[Ríša Macků]

Hezky den, zde prosim vkladejte prispevky o Vasich jednotlivych filozofickych setkanich. Prispevky by mely mit nasledujici strukturu:

- datum a info o tom o kolikate setkani/hodinu jde
- cil setkani
- struktura setkani - planovana vcetne casove dotace
- struktura setkani - skutecna vcetne casove dotace
- Co se podarilo, co se naopak nepodarilo a chci pred tim varovat.

Strukturou se rozumi strucny popis aktivit - jejich zamereni, didakticky/filozoficky/... cil.
V pripade, ze doslo k zformulovani nejakych otazek (na zaklade precteni pribehu), pak by soucasti prispevku mel byt i soupis techto otazek.

Bylo by dobre strukturu prispevku dodrzovat nejen obsahove, ale i graficky - aby to nebyl dlouhy jednolity text, ale pekne rozdelene a oznacene jednotlive casti.

V pripade, ze byste meli nejakou otazku do diskuse zde na foru, pak je nejlepsi ji polozit v sekci "2016/2017 praxe - všeobecná diskuse". Tato sekce je určená pro sdílení dojmů všech letosnich praktikantu. Je to i sekce, kde se budeme snazit pravidelne odpovidat ja s Petrem, popř. Ludmila Muchova a další.

PRO ZASLÁNÍ NOVÉHO PŘÍSPĚVKU KLIKNĚTE NA TALČÍTKU "ZASLAT ODPOVĚĎ" (NIKOLIV NOVÉ TÉMA)

[Magdaléna Volfová Žák]

Pondělí 16.1.2017, první setkání
6 dětí, 8-12 let

Seznámení dětí s tím, jak budou naše setkání probíhat, jak se mají k sobě chovat, pravidla komunikace - "Mluví jen ten, kdo má myšLenku", kterou jsem si z domova přinesla.

S dětmi se znám, neboť v dětském domově pracuji, ale na administrativní pozici, ale musela jsem se jim dostat do podvědomí v jiné pozici.

Čtení prvního příběhu, který jsem si sama vymyslela, především proto, abych přitáhla pozornost dětí, které chodí do kroužku mladých hasičů. Tudíž jsem volila příběh, kde je skrytý pojem šikany a na závěr příběhu jsem přidala hasiče - hrdinu.

Nejdříve jsem dětem nechala dovyprávět závěr příběhu, podle toho, jak by se oni sami zachovali a proč. Poté jsem jim dočetla příběh dle mnou připraveného scénáře.

Děti jsem vyzvala, aby se pokusily tvořit otázky na daný příběh.
Zde jsou:

Jak můžeme druhým pomoci v nesnázích?
Můžeme druhým ubližovat?
Máme to druhému oplatit,když nám ubližuje?
Proč je hasič hrdina?

Po diskuzi se domlouváme na další setkání. Požádala jsem děti, aby mi na příště namalovaly obrázek jejich hrdiny.

Jelikož se jednalo o první setkání, bylo trochu hektické. Děti téma zajímalo cca 20 minut, pak již odbíhaly od tématu.
Na příštím setkání se pokusím vybrat poutavý příběh, ale i zajímavěji vést diskuzi, aby se nám nezvrtávala k jiným tématům.

[Magdaléna Volfová Žák]

Čtvrtek 19.1.2017 - druhé setkání
5 dětí
8-12 let

Téma setkání - přátelství

Na začátku setkání mi děti odevzdaly obrázky svých hrdinů, o což jsem je požádala na minulém setkání. Zajímavé (i když v kontextu jejich životů vlastně ne), že dvě z dětí namalovaly svého dědečka, jedno dítě svojí matku a jeden chlapeček pána, který si ho o víkendech bere na hostitelskou péči. Myslím, že u "normálních" dětí by hrdinové ve většině případů nebyli rodinní příslušníci. Ale to by bylo téma na jinou diskuzi.

Dětem jsem navrhla, že by příběh, který jsem jim přinesla mohly číst 2 nejstarší z nich a střídat se, ale bohužel se tento návrh neujal. Četla jsem tedy opět já, vlastní vymyšlený příběh, se skrytým tématem přátelství.

