, tak ho máme rádi pořád stejně.
Potom jsme se bavili o pocitech-o tom, že někdy pláčeme a že nám může být něco líto. Když jsem se zeptala kdy, tak všichni říkali, když jsme smutní.
Já: A už se vám někdy stalo, že jste se smáli tak, až vám tekly slzy?
Děti tahle otázka zaujala a některé z nich říkaly,že se jim to už stalo. Došli jsme tedy k tomu, že slzy nejsou vždy jen ze smutku, ale někdy to mohou být i slzy štěstí.
Na konci jsem se zeptala, jestli je to bavilo a všichni říkali, že ano a že se těší na příště.
Myslím, že je příběh zaujal. Nejzajímavější byly dvě poslední otázky, o kterých jsme se bavili opravdu dlouho.
Návrat nahoru
Zobrazit informace o autorovi/autorce Odeslat soukromou zprávu Tituly Zaměstnavatel / Škola Souhlasím se zveřejněním těchto údajů na stránce Kontakty
Pavla Kocábková



Založen(a): 12.4.2010
Příspěvky: 8
Město: Petříkov

PříspěvekZaslal(a): 23. 04. 2010 09:35:42    Předmět: 2. setkání Citovat

2. setkání
4. 2. 2010 čtvrtek

dětí bylo 7 (Verunka, Matěj, Honzík, Vojta, Adélka, Andrea, Terezka)
Děti měly za úkol přinést si svou nejoblíbenější panenku nebo jakoukoliv jinou hračku (u kluků jsou zrovna nejvíc v kurzu dinosauři. Když jsem se minule zeptala, jestli bychom mohli všem hračkám říkat panenky, tak mi to neprošlo. Dinosaur prostě nemůže být panenka Smile ). Sedli jsme si společně do kruhu a přečetli si další část příběhu. Potom jsme si s dětmi navzájem představovali hračky-jak se jmenují, jak je máme dlouho, od koho je máme.
Následovalo psaní otázek:
1. Mohl by Saša koupat svojí panenku? (Verunka)
2. Proč panenka nemůže pít mléko? (Honzík)
3. Jak dal Saša jméno? (Verunka)
4. Proč jsou panenky z plastu? (Vojta)
5. Jak dlouho panenku má? (Adélka)
6. Proč Saša nemá kamarády? (Matěj)

U druhé otázky jsme probírali, co to znamená, když je někdo alergický a proč některé věci nesmíme. Zajímavá byla třetí otázka. Ptala jsem se dětí podle čeho vybraly své hračce jméno a podle čeho se dávají jména lidem. Jestli jsme spokojení se svým jménem, jestli bychom se chtěli jmenovat jinak nebo jestli by naše hračka byla jiná, kdyby měla jiné jméno. Děti vybraly jména podle toho, že se jim líbilo, podle někoho, kdo se jim líbí, podle vzhledu hračky, nebo už ji se jménem dostaly. Lidem se prý dávají jména podle toho, jaké se líbí rodičům a někdy taky přímo po rodičích. Většina dětí byla se svým jménem spokojena. Jen Matěj ne. Všichni mu říkaly Matýsku a on nám řekl, že by si přál, abychom mu říkali Matěji. Děti také říkaly, že by si nedovedly představit, že by se jmenovaly jinak a u hračky také ne.
U 4. otázky jsem vyhledala v textu, jak dlouho má Saša panenku. I my společně jsme si řekli, jak dlouho své hračky máme. Pak jsem se ptala, jestli také hračky stárnou (prý ne). Od kdy se počítá, kolik let je nám - děti říkaly, že od narození. A jak se pozná, že je někdo starší? Hodně říkaly, že podle velikosti. Děti odhadovaly i můj věk a věk paní učitelky ze třídy a moc jsme se u toho nasmáli.
6. otázka - ptala jsem se, jestli i hračka (panenka) může být kamarád a podle dětí může. Také mě zajímalo, jestli s ní můžeme mluvit. Panence prý můžu něco říkat, ale ona sama nemluví.
Na konec jsem zařadila hru, při které jsme chodili po třídě a každý měl svoji hračku v ruce. Na zvukové znamení jsme se zastavili a u koho jsme byli nejblíže, s tím jsme si hračku vyměnili. Po hře jsem se ještě ptala, jestli se o své hračky báli a jestli jim bylo nepříjemné, když měl hračku někdo jiný. Matěj říkal, že se o ní bal jen někdy - podle toho, kdo ji měl v ruce.
Návrat nahoru
Zobrazit informace o autorovi/autorce Odeslat soukromou zprávu Tituly Zaměstnavatel / Škola Souhlasím se zveřejněním těchto údajů na stránce Kontakty
Pavla Kocábková