Poté jsem děti vyzvala, aby mi řekly, o čem příběh je a jak na ně působil. Většina řekla, že příběh byl smutný a jen dva nejstarší odhalily hlubší podstatu - tedy nutnost mít kamaráda.

Otázky z dětí mámím jen obtížně, nakonec jsem ráda za dvě:
Máte nejlepšího kamaráda?
Zradil vás někdy nejlepší kamarád?

Jelikož byly pouze dvě otázky, věnovali jsme se oběma.

Bohužel musím říct, že se mi zatím moc nedaří děti přimět k tvorbě otázek. Spíše mi sdělují své vlastní příběhy, což ale přikládám tomu, že jsou v dětském domově a tudíž nemají tolik možností sdělit své zážitky. I to je asi důvodem toho, že se děti na naše setkání zjevně opravdu těšily a přesně ve smluvený čas byly nachystané na určeném pokoji a dokonce mě přišly vyzvednout do kanceláře,abychom si již šli povídat. Aspoň to považuji za svůj malý úspěch.

[Magdaléna Volfová Žák]

Úterý 24.1.2017 - třetí setkání
6 dětí
8-12 let

Téma setkání - Strach

Tentokrát jsem dětem nečetla žádný příběh, ale rozdala jsem jim papíry a pastelky a zadala úkol namalovat děsivého mimozemšťana. Děti byly nápadem nadšené, malovaly všechny. Po dokončení obrázků jsem každé dítě vyzvala, aby svůj obrázek popsalo a řeklo nám, proč je pro něj mimozemšťan strašidelný.

Po té jsem se snažila děti "vyprovokovat" k diskuzi na téma strach otázkou, čeho se kdo bojí?

Nejdříve mi děti odpovídaly, že pavouků, velkých psů, duchů a jiných přízraků z filmů. Později se mi podařilo je navést k zamyšlení nad hlubší podstatou strachu a přišly odpovědi jako tyto:

"Bojím se, že umře děda a už si nás nikdo nebude brát"
"Bojím se, že strejda Honza nabourá s kamiónem a umře"
(Obě tyto odpovědi se týkají strachu dětí, že jediní lidé,kteří si je někdy berou z dětského domova, umřou)

Po té, jsem jsem sama vznesla otázku, kdo všechno může mít strach?
Děti si samy položily otázku:
"Mají zvířata strach?"
Na což navázala diskuze o tom, jak se zvířata bojí ohňostrojů a petard a proč. Děti samy řekly, že by se tyto věci měly zakázat, protože to zvířatům ubližuje.

Na závěr mě potěšil jeden účastník diskuze, který sám zformuloval hezky myšlenku celého setkání:
"Neexistuje člověk, který by neměl z něčeho strach"

Na závěr byly děti trochu zklamané, že jsme si tentokrát nečetli žádný příběh, tudíž jsem jim slíbila, že na příště nějaký připravím. Celkově jsem z tohoto sezení měla dobrý pocit, myslím, že konečně byly trochu nástiny tvorby smysluplných otázek s hlubším kontextem.
Jediný zádrhel našich setkání vidím v tom, že ať vyberu jakékoliv téma k diskuzi, vždy se dostaneme k nějakým traumatickým zážitkům a deprivacím dětí

[Magdaléna Volfová Žák]

Čtvrtek 26.1.2017 - 4 setkání
5 dětí
8 - 12 let

Téma setkání - zájmové činnosti

Na základě minulých zkušeností jsem pro dnešek zvolila "lehčí" téma, zájmové činnosti. Nejdříve jsem přečetla úryvek z knížky o Jaromírovi Jágrovi a po té jsem děti vyzvala, aby každý řekl, jaké má zájmové činnosti, případně jaké by chtěly provozovat a proč.

Diskuze se poměrně dobře rozjela, všechny děti navštěvují kroužek malých hasičů, což bylo dobře, protože jsme dále diskutovali o tom, zda je to sport bezpečný/nebezpečný a vhodný pro kluky nebo holky a proč je třeba, aby tento zájmový útvar fungoval = "budeme umět pomáhat při nehodě nebo požáru", "naučíme se zodpovědnosti"

Děti dále říkaly, že že by rády chodily na hokej, fotbal, taneční kroužek a keramický kroužek. Vybídla jsem je, aby pověděly proč zrovna na daný sport nebo kroužek, zde některé odpovědi:

"Chci hrát fotbal, abych byl slavný a bohatý"
"Hokej je pro pořádné chlapy"
"Na keramice se dělají hezké výrobky a já bych je chtěla dát mamince"

Na závěr se diskuze ještě stočila k tomu, že jsou sporty/zájmové činnosti, které by děti dělat nechtěly - box, lyžování, ragby = protože si myslí, že jsou to sporty nebezpečné, že by je nezvládly, mají strach.
Tak jsem jim připomněla naše minulé téma strach a připomněla jsem, že strach je dobrý k motivování se k jeho překonání, ale zároveň je také dobré strach mít a zbytečně neriskovat své zdraví nebo dokonce život - například při lyžování v lavinových oblastech.

Dětem se téma líbilo, diskuze probíhala živě, ale jak už zde mnoho z nás uvádí, je opravdu těžké udržet pozornost dětí. Také se mi nedaří odstranit nešvar překřikování a dohadování se o to, kdo bude mluvit první atd.

[Magdaléna Volfová Žák]

Úterý 31.1.2017 - 5 setkání
6 dětí
8 -12 let

Téma setkání - jsou samé jedničky na vysvědčení důležité?

Téma jsem zvolila záměrně, protože děti dnes přinesly vysvědčení a samozřejmě se mi chlubily. Já též přinesla své vysvědčení ze základní školy a ukázala jim ho.

Diskuzi jsem začala otázkou zda jsou děti se svým vysvědčením spokojené/nespokojené a proč?
Děti se okamžitě rozpovídaly a bylo vidět, že si uvědomují, že v některých předmětech by měly možnost mít lepší výsledky. Zazněly i odpovědi, ve smyslu, nespravedlivého hodnocení ze strany učitelů.

Později jsem děti vyzvala, aby si vzaly papír nadepsaly si pod sebe předměty, které mají na vysvědčení a ohodnotily sebe samé. Překvapivě bylo hodnocení téměř totožné s hodnocením skutečným. A následovala otázka, jestli si děti domnívají, že jsou samé jedničky na vysvědčení důležité a proč?

Děti většinou odpovídaly, že by chtěly mít samé jedničky, protože by je pak chválily tety vychovatelky. Jen jedno dítě odpovědělo, že by chtělo mít samé jedničky, aby bylo stejně dobré jako spolužák, který je nejlepší ze třídy.
Dále děti říkaly, že různí členové jejich rodin neměli nikdy samé jedničky a mají se dobře, tudíž není důležité mít samé jedničky.

Na závěr jsem děti vyzvala, aby ohodnotily mě za naše setkání a povídání.

Celkově mi tato diskuze přinesla hlavně nepříjemné zjištění, že tyto děti mají pramalou motivaci k tomu, aby se ve škole snažily dosáhnout dobrých výsledků a učí se vlastně jen pro to, aby "měly klid od vychovatelek". Nadále se mi bohužel příliš nedaří z dětí vymámit nějaké smysluplnější a hlubší otázky k daným tématům.

[Magdaléna Volfová Žák]

Čtvrtek 2.2.2017 - 6 setkání
6 dětí
8 - 12 let

Téma setkání - vůle a sebeovládání

Téma a průběh dnešního setkání jsem volila podle knihy Filozofický dialog jako cesta k prevenci násilí Petra Baumana.
Děti jsem rozdělila do dvojic a svázala jim k sobě pravou a levou ruku od každého z nich. Sázanýma rukama pak měly vytvořit společný obrázek sněhuláka. Dětem jsem navrhla, že se můžou domluvit, zda budou kreslit oba, nebo jeden a druhý bude "přívažkem". Děti měly zpočátku velké problémy se nějak dohodnout a neobešlo se to bez strkanic a hádek. Později ovšem sami přišly na to, že pokud se nedomluví, prostě obrázek nevytvoří.
Po skončení aktivity jsem se otázala, jak se děti cítily ve své pozici a zda pro ně bylo těžké se ovládnout (hlavně v pasivnější roly).
Dále jsem se dětí ptala zda se dají ovládat následujícíc věci:
své sny
svoji nenávist k někomu
svá rozhodnutí
svůj krevní oběh

Pak jsem ještě děti vyzvala, aby se zamysleli na rčením "když se chce, všechno jde" a po té mi řekly, zda s tím souhlasí či nikoliv a proč.