Založen(a): 12.4.2010
Příspěvky: 8
Město: Petříkov

PříspěvekZaslal(a): 16. 05. 2010 16:02:41    Předmět: Citovat

3. setkání
16. 2. 2010 Úterý
6 dětí (Matěj, Lucka, Terezka, Honzík, Andrea, Vojta)
Přečtení příběhu + tvoření otázek

1. Proč Saša zapomněl panenku? (Honzík)
2. Má Saša hodnou mamku? (Matěj) nebo zlou? (Terezka)
3. Proč jsou na Sašu zlí? (Vojta)
4. Jaké má maminka auto? (Matěj)
5. Kolik má Saša hraček? (Vojta)

Dětem jsem přečetla další část příběhu a hned po přečtení se hlásily s otázkami.
Začali jsme s tím, proč Saša mohl panenku zapomenout. Děti jmenovaly různé důvody. Zajímalo mě, jestli i my někdy zapomínáme. Všichni až na Vojtu říkali, že ano. Zapomínáme, když chvátáme, zaspíme, myslíme na něco jiného. Děti potom vyprávěly různé příhody, kdy něco samy zapomněly.
U druhé otázky se děti shodly na tom, že má Saša hodnou maminku, ale někdy že může být i zlá. Přišli jsme na to, že se rodiče mohou někdy naštvat, ale neznamená to, že jsou zlí. Také jsem se ptala, jak poznáme hodného nebo zlého člověka. Hodný člověk pomáhá, půjčuje hračky a zlý nadává, bije ostatní a ubližuje jim. Na Sašu z příběhu byli prý ostatní zlí kvůli panence. Také jsme rozebíral pojem důvod - děti mu nerozuměly. A tak jsem zařadila aktivitu s kým kamarádím a proč.
Ptala jsem se: Je dobré, když s někým nekamarádím, protože má dlouhé vlasy, brýle, hraje si s panenkou, bydlí na vsi, atd.
Dokončování vět, aby dávaly smysl (dobrý důvod)
př.: Snědla jsem zmrzlinu, protože…
Vzbudil jsem se ve své postýlce, protože…
Dobrý / špatný důvod str. 51 Metod. příručka
Otázka 4
Tahle otázka mě trochu překvapila, a nakonec jsme zjistili, že z příběhu nepoznáme, jaké měla maminka auto, a že to asi nebude tak důležité.
U 5. otázky říkaly děti, že má 1 hračku a to Kulíška. Bavili jsme se i tom, že můžeme mít více hraček, ale některé třeba jen jednu nebo dvě máme nejraději.
Návrat nahoru
Zobrazit informace o autorovi/autorce Odeslat soukromou zprávu Tituly Zaměstnavatel / Škola Souhlasím se zveřejněním těchto údajů na stránce Kontakty
Pavla Kocábková



Založen(a): 12.4.2010
Příspěvky: 8
Město: Petříkov

PříspěvekZaslal(a): 25. 06. 2010 10:07:11    Předmět: 4. setkání Citovat

4. setkání
18. 2. 2010 Čtvrtek
5 dětí (Matěj, Terezka, Vojta, Honzík, Andrea)

Četli jsme další část příběhu a hned děti tvořily otázky

1. Proč Saša lhal? (Andrea)
2. Proč Saša chtěla žalovat? (Honzík)
3. Proč p. učitel říkal pravidla? (Vojta)
4. Byla Saša hodná nebo zlá? (Matěj)
5. Proč všichni odešli (děti v příběhu odešli na hřiště)? (Terezka)
6. Proč šli na hřiště? (Vojta)
7. Proč ostatním Saša připadá jako hračka? (Honzík)
Jako miminko a jaké to je? (Vojta a Andrea)
8. Proč jsou na Sašu škaredí a nehrají si s ní? (Terezka)

1. Proč lžeme? Může být někdy lež dobrá? Prý ne. V žádném případě. Už jste někdy zalhali?
Matěj řekl, že ano a Vojta tvrdil, že nikdy v životě, a že lhát se nesmí vůbec nikdy. Saša prý lhal ze strachu před panem učitele - bál se, že ho potrestá.
2. Proč chtěla žalovat? Co je to žalování?
Zařadila jsem aktivitu, kdy děti rozlišovaly, co je žalování a naopak, co se musí říct, aby se druhému něco nestalo.
3. Proč p. učitel říkal pravidla? Máte tady ve třídě také nějaká pravidla? Jaká a proč? Děti mi je jmenovaly a říkaly k čemu jsou dobrá. Mají je napsané s obrázky a tvořily je společně s paní učitelkou na začátku roku. Kde všude se můžeme setkat s nějakými pravidly? V dopravě, ve škole, v nemocnici - vlastně všude.
Potom si děti začaly hodně skákat do řeči. Honzík se pomaleji vyjadřuje a Vojta mu řekl: Tak už se konečně vyžvejkni! Honzík se rozplakal a Vojta se mu šel omluvit. Hned jsme tedy společně začali vytvářet svoje pravidla, aby nedošlo k tomu, že by někdo plakal, nebo se nedostal ke slovu.
Pravidla:
- BÝT NA SEBE HODNÍ
- NIKOHO NEBOUCHAT
- NEBUDEME SI SKÁKAT DO ŘEČI - BUDEME SE HLÁSIT
- NEBUDEME SE HÁDAT

4. otázka
Byla Saša hodná nebo zlá?
Děti měly různé názory. I oni přiznaly, že někdy zalžou. Nakonec se shodly na tom, že byla hodná, ale udělala chybu.

Aktivita z metodické příručky str 53
Ano - krok dopředu
Ne- zůstat na místě
Návrat nahoru
Zobrazit informace o autorovi/autorce Odeslat soukromou zprávu Tituly Zaměstnavatel / Škola Souhlasím se zveřejněním těchto údajů na stránce Kontakty
Pavla Kocábková



Založen(a): 12.4.2010
Příspěvky: 8
Město: Petříkov

PříspěvekZaslal(a): 25. 06. 2010 10:08:53    Předmět: 5. setkání Citovat

5. setkání
12. 3. 2010 Pátek
9 dětí: Verunka, Matěj R., Andrea, Terezka, Matěj, Vojta, Adélka, Lucka, Honzík

otázky:
1. Proč se Sašovi a Kulíškovi nelíbil dnešní den? (Honzík)
2. Bylo Sašovi líto, že lhal? (Adélka)
3. Šel se Saša omluvit panu učiteli (Verunka) a Katce? (Vojta)
4. Proč používají ve školce dvě pravidla a jaká? (Honzík, Verunka)
5. Napadlo opravdu Kulíška hrát si s panenkou? (Matěj R.)