Odpovědi zde:
"Není to pravda, protože jsem chtěl dostat jedničku z vlastivědy,učil jsem se a stejně jsem dostal 3"
"Jde to, chtěla jsem se naučit jezdit na kole, pořád jsem to zkoušela, až to pak šlo"
"Není to pravda, protože jsem chtěl, aby za mnou přijela mamina na víkend a nepřijela"

Na základě těchto odpovědí jsme si poté povídali, že některé věci svojí vůlí, sebedisciplínou a sebeovládáním ovlivnit můžeme, ale některé věci bohužel ne.

Toto setkání zpětně hodnotím, jako velmi zdařilé, neboť se nám končně podařilo proniknout "hlouběji pod povrch" věci.
Další postřeh z našich setkání je to, že děti si opravdu rády povídají (sice překotně přeskakují z jednoho tématu na druhé), ale o diskuze mají zájem, což mě rozhodně těší.

[Magdaléna Volfová Žák]

Úterý 21.2.2017 - 7 setkání
4 děti
8-12 let

Téma setkání - peníze

Inspiraci na toto setkání jsem čerpala z knihy Kurzy rozvoje myšlení od Richarda Macků. Na začátku setkání jsem dětem rozdala peníze ze hry Dostihy a sázky. Každé dítě dostalo 50 Kč. Po té jsem na stůl rozložila kartičky, kde byly napsané různé věci a jejich hodnota v penězích, např. nejdokonalejší počítač světa 15 Kč, plná skříň značkového oblečení 20 Kč, kamión čokolády 10 Kč, úsměvy všech lidí, které potkáváme 50 Kč, kamaráda, který nás nikdy neopustí 50 Kč....atd. Děti jsem vyzvala, aby si kartičky prohlédly a pak po jednom chodily ke stolku a za svých 50 Kč si nakoupily a po té svůj nákup zdůvodnily.
Zde byl velmi patrný rozdíl, mezi dětmi do 10-ti let a staršími, které již volily uvážlivěji například - kamaráda, který nás nikdy neopustí.
Následovala diskuze, kde jsem měla připravené tyto otázky:
Jak můžeme peníze získat?
Proč jsou lidé, kteří mají hodně peněz, a lidé, kteří jich mají málo?
Může být nebezpečné mít hodně peněz?
Věci, které si za peníze koupíme X nekoupíme?
Jsou nějaké věci důležitější než peníze?

Toto setkání považuji za velice povedené. Děti reagovaly, chtěly o tématu diskutovat a bylo vidět, že starší děti mají již uspořádané své hodnotové preference.

[Magdaléna Volfová Žák]

Čtvrtek 23.2.2017 - 8 setkání
6 dětí
8 - 12 let

Téma setkání - Pláč

Na toto setkání jsem se opět inspirovala knihou Petra Baumana - Filozofický dialog jako cesta k prevenci násilí. Po předešlých zkušenostech, kdy se osvědčily různé aktivity, jsem nakreslila velké kolo, které jsem rozdělila na 6 dílů, každému z dětí jsem dala jeden díl. Dětem jsem řekla, že do svého dílu mají napsat nebo namalovat nějaký důvod, proč někdo pláče.
Děti větišnou pasly, že proto, že ztratí hračku, mobil, nebo blízkého člověka. Jedno dítě též napsalo, že se může také plakat smíchy. Následně jsme rozvinuli diskuzi o veselých a smutných důvodech k pláči.
Pak se diskuze samovolně stočila k tomu, že kluci většinou nepláčou, ale pokud pláčou, tak to není hamba. Taktéž, že pokud pláče dospělý, je to v některých chvílích v pořádku.
Pak jsem děti rozdělila do dvojic a řekla jsem jim, že mají ve dvojici zahrát scénku, kdy jeden druhému něco udělá (dobrého či špatného), ale vyvolá tím v tom druhém pláč. Záludnost byla v tom, že u toho nesmějí mluvit a ostatní budou hádat, co se vlastně stalo. Musím říct, že se to velice povedlo, děti "hra" zaujala. Všechny dvojice sice předváděly, že jeden druhému provede něco špatného, ale to nevadilo, ba naopak, umožnilo nám to ještě přidat diskuzi na téma co by si kamarádi v žádné případě neměli dělat.