Na začátku jsme se bavili o tom, co jsme dělali naposled a pak jsem přečetla další část příběhu. Děti vymýšlely otázky. Zbyly nám ale i otázky z minule, tak jsem je dětem přečetla a mohly si vybrat, jestli chtějí použít i některou z nich. Děti se shodly na tom, že se chtějí bavit jen o dnešních otázkách.
Na první otázku říkaly děti, že se Sašovi a Kulíškovi den nelíbil proto, že Saša lhal a porušil pravidla. Pak jsem se ptala, jestli i jim se stalo někdy, že se jim nějaký den nelíbil a proč. Děti uváděly různé příklady (když jim někdo něco nedovolil, když něco provedly, když se jim něco stalo, atd.) Na otázku, jestli bylo Sašovi líto, že lhal, odpověděli všichni ano. Jak poznáme, že je nám něco líto? Jak se tváříme, bolí nás něco? Děti říkaly, že jsme smutní, pláčeme a většinou říkaly, že je bolí hlava (taky i nohy) když je jim něco líto. A kdy je nám něco líto? Když nám někdo něco zakáže, když zlobíme, když nám někdo umře,…
Potom děti zajímalo, jestli se Saša šel omluvit. Řekla jsem, že si to přečteme příště, ale co si myslí. Shodly se na tom, že se omluvit šel, ale bál se, že dostane vynadáno, proto to nedokázal říct hned. Dostali jste vy někdy vynadáno, když jste se šli omluvit? Ne. A báli jste se? Ano! Co bylo pro Sašu těžší, omluvit se Katce nebo panu učiteli? Prý panu učiteli, protože se bál trestu. První by se ale měl jít omluvit určitě Katce, protože její byla panenka, kterou si Saša bez dovolení půjčil. Děti došly k závěru, že omluvit se musíme vždycky.
Potom jsem zařadila aktivitku
Dala jsem dětem několik fixů a řekla jim, ať společně vymyslí nějakou hru, ke které bychom fixy potřebovali. Nejdříve děti vymýšlely spolu, ale potom si vzaly papíry a většina z nich vymyslela hru vlastní - popovídali jsme si o nich a já jsem řekla, aby to zkusili ještě jednou-opravdu společně. A tentokrát bez papírů - jen s fixy. Vymýšlení se ujal hlavně Matěj R. a za chvilku vymysleli novou hru, kterou hned předvedly. Potom chtěly děti stále hrát své hry, ale ještě na chvíli jsme se vrátili k otázkám - proč používají ve školce dvě pravidla a jaká? Děti si pamatovaly z textu, jaká pravidla to byla a věděly i proč - o podobné otázce jsme totiž mluvili už minule. U poslední otázky byly trochu rozpory. Hlavně mezi Adélkou a Andreou. Adélka říkala, že Kulíška opravdu napadlo hrát si s Katčinou panenkou, ale proč, to neví. Andrea říkala, že Kulíška to napadnout nemohlo, protože je jen hračka a není živý. Ostatní už se nedokázali soustředit a pořád chtěli předvádět své vymyšlené hry, tak jsme si je šli nakonec zahrát.
Návrat nahoru
Zobrazit informace o autorovi/autorce Odeslat soukromou zprávu Tituly Zaměstnavatel / Škola Souhlasím se zveřejněním těchto údajů na stránce Kontakty
Pavla Kocábková



Založen(a): 12.4.2010
Příspěvky: 8
Město: Petříkov

PříspěvekZaslal(a): 25. 06. 2010 10:11:06    Předmět: 6. setkání Citovat

6. setkání
19. 3. 2010 Pátek
3 děti: Vojta, Andrea, Adélka

Na začátku jsme pokračovali ve čtení příběhu a potom začaly děti vymýšlet otázky:

1. Proč Jakub nemá žádnou hračku? (Vojta)
2. Proč Katka neuměla říct to, co si myslela? (Andrea)
3. Jak Katka myslela to, že jsou všechny panenky z jiné země? (Adélka)
4. Proč jsou všechny panenky jiné? (Vojta)
5. Proč jsou všechny panenky hezké a proč má Kulíšek šaty? (Adélka)