Pozoruji, že setkání jsou čím dál lepší, děti se aktivně zapojují do diskuzí a je vidět, že je naše "filozofování" baví.

[Magdaléna Volfová Žák]

Úterý 7.3.2017 - 9 setkání
5 dětí
8 - 12 let
dý
Téma - virtuální realita X realita

Výběr tématu byl ovlivněn tím, že se mě děti ptaly, zda znám nějaké počítačové hry. Navrhla jsem jim, aby mi tedy každý řekl, jakou počítačovou hru rád hraje a proč.
Odopědi byly většinou typu:
"Protože jsem nejsilnější a všechny pozabíjím."
"Jezdím v rychlém autě"
"Mám super zbraně"

Vyzvala jsem děti, aby se zamyslely na tím, jestli jim jsou počítačové hry nějakým přínosem, případně jakým. Většinou odpovídaly, že neví, nebo že hry mají pro zábavu.
Po té jsem se je snažila navést k myšlence, zda je možné, to co se odehrává ve hře - virtuální realitě, praktikovat v realitě běžného života. Zde se odpovědi různily, hlavně u starších dětí bylo zřetelné, že rozdíl mezi hrou a skutečností chápou, ovšem mladší děti byly ještě přesvědčeni, že je možné, aby se odehrávalo to co je ve hře, i ve skutečnosti.
Na závěr jsem děti vyzvala, aby zkusily vymyslet nějakou počítačovou hru, která by byla nějakým způsobem prospěšná - poučná. Zde jsme narazily, protože děti neměly žádný nápad. Nakonec jsem jim napověděla, že by se mohlo jedna například o kvízy, které mají potenciál, získaných vědomostí.
Na úplný konec jsme si společně zahrály deskovou hru "Moje první Česko", která je právě hrou vědomostní.
Musím říct, že děti hra zaujala, dokonce jsem byla mile překvapená, že mají aspoň základní přehled o České republice.

[Magdaléna Volfová Žák]

Úterý 21.3.2017 - 10 setkání
5 dětí
8 - 12 let

Téma setkání - mít rád

Inspiraci na toto sekání jsem opět čerpala v knize Filozofický dialog jako cesta k prevenci násilí. Na začátku setkání jsem dětem připomněla pohádku Sůl nad zlato, děti pohádku znali ve filmovém zpracování Byl jednou jeden král.
Poté jsem dětem rozdala papíry a vyzvala je, aby každý napsal na papír 3 věci, které má rád.
Odpovědi byly většinou podobné:
"Mám rád dědu"
"Mám ráda tetu Danu"
"Mám rád hranolky"
"Mám rád čokoládu"
"Mám ráda hezké oblečení"

Když jsme si všechny věty přečetly, navrhla jsem, že bychom mohli zkusit spojení "mít rád" nahradit nějakým synonymem. Zde jsme narazili na to, že děti nemají moc rozvinutou slovní zásobu, tudíž jsme tuto aktivitu brzo opustili.

Jelikož děti začaly být už roztěkané, zkusila jsem zase přesunout aktivitu na ně a vyzvala jsem je, aby každý z nich vytvořil jednu větu na druhého o tom, co má na dotyčném rád. To se docela povedlo, protože děti většinou nenechaly větu pouze ve tvaru "Mám rád Lucky modré oči", ale psaly to "Mám rád Lucky modré oči, protože mi připomínají modré nebe, které je v létě o prázdninách", nebo "Mám ráda když se s Péťou smějeme, protože mi to přijde legrační"
Toto rozvíjení myšlenek mě opravdu velmi potěšilo a troufám si říct, že v tom byl malý potenciál na příští setkávání s dětmi v letním semestru.
Celkově musím říct, že děti se na naše "povídání" vždy těšily a z jejich reakcí vím, že by byly zklamané, kdybychom v něm nepokračovali.