Na první otázku děti odpovídaly tak, že má Jakub hračku třeba doma, nebo jí zapomněl. Taky může být chudý, a proto žádnou hračku nemá. Taky se mu mohla rozbít nebo ztratit. Ptala jsem se, jestli znají někoho, kdo nemá hračku a děti se shodly na tom, že nikoho takového neznají.
2. otázka: Katka se prý bála. Ptala jsem se, jestli se im to tak někdy stalo a děti říkaly, že ano. Až na Vojtu. Andree se něco podobného stalo, právě když se bála. Taky prý nemusíme znát správná slova.
Jak Katka myslela to, že jsou všechny panenky z jiné země?
Děti: Asi tak, že někdy byly vyrobené a pak sem dovezené. Adélka také říkala, že mohou být z jiné země právě podle barvy kůže. Ptala jsem se, jestli si myslí, že všude v každé zemi mají děti panenku - prý ano.
Pak jsme přešli k další otázce. Zajímalo mě, jestli ty panenky i jinak vypadají v různých zemích. Nejdříve řekly děti, že ne, ale po chvilce přemýšlení odpověděly, že ano. Proč jsou tedy panenky jiné? Děti nedokázaly odpovědět. Já: Vy máte každý jinou hračku? Děti: Ano. Já: A dovedete si představit, že by si kluci hráli jen s panenkami a holky s dinosaury? Ne! Proč jsou tedy panenky (hračky) jiné? Děti: Protože je tak vyrobí. Adélka začala vyprávět, jak se jí líbila panenka, ale byla moc drahá, tak jí maminka nemohla koupit - přidal se i Vojta. Takže některé panenky jsou drahé a jiné levnější? Děti: Ano. Drahou si ale nikdo nekoupí. Já: Proč se ale prodávají? Myslíte, že někdo na ní peníze má? Prý ano.Adélka: někdy jsou ale i dvě panenky stejné a děti si je mohou plést.
Já: Vypadají všichni lidé stejně? Ne. Někdo je starý a má vrásky a šedé vlasy, taky v Africe vpadají lidé jinak. Mají tmavou kůži. Takže panenky jsou různé jako jsou různí lidé? I my, jak tady sedíme, vypadáme jinak? Děti říkaly různé rozdíly, které mezi námi jsou. Myslela jsem, že děti řeknou, že každý jsme jiný a každému se líbí něco jiného. Nakonec jsem se na to zeptala a děti řekly, že je to pravda. Vojta by si vůbec nedovedl představit, kdyby existoval jen jeden druh hraček, třeba panenky a nebyli by dinosauři. Pomalu jsme přešli k poslední otázce. Jak je možné, že když se p. učitel zeptal, jestli jsou všechny panenky hezké, tak děti řekly, že ano a přitom vypadají jinak? Tuto otázku jsme už nestihli úplně, ale nakonec děti řekly, že jsme jiní, a tak i každá panenka vypadá jinak.
Návrat nahoru
Zobrazit informace o autorovi/autorce Odeslat soukromou zprávu Tituly Zaměstnavatel / Škola Souhlasím se zveřejněním těchto údajů na stránce Kontakty
Pavla Kocábková



Založen(a): 12.4.2010
Příspěvky: 8
Město: Petříkov

PříspěvekZaslal(a): 25. 06. 2010 10:13:02    Předmět: 7. setkání Citovat

7. setkání
25. 3. 2010 Čtvrtek

8 dětí: Terezka, Vendulka, Honzík, Lucka, Andrea, Adélka, Vojta, Matěj
Na začátku jsem zkusila něco nového. Příběh jsme přečetli jako vždy, ale potom jsem dětem řekla, ať se rozdělí na dvě skupiny a řekla jim, ať zkusí každá skupinka vymyslet 2 otázky. Ze začátku byly trochu problémy, ale nakonec se dokázaly děti mezi sebou dohodnout.
První skupinka: Vojta, Matěj, Honzík, Lucka
Druhá skupinka: Terezka, Andrea, Adélka, Vendulka
První skupinka vymyslela dvě otázky:
1. Proč Františkovi připadá jeho panenka nejkrásnější a jiným ne?