[Magdaléna Volfová Žák]

9.6.2017 - první setkání druhého bloku praxe
5 dětí
8-12 let

Téma setkání - Co dělá člověka člověkem?

V prvním setkání druhého bloku praxe pro děti, jsme si nejprve připomněli pravidla pro diskuzi - mluví vždy jen jeden, nepřekřikujeme se, snažíme se nad tématem přemýšlet.
Téma jsem vybrala na základě podnětu jednoho z dětí, které se mě ptalo,proč zvířata nemluví.
Dětem jsem rozdala papíry a tužky a ve vymezeném čase měly napsat, 3 věci, kterými se liší člověk od zvířete.

Většina dětí napsala tím, že umí mluvit, umí psát, počítat...
Poznatky jsem napsala na tabuli a ptala se dětí, zda by se to dalo shrnout pod nějaké jedno slovo, které to vše zahrnuje, nakonec jsme se opravdu dostali k tomu, že člověk se od zvířete liší tím, že myslí a podle toho reaguje.
Po té děti sami říkaly, že se to pozná například na tom, že si neubližují, nekradou si věci a podobně.

Vzhledem k tomu, že to bylo první setkání po dlouhé době, děti byly dost roztěkané a asi po 15 minutách jsme setkání ukončili.

[Magdaléna Volfová Žák]

13.6. 2017
6 dětí
8-12 let

Téma - Člověk a příroda

Dnešní setkání se uskutečnilo na zahradě našeho dětského domova. Nejprve jsem děti vyzvala, aby každý přinesl 5 různých rostlin, které ale umí pojmenovat. Většina dětí tento úkol zvládla.
Ptala jsem se dětí zda ví, jak se chovat, aby příroda kolem nás nezahynula.
Několik odpovědí:
"Třídím odpad"
"Neodhazuji odpadky v přírodě"
"Neplýtvám vodou"
"Nerozdělávám oheň"
Dále jsem se snažila nasměrovat děti k přemýšlení o tom, proč je zachování přírody tak důležité, byla jsem překvapena, že zejména starší děti, měly v této otázce rozumné argumenty.

[Magdaléna Volfová Žák]

15.6.2017
6 dětí
8-12 let

Téma - konflikt

Dnešní setkání začalo hádkou mezi dvěma sourozenci, kdy jsem musela zasáhnout, tudíž o tématu setkání bylo přirozeně rozhodnuto.
Vyzvala jsem děti, aby utvořily dvojice. Následně jsem jim dala papíry a vyzvala je, aby na papír napsaly 3 věci, které je na kamarádovi/sourozencovi ze dvojice štvou.
Většinou to byly věci jako:
"Bere si moje věci bez dovolení"
"Žaluje na mě"
"Snědl mi čokoládu"
"Vysmívá se mi"

Když jsme si všechny odpovědi přečetli (u mnohých se to neobešlo bez zvýšeného hlasu z úst "postiženého"), navrhla jsem dětem, že si zahrajeme scénku, kdy každý zkusí v klidu říci svému kamarádovi ze dvojice, proč se mu daná věc nelíbí a dotyčný na to může nějak reagovat, třeba se může omluvit, nebo vysvětlit, proč se v dané situaci, tak či onak zachoval.
Zpočátku to vypadalo na další hádky, ale v závěru se již dařilo vést smysluplné (i když krátké) dialogy.

[Magdaléna Volfová Žák]

19.6.2017
4 děti
8-12 let

Téma setkání: Vztah k autoritě

Aktivitu jsem zvolila na téma být autoritou a používat autoritu, protože toto téma je v dětském domově opravdu hodně důležité.Vyzvala jsem děti, aby ve dvojicích sehráli situaci, kdy jeden bude pro druhého autoritou. Nejprve jsme si ještě vysvětlili, co vlastně slovo autorita znamená.
Děti sehráli scénky většinou tak, že jeden byl učitel, druhý žák, nebo jeden byl vychovatel, druhý chovanec dětského domova, jeden byl trenér fotbalového družstva, druhý byl člen teamu.
Poté jsme se bavili o tom, zda si lze vynucovat autoritu násilím a zda je autorita dobrá, dále co to znamená, když někdo autoritu nerespektuje a zda to znamená, že je dotyčný drzý.
Děti většinou říkaly, že jako autoritu uznávají vedoucí svých zájmových oddílů a některé vychovatele.