Děti: Kvůli tomu, jak vypadá. Má rezavé-zlaté vlasy, tričko, pihy - vypadá jako kluk.
Já: Proč se mu líbí? Proč jiným nepřipadá hezká?
Děti: Prostě se jim nelíbí. Třeba neviděli ještě všechny tváře.(Matěj)
Já: Vy určitě taky máte nějakou oblíbenou hračku. Je pro vás ta nejhezčí?
Děti: Ano
Já: A proč? Děti začaly popisovat svoje hračky: Je malá, je hnědo-bílá, je plyšová, …Je hezká
Já: O čem můžeme říct, že je to hezké?
Adélka: Třeba když se slušně oblékneme, potom vypadáme hezčí. Vendulka: Já si vždycky připadám hezká, když si obleču šaty.
Já: A připadá vám ten, koho máte rádi, taky hezký? Děti: Určitě ano!
Když jste říkaly, že se vám líbí vaše hračky, protože jsou malé, plyšové, hnědo-bílé,…znamená to, že se všem líbí malé, plyšové, hnědo-bílé hračky? Děti: Ano! Hned se ale začaly opravovat a říkat, že ne. Třeba klukům a holkám se líbí jiné hračky.
Já: Takže žádný kluk si nemůže hrát s panenkou? Ne, nemůžou!
A holky s dinosaury? Taky ne.
A co když mě se líbí panenky i dinosauři? Děti na mě udiveně koukaly. Já: Taky mám kamarádku a ta když byla malá, tak si hrála jen s autíčky. Vendulka: Já mám kamarádku a ta má tank na ovládání. Lucka: mě se líbí i dinosauři - mám je i doma. Vojta (největší odpůrce panenek): Můj brácha si hraje s panenkami a pusinkuje je. Adélka: Moje sestřenice si taky hraje s autíčky,…atd.
Já: Vidíte, na co jsme přišli. Kluci i holky si můžou hrát s panenkami i s dinosaury. Proč tedy je tolik různých hraček? Nestačily by nám jen panenky? Kluci znechuceně: Neee! Adélka: protože potom bychom si je pletli. Já: A co kdyby byly jen panenky, ale každá by vypadala trochu jinak - třeba by měla jinou barvu vlasů? Potom bychom si je nepletli, ne? Kluci: To by nešlo. Já: Tak by byly jen různě barevní dinosauři. Kluci: Jo, to by šlo! Holky se moc netvářily. Já: A stačilo by vám to? Matěj: Ještě by se hodila stavebnice. Já: proč tedy máme tolik různých hraček? Jenom když se rozhlédneme tady po třídě, tak vidíte, kolik jich je. Lidé jsou také různí? Ano! Takže každý vypadá jinak? Děti: Jo.
Já: Takže protože jsme různí, proto máme i různé hračky? Děti: Ano, ale někdy jsou i dvě panenky, které jsou stejné
Já: A mohou být i dva lidé úplně stejní? Děti: Ano i ne. Proč tedy ano? Děti dávají různé příklady - stejní, podobní kamarádi, sourozenci a dvojčata.
Já: A proč ne? Vojta: Protože nejsou úplně stejní.
Já: A co ta dvojčata? Děti váhají. Myslíte, že i když vypadají stejně, že třeba i stejně myslí? Děti: To asi ne. Matěj: Třeba v cizině vypadají lidé stejně-mají šikmé oči. Nebo Angličani. Já: Myslíte, že kdyby tady mezi námi byl Angličan, že bychom to nějak poznali? Děti: Asi ne. Já: Angličani vypadají jako my, ale podle čeho bychom to mohli poznat? Andrea: podle toho, že jinak mluví. Potom jsem zařadila aktivitu. Po třídě jsem rozmístila obrázky různých lidí (cizinců, miminka, ale i starého člověka). Děti se procházely po třídě a dívaly se na obrázky. Potom se vrátily na místa. Já: Jaké lidi jste viděli? Vendulka: Mně se líbili ty pani. Byly určitě z ciziny. Já: A jak se to dá poznat? Děti: Protože byly tmavší a měla šikmé oči. Já: Ještě o nějakém obrázku by nám chtěl někdo něco říci? Vendulka: Taky se mi líbil ten starý pán. Ten vypadal skoro jako můj děda. Já: Co třeba obrázek s chlapcem. Děti: Ten by mohl žít i u nás. Já: To by mohl, ale je také z ciziny. Matěj: Mně se líbil obrázek se dvěma dětma. Ty byly takový jiný. Asi taky cizinci. Já: A proč? Matěj: Mají jiné oči a kůži. Prostě vyadají jinak, atd…
Potom jsem dala dětem papíry a pastelky a řekla, ať nakreslí člověka, který se jim líbí nejvíce. Děti malovaly konkrétní osoby-ze třídy, kamarády, rodiče,…Pak říkaly, jaké mají vlasy, oči kůži a bavili jsme se o tom, jestli jsou hezcí, i když jsou různí. Děti se shodly na tom, že ano.
Návrat nahoru
Zobrazit informace o autorovi/autorce Odeslat soukromou zprávu Tituly Zaměstnavatel / Škola Souhlasím se zveřejněním těchto údajů na stránce Kontakty
Pavla Kocábková



Založen(a): 12.4.2010
Příspěvky: 8
Město: Petříkov

PříspěvekZaslal(a): 25. 06. 2010 10:14:58    Předmět: 8. setkání Citovat

8. setkání
26. 3. 2010 Pátek
10 dětí (Matěj R., Matěj, Vojta, Andrea, Adélka, Vendulka, Terezka, Honzík, Lucka, Verunka)