[Magdaléna Volfová Žák]

22.6.2017
6 dětí
8 - 12 let

Téma - Krást a podvádět

Tomuto tématu předcházel konflikt mezi dětmi, kdy jeden chlapeček ukradl druhému čokoládu. Pro každé dítě jsem připravila papír, kde byly napsané věci jako - peníze, oblíbený plyšák, jídlo, pes, boty, kolo, kartičky hokejistů, oblíbené tričko, nápad...děti měly ke každé věci udělat puntíky podle závažnosti zcizené věci - černý puntík nejzávažnější, červený puntík středně závažné, modrý puntík málo závažné.
Poté jsme výsledky porovnávaly. Ve většině případů byla shoda.
Následně jsme si sedli do kroužku a navrhla jsem téma diskuze - jaký je rozdíl mezi krádeží a půjčením si. Děti se pak docela pěkně rozpovídaly a sami přišly s myšlenkou jestli je stejné, když někdo podvádí ve hře a například při písemce ve škole. Pak jsem ještě zkoušela, zda by děti byly schopné zamyslet se nad otázkou, zda člověk, o kterém se řekne, že je podvodník, totéž co zloděj. Děti se shodly, že je to totéž.

[Magdaléna Volfová Žák]

19.7.2017 - šesté setkání
7 dětí
8-11 let
Téma - Moudrost

Na začátku jsem dětem přečetla Ezopovu bajku Vrána a džbán, kde se ukazuje, že není nad chytrost. Po přečtení jsem se dětí ptala, jestli pochopily, jaké poučení z bajky plyne. Bohužel nevěděl nikdo, tak jsem jim podstatu vysvětlila.
Poté jsem se dětí zeptala,zda znají někoho o kom si myslí, že je moudrý a proč. Děti většinou odpovídaly, že je to nějaký spolužák ze školy a že je moudrý, protože má dobré známky. Čímž jsme se dostali k docela hezké diskuzi o tom, zda jsou dobré známky ve škole známkou moudrosti.
Pak jsem dětem řekla, zda by dokázaly vyprávět nějakou historku ze svého života kde je vidět, že se zachovaly moudře nebo naopak, kde se moudře nezachovaly.
Myslím, že diskuze plynula docela pěkně, i když stále naše setkání nedosahují větší filozofické úrovně.

[Magdaléna Volfová Žák]

21.7.2017 - 7 setkání
5 dětí
8-11 let

Téma - podobnost a odlišnost

Pro zahájení setkání jsem použila aktivitu "Vnímáme věci stejně", přinesla jsem několik věcí - plyšovou hračku, oblý kámen, kus dřeva, zmuchlaný papír a kovový klíč. Děti měly zavřít oči a postupně si věci osahávaly a říkaly, která věc jak na ně působí - od nejpříjemnějšího po nejnepříjemnější a já si to zapisovala. Po té jsme porovnali výsledky a zjistili jsme, že pro všechny děti byla nejpříjemnější plyšová hračka, dále už se výsledky rozcházely. Zeptala jsem se dětí, proč si myslí, že se všichni shodly v tom, že plyšová hračka je nejpříjemnější. Došli jsme k závěru, že je všem příjemná, protože ji mají spojenou s hračkami, co mají všichni v posteli a připomíná jim to lenošení a pohodu v posteli.
Pak jsem se dětí ptala zda jim na ostatních přijde něco k smíchu a zda si myslí, že je dobré se někomu smát za to, že je v něčem jiný? Tahle otázka je u dětí v dětském domově hodně zajímavá, protože jsou zde děti jak bílé, tak romské, ale naštěstí většina dětí nevnímá rozdíly.
Zajímavé bylo, že sami děti na základě této otázky přišly s myšlenkou, jaké by to bylo, kdyby všichni lidé na světě byli stejní. Děti říkaly, že bychom pak vypadali všichni stejně, jako kreslené postavičky "mimoňů"

[Magdaléna Volfová Žák]