Rozhodla jsem se, že dnes nebudeme číst další část příběhu, ale že budeme pokračovat v otázkách z minulého dne, protože mi připadalo, že to děti moc zajímalo a bavilo je to.
Nejdříve jsme si zkusili říct, jaký je rozdíl mezi slovem hezký a skvělý.
Hezký - to, co je vidíme navenek
Skvělý - je ten, kdo toho hodně umí a pomáhá. Děti také jmenovaly sebe navzájem. Pak dávaly také příklady: Když jde mamka na ples a hezky se obleče, tak je hezká. Musí jí ty šaty ale slušet.
Já: Setkali jste se s člověkem, který by byl hezký navenek, ale nehezky by se choval? Děti začaly vyprávět různé "neuvěřitelné příběhy" (např. Jak je chtěl někdo unést, dal jim do bonbonu bombu, jak někdo někoho zabil a oni to viděli, atd.) Každý chtěl říct svůj příběh a vůbec se nedaly zastavit. Zeptala jsem se: Je lepší člověku hned nevěřit? Děti: Ano. Mohli by nás unést a máme se bavit jen s lidmi, které známe. Nemáme si brát věci od cizích lidí. Já: Kdo je pro nás cizí? Děti: Někdo, koho neznáme. Já: A koho známe? Děti jmenovaly různé osoby. Já: Co všechno musíme vědět o člověku, abychom mohli říct, že ho známe? Děti: Kde bydlí, že je hodný, telefonní číslo, víme, že nám nic neudělá. Vendulka začala vyprávět opět své příhody. Já: Dá se poznat, že nám člověk nic neudělá? Děti: Ano. Honzík: Třeba když nám dá nějakou moc hezkou hračku. Já: Takže když nám někdo dá něco hezkého, tak vím, že nám nic neudělá? Děti: Ano i ne.
Já: Když bude za školkou stát nějaký pán a bude nám dávat nějakou skvělou hračku, tak budeme vědět, že nám nic neudělá? Matěj: To nepoznáme - nevíme to. Následovaly opět různé příhody dětí. Já: Na co jsme přišli? Jací jsou lidé? Děti: zlí, hodní, super, superstároví, super bomba. Já: Jsou mezi nimi rozdíly? Děti: Ano. Já: A mezi námi? Děti: Ne. Já: Takže máme všichni třeba stejnou barvu vlasů a jsme stejně velcí? Děti se porovnávaly- ne.
Aktivita - podobné věci
Do třídy jsem rozmístila pět dvojic podobných věcí. Každé dítě si jednu věc našlo a mělo za úkol dát se do dvojice s někým, ke komu si myslí, že patří. Potom děti říkaly, co mají věci společného a v čem se liší. A zjistily, že rozdíly jsou nejen mezi lidmi, ale i mezi věcmi. Potom jsem se zeptala na otázku ze čtvrtka: Jak to, že děti neviděly jiné tváře? Je možné vidět všechny tváře? Prý ne. Nejde to. Já: A bylo by dobré znát všechny tváře? Děti: Ne, protože pak by nám mohl někdo ublížit. Já: Kdo si myslí, že mohou být dva lidé úplně stejní? Děti se hlásily. A v čem jsou stejní? Děti říkaly různé příklady. Jsou úplně stejní? Vypadají stejně, ale uvnitř jsou také stejní? Matěj R. : Ne nejsou. Mají jiné myšlení. Jeden může být hodný a druhý třeba zlý. Jinak přemýšlejí.
Návrat nahoru
Zobrazit informace o autorovi/autorce Odeslat soukromou zprávu Tituly Zaměstnavatel / Škola Souhlasím se zveřejněním těchto údajů na stránce Kontakty
Zobrazit příspěvky z předchozích:   
Přidat nové téma   Zaslat odpověď    Obsah fóra -> Mateřská škola Časy uváděny v GMT + 1 hodina
Strana 1 z 1

 
Přejdi na:  
Nemůžete odesílat nové téma do tohoto fóra.
Nemůžete odpovídat na témata v tomto fóru.
Nemůžete upravovat své příspěvky v tomto fóru.
Nemůžete mazat své příspěvky v tomto fóru.
Nemůžete hlasovat v tomto fóru.


Powered by phpBB © 2001, 2005 phpBB Group
tvorba webu webových stránek webdesign