31.7.2017, 8 setkání
5 dětí
8-12 let

Téma setkání - spolu

Na začátku setkání jsem děti vyzvala, abychom si společně zazpívali písničku "Sluníčko, sluníčko" a následně společně nakreslí obrázek sluníčka. Když dokreslily společný obrázek, řekla jsem dětem, že nyní zazpívá písničku každý sám a též obrázek nakreslí každý sám. Poté, jsem dětem řekla,že mají srovnat, v čem se lišilo, když tyto věci dělaly dohromady a každý zvlášť.
Většina dětí se shodla, že zpívají raději dohromady, protože se pak tolik nestydí a pokud zapomenou kousek textu, tak to nevadí, protože zpívají ostatní. Naopak u kreslení všichni říkaly, že raději kreslí každý zvlášť, protože když kreslily společně, tak se nemohly dohodnout, jak má sluníčko vypadat a byly u toho i drobné hádky.
Následně jsem každému dítěti řekla jedno slovo - spolužák, spolumajitel, spolek, spolupracovník a spoluhráč a každý měl své slovo vysvětlit a pokusit se vymyslet další slovo začínající na SPOL.
Na konci setkání mě děti mile překvapily, když sami přišly s otázkou co je vlastně opakem slova spolupráce.

[Magdaléna Volfová Žák]

2.8.2017, 9 setkání
6 dětí
8-10 let

Téma setkání - Trest

Na začátku setkání jsme si s dětmi vyprávěly pohádku O kohoutkovi a slepičce. Následně jsem děti vyzvala, aby přemýšlely o tom, co nám vlastně pohádka říká. Děti většinou odpovídaly, že člověk nemá být lakomý a má se o věci dělit. Já je upozornila, že tam je i motiv trestu, kdy kohoutek,který sám hltal zrníčka se začal dusit.
Následně jsem děti vyzvala, aby každý zkusil říct nějakou příhodu, kdy se nezachovaly úplně dobře a následoval nějaký trest. Většina dětí uvedla, že něco provedly ve škole nebo v domově a za to byly potrestáni.
Dále jsem se dětí ptala, zda znají přísloví "za dobrotu na žebrotu" a co přísloví vlastně znamená.
Samovolně jsme poté přešli na myšlenku, zda by bylo možné, žít ve světě kde by neexistovaly žádné tresty. Zde děti říkaly, že by to bylo podobné jako v počítačových hrách, kde můžou někoho zabít, nebo zbýt a nic se nestane. Toto srovnání mě mile překvapilo a utvrdilo v tom, že děti o daném tématu opravdu přemýšlejí.

[Magdaléna Volfová Žák]

8.8.2017, 10 setkání
5 dětí
8-12 let

Téma setkání - konec

Den před tímto sekáním jsem dětem řekla, že si mají sami vymyslet o čem by si chtěly na posledním setkání povídat a že každému tématu věnujeme 5 minut. Bohužel děti většinou opakovaly to, o čem jsme si již povídali,takže jsem sama navrhla téma KONEC. Diskuzi jsme začala tím, jestli si děti myslí, že je špatné, když něco končí, případně v jakém případě je to dobře, že je konec a kdy ne. Většinou děti říkaly, že je dobře, že končí škola, nebo že končí nemoc atd., ale mile mě překvapily odpovědi, že je škoda, když skončí přátelství nebo láska, nebo když skončí období školní docházky a musí se chodit do práce. Na tuto diskuzi jsme ještě navázali tím, že není na druhou stranu špatné, když určité věci skončí, protože začnou jiné a třeba stejně hezké, nebo i hezčí.
Na úplný závěr jsem se dětí zeptala, zda se jim naše společná setkání líbila a zda jim něco přinesla. Všechny děti odpověděly, že se jim setkání líbila (domnívám se, že především proto, že se mohly trochu "vypovídat" na což obvykle není v dětském domově prostor), to mě velmi potěšilo. Na druhou část otázky mi bohužel nebyly schopné rozumně odpovědět, možná s ohledem na nízký věk nebo nižší IQ. Každopádně z mého pohledu hodnotím tuto praxi jako velmi zajímavý a přínosný pohled do dětské duše.